Novinky

Jak trávíte Štědrý den? Lenošíte, tančíte v kuchyni, lítáte po všech čertech a sháníte na poslední chvíli dárky nebo si taky rádi zaběháte? Pokud u Vás vyhrál běh, možná jsme se potkali na Štědrodenním běhu Jilešovicemi. 
Vánoční počasí posledních let opět nezklamalo. Břečka, teplota lehce nad nulou, zataženo. Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy byl na Vánoce sníh. Co se dá dělat? Připravit si boty, ponožky, bundu, ať v cíli můžete být zase v teple a suchu.
Na startu nás vítala brána s nápisem Runfest. V Penzionu Kamenec byla pěkná fronta k registracím a plná restaurace. Vyzvedli jsme si čísla, zabrali místo u stolu, nevyšel čas na rozklus, takže šup rovnou ke startu. Vybíháme, prvních pár kroků a v botách je to jako na koupališti.
Dnešní cíl byl jasný. Užít si Vánoční běh v pohodovém tempu s přítelem a těšit se na zacákané elasťáky. Vše se mi splnilo, a ještě mnohem více. Punč a polévka byly dobrým lákadlem v cíli. Stejně tak i plné stoly se skvělými lidmi u nich. V restauraci to bzučelo jako v úlu. Mám ráda atmosféru závodů a těší mě, že jsem si ji mohla dopřát i v dnešní den.
Tentokráte se vyhlašování vítězů obešlo bez kategorií. Vyhlašovalo se 5 nejlepších běžkyň a 5 nejlepších běžců. Poté nás čekala tombola s první cenou v podobě horského kola.
Účast běžců Mk Seitl byla opět hojná s krásnými umístěními. 
1 místo obsadil Pytlík Jiří 0:18:36 v patách s Pastorem Patrikem 0:18:46. 4. doběhl Škapa Marek 0:20:42. Dalšími muži závodu byli Burda Filip 0:21:06, Pastor Daniel 0:21:10, Pastor David 0:21:22, Buba Michal 0:22:11, Ondrášek Milan 0:24:14, Valošek Miroslav 0:24:23, Luksza Radek 0:26:23, Vytisk Alfons 0:26:39, Hrbáč Jiří 0:27:08, Masnica Ota 0:27:25, Pach Radomír 0:41:03.
Mezi ženami byla 1. v cíli Pastorová Petra 0:22:36, 3. místo získala Šeděnková Kateřina 0:23:01. Další ženy vy cíli byly Tomaszewiczová Eva 0:25:42, Pachtová Iva 0:26:31, Dostálová Gabriela 0:26:48, Koczyová Irena 0:30:24
A zmíněná tombola? Znáte to, když jeden stůl vyhrává jednu cenu za druhou a vy si říkáte, že to není možné? Tak ano, je to možné a dneska jsme to zažili na vlastní kůži. Myslím, že někomu bude z těch lahví vína a šampaňského opravdu špatně. Naštěstí se mě to netýká. A hlavní cena? Tu si odnesl, spíše na ní asi odjel, Marek Škapa.

Veselé a běžecké Vánoce všem. Ať žijí nové tradice.

Iris

Tak, ať to zaběhneš! Loučila se Mona (nebo Nika? nebo obě?) při zavírání Barunky. V sobotu 18. prosince jsem totiž jel na závěrečný letošní maraton na tradiční místo: Vodné dielo, Žilina, Slovensko.

Nesliboval jsem nic nikomu, natož sobě. A až do čtrnáctého kilometru to byla zima (čti hovno = což znamená to samé). Běželi jsme po severní části nádrže, kde snad nikdy nepřestává fučet svinský vítr.
Ale! Při zjištění, že půlka byla za 2:01, to začalo vypadat zajímavě. Becherovku, o které tam vykládali, že její výrobce zasluhuje Nobelovou cenu, jsem už odmítal. Oranjeboom pomáhal, minuty se stahovaly.

