Vyznavači horského ultra se v sobotu v Rajnochovicích sešli již posedmé. Tento závod má velikou oblibu, což potvrzuje i fakt, že byl pár minut po spuštění registrace vyprodaný. Další devízou je rodinná atmosféra, kulturní program do pozdních nočních hodin, skvěle fungující tým okolo hlavního pořadatele Lukáše Tomčíka a hlavně pestrá trať vedoucí Hostýnskými vrchy, každým ročníkem mírně se inovující. Letos si na nás Lukáš připravil nejdelší a zřejmě i nejtěžší variantu z dosavadních ročníků. Závodníci museli překonat na distanci cca 72,5 kilometrů převýšení více jak 3500 metrů. Počasí se po tropických týdnech umoudřilo, po startu v 8 hodin dokonce závodníky zkrápěl mírný déšť a slunce, které se po poledni prodralo mezi mraky, nemělo tu „vražednou“ sílu dní předešlých.
Náš oddíl měl na H8 vždy své zastoupení. Všech sedmi ročníků se zúčastnil Marek Škapa, který letos běžel ve dvojici s Petrem Miléřem a jejich tým „Oldovi kámoši“ vybojoval v kategorii mužských dvojic nad 90 let (součet obou z týmu) krásné 2. místo. Jejich cílový čas byl 10:42:14 hod. Zcela bez ambic nastupoval na start v podstatě domácí Ondřej Velička (Bystřice pod Hostýnem) a k překvapení mnohých i sebe samého vybojoval 2. místo celkově. Časem 7:11:53 hodin zaostal o pouhé 2 minuty za vítězem Vítem Otevřelem. Já jsem zůstal věrný své tradici, opět jsem „zakufroval“, i když tentokrát jsem si nechal své bloudění až na asi 70 kilometr. Akrobatické kousky při přelézání spadlých polomů mě sice stály nějaké to místo ve výsledkové listině, přesto jsem s časem 8:24:21 hodin a celkovým 18. místem v podstatě spokojený. Petr Jorníček měl v závodě svou premiéru a popral se s ní se ctí. V závěru měl dokonce dost sil na to, aby mohl stoupat pořadím a do Rajnochovic 
doběhl v čase 11:36:37 hod. Jana Dominiková vytvořila ženský „ReJa Team“ společně s kamarádkou Renčou Jalůvkovou (Caramba! Team) a i přes zdravotní trable týmové partnerky holky zabojovaly a závod dokončily v čase 12:41:19 hod. Pro Janu to byla první zkušenost se závoděním na ultra distanci.
Ač je našim členům převážně bližší závodění na silnici, budou se na startu H8 objevovat i v budoucnu a snad i jejich počet bude narůstat. Zážitek ze závodu je to silný, intenzívní, z hlavy se jen tak nevytratí a za ty hodiny dřiny, pocení, překonávání bolesti a vlastních limitů to opravdu stojí. Odměnou je člověku doběh do cíle, aplaus publika, které sílí s počtem doběhnuvších a tak mají lidé na konci daleko!!! větší aplaus než vítěz 🙂 .
Ondřej Dominik