Po březnové a dubnové pauze vyvolané maoistickou nákazou se naskytly příležitosti na maratonské běhy. Ne, že by se nepořádaly – v Čechách je tamní čárkaři sbírali korona/nekorona i vícekrát za týden. Ale dva květnové se konaly v blízkosti a snadném dojezdu autem. Samozřejmě proběhly formou Hamburgů, žádné startovné ani rozhodčí.
První pražský maraton v Brně, sobota 16. května
Podle pamětníků včetně slavného ultramaratonce Vlasti Dvořáčka byl První pražský maraton v Brně skutečně prémiovým regulérním během na 42 195 metrů zorganizovaným v jihomoravské metropoli v tomto tisíciletí. Vymyslel ho Martin Šandera a trať čítající čtrnáct a kousek kola umístil do centra na cyklostezky okolo řeky Svratky. Perfektní dojezd i parkování a na dohled dokonce otevřené toi-toi kadibudky …
Na start se postavilo sedm statečných; shodou okolností všechno účastníků MUM (Moravského Ultra Maratonu), jehož jedna z etap také kopíruje kousek Svratky. Akce byla pojata jako „mezizemské“ maratonské utkání, přičemž Martin Šerák a Roman Šůstek běželi za Moravu, Martin Šandera, Vlastimil Dvořáček a Tomáš Ulma za Čechy, Radek Luksza i Libor Svozil za Slezsko. Ten poslední však nedokončil.
Trasa vzhledem k opakovanému podbíhání železničních nadjezdů a přebíhání mostů nebyla zdaleka ideální rovina. V hezkém teplém počasí to nicméně ubíhalo svižně … stejným tempem, jako mizely zásoby vody z provizorní občerstvovačky na lavičce. Martin Šerák, sice dorazil pozdě a vystartoval o čtvrthodinu později, ale všechny překonal (3:16:14). Já v závěru předběhl Vlastíka a finišoval druhý za 3:56:43.
Vodné dielo Hamburg 1/1, Žilina, neděle 31. května
Tady už jsem cestoval z Česka sám, pozvání přišlo telefonicky jen pár hodin po otevření hranic z východními sousedy. Stačilo ukázat předem vytištěný, vyplněný jednoduchý papír zaručující návrat do osmačtyřiceti hodin bez nutnosti karantény či testů na maoistickou nákazu – a cesta na přechodu byla volná! Dokonce na Slovensku tolik nepršelo, obloha pod mrakem, ale nikoliv celodenní liják jako v tuzemsku.
Vodné dielo každý sběrač maratonů dobře zná (běháváme tam v prosinci), nicméně Miro Ščibran coby hlavní oranizátor nevybral tradiční obíhání dokola. Trasa – tři a půl kilometru tam a tři a půl zpátky – vedla po jižní straně žilinské vodní nádrže, která je krytá svahem a méně tam fouká. Po šesti okruzích následoval doběh k hrázi, aby se ke 42 kilometrům získalo ještě oněch požadovaných 195 metrů.
Bězců se sešlo celkem třiadvacet ze Slovenska a jediný z Česka. Maratonců znovu sedm, přičemž úroveň byla podstatně výše, než v Brně. Vždyť vítěz, domácí Michal Kubány, doběhl suverénně pod tři hodiny (2:57:37). Já až pátý, přesně s rozdílem hodiny a dvou – v můj prospěch – sekund za 3:57:35. Většinu času padal déšť, ale na poslední kolo ustal, větrovka šla dolů, dobíhal jsem v dresu MK Seitl Ostrava.
Radek Luksza