Rocktrail Castelvecchio

Měla jsem domluvený půlmaraton ve francouzském městečku Mende a po cestě jsem si chtěla vyzkoušet nějaký menší závod v Itálii. Už samotná orientace v italské termínovce byla pro mne rébusem…vše společně – soutěžní, nesoutěžní, triatlony, spartarace, k tomu region, vzdálenost….práce s překladačem….rozhodla jsem se pro tento Rocktrail kousek za Janovem ze startem na zřícenině hradu, přičemž slovu trail jsem nevěnovala pozornost. Z propozic jsem pochopila, že se poběží nesoutěžní 1kolo a soutěžní 2kola – 15km. Meilem jsem kontaktovala pořadatele, v Itálii je vyžadován pro soutěžní závody členství v atletickém klubu – doložení průkazem (často chějí i jednodenní vstup do Italské atletické asociace) + zdravotní potvzení s lékařským osvědčaním – to byl pro mě oříšek, nějak jsme se nakonec domluvili. Start byl v propozicích v 18hod. Přijeli jsme na místo ráno, šla jsem se rozklusat po trase a v hlavě mi začalo znít úsloví – chyba lávky….těch chyb bylo nakonec víc….

Prudké výběhy v kamenech střídaly ještě prudší vyasfaltované chodníky – Jak se TOHLE běhá znělo mi v uších??? Rozhoupalo se mi břicho a toaleťák mi do večera nestačil 🙂
Organizace mi seděla k Italskému charakteru. Běžci si družně povídali ve stínu, bylo opravdu vedro, takže se nikdo ani nerozběhával, tak asi 20min po 18hod začal organizátor trailu povídat do mikrofonu, tak jsme se přemístili pod oblouk. Italštině nerozumím (takže pokyny k trati mi utekly – opět chyba lávky), počkala jsem na výstřel a běžela s ostatními. Vběhli jsme do hradu po schodech do úzkých chodbiček s nízkými stropy, pak přes nádvoří no a pak už prudké výběhy střídaly prudké seběhy, občas vedla trať do olivového sadu, kde jsem se konečně na chvíli rozběhla. Někde na 4.kmstáli organizátoři a ukazovali, pochopila jsem něco jako „secunde runde“ a běžela do prava za chlapíkem, který vypadal, že ví co běží (další chyba lávky). Když jsme dobíhali k hradu, říkala jsem si – celkem těžké na to, že to poběžím ješte jednou…Běžec přede mnou protínal nataženou cílovou pásku a já začala mít podezření, že je něco špatně. Běžec přede mnou měl číslo zelené, já bílé (zezadu to nepoznáte :-)), nebyly to dvě kola, ale okruhy (překladač zřejmě nezná rozdíl mezi kruhy a okruhy :-))……to vše jsem pochopila pozdě – zelené čísla běžely vpravo kratší nesoutěžní trať, vlevo bílé-soutěžní-15km…..
Co dodat?
  • V zemi, kde se nedomluvím, je pro mě vše kolem závodu spíše překvapením, než jistotou
  • Není trail, jako trail, každopádně máte můj obdiv všichni, kdož běháte v terénu

Afterpárty na hradě byla i s rockovým koncertem a pro mě byl tento nakonec nesoutěžní běh spolu s dalšími tréninky na stejném místě v kopcích, jen už ne v tak těžkém terénu, velmi kvalitní přípravou pro  těžký kopcovitý půlmaraton v Mende, kde jsem doběhla jako 7.žena půl minut před Petrou Kamínkovou.

………………………………..
Petra Pastorová

Facebook Comments

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..