Když jsem v červnu začínal přípravu na podzimní maraton, neměl jsem ani představu, který to bude. Přemýšlel jsem nad Pražským maratonem ve Stromovce, který jsem absolvoval v roce 2021 a moc si ho užil. Jenže jsem nevěděl, že to byl poslední ročník a od té doby už tradice tohoto závodu pořádaného od roku 1963 nepokračuje. Od kamarádů běžců jsem měl skvělé reference na Hradecký maraton, když pěli ódy především na velmi rychlou trať. A tak jsem se „zcela logicky“ rozhodl pro maraton v Třeboni :-). Nebylo to proto, že letošní ročník byl také Mistrovstvím ČR veteránů, tuhle informaci jsem se dozvěděl až mnohem později, ale hlavní důvod byl, že jsem se na závod do Hradce nemohl uvolnit z práce. Výhodou Třeboně byla skvělá parta, která se do jižních Čech chystala.
V patek den před závodem vyrážíme autem v sestavě řidič Láďa, Mára a já směr Olomouc, kde nabíráme Evu, která vyrazila ze Šumperka. Jarda a Roman vyjeli už brzo ráno vlakem. Další členové oddílu Martina a Marek si jedou svým vozem ve své režii. Po sjezdu z dálnice poprvé zastavujeme před Pelhřimovem na benzínce, kde ve stejnou dobu potkáváme Martinu s Markem. Bez nějakého plánu, bez předchozí domluvy tam byli ve stejnou dobu jako my, to je prostě klubová přitažlivost 😊. Říkáme si, že se možná ještě potkáme na prezentaci v třeboňském Divadle J. K. Tyla a už nás ani nepřekvapilo, když se tomu tak stane a my tam přicházíme na chlup přesně jako oni dva. Večer už jen ladíme formu na ubytování při sledovaní výkonu fotbalové reprezentace v televizi.
Ráno v den závodu si už každý jede to „svoje“, jak je před startem zvyklý. Jsme natěšeni, ale „trápí“ nás i tradiční předzávodní nervozita. Cestu autem předešlého dne jsme si zpříjemňovali čtením oficiálních stránek Třeboňského maratonu, které jsou vedeny v humorném stylu. Marketing mají zvládnutý opravdu originálně. Byli jsme zvědavi, jaká bude realita. Trať byla popisována jako rovinatá s minimálním převýšením a stvořená pro osobáčky….A teď trochu mých subjektivních pocitů. V maratonu mi nejde o to, zda běžím okolo „sedmého divu světa“ nebo krajinou, ze které mi padne brada na zem. Snažím se zaběhnout co nejlépe a být spokojený s časem a výkonem. Když je proti tomu hodně překážek, remcám 😊. Tady se z rovinaté trasy vyklubala jakási vlnovka, sice s minimálním převýšením, zato s plejádou různých typů povrchů od asfaltu, slátanin na cestě, šotoliny, až po panelovku. Atmosféra? V místě startu a cíle na Masarykově náměstí super. Jinak intimčo, ticho. Na větvi měli číhat veverky, ale „na větvi“ z nás byli snad je koně v ohradách, kolem kterých jsme běželi. A nebýt kameramana České televize, protože jsem část trati běžel s Evou, nejlepší vytrvalkyní toho dne široko daleko, který se na nás vyřádil, tak by jediným zpestřením byla houbařka někde okolo 30 kilometru nesoucí v ruce mega hřib 😊. Není potřeba popisovat více, maraton je dřina, hodně bolí, ale stojí to za tu námahu, když se člověk dostane do cíle a prodá to, na co měl natrénováno. Mě se časem 2:51:52 podařilo skončit v mistrovství ČR veteránů ve své věkové kategorii, nutno dodat, že jsou po pěti letech, na 3. místě. Stejně tak se vedlo Markovi Škapovi, který byl za čas 2:59:50 taktéž 3. v republice a navrch i 3. v kategorii Matadoři. Roman Slowioczek zvládl závod za 3:33:23 byl 2. v MČR a shodně 2. v kategorii Legend. Jarda Hrabuška doběhl za 4:04:27 a Láďa Dvorský to zvládl za 4:17:05 hod. Všechny nás ale do kapsy strčila Eva Filipiová, jasně nejrychlejší žena časem 2:48:21 a absolutně 5. bez rozdílu pohlaví. Nechce se však stát Seitlovačkou, ač má k našemu oddílu blízko, ale běhá si za jakýsi vesnický klub AK Olymp Brno 😊.
V půlmaratonu nás skvěle reprezentovala Barbara Kratochvílová, která si časem 1:33:45 zaběhla osobáček a ještě k tomu mohla slavit 2. místo ve své kategorii. Marek Moravec běžel za 1:52:51 a Martina Metzová zvládla půlku za 2:38:44 hod.
Nabízí se otázka, zda bych jel do Třeboně znova. Shodli jsme se s Márou po závodě, že jednou stačilo. Městečko je to krásné, ale přeci jen se toho ze sportovního hlediska nenašlo tolik, aby stalo za to tenhle zážitek zopakovat.
Ondra