Novinky

Dalším závodem v Moravskoslezském běžeckém poháru je Vítkovická 5. Startuje se v sobotu 22. června v 10:00 hodin z Náměstí Jiřího z Poděbrad. Registrace předem již byla ukončena, ale přihlásit se dá také na místě. Více informací o závodu, propozice atd., naleznete pod tímto odkazem: http://runfest.cz/vitkovicka-5/.

Tento závod je mezi běžci oblíbený. Mezi závody, které místní Prajzský běžecký klub pořádá, má nejvyšší účast. A není se co divit. Zázemí v místním fotbalovém areálu je dostačující. Trať, vedená po cestičkách v zámeckém parku, je nenáročná a líbivá. Dobíhající běžce v cílové rovince povzbuzuje vždy špalír nadšených diváků a najít by se dalo ještě spousty dalších důvodů. Co mě osobně letos nejvíce potěšilo, i když možná to už bylo i dříve, ale já to tak intenzivně nevnímal, byl startovní balíček, který byl balený v papírové tašce. Zda to byl od pořadatelů záměr, aby byli šetrnější k přírodě, to netuším. Je to však velká inspirace pro pořadatele ostatních závodů a kéž by se tím inspirovali. Ještě nahradit na občerstvení plastové kelímky třeba papírovými a bylo by to téměř ideální 🙂 .

Naše barvy byly vidět v popředí a to jak mezi muži tak mezi ženami. Celkovým vítězem se sice stal polský závodník Przemyslaw Chatys (Rydz Team) v čase 28:04 minut, ale za ním již doběhl náš, astmatem zužovaný, Petr Muras 29:54 min. Udržel tak za sebou mladého atleta ze Sokola Opava Martina Prokšu 30:13 min.

V ženách to byla jasná záležitost pro naši Petru Pastorovou. Ač měla v nohách večerní olomoucký půlmaraton, nedala žádné závodnici šanci a zvítězila v čase 33:31 min. I druhé místo získala naše běžkyně a to Jana Coufalová 34:28 a třetí skončila Hana Legerská (SSK Vítkovice) 34:40 min.

Zastoupení jsme v Kravařích měli solidní. Další čtyři naši běžci se seřadili v celkovém pořadí pěkně za sebou: Marek Škapa 31:14 a 1. místo v kategorii, Ondřej Dominik 31:42 a 2. místo v kategorii, Jan Fousek 31:59, Daniel Šindelek 32:05 a 1. místo v kategorii a dále Petr Škrabánek 34:01 a 3. místo v kategorii, Alfons Vytisk 41:17 a 1. místo v kategorii, Jiří Hrbáč 41:58, Ladislav Dvorský 42:00, Zdeněk Oršový 47:35 a Václav Procházka 50:57 min.

Ondřej Dominik

Foto Mirka Kravčíka: https://bksak.rajce.idnes.cz/BEH_ZAMECKYM_PARKEM_V_KRAVARICH_2019-06-16/

Nepřijít s žádnou reportáží ze sobotního závodu by bylo velkou škodou, neb Jilešovický Prásk, jenž má za sebou 16 ročníku, si svou pozornost určitě zaslouží. Na startu tohoto závodu se nikdy netlačily davy. Vyšší účast byla jen v dobách, kdy byl závod zařazen do Moravskoslezského běžeckého poháru.

Nějak si na ty stoupání a serpentiny netroufá mnoho běžkyň. Byl dokonce ročník, kdy nepřišla ani jedna. Je to škoda. Bát se závodu ženy nemusí. Stejně jako závodníci z kategorie nad 60 let běží jen jedno kolo, což je sice náročnějších, ale zvládnutelných 7,5 km. Letos se odvážily dvě a obě byly také na loňském ročníku. Jedno kolo rychleji zvládla Hana Legerská (SSK Vítkovice) a to v čase 31:57 min. Druhou ženou v cíli byla naše Jana Kilarová 40:50 min.

Mezi muži to mohl být souboj mezi dvěma tradičními soupeři z našeho oddílu. Marek Škapa však byl indisponován pátečním náročným programem na porubské Hlavní třídě a tak zvolil taktiku „na jistotu“ a v čase 1:05:00 doběhl do cíle jako druhý. A tak měl ulehčenou pozici Ondřej Dominik, když více na trati bojoval s horkem a dusnem a jeho vítězný čas byl 1:01:47 hod. Náš oddíl ještě reprezentoval Alfons Vytisk, a ač nemusel, oběhl oba okruhy a zvládl je za 1:22:31 hod.

