Letos se běžel v polském městě Wroclawi jubilejní 35. ročník maratonu. Do cíle doběhlo celkem 4 630 maratonců, z toho bylo 810 žen. Na startu nechyběla ani naše Petra Pastorová, která doběhla mezi ženami na 5. místě a svou kategorii vyhrála časem 2:49:27 hod. Celkovým vítězem se stal Keňan Rob Abel Kibet, jehož vítězný čas byl 2:13:36 hod. Mezi ženami vyhrála Keňanka Barsosia Jefngetich za 2:28:14 hod. Na start maratonu se postavila početná skupina závodníků z České republiky. Nejrychlejším Čechem v cíli byl Martin Frolich za 2:41:32 hod.
Petře se v Polsku běželo pohodově. Maraton pojala jako přípravu na závod na 50 km, který se koná 30. září v čínském městě Yuxi Yunnan.
Otta
Štafeta vybíhala od radnice v Ostravě Porubě a hvězdicovým způsobem navštívila všech 23 radnic městských obvodů. Na prvním úseku běžel i starosta porubského obvodu ing. Mihálik. Celkem běžci absolvovali přes 95 km. Štafeta byla ukončena před Novou radnicí statutárního města Ostravy na Prokešově náměstí včetně předání složky s podpisy zástupců všech 23 obvodů zástupci města. Tato symbolická štafeta charakterizovala sepětí všech obvodů se statutárním městem. Dvě samostatné skupiny běžců doprovázely nejnovější elektromobily, které poskytla Městská Policie a které ukázalo možné řešení další ekologizace města.
Všech 108 účastníků vyběhlo zároveň a tak čelo patřilo na chvíli náctiletým nabušencům s dravostí mládí, kteří po pár zatáčkách ustoupli neméně dravému ne zcela mládí. Po 1,5 km první kužel a otočka po 2,5 km, před železniční tratí, další kužel a otočka. Zde nutno říci, že jsem očekával, že se otočí téměř celá špice, což se nestalo. Nejdelší trať měla otočku na vyhlídkové plošině Bílovské rozhledny. Ano, správně rozhledny, k té jsme museli doběhnout, vyběhnout ji, či vyšlapat a zase dolů. Trať byla houpavá nahoru a dolů skoro celou dobu po asfaltce, ale nejen díky kopečkům relativně pestrá, sem tam pole, lesík, rybník, železnice, dálnice. A v cíli kromě usměvavých tváří pro každého medaile a ponožky a těch není nikdy dost.
Centrem slezské metropole se ve středu běžci prohnali již popáté. Úderem 18. hodiny se z Olomoucké ulice naproti Slezské nemocnice dal do pohybu had závodníků a v cíli na Horním náměstí jich bylo registrováno celkem 917. Startovního výstřelu se letos chopil bývalý vynikající diskař, olympijský medailista a mistr světa Imrich Bugár. Na náměstí, jak už bývá zvykem, celou akci moderoval zkušený sportovní komentátor Štěpán Škorpil. V cíli tak přivítal prvního muže 
I když se členové našeho oddílu převážně zaměřují na daleko delší závodní distance, výlet na tento závod se vyplatí. Startovné je oproti jiným komerčním běhům přijatelné, zázemí více než dostačující a divácká kulisa výborná. Tahle sportovní akce má jistě své opodstatnění.
V sobotním dopoledni proběhl již 14. ročník Hrabovského půlmaratonu. Na start se tentokrát postavilo 61 závodníků a do cíle se dostalo o 4 méně. Na víkend nám léto dalo vale a tak nebýt čerstvého větru, panovaly by v Hrabové ideální běžecké podmínky. Pro některé může místní trať postrádat atraktivitu. Neběží se lesní pěšinkou nikde v terénu, ale většina okruhu vede po asfaltu. Převýšení je minimální a tak se zde dají zaběhnout kvalitní časy. Nebýt otočky okolo kužele, kterou musí běžci podstoupit celkem 5x, aspirovala by trať na jednu z nejrychlejších, na které se dá v republice závodit.
Do závodního koloběhu se nám opět vrací 
Díky patří hlavnímu organizátorovi POBLu Marku Rinkovi, všem těm, kteří mu s organizací pomáhali a také podporovatelům a sponzorům.
Na start se letos postavilo celkem 68 závodníků. Součástí 9 km dlouhého okruhu okolo hlučínské štěrkovny bylo také táhlé lesní stoupání k Dobroslavicím a následný nelehký seběh úzkou pěšinkou zpět k železniční trati. Hned po startovním výstřelu vypálil rychlostí jako Bolt kupředu náš Jirka Pytlík a před sebe již nikoho dalšího nepustil. Cílem proběhl v novém traťovém rekordu 34:25 min. Záda mu jistil další Seitlák Ondřej Dominik, jenž doběhl s odstupem 28 sekund. A aby toho nebylo málo, nejrychlejší ženou byla naše 
Ráno se honily na obloze mraky a v Ostravě dokonce chvíli poprchávalo, takže balím oblečení pro všechny možné varianty. Start je v 13 a v poledne jsem na místě. Najdu parkoviště, vyzvednu číslo. Pozdravím Martina Řezáče, pro mě ze startovního pole jedinou známou tvář, k níž si přiřadím i jméno. Trošku se rozklušu, vytáhnu z auta kolo, nabalím věci do depa a jde se k areálu. V depu si podle čísla najdu své místo, co mě těší je na kraji (nevýhoda se ukázala v průběhu závodu, když se stojan trochu bortil a kolo tak neviselo, ale stálo). Nachystám si věci, ať tu pak nestrávím celou věčnost. Závod má tři části: běh 4,5 km, kolo 19 km, běh 2,5 km. Pro mě ne úplně vhodné, kdyby byl delší běh nakonec, bylo by to pro mě lepší, ale o tom později. Koukám kolem sebe, je nás tu něco mezi 70 – 80 a k tomu ještě nějaké štafety, podle oblečení a pohybů to odhaduji na kombinaci – „nadšenci“ mezi které se počítám i já, byť míra mého nadšení je na pováženou, i profihobíci (to je pro mě kategorie těch co např. v běhu mají maraton pod 3 hodiny). Na poslední chvíli se objevuje sluníčko a já si měním tričko za tílko, ale to už pořadatel odpočítává 30 sec.