Poslední víkend nebyl jen o znamení trestné výpravy do Drážďan. Za hranice vedl i předposlední závod Kilpi Trail Cup, a to doslova přes celnici s ostnatým drátem, leč né střeženou, s přiléhající vysídlenou osadou, navozující atmosféru tzv. postapo. Zázemí závodu se nacházelo ve vísce Nemanice, kde i přítomnost jedné vietnamské večerky, kde jsem ještě dokázal uzmout poslední banán, vypadala jako nadstandard.
Po čas závodu (21 km s převýšením 600 m) se vystřídaly snad všechny scénáře počasí, kombinované s bezednou barevnou škálou okolních podzimních lesů. Vrcholem byl průběh lesem, kde skrze tisíce stromů hlasitě dul vítr, metoucí mi do obličeje déšť s kroupy, a zároveň slunce, přes ony stromy ostře prosvítající, svou září jakoby vizualizovalo onen směr proudu vody. V cíli jsem tyto momenty popsal jako silně poetické.
Díky silnému dešti těsně před startem, docela redukujícím počet startujících oproti startovce, před kterým jsem se v zázemí závodu schoval ve stanu ( a před tím strávil čas samozřejmě v tojce) jsem nestačil proskenovat složení startovního pole. Krátce po startu jsem čekal, kdy se tak vynoří Ondřej Fejfar, který byl přihlášen, a načne svou one-man show, ovšem nikdo se nevynořil, a nehodlala se mnou běžet ani koordinovaná tříčlenná smečka německých týmových kolegů na pětikilometrové trati, a tak jsem načal tu one-man show trochu nechtěně já. Jediným společníkem mi tak byla pořadatelská čtyřkolka, která mi projížděla cestu tam, kde se jezdit dalo, a již po první třetině jsem nebyl nikoho za spatřit ani při pohledu za sebe, a tak bylo se třeba tak nějak vnitřně soustředit, aby tempo neupadlo, a to ani do asi tří táhlejších kopečků. Jediný problém nastal při velmi ostrém klesání
v lese na skalním terénu, s velkou listnatou pokrývkou, což skýtalo mnoho nebezpečí při každém došlapu. Protože jsem se díval hlavně pod nohy, dokázal jsem přehlídnout trochu nešťastně umístěnou šipku na jednom křoví, a ztratil jejím hledáním asi 80 sekund. A tak jsem při posledním stoupání, na velmi otevřeném terénu, spatřil na dohled Jana Pernicu, stále ovšem s asi 90 sekundovým odstupem, a tak jsem po silochůzi do kopce začal upalovat dolů do cíle v Nemanicích, a potvrdil také celkové vítězství v sérii. V čase 1:29:59.
Na konci dne se jednalo o závod jako z obrázku 🙂
Petr Muras
Výsledky: https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/436