Vítěz – Michal Šuľa (2:42:13) – mne o dvě kola nepředběhl. Se třetím Standou Findrou jsem na pětatřicátém chvíli valil 5:05 na kilometr. A když mi nedal kolo Miro Ščibran, věděl jsem, že to půjde pod čtyři.
Takže nakonec 3:57:20, což byl slušný závěr letošní sezony. Letos tedy pětadvacet maratonů (o jiných sběračích v Ostravě se nemá smysl bavit) a zatím jedenácté místo v československé tabulce. Ivan, kde jsi?

Radek

Někdo si dá na Mikuláše čokoládu, jiný dostane uhlí a další dá přednost běhu. A tak jsme se někteří v neděli 5.12.2021 sešli na Mikulášském běhu Jilešovicemi. 
Cesta z Dobroslavic do údolí v Jilešovicích byla na sněhovém poprašku pěkně kluzká, ale trasa závodu se jí naštěstí tolik nepodobala. Vyzvedla jsem si startovní číslo, lehce se rozklusala a už jsem poskakovala za startovní čárou v areálu Penzionu Kamenec.

Vyběhli jsme směrem do Kozmic. První, druhá zatáčka, most a před námi dlouhá rovinka. Jak bývá zvykem, nejrychlejší běžci skoro zmizeli, začaly se utvářet skupinky. Běželo se hodně dobře. Čekal nás jen jeden malý, jak jej nazvat, kopeček zdolaný pár skoky. Další dvě zákruty, lehká rozmělněná sněhová pokrývka, a už jsem se blížila k místu otočky. V protisměru jako řízená střela přibíhal Patrik a za ním nikde nikdo. Uteklo to skoro jako lusknutí prsty, lusknutí hobby běžce, a taky už běžím zpět. Podívám se na hodinky, čas není špatný. Zdolám opět jediný mini kopec a v hlavě se mi honí myšlenka, že už se vlastně blížím k cíli. Po pár delších závodech z poslední doby je krásné, jak rychle dokáže 5 km utéct. Doslova.
Nějakou chvíli jsme si drželi s pár běžci stejné odstupy. Začala jsem zrychlovat, předběhla dalšího běžce, zbýval jen poslední kilometr. Řekla jsem si, že mám ještě dost sil a mohla bych, teda chci předběhnout dvě běžkyně přede mnou. Podařilo se mi jim nejen šlapat na paty, ale zdolat sama sebe. Mám je. Funící jsem proběhla kolem Otty s naprostou radostí a hláškou “Mám je”. Poslední zatáčka a už se ženu do cíle.
Na stole uvnitř penzionu ležely za pár chvil výsledkové listiny. Ani jsme to nečekala, ale je to doma. Mám radost, že jsem závod zvládla nad má očekávání s novým osobákem. Většina běžců počkala s kávou nebo horkým čajem v rukou na vyhlášení výsledků. A pak hurá do tepla našich domovů.
První v cíli a stejně tak i ve své kategorii byl Pastor Patrik 0:15:47. Za ním na 2. místě Benbenek Jan 0:16:57 a jako 3. ve stejné kategorii Věnsek Tomáš 0:17:11. Dalšími běžci v kategorii byli Burda Filip 0:18:08, Šlahař Josef 0:19:49 a Brož Petr 0:21:17. Dominik Ondřej 0:17:07 obsadil 1. místo ve své kategorii, Valošek Miroslav 0:21:31 běžel ve stejné kategorii. Vyšší kategorii obsadili na předních příčkách na 1. místě Škapa Marek 0:17:56, na 2. Šindelek Dan 0:19:04. Předposlední kategorii mužů vyhrál Škrabánek Petr 0:19:21 a hned po něm jako 2. doběhl Slowioczek Roman 0:20:02. 1. v další kategorii můžu byl Vytisk Alfons 0:23:12 a 2. Smola Josef 0:25:02.
Pastorová Petra 0:18:17 na 1. místě v kategorii utekla Drastichové Magdaleně 0:19:06, která doběhla jako 2. v dané kategorii. Dominiková Jana 0:24:04 a Koczyová Irena 0:25:04 běžely stejnou kategorii. Kilarová Jana 0:23:22 odběhla závod jako 1. ve své kategorii.

