Původně jsem chtěl jet na MČR v Pardubicích sám již o den dříve, tedy v pátek večer. Nicméně když mi v týden závodu napsal Milan, jestli nechci do Pardubic hodit, že bere další posádku z klubu, tak jsem neváhal a souhlasil.
Jakožto člověk introvertní povahy jsem z toho byl trochu nervózní, ale jakmile jsme se představili a já nastoupil do auta bylo všechno v pohodě..:-). Řekli jsme si předzávodní plány a strategie, zážitky z nedávných soustředění a cesta utekla velice rychle. V Pardubicích jsme se rychle odprezentovali, převlékli (absence šaten z toho dělala trochu exhibici) a šli se rozcvičit.Za mě panovaly ideální běžecké podmínky, teploměr ukazoval nějakých 12°C, ani zima, ani teplo, lehký vítr, vesměs pod mrakem, značka ideál. Ještě před startem jsem se „domluvil“ se spoluběžcem z Atletiky Kolín (Petrem Harnošem) na tempu s cílovým časem okolo 1:15-1:16 cca 3:33-3:35 na km… Po úvodním představení elity jsem se postavil cca do třetí řady a plný očekávání vyhlížel start. Po startovním výstřelu na mě až netypicky jsem nepřepálil (první km 3:27) možné je to také tím, že jsem hned našel zmíněného vodiče z Kolína… Úvodní kilometry šly hladce a hned jsem se dostal do běžeckého limba. Běžel jsem v poměrně velké skupince, která se postupně rozpadala. První občerstvovačku jsem zaspal, jednak pro mě z nepochopitelného důvodu nikdo nepodával kelímky s pitím, druhak jsem si všiml stolu až na poslední chvíli… Desítkou probíhám za 35:33 a pomalu se jde do druhého kola. Tady už to jde o poznání hůře, vytahuju z kapsičky přesnídávku, kterou jsem zkoušel v tréninku a seděla mi tak proč ne. Z početné skupiny jsme již jen 2 až 4 závodníci, průběžně se vždy někdo zachytne… Krize přichází někde mezi 16-17km. Při jedné z mnoha zatáček na levou stranu se mi v botě skřípl nárt a já pomalu ztrácím. Zároveň začínám koukat na hodinky a to nevěstí nic dobrého… Zpomalení není velké zhruba 300m na „mého“ vodiče, ale už ani přes podporu spoluběžců z MK Seitl, se kterými se postupně míjíme, nejsem schopen díru zalepit. Finishuji 32s za kolegou z Atletiky Kolín v čase 1:15:45.
V cíli hned potkávám Patrika, který zaběhl neskutečnou raketu a navzájem si gratulujeme. Poté se přidává Honza, který bohužel pro bolest kolene nedoběhl… Vyklušeme, jdeme se převléci, ke zděšení všech přítomných chybí sprchy! Jdeme se tedy alespoň občerstvit do cíle, kde nás čeká pořádná ostravská klobása s tuctem pardubických koláčů. Nakonec potkáváme i Milana s Katkou a vyrážíme na cestu domů.
Tomáš
Z našeho oddílu do Pardubic odjelo 6 závodníků, do cíle se jich dostalo pět. Nejlépe si vedl 
Muži reprezentující MK Seitl byli 
Cesta proběhla v pohodě a v pátek večer naše desetičlenná výprava stanula v Miláně. Metropole Lombardie nás přivítala slunečným a teplým počasím, které nás provázelo po celou dobu pobytu. V sobotu po snídaní jsme se vydali na prezentaci, která se konala na místním výstavišti. Cestou metrem jsme však zjistili, že nedaleko se nachází stadion Giuseppe Meazza neboli zmíněné San Siro. V tu chvíli nebylo co řešit a na stejnojmenné stanici jsme vystoupili. V okolí se právě vše chystalo na večerní zápas Interu proti Florencií. Samozřejmě nás napadlo, zda by se nešlo dostat na zápas. Ovšem brzy jsme pochopili, že v Itálií to není tak jednoduché jako u nás. Ale i procházka kolem stadionu v nás zanechala silný zážitek. 
Zbytek neděle byl ve znamení odpočinku, probírání zážitků, doplňování ztracených sil a hlavně tekutin. Pondělí jsme věnovali prohlídce města a jeho pamětihodností. První nákupní centrum na světě Galerie Vittorio Emanuelle, hrad Castello Sforzesco, nejslavnější opera La Scala a zejména monumentální katedrála Duomo. Její impozantní interier v nás zanechal mnoho silných dojmů. Ovšem to hlavní teprve přišlo. Vystoupat více než 200 schodů den po maratonu dalo zabrat, ovšem výsledek předčil naše očekávání. Procházka po střešních terasách páté největší katedrály v Evropě byl další z nezapomenutelných zážitků. Navíc počasí přálo a tak jsme si na střese udělali malý piknik. Po sestupu jsme zavítali i do zajímavého muzea, které je chrámu věnováno. Po celodenním putování jsme den završili závěrečným večírkem, který byl tečkou za podařeným výletem.
V sobotu 1. dubna se konal další ročník 1/2Maraton Praha. Závod byl vyprodaný a mezi téměř 12 tisíci běžci jsme měli dva zástupce. Náš oddíl odjeli do hlavního města reprezentovat 
Ve stejný den se v Mořkově běžela silniční desítka. Mořkovský zajíc se letos konal již po čtrnácté a i zde jme měli závodníky, kteří byli hodně vidět. Celkově druhý skončil v čase 34:34 
Startovalo se z Náměstí Republiky od kyvadla a cca po 1,5 km se běžci napojili na převážně šotolinový okruh, který pak závodníci dle zvolené trasy museli zdolat xkrát. Ač mělo více foukat, tak počasí vytrvalcům přálo, sluníčko příjemně hřálo a vítr dělal problémy jen v krátkém úseku jedné z otáček.
Půlmaratonu se zúčastnilo 24 běžců. Asi do poloviny trati udávala tempo dvojce Tomáš Wróbel (Goleszów) a náš 
A dost keců, on ten den byl hlavně o běhání 😊. Po desáté dopolední se na trať vydalo 111 běžců a hned od startu vypálil dopředu jako blesk největší favorit Petr Muras z SSK Vítkovice/Kerteam a vyhnul se tak menší strkanici v první zatáčce. Ač v cíli nebyl se svým časem 33:42 minut úplně spokojený, zvítězil o parník. O další dvě místa mezi nejlepší trojkou to byl náš oddílový souboj, kdy druhý skončil 
Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Když to jde tak se snažím to držet nad 100km/týden. A když to nejde, tak to prostě musí jít, ono to časem přejde :-).
Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Nejvíc asi na osobák z maratonu a pak na nejlepší dosažené časy na mých oblíbených závodech: Rohálovská 10 – 34:44, Kobeřická 20 – 1:09:58, Lysá – 39:46, Hodonín-Skalica 43:19, Silvestr v Hrabové – 31:07.
Na hlavní trať, která vede místními vesnicemi a měří 19,7 km, se vydalo celkem 79 vytrvalců. Šlo již o 42. ročník. Hned od startu diktoval tempo náš