Běhání se věnuji necelých 30 let a za tu dobu jsem se účastnil již stovek závodů. Některé se konají každý rok, jiné zanikly a naopak vzniklo mnoho nových. Na některé si člověk již ani nevzpomene, ale na jiné vzpomíná i po mnoha letech. Mezi posledně jmenované patří Běh na Radhošť.
Závod na bájnou beskydskou horu organizoval Klub horských běžců Radegast pod vedeným Zdeňka Pokorného. Konal se vždy v květnu jako součást Českého poháru běhu do vrchu. Ve spojení s Během na Velký Javorník, který se konal stejný víkend, to byla velmi náročná kombinace. Devatenáct ročníků proběhlo v letech 1995-2013. Poté závod z jistých důvodů zanikl. Ale pravidelný účastníci na něho nikdy nezapomněli.
Nyní po dlouhých jedenácti letech se jako zázrakem dočkal svého obnovení. Zásluhu na tom má atletický oddíl Sportguides Rožnov p. R. Ten na sebe nejdřív upozornil silničním Během na chatu Mír, který poprvé uspořádal před dvěma roky. Nyní si vzal na svá bedra mnohem náročnější úkol.
Trasa běhu měří 6,5 km a má převýšení 734 m. Start je situován u kempu v Rožnově a trať vede po červené turistické značce až do cíle u kaple sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště. Tratový rekord drží Jan Bláha s vynikajícím časem 30:55, v ženách Alena Peterková 36:14. Zmíním, že letos nebyly ani zdaleka v ohrožení. Na startovní čáru se za hustého deště postavilo 104 účastníků. Čekal je kilometr po asfaltu, poté lesní cesty a na závěr stoupání po sjezdovce. Jako první dorazil do cíle Pavel Dvořák (Atletika Alojzov) v čase 36:47, mezi ženami Karolina Tyman (USK Diament Godow) 43:45.
Na závod jsem se hodně těšil. Obětoval jsem mu i sobotní běh v Jistebníku, který jsem odběhl na půl plynu. Bohužel je o mě známo, že déšť není můj kamarád. V Ostravě počasí ještě bylo celkem v pohodě, ale temné mraky nad Beskydami nevěštili nic dobrého. Do kempu jsem dorazil pouhých 40 minut před startem a trochu jsem zmatkoval. Nestačil jsem se ani rozklusat a už se startovalo. Po asfaltu to ještě nějak běželo, ale v terénu jsem několikrát přešel do chůze. Liják naštěstí ustál a v závěrečném stoupání jsem pár soupeřů ještě předběhnul. Čas 44:08 byl můj historicky nejhorší, ale k mému překvapení ještě stačil na třetí místo v kategorií 50-59. Druhým členem našeho oddílu, který se postavil na start byl Petr Škrabánek. Ten měl pro změnu v nohách sobotní kopcovitou desítku ve Štramberku. Doběhl v čase 48:15 a v kategorií 60-69 obsadil rovněž krásné třetí místo. 
Zde si neodpustím malou historickou exkurzi. Svůj nejlepší čas jsem zaběhl v roce 2001. Tenkrát se na start postavilo 243 běžců a můj výkon 37:56 stačil pouze na 41.místo v absolutním pořadí a 15 v kategorií 30-39 let. Letos by mi tento čas stačil na třetí místo v absolutním pořadí! To asi nepotřebuje další komentář. Běhání se věnuje hodně lidí, ale kvalita šla dolů. Pro zajímavost ještě uvedu, že z tehdejších účastníků se letos postavilo na start deset pamětníků. Na závěr musím znovu zmínit pořadatelský oddíl. S takovou velkou akcí neměl ještě zkušenosti a navíc počasí moc nepřálo. Ale nijak to nebylo poznat. Výborná propagace, zázemí v kempu, odvoz suchých věcí do cíle, bohaté občerstvení, skvělý moderátor, rychlé výsledky, perfektní vyhlášení, pěkná tombola atd. Tým pod vedením Marka Tretery a Martina Navaříka všechno zvládl na jedničku. Již nyní se těším na další ročník, který se z důvodů ochrany přírody uskuteční pravděpodobně na podzim příštího roku.
Marek
Facebook Comments