Mikulášům, čertům a andělům zdar.

Iris

FOTO ze závodu

6. ročník Běhu 17. listopadu v Hrabové (Memoriál Rosti Nadě), aneb mé poprvé a dobrý nápad, jak příjemně strávit nepracovní den. Organizátoři tohoto závodu mě mile potěšili dobře vybaveným zázemím. Registrace i vyzvedávání startovních čísel probíhalo v tělocvičně Základní školy Ostrava – Hrabová na Paskovské ulici. Závodníci měli k dispozici šatny, sprchy, toalety. Samotný start i cíl závodu byl umístěn na náměstí v Ostravě – Hrabové.

Téměř klasicky na závod nepřijíždím s moc velkým časovým předstihem. Start závodu je v 10:00hod. Je 9:36hod., takže 6 minut po doporučeném čase pro vyzvedávání startovních čísel. Organizátoři jsou shovívaví a vše potřebné k účasti na závodu jsem si mohla vyzvednout. Rychle zaparkuji za nějakými garážemi mezi domy nedaleko startu a doufám, že tam auto najdu i po závodě. Nedaří se mi připnout startovní číslo, jak začínám být nervózní. Rozklus, protažení, pomalu se blížím k cíli. Po cestě potkávám spoustu známých dresů našeho klubu. Vypadá to, že modrá trička, čelenky nebo elasťáky převládají nad ostatními.

Pomalu se blíží 10. hodina. Fotíme se, poskakujeme, koukáme, jaké dobroty nás čekají v cíli, přejeme si pěkný běh a do toho se už ozývá hlas organizátorů. Poslední doporučení a pokyny k závodu a je odstartováno.

Nejrychlejší běžci, kteří budou bojovat o přední příčky, zanedlouho zmizí. Pomalu se utváří skupinky. Trasa vede celou cestu po asfaltu, což nejspíše vyhovuje příznivcům silničního běhu. Rovinky, sem tam zatáčka, každý kilometr je značen a v některých místech čekají dobrovolníci ukazující směr a podporující běžce.

Po most u Vratimova dýchám do zad Zuzce Zrzce a v patách se mi drží Ivetka. Pomalu se blížíme ke kuželu a rychlejší běžce už potkáváme v protisměru. Podporujeme se úsměvy, plácnutím rukou a s někteří okolní svět ani nevnímají a soustředí se plně na svůj cíl. Předbíhám Zuzku, otočka kolem kuželu a hurá zpět. Možná jsem někdy až moc optimistická, ale pocit, že polovina trasy je za mnou a běžím už “jen” zpět do cíle, mi vždycky dodá energii. Zbývají už jen 3 km. Zuzka mě dobíhá, čímž mě skvěle nakopne, a držíme se spolu. Opakuji si věci, nejen v hlavě, ale i nahlas, které do mě mnohdy “hustili” Peťa a Marťas. Používat ruce, pořádně dýchat a makat. To stejné se snažím teď hustit i já do Zuzky, za což mě má asi ráda. Poslední kilometr. Zuzka je lehce za mnou. Držím se běžce, se kterým jsme se už nějakou chvíli motali kolem sebe. Už vidím cíl, snažím se nasadit tempo a utíkám mu. I když nedobíhám zdaleka mezi prvními, tak se mi na tváři rýsuje úsměv a mám klasicky radost, že ze sebe ještě dokážu dostat více. Na to, jak jsem se ten den cítila, jsem spokojená s výkonem. Chvilku po mně dobíhá Zuzka s totálním nadšením, že si zaběhla asi svůj nejlepší čas na 10 km.

