18. ročník Memoriálu Dr. Josefa Podmolíka

Zdravím vás, kolegové.

Letos, jak jistě víte, jsem si teprve potřetí v životě, zaběhl hned 8 maratonů. Vlastně to ne všichni víte. Ten zatím poslední, 73., jsem běžel 21. října, jako 45. ročník Chřibského maratonu, a to v čase 5:49:55. To byla jen taková vsuvka, pro přehled.

Ale to hlavní až teď. Dnes jsem běžel 18. ročník Memoriálu Dr. Josefa Podmolíka, v Otrokovicích – Baťově. Hlavní tratí, kromě závodů dětí, byl především půlmaraton. A já ho zvládnul, za relativně dobrých podmínek, za 2:18:19. Ano, už od samého rána bylo na obloze krásně, a čím více se blížilo 10:30, kdy měl být start závodu, tak mnoho lidí zřejmě nabylo jistoty, že to bude zcela bez problémů. Ono to tak skutečně bylo, až na několik drobností, kdy po odstartování z Městského sportovního areálu, pokračování na cyklostezku směr rozcestí na Bělov, byla obrátka a pak se běželo zpět přes celý zbytek Baťova, po cyklostezce až ke kafilérii, kterou jsme oběhli a dostali se zpět na běžnou lokální silnici. Pozitivem bylo to, že část trati byla zcela bez větru a nebyla samotná nikterak náročná, téměř rovina. Běželo se, mimo náběh z umělé travnaté plochy v areálu sportoviště, po okruhu o délce 3 460 m, který běžci obkroužili 6x.

Jak víte, všeobecně trénuji pomálu, a tak byl i tento půlmaraton, dosti náročný. Během závodu jsem pil jen ionťáky a jinak nepozřel ani sousto jakékoliv stravy, takže to byla velká zkouška zažívání. Nohy jsou na zátěž zvyklé, ale pokaždé může být jiná, a o různé délce, však to sami znáte. Navíc, ačkoliv se zdá, že závod s názvem půlmaraton, je brnkačka, oproti maratonu, ale to tzv. „půl“, je jen a pouze fráze. Samotná fyzická zátěž je jen o něco málo menší, než při maratonu celém, a to si nedělám srandu.

Po loňské premiéře jsem tento půlmaraton, jako svůj druhý v životě, ukončil na 125. místě absolutně a 37. v kategorii A, 18 – 39 let.

Jaroslav Máčala