Vianočný beh, Žilina, 21. prosince 2019
Pětkrát okolo Vodného diela je povinnost hlavně kvůli startovnému € 0, což vyvažuje termín běhu v nejohavnějším ročním období. Jel jsem do Žiliny po 215 prosincových kilometrech a více než měsíční maratonské pauze. A s obavami z počasí. Tentokrát ovšem úhlavní nepřátelé – sníh, led, vítr – nebyli na scéně. Ani déšť.
Povětrnostní podmínky na mém pátém Vodném diele byly takové, jaké bych si (i Marek Škapa a určitě mnoho dalších) přál nejméně do dubna. Deset až dvanáct stupňů se sluníčkem! Kraťasy, tričko, šustka stočená u pasu a rukavice se šátkem pro jistotu. Vítr příliš neobtěžoval ani na severní, nekryté, straně přehrady.
Společník z velké části tratí posledních maratonů Józek zaostal za mnou už za polovinou prvního kola. Na dvanáctém kilometru jsem pak nabyl jistoty, že to dneska nedopadne jinak, než slušně: Černá kočka přes cestu!!! Pěkně od vody – jako kdyby ji vypustil na závěr mé letošní maratonské sezony sám žilinský hastrman.
Takže, po pěti okruzích byl čas konečně pod čtyři hodiny (3:59:09), což se mi na Vianočnom behu povedlo poprvé. Další zástupci MK Seitl finišovali dříve. Iva Pachtová za 3:36:09, vyhrála mezi ženami gratuluji! Petr Jorníček za 3:47:38 a byl alespoň prvním Čechem v mužích v cíli. Nás, maratonců, doběhlo osmasedmdesát.
Radek Luksza