Sotva se vydýchám, už horlivě diskutujeme o trase. Horký čaj přijde vhod v sychravém počasí a přichystané koláčky zaplní mezery v žaludku.

Chvíli jsme si museli počkat na oficiální výsledky, ale stálo to za to. Naši běžci dosáhli opět pěkných výsledků. Za klub Mk Seitl se závodu účastnilo 22 běžců a běžkyň. Celkově mezi muži na 3. místě a stejně tak na 3. místě v kategorii byl Pastor Patrik s časem 34:40, chvilku za ním a 1. ve své kategorii Dominik Ondřej 35:57, dále Věnsek Tomáš s časem 36:46, na paty mu šlapal a 1. ve své kategorii se umístil Škapa Marek 36:51, jako 3. ve stejné kategorii byl v cíli Šindelek Dan 38:02. Škrabánek Petr 40:06 obsadil 1. místo v kategorii. Další kategorii ovládli na 1. místě Vytisk Alfons 48:07 a na 2. místě Smola Josef 53:17. Mezi dalšími běžci byli Nosek Miloslav 41:01, Fousek Jan 41:47, Šlahař Josef 43:20, Valošek Miroslav 43:20, Jorníček Petr 43:36, Lipina Tomáš 43:57, Jirů Libor 45:51 a Doležel Radomír 51:33. 

Drastichová Magdaléna 39:23 byla v cíli jako 2. žena celkově a také 2. v kategorii. Pachtová Iva 46:32 se umístila na 1. příčce v kategorii. Kilarová Jana 48:45 získala bramborovou medaili ve stejné kategorii. Další běžkyně v cíli byly Gavlíková Jaroslava 51:05, Koczyová Irena 54:03 a Prokopová Iveta 57:13.

Po ukončení závodu proběhlo i vyhlášení výsledků Hrabovského poháru. Mužská část Mk Seitl obsadila všechny příčky. 1. místo Dominik Ondřej, 2. místo Škapa Marek a 3. místo Šindelek Dan. V kategorii žen na 1. místě byla Drastichová Magdaléna, 2. místo Kašná Markéta a 3. místo Pachtová Iva.

Iris

Ač trasa závodu Starobělské Lurdy není extra dlouhá, měří 3,2km, tak svou výživností dokáže ukojit očekávání nejednoho běžce. Výběhy, prudké seběhy, rovinky, kořeny stromů skryté pod hromadami listí a mnohem více naleznete na této trase.

Kdo zažil druhý ročník, kdy se během absolvování závodu prostřídalo sluníčko s deštěm a sněhem, byl rád za letošní suchý ročník provázený lehce sychravým počasím.

Když jsem dorazila ke stánkům s výdejem registraci a startovních čísel, s úsměvem už mě vítaly známé tváře. Po pár krocích směrem ke koblihám a čaji se míjíme s Martinem Pruskem, sotva se pozdravíme, už utíká domů. Pár milých slov prohodím s Danem Šindelkem. Závod už měl taky za sebou. Při rozklusu se míjíme s Ondrou Dominikem. Kačka a Eva s nadšením vyletí ve svůj startovní čas jako torpéda. Nakonec se zaseknu v horlivé diskuzi o trati s Peťou Milfaitem a díky tomu málem promeškám svůj start.

Rychle vybíhám. Jak jsem zmínila, trasa nebyla moc blátivá, běželo se dobře. Občas se mi daří předběhnout nějaké běžce. To, že někdo předběhne mě moc nevnímám. V proslulém místě, kde si při běhu z kopce můžeme pomoci nataženým lanem, si musím dávat pozor, abych si nespálila ruce. Díky strachu se mi pořád nedaří seběhnout tento úsek bez lanové pomoci.

