Včil, kdy už se to promlčelo, se dá – aby tu nebylo tak prázdno –
komentovat výlet do Beskid s měkkým „i“, kde se konal nejstarší
polský, svým způsobem tvrdý, horský maraton. XIII. ročník letos
poznamenaly všeobecně známé okolnosti, čemuž se přizpůsobila
rovněž situace.
Nakonec se nás tam sešlo skoro půldruhé stovky včetně chodců s
hůlkami, kteří vyráželi už od půl sedmé ráno, ještě za mlhy. Ovšem
předpověď slibovala, což se poté také vyplnilo, nádherný podzimní
den. Pryč s šustkou, návleky na ruce, šátkem (!!!), rukavicemi; bylo
opravdu krásně.
Trasování od esbeků (estébáků), konfidentů, bonzáků i podobných
přisluhovačů systému se nekonalo. Místo toho se po cestě fandilo
a podávalo bohaté občerstvení … pro ty, kteří věděli, a řekli si, byl
browarek, bimberek, winko grzane malinowe. Nakopnutí na výstup
do 1257 metrů.
Vloni jsem Maraton Beskidy běžel nad pět hodin. Tentokrát jsem si
dal za cíl „pod pět“. Ale vzhledem k pracovní potřebě fotografovat i
kału (čemu jinému?) pod křesťanským poutním místem Golgota to
bylo dvě minuty nad limit. Každopádně pohár pro nejlepšího běžce
zpoza hranice!
Radek Luksza