Simona Vrzalová právě přebíhala ulici Martinovskou tempem 3:40/km v rámci zhruba dvanáct a půl kilometrů dlouhého „Štěpánského běhu Porubou“, tradičního to vánočního závodu v Ostravě. Mířila zcela nekompromisně a odhodlaně k táhlému stoupání od tramvaje až nahoru ke Glóbu v Plesné.
Pavel stál se svými dvěma syny na chodníku několik metrů od oné podívané. Manželka ho vyhnala ven, že prý by jí doma spolu s klukama jenom překážel během přípravy slavnostního oběda.
„Tatí, ta paní běží,“ pronesl čiperně mladší Kuba.
„Nóóó, běží,“ souhlasil jeho tatínek, a byl rád, že jeho syn není dement, že se u něj zcela normálně probouzí přirozené postřehy pětiletého kluka.
Osmiletý Dominik vnesl do tématu problém: „Tatí, a proč vlastně běží?“
„Ááále, prostě neví, co s časem, tak se honí jako blázni po ulicích.“
„Aha, takže oni jsou blázni?“ doptával se hned mladší Kuba.
„Taťka říkal, že běží jako blázni, ne, že jsou to fakt blázni, kreténe!“
Pavel střihl Dominikovi pohlavek a pronesl něco v tom duchu, že takhle se jako už nikdy Dominik vyjadřovat nebude, ani o svém mladším bratrovi, ani vůbec o nikom. S trochou škodolibosti a zároveň provinilosti mu na chvíli problesklo hlavou, že by tak mohlo jeho starší dítko někdy nazvat Žanetu, drahou polovičku a matku synů. Samozřejmě si to nechal jen pro sebe.
Ani jeden ze tří chlapců-diváků netušil, že běžkyni, kterou před chvílí zahlédli, mohli na začátku roku vidět v televizi ve finále patnáctistovky na halovém mistrovství Evropy v Glasgow, krátce poté, co v únoru překonala na stejné trati dvacet osm let starý český halový rekord.
Když asi o minutu později proběhla v tempu 3:46/km rovněž inkognito pětinásobná mistryně republiky v maratonu Petra Pastorová, Pavel konstatoval, že se na ty blázny už nemůže dál dívat, a že se jde alou domů. Nemohl se dočkat kradmých návštěv balkónu v šestém patře. Bude se tam za zády panovačné drahé chotinky celé odpoledne i večer pozvolna opíjet Republicou.
Za malou chvíli se nahoře u zastávky Opavská mihlo v hodnotě 3:27/km samotné čelo závodu, Martin Ocásek spolu s Janem Zemaníkem. Kněz nedaleké římskokatolické farnosti jej fascinovaně sledoval se svým věřícím druhem a pronesl: „To jsou výkony, bratře!“
„Ale Zdeňku, není to hřích, tohle závodění, tohle nahánění časů a výsledků?“
„Což si myslíš, Igore, že já jsem nějaký potrhlý sluníčkář? Že budu kázat pomalé cupitání a selfie pózování pro Facebook, reklamu na to, jak si to ti šneci užili?“
„To ne, ale přece…“
„Víš, Igore, tihle mládenci chtějí zabíhat stále lepší a lepší časy, nahánějí osobáky, a jaký to má vlastně účel nebo smysl? Zanedbatelný nebo žádný. Co však získávají tímto snažením?“
„Že by rozkoš a potěšení?“
„Přesně tak! Řeknu ti, že já taky sem tam závodím. O Vánocích nikdy nemůžu, ale už se moc těším na zimu, třeba na patnáctku v Ludgeřovicích. Nebaví mě běhat po lese jenom sám se sebou a naslouchat veverkám. Rád závodím. Z dobrých výsledků pociťuji rozkoš a potěšení. Víme, že rozkoš může být andělská, ale také ďábelská. Anděl vládne rozkoši, která z nás činí bratry a staví řád na čemsi hlubším než je pouhé zblázněné závodění. Ďábel rozvrací a poskytuje blaho tím, že nás alespoň na chvíli vyprostí z okovů každodenního naplňování řádné průměrnosti. Rozkoš běžecká, rozkoš ďábelská, to je panečku extáze!“
„Ale otče, jak můžeš takhle mluvit? Ty, jako otec?“
„Něco ti řeknu: Andělé nemůžou vládnout pořád. Učiní nás lidskými, ale nakonec je zde s nimi a jen s nimi nebeská totalita. Ďábel je katalyzátorem, dává do věcí žádanou rovnováhu.“
Po chvíli zvláštního mlčení kněz Zdeněk oslovil bratra: „Prosil bych tě, Igore, aby naše předešlá debata zůstala jen mezi námi.“
Igor souhlasil. I když ho někdy jeho vzor děsil, nemohl si pomoct. Měl ho rád.
Další a další zbloudilé duše probíhaly Porubou. Ať už v jejich životech převládala slast andělů či pochutiny samotného ďábla, bylo jim stejně jako každý rok rozličně naděleno:
Marek Škapa – 0:47:22 a první místo v kategorii, Petra Pastorová – 0:47:29 a první místo v kategorii, Ondřej Dominik – 0:47:45 a třetí místo v kategorii, Daniel Šindelek – 0:48:16 a druhé místo v kategorii, Daniel Pastor – 0:49:53, Petr Škrabánek – 0:51:20, Pavel Juřica – 0:51:52, Ivan Karas – 0:54:31, Magdaléna Drastichová – 0:54:33 a třetí místo v kategorii, Tomáš Lipina – 0:55:03, Roman Slowioczek – 0:55:47 a první místo v kategorii, Ladislav Dvorský – 0:55:56, Petr Jorníček – 0:56:22, Rostislav Marvan – 0:57:52, Iva Pachtová – 0:59:57 a první místo v kategorii, Ivana Kondasová – 1:00:17, Alfons Vytisk – 1:00:51 a první místo v kategorii, Otmar Pospíšil – 1:01:19, Jana Kilarová – 1:01:53 a druhé místo v kategorii, Iva Sýkorová – 1:02:51, Marek Moravec – 1:03:01, Radek Luksza – 1:04:55, Iveta Prokopová – 1:07:28, Jaroslav Hrabuška – 1:08:14, Karel Meloun – 1:08:55, Martina Metzová – 1:15:48, Václav Procházka – 1:22:17 a třetí místo v kategorii.
Ivan Karas
Foto Josefa Zajíce: https://fotozajic.rajce.idnes.cz/Stepansky_beh_Porubou_42._rocnik_26.12.2019