Myslím hlavně na to, ať je můj výkon na této trati ten nejlepší. Nakonec se mi daří ještě ve finální části na asfaltu zrychlit a vymáčknout ze sebe co to jde. A šlo to. Klasicky si ale říkám, že musím makat, aby to bylo příště lepší.

V cíli nás čekají milé tváře slečen předávajících medaile a odchytávajících běžce, aby jim neutekli s čipovými pásky pryč. Hurá pro koblih, čaj a užít si ještě okolní atmosféru, než taky uteču pryč.

Na stupních vítězů se jako vždy prostřídali i členové klubu Mk Seitl. Mezi ženami nejlépe závod zaběhla a byla 2. ve své kategorii Šeděnková Kateřina 15:31, která běžela tento závod poprvé a krásně jej zvládla, minutu za ní doběhla Iva Kondasová 16:32, podruhé na Lurdách běžela Tomaszewiczová Eva 17:26, take podruhé a s krásným 1. místem v kategorii Miturová Radka 18:42 a poslední z klubových žen Koczyová Irena 20:21.   

6. mužem absolutně a 1. v kategorii byl Dominik Ondřej 12:44, za ním Fousek Jan 13:40, Šindelek Daniel 13:50 se umístil na 1. místě v kategorii, chvilku za ním doběhl a 2. ve stejné kategorii byl Škapa Marek 14:14  a Milfait Petr doběhl s pěkným časem 16:56.

Díky za koblížky, teplý čaj, mezizávodní pokec a příště zase na startu a kolem něj.

Iris

Venku je krásně, slunce svítí a stromy hrají všemi podzimními barvami. Hlavní třída v Ostravě – Porubě ráno 28.10.2021 ožívá a chystá se Jubilejní 20. ročník Porubského čtvrtmaratonu, kterého se účastním podruhé. Po pár měsících konečně zase závod. Člověk si odvykne, a tak mě od rána provází lehká nervozita. Hlavně, ať je to lepší než minule.

10:30hod., blížím se k rondlu na Hlavní třídě a už z dálky vidím hodně triček a čelenek se známými barvami Mk Seitl Ostrava a stejně tak hodně známých tváří. Už jen tohle mě dokáže povzbudit a navodit skvělou náladu. Vyzvednout číslo, odhodit mikinu a šup na rozklus směrem ke startu s Ivetkou a Kilčou. U startovní čáry se to hromadí a čas do startu se krátí. Zbývá poslední minuta, znovu zavázat boty, vyměnit si pár úsměvů se známými i neznámými tvářemi, a jde se na to.

Odstartováno. Hlavně to hned ze startu nepřepálit. Samozřejmě, že se nám to s Ivetkou povedlo, ale včas jsme se zbrzdily a nasadily tempo, které zvládneme přežít. Jsem v cílové rovince, půlka hlavní třídy za mnou a říkám si, tak teď těch 6 kol. Ze začátku to šlo dobře, ale na 4. kole začaly nohy těžknout. No co, už jen 2 kola, to musím dát. V posledním kole, i když jsem táhla nohy někde za sebou, se mi povedlo na posledních 500 m trochu zrychlit a nenechat se dohnat běžkyní, která se na posledních pár set metrů najednou objevila za mnou.

Odběhnuto. Výsledek horší, než jsem chtěla, ale lepší než posledně. To je třeba zapít teplým čajem a super müsli tyčinkou, které pro nás byly připraveny v cíli. Vydýchat se, potřást rukou pár známým běžcům, kteří doběhli přede mnou i za mnou, a už jen počkat na vyhlášení výsledků a tombolu.

Nejeden ze zástupců našich řad se umístil na stupních vítězů. Na 5km trase jsme neměli žádné běžce. Vítězkou čtvrtmaratonu mezi ženami se stala Petra Pastorová s časem 40:42, celkově a 1. v kategorii, Magdaléna Drastichová doběhla 2. celkově i v kategorii v čase 41:01, Irena Koczyová 58:30 daleko za nimi s bramborovou medailí ve stejné kategorii. Iva Pachtová 2. v kategorii 50:22, chvíli za ní jako 3. Jana Kilarová 51:42 a Iveta Prokopová 59:39.

