Pošesté na kultovním Moravském Ultra Maratonu (MUM) v kopcích severozápadně od Brna se mi podařilo absolvovat kompletní – podle pořadatelů – nejdelší a nejtěžší běžecký podnik na českém území. Sedm etap delších než maraton v sedmi po sobě následujících dnech, tedy celkem 301 kilometrů (ve skutečnosti asi o něco více). Nutno podotknout, že z Ostravy tam byl ještě pouze Martin Řezáč, z MKS pak Libor Svozil na třídenní variantu a Pavel Juřica na jeden závod.
Lomnická
Úvodní etapa startovala tradičně u lomnické školy, základny MUM, Na prvních kilometrech do strmého kopce jsem vychytal tempo, něco mezi klusáním a chůzí, kterým jsem pak zvládal všechno kromě skutečně nejhorších stoupání na kamenech, a že na šestatřicátém na Lomnické jedno takové vždy čeká. Poznamenané letos řáděním dřevorubců, kteří svinčíkem nadělaným po těžbě pokazili všech sedm etap. Každopádně černá kočka přes cestu (= týden štěstí)! V cíli za 5:08:54
Boskovická
Tady přišla změna, místo seběhu z města po asfaltce, nahoru k hradu a rozhledně, většina na to nadávala, já byl spokojený. Méně ale pak z rekordních čtyř zastávek mezi startem a první občerstvovačkou kvůli značnému zavodnění … Taky se už profilovala skupina s podobnými výkony těm mým: Ivan a Paľo ze Slovenska, Joachim a Stefan z Německa, Dražan z Bosny a Hercegoviny, Petr z Prahy, Gabka – Žabka odkudsi z Čech. Více než čtyřiačtyřicet kilometrů za 5:24:30.
Blanenská
To už nechyběl UltraLibor a jeho návrat na MUM, nicméně pouze ve variantě 3 ze 7 (dříve MiniMUM). Stejně jako obvyklé vedro, v němž jsem sáhl – a celou cestu s ní vydržel – po petflašce o obsahu půldruhého litru. Jiné tekutiny přišly na řadu večer, počínaje lomnickým domácím řemeslným pivem Genius Noci ve více variantách. Ale to po dokončení třetí etapy, kdy se sprintovalo na sešupu z Rašova. Čas 5:06:26, Libor si zaběhl, padesát a půl kilometru za 7:06:17.
Tišnovská
Pomalý začátek znamená rychlý finiš, tak jsem vysvětloval i anglicky mou taktiku. Vycházela ostatně i ve „zlomové“ etapě považované za nejteplejší s obávaným kopcem s rozhlednou nad Tišnovem. Jen extratlumené Bondi 7 se do terénu sakra nehodily, tam jsem si měl vzít Rincon 2 nebo lépe SpeedGoat, samozřejmě je řeč o značce, jíž jste se všichni kdysi vysmívali a nyní ji hromadně kupujete. Bondi jinak na asfaltu super. Finiš ruku v ruce s Ivanem, 5:07:29, Libor za 5:29:58.
Olešnická
Premiéra, tahle mi na MUM jako jediná chyběla. Trať počátku vedla opět místy zhovaděnými dřevorubci. Po druhé občerstvovačce přišel asfalt a účastníky proklínaná nekrytá rovina okolo vodního díla Vír. Pro mne doslova esence dlouhého běhu, strojový krok, sledování bílé čáry a slunce nad hlavou! Překvapil vysloužilý havíř z uranového dolu Roman z Brna, když se urval a zaběhl si rekord za 4:54:49. Já opět s Ivanem za 5:00:14, Libor pak za 5:43:07, Pavel Juřica za 4:52:41.
Bystřická
Moje na MUM svého času vůbec první a po dohromady pěti zaběhnutých se ukázala též jako nejoblíbenější. Dlouhé výběhy i seběhy po přirozeném povrchu mi seděly a dokonce i terénní vložka mezi Nedvědicí a Doubravníkem stála za to. A stoupání do Ochozu jsem nikdy neměl tak svižné. V závěru po výplazu po šutrech totální sprint z kopce na Veselí, jen Petr to ustál a byl přede mnou, Ivan a Dražan nikoliv. Pod pět hodin každopádně všichni uvedení. Můj čas za 4:54:11.
Cimrmanova
Zepsula se vířivka a z regenerace nebylo kromě Genia Noci a různých chladivých mastí nic. Třináct kilometrů poslední části MUM 2021 stálo za h…, rozebíhal jsem se až na asfaltu za druhou občerstvovačkou a tak už to zůstalo. Po půlce jsem předběhl Dražana, i po skoro 300 kilometrech se dalo fakt závodit. A další černá kočka přes cestu, takže jistota! Dvoukolovou etapu jsem měl za 4:44:30. První kompletní MUM za 35:26:14, celkově šestatřicátý, v první půlce finišerů.
Radek
