Když jsme se rozhodovali kam vyrazit na podzim za maratonem, padla volba na hlavní město Polska. Důvodů se našlo hned několik. Mezi hlavní patřilo, že ve Varšavě ještě nikdo z nás nebyl, letos se jednalo o jubilejní čtyřicátý ročník a v neposlední řadě cesta vlakem z Ostravy je jednoduchá. V pátek 28. září ráno jsme se vydali na cestu v šesti lidech. Čtyři členové MK Seitl Láďa Dvorský, Petr Jorníček, Honza Fousek, Marek Škapa a s nimi naši dva kamarádi Eva Filipiová a Olda Jasenský.
www.sportografia.pl www.aktywer.pl
www.pzumaratonwarszawski.com
Po pěti hodinách jsme dorazili na Warszawa Centrálna a zajeli se ubytovat do hotelu Ibis. Poté jsme vyrazili na prezentaci, která probíhala v Paláci kultůry a nauki. Jedná se o megalomanskou stavbu z padesátých let, kterou Polsku věnoval tehdejší Sovětský svaz. V jeho útrobách najdete vše, na co si vzpomenete, několik muzeí, divadla, restaurace, kanceláře, školu, kino atd. Prezentace proběhla bez problémů, Expo bylo poměrně chudé a Pasta párty za příplatek 18 Zlotých jsme oželeli. Zbytek dne jsme věnovali poněkud složitému hledání vhodné restaurace na večeři. Nakonec se povedlo a brzy jsme se mohli spokojeně odebrat do postelí.
V sobotu jsme se vydali na lehký rozklus. Ten se neplánovaně protáhl na celé dopoledne. Mimo jiné jsme oběhli Národní stadion a byli svědky Vegetariánského běhu. Odpoledne jsme věnovali procházce centrem města. Její největší zajímavosti byl boxerský zápas, který se konal v místní tržnici.
Start maratonu byl doslova pod okny našeho hotelu. V neděli ráno tak nebyli žádné logistické problémy a po snídaní jsme se v klidu vydali na startovní čáru. Na ní se postavilo kolem 7000 vytrvalců, které čekal jeden velký okruh. Ten byl doslova namotán v širším centru města. Pro zajímavost kolem našeho hotelu se běželo několikrát, ale pokaždé jiným směrem. Trat byla poměrně kopcovitá, část vedla po nezáživné dálnici a diváků kolem tratě moc nebylo (P.S. s Berlínem se atmosféra opravdu srovnat nedala, poz. autora). Hlavně však zejména v druhé polovině silně foukal vítr, samozřejmě proti směru běhu. Občerstvovacích stanic bylo hodně, kapel naopak docela málo. Zato se mimo jiné probíhalo Zoologickou zahradou a kdo měl štěstí, mohl zahlédnout bizony, zebry nebo antilopy.
Vítězem se stal časem 2:12:44 David Metto z Keny. Z naší výpravy byl nejlepší Honza Fousek, který časem 2:41:46 skončil 29. celkově a 9 v kategorií M20. Závod měl rozběhnutý pod 2:40, ovšem protivítr udělal své. Marek Škapa si zlepšil osobák z Berlína o dalších 38 sekund na 2:45:42. To mu stačilo na 49. místo a páté v kat M40. Nebýt výše zmíněného větru, hranice 2:45 by asi padla. Největší úspěch z naší výpravy zaznamenala Eva Filipiová, která si rovněž vylepšila osobní rekord na 2:51:17. Mezi ženami doběhla osmá a ve své věkové kategorií obsadila skvělé čtvrté místo. Petr Jorníček časem 3:21:40 skončil 729 a 43 v kat. M50, Olda Jasenský 1075 a 421 v kat. za 3:28:37 a Láďa Dvorský za 3:37:45 bral 1581 a 111 v kat.
Nedílnou součástí naších maratonských výletu je poznávání města. Do úterního odjezdu jsme stihli například navštívit Národní stadion pro 58 tisíc diváků, na kterém se odehrálo finále ME 2012. Menším zklamáním bylo, že místo trávníku byla betonová plocha. Fotbal se zde totiž moc nehraje, více slouží koncertům a jiným akcím. Obešli jsme i stadion místního nejpopulárnějšího klubu Legia a jeho okolí jsme patřičně vyzdobili nálepkami našeho milovaného Baníčku.
Rovněž jsme se vrátili do Paláce kultury, abychom vyjeli výtahem na vyhlídkovou terasu v 30 patře. Odtud se nám naskytl krásný rozhled na celé město. Navíc jsme měli štěstí, že právě se konala vernisáž výstavy k poctě nejslavnější polské sportovkyně Ireny Szewinské, která letos zemřela ve věku 72 let. Při procházce Starým městem jsme vyšlapali schody na vyhlídkovou věž kostela Svaté Anny, odkud jsme měli jako na dlani historické centrum. Varšava byla během druhé světové války skoro srovnaná se zemí. Abychom si připomenuli tuto tragickou část dějin zavítali jsme do Muzea vojenské historie města. Za zmínku pak ještě stojí hlučná demonstrace polských policistů a hasičů do které se málem přimotal autor článku.
Kromě dvou překonaných osobních rekordu a poznání dalšího hlavního města měl náš pobyt i další příjemné stránky. Po celou dobu krásné slunečné počasí, vydatné hotelové snídaně nebo stolní fotbálek v hotelové hale na kterém jsme svedli řadu napínavých soubojů. Trochu stinnou stránkou bylo polské pivo, kterému jsme na chuť moc nepřišli. Dojem nezlepšila ani návštěva speciálního Beer baru s nabídkou minipivovaru. Ale kladu bylo mnohem více a tak nezbývá než se těšit na příští rok až zase vyrazíme někam do světa za maratonem.
Marek Škapa