Jako 4. muž absolutně a take ve své kategorii doběhl Patrik Pastor 37:22, dále ve stejné kategorii Jan Benbenek 38:11, Tomáš Věnsek 39:06 a Josef Šlahař 44:08, Radim Siuda 45:16. Další kategorii reprezentoval Miroslav Valošek s časem 46:09. Marek Škapa 38:37 obsadil 1. místo ve své kategorii, za ním Dan Šindelek 39:55, který se umístil na 2. místě ve stejné kategorii a jako 4. doběhl Tomáš Lipina 44:21. Ve stejné kategorii běžel i Petr Jorníček 45:07 a Radomír Pach 57:16. V poslední kategorii mužů obsadili přední příčky naši běžci Petr Škrabánek 41:46 1. místo, Roman Slowioczek 45:23 2. místo, Josef Smola 1:00:08.

Všem moc gratuluji a těším se na příští setkání.

Iris

Novojičínský půl maraton
zde vyhrál Patrik Pastor 1:17,15, celkově a mezi ženami doběhla Magda Drastichová druhá za 1:30:59,73 
Miloslav Nosek běžel v osobním rekordu 1:32:07,0 a Libor Jirů taktéž v osobním rekordu 1:44:08:,90 hod.

Foto Žorž

V neděli 17.10.2021 se konal 6.ročník tradičních městských běhů (5 km, 10 km, štafeta 4×2,5 km a dětský běh) v centru Havířova.
Součásti 10 km závodu bylo také MČR veteránů a veteránek.
Výtěžek ze závodů putoval na podporu klubu HSC Havířov v integrované Boccie. Hlavního závodů letošního ročníku se zúčastnilo 307 běžců.

Vítězem 10 km závodu se stal Shevchenko Serhii v čase 31:02 (nový traťový rekord), v ženách potom Nemchenko Maryna v čase 35:42.
Z našich nejlépe zaběhli na 10km trati Pastorová Petra 36:06 celkově 2. a 1. místo MČR kat., Miko Aleš v čase 34:17 1.místo MČR kat., 6.místo celkově. Další umístění našich běžců: Pastor Patrik 34:36, 7.místo celkově, Benbenek Jan 35:34 9.místo celkově, Filip Daniel 36:15 17.místo celkově, Jorníček Petr 41.05 1. místo MČR kat., Pachtová Iva 46:56, 2. v kategorií a 1.místo MČR v kat.
V závodu na 5 km obsadil celkové 4.místo a 1.místo v kategorii Dan Šindelek (18:10).

Fanoušci podél trati vydatně povzbuzovali během celého závodu a myslím si, že pozitivně ovlivnili výkony běžců. Velkým úspěchem rovněž byla částka, která se podařila vybrat na podporu klubu HSC Havířov. Je radost běhat, když člověk ví, že tím pomáhá i ostatním lidem.