Zda za nízkou účastí stál v Dolní oblasti Vítkovic konající se závod ze seriálu RunTour, to netuším. Konkurovat této „masovce“ nelze a upřímně, většina účastníků těchto „komerčních“ akcí nemá o nějakých vesnických závodech ani páru. Třeba se to do příště zlepší 🙂 .

Ondřej Dominik

Ahoj přátelé, kamarádi, sportovci. Zvu Vás 12. června od 19 hod na stadion MK Seitl v Ostravě – Martinově. Nejdříve vypustíme model rakety, měla by letět až do výšky 183m a pak se snese dolů na padáku. Potom kolem 21 hod, až se setmí, budeme pozorovat Měsíc středně velkým hvězdářským dalekohledem SKY-WATCHER DOBSON 8″ CLASSIC 200/1200mm (NEWTON). Na povrchu Měsíce se zaměříme na krátery, moře, hory, brázdy a podle mapy místo, kde přibližně přistály mise Apollo. Kolem 23 hod už také bude vidět planeta Jupiter a jeho 4 měsíce.

Vladimír Skalka

Mladý nadějný atlet Petr Muras vstoupil do naších řad v květnu roku 2017. Již dříve se z  rodné Ostravy přestěhoval za prací do Prahy, kde také v Kerteamu pod vedením trenéra Jana Kervitcera našel kvalitní tréninkovou skupinu, která ho výkonnostně posunula.

Jak dlouho běháš? Nyní (2019) načínám čtvrtý rok. Tedy běhal jsem i před tím, asi pět kilometrů týdně, a věnoval se třebas sebeobraně a hrál s kamarády fotbal, a z toho jsem i vlezl na start maratonu za firemní tým, ale byla to ryze punková tortura. Když jsem po střední škole skoncoval s fotbalem doma v Ostravském Baníku, ještě jsem zkoušel rok běhat u nás ve Vítkovicích, primárně asi čtvrtku, ale mám mizerné atletické genetické předpoklady, které jsou stěžejní, a zabraňují při krátkých tratích jakémukoli zážitku, pokud výkon stojí za nepopsatelno.

Kolikrát týdně běháš? Šestkrát.

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? O poslední zimě pravidelně kolem 100-120 km. Přes poslední vánoční svátky jsem, při pobytu s rodinou, dal 160 a nejsem si jistý, že už je to v mezích, kdy mne běh baví. Chtěl bych věřit, že kilometráž na naši hobby úrovni je to poslední, na čem záleží.

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Používám sporttester, především díky tomu, že jsem si na něj vyběhal řádně tučný poukaz. Bez něj bych se obešel. Každopádně mne baví se s tréninkovou skupinou špehovat na Stravě a krást si navzájem třeba segmenty, popřípadě být pod drobnohledem našeho trenéra, který to občas zdokumentuje, popřípadě přijde na stadion s některým ze starších tréninkových deníků některého ze svých podařenějších svěřenců z dob minulých, abychom si mohli úžasem jen drbat vlasy 🙂 .

Kde nejčastěji běháš? Oderské nivy, Polanský les, Prokopské údolí, Beskydy, Karlštejnsko.

Běháš raději sám a nebo s někým dalším?  Zcela určitě ve skupině.

Posloucháš při běhu hudbu? Určitě ne. Nebezpečné sobě i okolí.

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Asi maraton skrze tři uprchlické tábory v poušti Západní Sahary, ve kterých jsem následně 10 dní spal.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Tak především a nejspíše asi ty pracující běžce, jako Yuki Kawauchi, Peťa Pechek, nebo Ondra Dominik, který mi po dvou letech teda poslal tento dotazník.

Jaký typ závodu preferuješ? Vše krom Skyrace, kde se běží prudce dolů, protože neumím běhat dolů, a i když je to super, asi si tím více ubližuji, než je záhodno.

Máš svůj oblíbený závod? Za tu krátkou dobu jsem málokteré závody zopakoval, ale určitě můžu uvést: Trailova závist, Babický trail, Trail Ostrava, Ostravický kros, Hornická desítka, Motolské jamky, Česko-Německý půlmaraton (podzimní verze) a pompézní zkušenost byl Bostonský marathon.

