Tuto neděli 1. října se v Košicích konal jubilejní 100. ročník Medzinárodného maratonu mieru. Protože jde o významnou událost a po Bostonu o druhý nejstarší maraton na světě, tak si nejprve dovolím trošku historie.
Na Olympijských hrách v Paříži v roce 1924 se běžel maraton a jeho vzdálenost byla tehdy určena na 42 kilometrů a 195 metrů a od té doby už zůstala neměnná. Výkony vytrvalců V ulicích Paříže tehdy sledoval i Béla Baun, všestranný košický sportovec, organizátor a novinář v jedné osobě (po druhé světové válce si změnil jméno na Vojtech Bukovský). Když se vrátil domů, byl dojmy z maratonského závodu tak naplněný, že přišel s nápadem uspořádat podobnou akci také v Košicích. Nejprve však organizátoři uspořádali zkušební závod na 30 kilometrů. Po úspěšné generálce padlo rozhodnutí, že první ročník Košického maratonu se uskuteční 28. října 1924, na výročí vzniku Československé republiky. Maratonská premiéra se pro Košice stala velkou událostí a její úspěch pořadatele utvrdil v přesvědčení, že nadšení nesmí skončit jedním ročníkem, je třeba založit atletickou tradici, která pokračuje doteď. V Košicích za celou dobu startovalo nespočet výborných běžců, mimo jiné také čtyři olympijští vítězové v maratonu Juan Carlos Zabala, Mamo Wolde, Abebe Bikila a Waldemar Cierpinski.
Mé rozhodnutí zúčastnit se košického maratonu padlo na Silvestra na hřišti v Hrabové po tamním závodě. Kamarádi běžci nejen z našeho oddílu se na jubilejní ročník chystali a mě se ta myšlenka zalíbila a ještě navíc jsem do toho „uvrtal“ i mojí Janču, kterou jsem následně přihlásil na poloviční trať. Neměl jsem tu čest běžet maraton v Berlíně, Londýně či Valenci, kde jsou tratě stvořené pro velké výkony, ale o Košicích se mi dostávalo jen samých dobrých referencí, jako třeba o rychlé trati a skvělé divácké kulise. Po rozporuplném dubnovém Krakovu, a hlavně „emočně“ vypjaté generálce před třemi týdny na půlce v Ostravě, jsem si jel na východ Slovenska takzvaně spravit chuť a hlavně si to celé užít.
V sobotu dopoledne jsme s Jančou vyrazili přímým spojem ze Svinova. Zbytek výpravy už byl na místě nebo na cestu vyrazil ten den dříve. Cestovat žlutým vlakem je tak trošku prasárnička. Ten jejich cheescake za 10,-Kč je prostě neodolatelný 😊. Aspoň cesta rychleji utíkala. V Kulturparku jsme si vystáli frontu na startovní čísla a pak už jsme se přemístili na studentské koleje Technické univerzity, kde jsme měli zajištěný nocleh. Při podvečerní taktické poradě se dozvídáme, kdo má jaké problémy. Láďa bojuje s bolavou kyčlí a kolenem a na Evu leze nějaký moribundus. Eva nakonec neběžela, ale Láďa se druhý den popral s tratí se ctí!!!
Ráno se společně pěšky přemisťujeme k místu startu a tam už se tak nějak každý více méně sám připravuje na závod. Asi 15 minut před startem se začnu přemisťovat do svého koridoru. Vše je skvěle zorganizováno, pořadatelé nápomocni a je vidět, že přesně vědí, co mají dělat. Uf, tady to teda funguje. Aspoň je čas myslet jenom na výkon. Představují se největší hvězdy, nade mnou se mihne kamera, do které běžci okolo mne mávají. Vůbec jsem netušil, že na ČT Sport dávají přímý přenos a že moje mamka sedí doma u televize a že mě zrovna zahlídla 😊. Výstřel a jde se na to. Okolo tratě davy povzbuzujících lidí, první kilometry se běží jakoby zadarmo. Jen nepřepálit. Běžím, užívám si to. Připadá mi, jako by byl ten maraton prorostlý s městem. Jako by tam ta trať přirozeně patřila. Co 2,5 kilometru pití, paráda. Na výběr buď papírový kelímek nebo 250 ml petka s vodou. Možná neekologické, ale opravdu účinné a praktické. Každou použitou pet láhev vhazuji za běhu do kontejneru. Za celou dobu ani jednou neminu, takže jsem tak trochu i úspěšný basketbalista 😊. Počasí je pro běh téměř ideální. Teplota tak akorát a sluníčko se docela schovává za mraky. Jen byl hlášen trošku vítr a ten se začíná v úsecích, kde se běželo proti němu, projevovat. V prvním kole to ještě šlo, ve druhém hlavně po 32 kilometru byl boj s protivětrem náročnější a ubíral na rychlosti. Běžím tak nějak na jistotu. Obávám se, aby nepřišla krize jako v Krakově, kde jsem posledních 12 km doslova protrpěl. Krize nepřišla, zpomalení však ano, ale ne výrazné. Dokonce se na posledním kilometru hecnu a mám sílu zrychlit a najednou je tu modrý koberec a cílová brána. A je to za mnou. Cítím se spokojeně, tenhle závod si mě získal. Dokážu si představit, že bych se sem s radostí vrátil. Sice jsem nepodal výkon na hranici svých možností, ani jsme tak nebyl vnitřně nastavený, ale s čipovým časem 2:50:40 jsem naprosto spokojený.
Náš oddíl byl v Košicích poměrně solidně zastoupen. Nejlepšího výsledku dosáhl Marek Škapa, jenž zde byl potřetí a připsal si nejlepší čas 2:50:24 hodiny. Roman Slowioczek běžel za velmi dobrých 3:24:01 a pod 4 hodiny se ještě vešli Tomáš Lipina 3:42:51 a Libor Svozil 3:58:55 hodiny. Marek Moravec zvládl maraton za 4:11:46 a Ladislav Dvorský i přes své zdravotní hendikepy zaběhl za 4:28:44. Jediná žena na královské distanci byla Martina Metzová a do cíle doběhla za 5:33:54 hodin. Jaroslav Máčala to po prvním polovině zabalil a připsal si tak DNF. S poloviční tratí se téměř bez běžeckého tréninku poprala Jana Dominiková a za svůj výkon 1:56:30 hodiny se nemusela ani trošku stydět.
Pokud by někdo uvažoval o rychlém maratonu se skvělou atmosférou, organizačně zvládnutém na výbornou a ještě navíc za rozumnou cenu, tak MMM v Košicích můžu jen a jen doporučit.
Ondra