Líbil se mi článek na Bezva běhu od Kašného, tak jsem si dovolil jeho článek upravit o Rohalovské desítce.
Studená, ufoukaná a plná parádních výkonů, taková byla Rohálovská desítka. Již 29.tého ročníku silničního běhu se zůčastnilo 352 běžců. Nad tradičním závodem, jež je zároveň přeborem mikroregionu Holešovsko v silničním běhu, převzal záštitu hejtman Zlínského kraje Ing. Radim Holiš.
Čestným hostem a startérem byl předseda českého klubu olympioniků a dvojnásobný olympijský medailista ve veslování Oldřich Svojanovský.
Mezi muži byli favorité Navrátil, Fejfar a Staník, avšak na startu se objevil Jakub Zemaník (SSK Vítkovice) 30:55, jež tratí proběhl raketovou rychlostí a nechal všechny soupeře daleko za sebou.
To výsledek mezi ženami dnes nikdo nečekal. Největší favoritkou byla Barbora Macurová, česká reprezentantka v běhu do vrchu a ta šla taky do vedení hned po startu. Petra Pastorová kontrolovala její vedení a na 3.km šla zkušeně do vedení a zužitkovala své zkušenosti ze silničních běhů. Před obrátkou v kopci v Tučapi Barča zužitkovala své vrchařské zkušenosti a dotahovala Petru, ta však zmobilizovala všechny své síly, jež ji zbyly po dvou maratonech v posledních 14.ti dnech, které běžela 20.2. v Seville a 27.2. ve Splitu. V posledním seběhu Petra nabrala rychlost a urvala vítězství v čase 37:12 na svou stranu a stříbro tak zůstalo pro dnešní jasnou favoritku Barboru Macurovou 37:57, které dnes závod opravdu nevyšel.
Brilantní výkony podali další naši členové:
Patrik Pastor 36:09, Tomáš Věncek 36:32, Petra Pastorová 37:12. Ondřej Velička 37:28, Honza Fousek 38:28, Dan Šindelak 40:28, Petr Škrabánek 41:59 a v kat. první místo, Roman Slowiozcek 44:52 a třetí místo.
O tom, že Rohalovská desítka patří mezi přední závody na Moravě svědčí i fakt, že se každoročně umisťuje v 10 top závodech ČR, pravidelně se ji účastní hejtman Zlínského kraje i další významné osobnosti.
Běžci se rozprostřeli rychle po celé trase závodu, která vedle od hřiště Sokola Hrabové po cyklostezce směrem ke kostelu sv. Kateřiny a zpět podél hlavní cesty ulice Paskovské. Nejsem milovníkem okruhů, ale dva se dají krásně zvládnout, a navíc při povzbuzení ze strany diváků, i s úsměvem. Tentokrát jsem docela zanedbala snídani, takže mě na prvním okruhu začaly chytat křeče v žaludku a do toho píchání v boku. Ale dle rady Otty, při proběhnutí kolem cílové a startovní části, a jeho pomyslně vztyčeného výhružného prstu, jsem se snažila držet celé druhé kolo běžce přede mnou. Povedlo se, jak to u mě bývá zvykem na posledních 3 kilometrech jsem ještě předběhla pár závodníků, ano mám tedy zásoby a musím více makat, a úspěšně s doprovodem Milana doběhnout do cílové rovinky.