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Určitě na Bostonský marathon, jelikož po několika prudkých kopcích došlo k naprostému kolapsu, a stejně jsem se dotřískal do cíle aspoň v malém osobním rekordu, a nezostudil tak reprezentační dres, který mi na tento výlet půjčil kamarád Viktor. Jsem taky hrdý na dokončení pár ironmanů, přestože nerad jezdím na kole a běžecké výkony jsem taky podával při fotbalovém titulu mládežnických mistrů republiky, páč fotbalovými zkušenostmi jsem se o to zasloužil minimálně. Hobloval jsem především lajnu jak ujo a trenér z toho měl radost 🙂 .

Jaké máš běžecké ambice? Asi bych chtěl dosáhnout výkonů, které by se aspoň vzdáleně daly nazvat atletickými. Jakou mají asi numerickou hodnotu, nechť si každý domyslí sám. Zároveň tomu nechci obětovat vše, poněvadž koníčků mám vela, a běh není tím TOP.

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ?Momentálně asi jen plavání. Ještě donedávna jsem s kamarády po práci čutal fotbal a docházel na Krav-Magu a na střelecké kurzy.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? V první řadě četba, kvůli které jsem už přejel nejednu zastávku šaliny a metra. Jedná se hlavně o historii a společenské vědy, prokládané občas romány či povídkami, v poslední době hlavně ruskou klasiku. Je naprosto skvělá, a určitě lepší forma údržby ruského jazyka, než se dvořit slečnám z východních teritorií, jejichž jediným zájmem jsou hadry a instagram.

V řadě druhé kreslení. Když mne chytne mlsná, tak kreslím, a dokud nedokreslím, tak třeba dva dny nejdu běhat 😀 Ukázka. Fascinuje mne chodit občas na výstavy, ale můj největší fetiš je tvorba již zesnulého H.R.Gigera, který například vytvořil předlohu legendárního vetřelce. Jeho psycho-depresivní vize bio-mechanoidní syntézy, s lehce perverzními prvky, mne nedá spát  😀 .

V třetí řadě cestování. Ovšem formou nezávisle poznávací a dobrodružnou. Žádný novodobý armageddon cestovních kanceláří.

Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Chtěl bych popřát všem členům odolné zdraví do let následujících!

Tvé aktuální rekordy:

5 km: 15:56 jako mezičas desítky

10 km: 34:00

půlmaraton: 1:15:11

maraton: 2:42:30

My Petrovi děkujeme za jeho obsáhlé a zajímavé odpovědi. Přejeme, ať jeho výkonnost roste i v následujících letech a mnoho zdaru mu přejeme také v osobním životě.

Ostrava!!! City Marathon se blíží a do 31. 5. 2019 se lze ještě zaregistrovat za zlevněné startovné. Po tomto termínu se startovné navyšuje.

Všichni členové MK Seitl Ostrava mají stále při registraci slevu na startovném 50% z celkové částky a to na všech tratích. Zájemci nechť se hlásí na email mkseitlostrava@gmail.com, poté jim bude zaslán slevový kód.

Pro registraci na závod použijte tento odkaz: https://ostravacitymarathon.cz/registrace/.

 

Po několikaleté přestávce dne 8. června v 10:00 odstartuje jeden z nejhezčích a mnoha cenami ověnčených běžeckých závodů v česko-polském pohraničí „Půlmaraton Kietrz-Rohov“. Bude se jednat o dvanáctý ročník tohoto běhu, který se vrací k původní trase vedoucí z polského města Kietrz do české malebné vesničky Rohov proslavené nejen pivovarem Rohan. Odtud se budou běžci vracet přes Sudice a Třebom zpět do Kietrze. Podrobné informace a registraci můžete provést na www.prajzska.eu

Máte-li natrénováno a chuť se na tuto trasu vydat, tak čtěte dále. 