Na start 10 km jsem šel s naprosto uvolněnou náladou a vůbec jsem nepociťoval, tak jako u jiných závodů předzávodní nervozitu. Věděl jsem, že bude pro mě důležité dodržet správné rozložení tempa (první půlku závodu pomaleji než druhou), které jsem si naplánoval před závodem. V posledních pár týdnech před závodem jsem u sebe zaznamenal určitý výkonnostní posun, díky posledním závodům a tréninkům. Tak jsem si nějak tak pohrával s myšlenkou, že bych mohl pomýšlet i na osobák. Nicméně nepřipouštěl jsem si to.
Po startu do čela závodu hned vystartovali nejrychlejší běžci a štafetáři. Mírně mě znervózňovalo, že je tolik běžců přede mnou a v hlavě jsem si říkal, že bych měl přidat. Přesto se mi podařilo nezazmatkovat a nenechat se zlákat startovním tempem. Před sebou jsem neustále viděl skupinku běžců okolo Peti Pastorové a Daniela Filipa. Této skupinky jsem snažil držet, přičemž stále jsem kladl důraz na to, abych nepřekročil plánované tempo, i za cenu toho, že bych později začal ztrácet. 
Skupinky jsem se držel v závěsu první půlku závodu. Po první půlce jsem cítil, že mám ještě dost sil a že bych tedy mohl zkusit trochu zrychlit a dotáhnout se. Což se mi podařilo a někde mezi 6-7km jsem skupinku doběhl.
Rovněž jsem udržoval mírně rychlejší tempo. Asi mezi 7-8 km jsem předběhl Péťu, která z mého pohledu běžela fantasticky a musel jsem hodně křivit hubu, abych ji předběhl.
Zbývající 2,5-2km jsem se dostal do běžecké euforie a běželo se mi nejlépe. Párkrát jsem se vyhecoval hlasitým pokřikem a v tu chvíli, už jsem věděl, že si běžím pro osobák. Postupně jsem se dotáhl na další běžce a dařilo se mi neustále zvyšovat své tempo, které jsem udržel až do cíle závodu. 
Po proběhnutí cílovou páskou mě zalila velká vlna euforie a obrovské radosti z výsledku. Zaběhl jsem si osobní rekord na 10 km (a zároveň 5 km). To je to proč běhám, pro tenhle pocit to vždy stojí za to. Vždy budou rychlejší a lepší běžci než jsem já, ale když překonáte sami sebe, tak to je ta největší odměna.
Byl to pro mě zatím nejlepší závod sezóny ve všech ohledech, podařilo se mi vytvořit osobák, potkat se na startu se skvělými běžci (nejen) z našeho klubu a podpořit klub HSC Havířov.

Honza Benbenek

Neplánované pařby bývají nejlepší … ale dá se to říci o maratonu? Ve čtvrtek 14. října jsem vyklusal na nejvyšší bod Ostravy (u vodojemu v Krásném Poli) a přijal telefonát od Ivana o Chřibském maratonu v sobotu 16. Kroměříž hodinu autem, dvě stovky starovného, ale to, co skutečně rozhodlo, bylo: Jediný závodní okruh!

Nemusel jsem tak už přemýšlet, jestli na páteční pracovní nebo školní „společenskou“ akci, maraton je maraton. Sice bez řádného odpočinku, pomineme-li jeden den relaxace, takže jen na obligátní čárku. Chřibský má ostatně v propozicích, že je nejtěžším v tuzemsku, pokud se ovšem přehlédnou etapy MUM či horské běhy.

Sandokan, kterého jsem vzal na výlet, oceňoval v Kroměříži pivo, dvanáctku za pětadvacet a radoval se i z ceny slivovice za dvacet korun. Já naopak z dobré společnosti počínaje Danem Orálkem, řadou účastníků MUM a v neposlední radě třemi – opakuji třemi – místy se záchody na stadionu (naprosto ojedinělá věc na závodech).

Od osmačtyřicátého ročníku „Chřibáku“ jsem neočekával nic extra výsledek právě s ohledem na nedostatek volných dní předem. Jak to robí ten Ivan, co běhá denně? Trasa to každopádně byla velice pěkná, v nekonečném stoupání na Bunč se zužitkovávaly tréninkové kopce na Kr. Pole, Hošťálkovice, Děhylov a rovněž Lysou Horu.

Třeba takové Kostelany, název sice nic moc, ale vesnice fajn s výhledem do okolí, pivem pod třicet korun a dřevěnou sportovní halou, kde by mohl být z fleku festival NWOTHM. Legrace ale přestávala v závěru, kde trať kopírovala frekventovaný tah na Kroměříž, přece jen silniční maraton. Čárka za 4:20:50 a nový závod v kalendáři!

Radek