Tak jsem si zase po nějaké době řekl, že si o víkendu zazávodím. Na výběr toho bylo dost. Sobota byla nabitá závody. Mé rozhodovaní ovlivnil postup České hokejové reprezentace do semifinále MS a o sledování tohoto zápasu jsem nechtěl přijít. Původně jsem měl v plánu vyrazit na Ludgeřovický šus, ale ten se kryl s hokejem. Možná kdybych věděl, že Ludgeřovičtí budou mít na akci obrazovku, rozhodl bych se jinak. O Havířovské kopečkové jsem vůbec neuvažoval. Běžel jsem ten závod několikrát a nevidím smysl života běhat tenhle masakr několikrát do roka. A vzhledem k mé aktuální formě by to byl očistec. Ano, forma si vzala neplacené volno a ještě navíc nenechala žádný vzkaz, kdy se jako míní vrátit zpátky :-). Ještě minulý týden jsem „rubal“ úseky, když mě na kole míjel Alfons Vytisk a pochvalně kvitoval, že už dlouho nikoho neviděl takhle rychle běžet. No co bych za tohle tempo tuhle sobotu dal…
Ale abych se vrátil k tomu, co jsem si vlastně vybral za závod. Už dříve mi padla do oka akce, která se koná ve třinácti městech v republice a jejíž moto je: Běžíme za všechny, kteří se nevzdali. Připomínáme si ty, kteří bojovali proti totalitám v minulosti, i ty, kteří za svobodu bojují dnes. A to mě zaujalo. V Ostravě se závod konal v Komenského sadech a na výběr byly tratě 4 a 8 km. Já si vybral tu delší a start byl naplánován na 12:00 hodin. Dvacet minut před startem se však přihnala bouřka a tak jej pořadatelé o 10 minut odložili.
Hned od začátku šel do čela běžec, jehož jsem si odhadl, že začátek přepálil a tak jsem se za ním nehnal. Ono to ani nešlo, protože jsem vyběhl rychlostí mého maratonského tempa, nešlo mi zrychlit a mě jsem co dělat, abych tuhle rychlost vůbec udýchal. A tak mi bylo jasné, že dneska to fakt žádná hitparáda nebude. Cca na druhém kilometru předbíhám prvního, ale přede mně jde i mladík, který si hned dělá náskok. Mě nezbývá nic jiného, než se dívat, jak díra mezi námi narůstá na asi 150 metrů. Já už byl schopný až do cíle jen udržet své tempo a hlídat si záda. A tak dobíhám na druhém místě, což je krásné, ale pocity z výkonu jsou diplomatiky řečeno rozpačité. Necelých 8 km jsem zvládl za 30:45 minut. Vítěz doběhl o 41 sekund dříve. Náš oddíl ještě reprezentoval Radim Václavík, jenž doběhl v čase 40:14 a pochvaloval si, že mu hodinky v cíli ukázaly osobáček na 1 km.
Při vyhlašování výsledků, jsem ve své kategorii zůstal už jediný přítomný a tak jsem si mohl vybrat jednu ze tří obálek a právě v jedné z nich, jak mi slečna sděluje, byl lístek na Colours of Ostrava. Taková cena by byla pro mě osobně úplně luxusní. Asi tušíte, jak to dopadlo. Vytáhl jsem si obálku s rodinným vstupným na Ostravskou radnici 😊. A tak mi den patřičně rozzářili až naši hokejisti, kteří v semifinále přejeli Švédy 😊.
Ondra