Start je umístěn na kopci za plaveckým bazénem v Kietrzi, z kterého je nádherný výhled po okolí. Odtud mají běžci možnost nabrat dostatečné tempo, jelikož je čeká běh po dlouhé rovince a následně z mírného kopce (cca 4 km). Po dlouhé levotočivé zatáčce se před běžci vynoří nejen občerstvovací stanice, ale první z kopečků dlouhý  cca 600 m. Po jeho zdolání následuje další jeden kilometr dlouhý zběh z mírného kopce až za vesnici Sciborzyce Wielkie, kde je opět potřeba nastartovat motory a překonat 400 m dlouhé stoupání. Během stoupání překonáváme polsko-českou hranici a dále se šotolinovou cestou mezi rozlehlými lány polí vydáváme k Rohovu. Na konci rovinky na vzdálenosti 10 km se nachází „checkpoint“ s finanční prémií starosty Rohova Daniela Procházky. Za tímto bodem je možné znovu se občerstvit. Levotočivou zatáčkou se jedním krokem dostaneme z šotoliny na rozehřátý asfalt, který nás přivede z Rohova do Sudic.

No a zde je další občerstvovací stanice (12. km). V případě veder zde organizátoři pravidelně připravovali sprchy, snad to bude i tentokrát. Nezapomeňte se poohlédnout po místním kostele sv. Jana Křitele, jelikož se jedná o jednu z nejvzácnějších památek slezské cihlové architektury v našem kraji. Od občerstvovací stanice u letadla z II. světové války se připravte na další 700 m dlouhé stoupání a následnou 1 km dlouhou rovinku s občerstvovačkou. Po 300 m dlouhém sběhu přijdou 2 stoupání v jednom. Nejdříve prudší 400 m a následně mírnější o délce 600 m. Nezoufejme, odtud už to máme jen 5 km do cíle. Na kopci naberme dech, začněme natahovat běhy a dostaneme se 400 m dlouhým sběhem do obce Třebom. No a co bude v Třebomi? Další občerstvovací stanice. Na konci Třebomi ostře vlevo a šup do posledního delšího stoupání o délce 400 m. Toto stoupání s dalšími dvěma zhupy je na rovince o celkové délce 4 km.

Dle sil přeběhněte tento úsek co nejsvižněji, abyste v závěrečných 500 metrech mohli rozdávat úsměvy všem přítomným v cílové rovince. Nezapomeňte v cíli přibrzdit a vyzvednout si, pokud ne jednu z prvních tří, tak památnou medaili věnovanou Josefu Kozinovi, kterému je tento běh v letošním roce věnován. Tento člověk dlouhá léta podporoval sport v česko-polském příhraničí, ale startu XII. ročník se už bohužel nezúčastní. 

Na akci Vás srdečně zvou příznivci běžeckého sportu a organizátoři běhu v jednom, spolek Gryf a Prajzská ambasáda.    

Klembow, Ostrolenka…..Polsko

Moje první zahraniční zkušenost, po brzkém vstávání a dlouhé cestě autem ( 5,5 h )…30 min před startem jsme konečně dorazili na místo určení,  následovalo krátké rozcvičeni, rozklus pár rovinek a jdeme na start desítky.  Poláci zazpívali hymnu a už tu je pokyn ke startu….vybiháme… paráda asfalt rovina co víc si přát… pak odbočka doleva…A jeje –  začínáme se bořit do písku …ku…wa no v poušti jsem ještě neběžela, celá trasa písčitá lesem mezi poli až konečně asfalt (jen 300m  do cíle).

Až v cíli jsme viděli Ottu – zpoceného, odřěného, špinavého a hlavně dost nas…ného. Vyjel nic netuše o trati ze startu a kolo v písku nechtělo spolupracovat. Prý už dlouho tak nenadával. Třikrát skončil v křacích a museli ho vytahovat probíhající závodníci – zvedli mu kolo, postavili ho na nohy – chtěli běžet dál, jenže si všimli, že Otta kulhá (nevěděli, že pokud se neopírá o berle nebo kolo, nemůže chodit, takže si mysleli, že se pádem zranil)….takže se vraceli, aby mu pomohli…..Ačkoli si chtěl nějak trasu zkrátit nepovedlo se mu to a musel si okruhový závod dojet – Petru už ani nedostihl..

Zážitek to byl prostě pro nás všechny. Petra v ženách zvítězila celkově a já k velkému údivu 1. v kategorii 40+…..

A pokračujeme dále v cestování, ale už asi jen něco přes hodinku…do místa dalšího startu…Ostrolenka…ten je v neděli v 10 hod
Petra se chystá na 1/2 maraton, který už tady 3 krát vyhrála a já na 10km.

