Jak je mým zvykem, tak i letos jsem na konci prázdnin vyrazil na toulky neznámými kouty naší vlasti. Letošním cílem byl Máchův kraj v severních Čechách. A nebyl bych to já, abych dovolenou nespojil s účastí na nějakém závodě. Volba padla na druhý ročník běhu v Neratovicích. Důvody byli dva. Jednak toto město leželo na trase mého nedělního návratu domů a za druhé pořadatelé v propozicích slibovali rychlou silniční desítku vhodnou k překonání osobních rekordů.
Nejdříve je však třeba se pár větami vrátit k dovolené. Kdo mě zná tak ví, že slovo dovolená není moc přesná. Mým cílem je vždy během týdne vidět vše zajímavé co vybraná oblast nabízí. A letos zvolený kraj měl lákadel požehnaně. Protože nemám auto, tak za centrum pobytu jsem zvolil město Štětí, které vzhledem k obří papírně nabízí nejlepší autobusové a vlakové spojení všemi směry. Toho jsem využil důkladně prošel CHKO Kokořínsko s jeho skalními městy, navštívil hrady Kokořín, Houska a Bezděz, královské město Mělník s jeho zámkem, podzemím i s kostnici. Vystoupal jsem na legendami opředenou horu Říp (bylo tam lidí jak o Silvestru na Lysé) a na Vratenskou rozhlednu. V Doksech jsem nevynechal v poslední době mediálně proslavený Berouskův ZOOpark. Nechyběla ani kulturní vložka v podobě koncertů, např. Hudba Praha na náměstí v Mělníku neměla chybu. Nezanedbal jsem ani trénink a bylo by hříchem bydlet ve Štětí a nejít si zaběhat kolem veslařského kanálu v Račicích. Sice trochu monotonní, ale zcela rovný asfaltový okruh, bez aut a psů. Jedinou opravdu odpočinkovou aktivitou byla okružní plavba parníkem po Máchově jezeře.
To vše způsobilo, že v neděli v 9 hodin ráno jsem stál na startu zcela unaven. Nohy mě tak neboleli ani po Hostýnské osmě. Spolu se mnou vyběhlo dalších 115 běžců. Trat tvořil nejprve malý okruh městem a po přeběhnutí Labe po železničním mostě se pokračovalo do Mlékojed, kde byla obrátka. S tvrzením, že trasa je vhodná na osobní rekordy bych úplně nesouhlasil. Bylo na ní dost zatáček, povrch sice většinou asfalt, ale nechyběli ani úseky s horším povrchem.
Suverénním vítězem se stal Lukáš Kozlík z Mělníka, který je členem Sparty Praha a dosáhl skvělého času 34:28. Jeho náskok na druhého činil skoro 3 minuty. Já jsem ve startovním poli nikoho neznal a vzhledem k únavě jsem uvažoval kam se zařadit. Nakonec jsem si dodal odvahy a postavil se do první řady. Po startu jsem se pohyboval kolem desátého místa. Nohy byli těžké a zrychlovat se jim moc nechtělo. Udržoval jsem proto rovnoměrné tempo kolem 3:50. Jako na každém závodě se však našli běžci, kteří své tempo neodhadli a tak jsem pořadím stoupal. Nakonec jsem dorazil do cíle jako pátý celkově a druhý v kat. B. Můj výkon byl 38:42 a to znamenalo jeden z nejpomalejších časů na 10km v životě…
Závěrem musím použit slova chvály pro pořadatelé. Zázemí závodů bylo v místní loděnici, kde nechyběli šatny, sprchy ani stánky s občerstvením. Každý startující dostal již při prezentaci tričko a řadu dalších věcí. Byli čipy a SMS i email s výsledným časem přišli okamžitě (na rozdíl od mnoha větších závodů). Na trati byla řada pořadatelů a každý km byl označen. Na 6km byla dokonce občerstvovací stanice s pitím a s houbičkami! V cíli nechyběl raut včetně čepovaného piva z místního minipivovarů Kaberna. Cen jsem dostal tolik, že byl problém je pobrat na dlouhou cestu vlakem domů. Na teprve druhý ročník organizace skoro dokonalá.
Marek Škapa