Ve Studénce se běžel další ročník memoriálu Jardy Kuncka.
Jarda běhal za náš klub a tak každým rokem, když jsme doma, se tohoto závodu rád zúčastním, a samozřejmě i Petra. Z našeho klubu se tohoto závodu letos zúčastnili pouze 3 závodníci. Na trase 12 km zvítězil celkově Marek Škapa a Petra Pastorová mezi ženami. Svoji kategorii na 5 km vyhrál i Petr Škrabánek.
Za celou dobu, co se motám v atletice, jsem poprvé zažil něco, co jsem nemohl pochopit. A to když jsem fotil a šel zpět k cíli, najednou vidím Natálii Kašnou jak běží a otec taky běží za ní a popohání ji, aby běžela ke kuželu a zpět. Běžela závod na 2 km a asi po 800 m, kdy měla běžet doleva, nezabočila a běžela rovně. Stál tam pořadatel – mladý kluk a nezaregistroval ji, protože už v tomto místě měla docela náskok před ostatními. No jak, znáte Kašného, tak kluk to schytal, až z toho byl špatný. Tak dceru poslal zpět do cíle, aby běžela znovu trasu od startu. Čas ji měřili ručně ze stopkami. Samozřejmě, že měla nejlepší čas, přestože doběhla oficiálně mezi posledníma. K mému obrovskému překvapení však byla vyhlášena jako první na stupních vítězů. Aspoň že Kašný měl radost, že ji zařídil vítězství.
Pamatují si, když jsem běhal a taky vinou pořadatelů jsem zabloudil, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se měl vrátit na start a běžet znovu. Je nás hodně, co něco podobného zažili. Taky Petře se to stalo několikrát a též měla náskok, dokonce předběhla předjezdce na kole do kopce a potom na něho musela čekat aby jí dojel. Vždy to brala – no co už, s humorem. Co rodiče neudělají pro své děti. Že něco takového ho může těšit? Aspoň, že byl spokojeny a muselo se mu dobře spát.
Něco podobného se stalo u nás na maratonu v neděli, kdy na 10 km vedla Keňanka a policie ji poslala rovně (z kruhového objezdu namísto doprava po trase), musela se vrátila na trať a doběhla 4. Ještě že její manažer ji neposlal znovu na trať a neměřili ji čas ručně. Možná by měla nejlepší čas a vyhrála by.
Otta
Facebook Comments
Vím, že teď použiju trochu „whataboutistický“ argumentační faul, přesto si nemůžu pomoct: Ten, kdo pořádá (nebo je alespoň u zrodu tohoto typu pořadatelství) Ostravský maraton stylem „za milion korun startovní číslo“ nebo kdo mění ženské kategorie podle toho, aby se umísťovaly pravidelně na bedně „kamarádky“, by vůbec neměl ohledně ničeho moralizovat. Michael je neřízená střela, ale skvěle fotí závody a pomáhá na nich, evidentně na rozdíl od znuděných děcek, co neumí pokynout rukou a zařvat, ať se holka otočí. Jeho rodina ho bere s rezervou :-D. Mimochodem, včera jsem se zúčastnil benefičního běhu za 150 korun, a dostal jsem tašky plné „odměn“. Závod byl skvěle vyměřený, což se na Ostravském maratonu většinou nestává, a skvěle časově změřený. Závodníci na doběžišti nebloudili, a doběžiště nebylo uprostřed fronty na párky. Zvláštní svět.