Ráno máme tentokrát čas se pořádně rozehřát před závodem a už je vidíme Keňané….

Po startovním signálu vybíháme všichni společně…asi 400 běžců..Po ovále na stadionu a dále městem po silnici přes kruháče, kolem skandujících lidi, přes několik občerstvovacích stanic, ochlazujících zón ke kuželi a zpět na stadion….

Petra 1:20:53. Doběhla jako třetí za keňankami Jana 10km 50:55 ( 3. v kat.40+)

Ještě před vyhlášením vítězů jsme měli volný vstup do aquaparku po vyhlášení tombola a k večeru piknik u řeky s polským běžci…A hurá domů.

Jana Kilarová

Pořekadlo povídá, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Trochu bych si dovolil nesouhlasit, po dnešku obzvláště. Na Horskou výzvu v Beskydech jsem se těšil. Loni jsem ji běžel poprvé a líbila se mi, byl jsem pátý nebo šestý, šlo to lehce, je hodně běhatelná, občas nějaký prudší výstup nebo sestup, přes 2 tis. výškových metrů na něco přes 40 km je akorát. Navíc se po týdnu pršení vyjasnilo, takže bude blátíčko, ale sluníčko.

Začátek šel jako po drátkách. Dorazil jsem včas, v klidu zaparkoval, sbalil věci a vyrazil na start. Už cesta od doskočiště skokánků k amfiteátru, kde je zázemí závodu stojí zato – schody na zahřátí, hodně schodů. Dát tašku do úschovy a je nejvyšší čas jít na start. Pejskaři vyráží o dvě minuty dřív, což loni nebylo. Tato novinka je krok správným směrem, start je tak hladší.

V 9 hodin vybíháme. A míříme samozřejmě vzhůru. Těch pár týpků v čele záhy nevidím, za nimi se tvoří skupinka, do které se zařadím. Po pár kilometrech tu máme serpentýny na Javorník a přecházíme do chůze. „Nevypadly někomu gely? Nutrend Guttar.“ Ozývá se kousek za mnou a já si uvědomuji, že je asi můj, protože se mi zdálo, jako by mi něco vypadlo. A opravdu neměl jsem zapnutou kapsu u vestičky. Vracím se zpět a pár míst je v trapu, na vrcholek kopce se už ale zase zařazuji na své místo mezi modráka a vousáče. Na výběhu z lesíka se chci dát doleva, ale nějaký chlapík nás nasměrovává – rovně, běžte rovně, tak běžíme kolem rozhledny. A pak dolů. Tudy jsme loni neběželi. No kolegyně říkala, že tu někde nedávno hořelo, tak to třeba přesunuli. Běžíme kolem fáborků, běžíme a najednou stojíme. Někomu se to nezdá. A tak se zhruba 8 mužů sklání nad mapou a zkoumá, zda opravdu běžíme správně. Mezi několika vulgaritami zaznívá hezké…no hlavně, že máme všichni Garminy a v nich nahranou trasu. No upřímně mě to nenapadlo. Skupinka se shodla, že jsme správně. Znovu se rozbíháme. Chvilku více z kopce, chvíli pozvolna. Za chvíli zase stojíme. Ale už jen tři, koukneme na kopec a zbytek skupinky stojí tam a taky kouká do mapy. Výsledek je jasný. Kufr. Běžíme správně, ale po trase shortu. Vytahuji mobil, koukáme do mapy i tam, otáčíme se a míříme zpátky. Chvilku se motáme a hledáme, jak se nemuset vracet celou cestu zpět. Skupinka se trhá. Běžíme s Kilpákem, který se představí jako Jirka zvaný Rošťák. Dostáváme se zpátky, kde máme být.  Jirkovy hodinky hlásí, že jsme opět na trase, naběhli jsme si tak 3 kilometry a něco. A to je dost, závod tím skončil, teď už jen doběhnout ve slušném čase. No nebude to do 5 hodin, snad to bude do 6, shodujeme se s Jirkou. Má to jednu výhodu, nebude nuda, bude pořád koho předbíhat.

Dál už to znám, tak snad nebude problém. Sebíháme k Pinduli a zjišťuji, že mám asi dírku v softflaštičce, vesta je totiž na pravé straně celá mokrá. Chjo, to nám to pokračuje. Od Pinduly valíme nahoru na Černou horu. Nahoru to jde hezky, blíží se čtvrtina závodu a tak si v hlavě rozvrhuji jak dávkovat gely. Plán je hotov a chci si první nachystat do pohotovostní kapsičky. Jenže ouha, nějaké mi chybí, no asi z kasy nevypadl jen jeden. Což je čára přes rozpočet. Upravuji plán, gely, teda ten jeden, se budou šetřit na konec, na Pindulu před poslední stoupání. Na Černé hoře zastavím u studánky, prasklý vak jsem vypil a druhý radši šetřím, tak je třeba využívat přírodní zdroje. Klesáme do Dolní Bečvy. A někdo mě dohání. Klučina se směje, když ho chci pustit. „Já tu jen chvíli někoho doprovázím, ale valíš hezky, jdeš short?“ „ Ne half, ale zakufroval jsem, tak se prodírám zpět dopředu.“ Začínají se ozývat kolena a tak přemýšlím, kde jsem schoval Alavis. Jo, já vím, že je pro koně a není moc zdravý. Ale co dneska je, a teď mě ve 4 týdnech čekají 4 delší horské závody a loni pomohl.

V Dolní Bečvě na nás čeká první čipovačka a občerstvovačka. Dobíhám k ní spolu s jedním z naší kufrovací skupinky „Hej vole, co tu děláš, jsem myslel, že jsi někde ve předu, v  pi..“ volá na něj někdo, kdo už se tam láduje koláčem. „No v pi.. jsem, ale vepředu ne.“ Odpovídá mu vysmátý chlapík v tričku Vinařského půlmaratonu. Bere to sportovně, to je fajn. Vyhodit obaly, včetně děravé butylky, koláč, banán, napít a jde se. Už to opravdu nehrotím, a tak mimo pobíhání píšu, domlouvám mladšímu synovi odpoledne u kamaráda, občas se pokochám krajinou. Uvědomuji si, že mám s sebou přehrávač, tak jej zapínám, ho přece neponesu zbytečně.

Stoupáme směrem na Radhošť. Kolem 20 km přichází krizka, nějak se blbě dýchá, začíná bolet hlava. Snažím se střídat tempo a víc pít, zkouším to i s magnezkem. Po nějaké době se napojujeme na cyklostezku na Pustevny. Vidím další studánku, ale ouha, je nízko a já se k ní neohnu. A dřepnout si mám strach, nevím, zda bych se postavil. A máme tu Pustevny a druhou čipo/občerstvovačku. Vypiju Guttar, zlehka pojím, nechám si dolít pití a vydávám se po tom beskydském Václaváku. Hřebenovka k Radhošti je utrpení, moc nejde běžet, píchá někdy v břiše, to se mi už hodně dlouho nestalo. Kousek před kaplí mě pobaví upoutávka na bosonohý chodníček, který má prospět chodidlům. Nikam nespěcháš, běž do toho, ozývá se myšlenka. Zavrhuji ji s tím, že sundat si boty, už je nenazuju. Už jen dolů říkám si. A nahoru a pak až dolů, opravuji sám sebe a krotím nadšení z blížícího se konce. Průhled na masiv Javorníku přede mnou mi dává za pravdu.

Na Pinduli dávám gelajz a mířím nahoru. Poslední dvě stoupání opakuji si do kola. No technicky vlastně nebudou jen dvě, ale nebuďme puntičkáři. První jde nečekaně dobře, jen zjišťuji, že budu muset šetřit s vodou, moc ji už není a žízeň pocitově pořád. Na skororovince se rozbíhám až k hangu. Vždy si tady kladu tu samou otázku, proč ta cesta nevede dál mírně rovně, proč se musíme drát do toho nejprudšího kopce. A tuto otázku bez odpovědi si kladu i dnes po celou cestu vzhůru. Nahoře odpočívá skupinka zmožených turistů, přece nejsem béčko ne, tak závěr a přechod na mírné stoupání už statečně vyklusávám. Je zajímavé, jak dokáže hlava aktivovat pohybový aparát, vždy když zahlídne někoho, koho byste mohli dohnat a předehnat, i když se vám vůbec nechce. A tak hlava vidí, a nohy běží, nebo rychle jdou, když je to už fakt prudší, pořád je totiž koho předbíhat. Na Velkém Javorníku se ani na chviličku nezastavím, špatné vzpomínky, a začíná poslední část, serpentýny, malá hřebenovka a cíl.

Zhruba 2 km před ním brní hodinky, volá známá, co má odpoledne synátora. To vydrží říkám si, nebudu si kazit finiš. S velikou úlevou, že to mám za sebou, probíhám cílem, a piju a piju…vodu. Beru věci z úschovy a sedám, nebo spíš lehám na lavičku. Hodinky brní opět – Marťa má rozseklý ret, jedeme šít. No je po idyle. Dovydýchám se, jdu si pro tortillu a nealko pivo a po schodech dolů k autu, jelikož klukovu průkazku od pojišťovny mám u sebe já. Stejně jako jsou schody dobré pro začátek a rozehřání, jsou stejně dobré pro konec a  vychození. Po téměř půlhodině cesty, už se zklidnil nejen dech, ale hlásí se i hlad. Baštím tortillu, je dobrá, bod pro pořadatele. Jenže ouha, dresink končí na kraťasech. To tam budu za prase říkám si, nohy od bláta a pokypané trenky. Ještě, že to nebylo to pivo, to by bylo horší, to by si mysleli, kdoví kde jsem byl. Kluk je v pořádku, otrnulo mu a už se s parťákem nudí, rána není tak hrozná a paní doktorka je milá, ani ji nevadila hlína, co ze mě odpadávala, když jsem držel kluka na klíně při šití.

Takže tak no. Ale aby to nebyla jen katastrofa, tak nějaké pozitiva: do 6 hodin jsem to stihl, výsledek nevím a nechci vědět, ale dobré je, že mě celý závod nikdo nepředběhl, a ten kdo jo, tomu jsem to vrátil a že jsme skoro celou naši kufrovací skupinku nechal za sebou. Jo a při cestě z nemocnice mi začal blikat olej, takže jsem musel ještě dolívat. Tak uvažuji, že zítra vytáhnu karimatku a knížku ven a nebudu radši dělat nic.

Martin Hořínek

Jarmila Gavlíková, zvaná Jarda, je členkou našeho oddílu od léta roku 2018. Byla to logická volba sportovkyně z Ostravy – Poruby, neboť se již nějakou dobu běžecky zdokonalovala pod tréninkovým dozorem naší nejúspěšnější klubové závodnice.

Jak dlouho běháš? Pravidelně a intenzivně od léta 2017 – díky tréninkům s Petrou Pastorovou.

Kolikrát týdně běháš? 2 – 3x.

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Vzhledem k „bolístkám“ provádím základní udržovací úkony, takže maximálně 25 km.

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Tom Tom Runnner 3 Cardio. Spokojenost.

Kde nejčastěji běháš? V Porubě, Martinově a na Slovácku mezi vinohrady… 🙂 

Běháš raději sama nebo s někým dalším? Nemám preference – obojí má svoje plusy a mínusy.

Posloucháš při běhu hudbu? Ne!

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžela? Asi v Thajsku na plážích.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Jasněěěěěěěěěěě. Kdo uhodne jako první, získá čokoládu „De Luxe“.

Jaký typ závodu preferuješ? Silnice.

Máš svůj oblíbený závod? Hornickou desítku ve Frýdku-Místku.

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdá? Na Olomoucký půlmaraton v červnu 2018.

Jaké máš běžecké ambice? Udržet se v tréninku a ještě někdy dát půlmaraton…

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Cyklistika, plavání, turistika, lyžování.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Jsem zapojená do duchovní služby ve sboru Církve bratrské v Ostravě – Porubě.

Co bys popřála našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? No, jenom všechno NEJ, samé skvělé běžce se skvělými výkony a ať jsme fajná partyja. 

Tvé aktuální rekordy:

5 km: aktuálně trénuji… 🙂 

10 km: 49:01

půlmaraton: 1:52:42

maraton: –

My Jardě přejeme, aby ji co nejméně, nejlépe vůbec, neopouštěl její úsměv a dobrá nálada. Dále aby překonala své „bolístky“ a mohla tak natrénovat nejen na „pětku“, ale aby mohla dále posouvat své běžecké hranice.