admin

Ve středu 21. 9. bude poslední možností si organizovaně proběhnout trasu Craft RunFest Ostrava 2016. Sraz bude opět na Masarykovém náměstí v 18:00 hod.

Jednou z věcí, která je spojená s běháním je takzvaná maratonská turistika. Řada vytrvalců každý rok zamíří na maraton do jiného města a spojí ho s jeho poznáním. Poté, co se moje finanční situace během lonského roku výrazně zlepšila, jsem se do této kategorie zařadil i já. A tak po Budapešti a Paříží přišla na řadu polská Wroclaw.

Autorem nápadu na toto město byl Honza Fousek. Po finančně náročné jarní Paříži to chtělo neco levnějšího a polští pořadatelé jsou zárukou kvalitní organizace. Startovné v době našeho přihlášení činilo 99 zlotých. Časem se objevilo několik dalších zájemců, ale postupně odpadli. Většina  běžců z regionu totiž dala přednost blížícímu se Runfestu. Počáteční starosti s dopravou byli nakonec vyřešeny a do Wroclawi nás autem odvezli Honzovi rodiče. Tímto jim opět děkujeme. Cesta proběhla v pohodě a po ubytování v hostelu Trio jsme se vydali na prezentaci.

Veškeré zázemí bylo soustředěno do areálů Olympijského stadionu v Szcytnickém parku. V zdejší sportovní hale byla prezentace i malé Expo. Pasta párty a podium pro vyhlašování výsledků bylo venku před ní. Samotný historický Olympijský stadion, na kterém bývá doběh se bohužel opravuje a tak cíl byl rovněž v parku. Vše proběhlo v normě, jediné co nás překvapilo bylo, že na tričku nebyl hlavním motivem maraton, ale Světové hry neolympijských sportů, které proběhnou v Wroclawi v příštím roce. Zbytek dne jsme věnovali relaxaci a odpočinku.

V neděli 11. září nastal den, na který jsme se poctivě řadu měsíců připravovali. První vítězství jsme zaznamenali, když jsme se dostali do přeplněné tramvaje směr stadion. Kromě více než 5 tisíc maratonců směřovali na start i další tisíce na lidový běh. Start byl situován na úzkou parkovou ulici a tak dalším cílem bylo dostat se co nejvíce dopředu. To se nám rovněž povedlo a stáli jsme hned za elitní skupinkou. Je trochu paradox, že místo startu bylo nejužším místem tratě. Zbytek maratonu, který tvořil jeden velký okruh, totiž probíhal po širokých městských bulvárech. A protože teplota během dne přesáhla 30 stupnů, tak je jasné, že stín jste na trati nepotkali. A počasí rozhodlo i o (nejen) našich výkonech.

Honza i já jsme se chteli pokusit o osobní rekordy. Profil je zcela rovinatý a početné startovní pole tomu nahrávalo. Ovšem brzkého termínů jsme se báli a nakonec se ukázalo, že oprávněně. Podle pořadatelů se jednalo o nejvyšší teploty v 34 leté historií tohoto závodů. Honza nakonec doběhl 13. celkově v čase 2:43:59, v kat. byl 5. a ke vší smůle jedenáctý muž. Finanční odměny bralo prvních deset. Já si do 32km udržoval zhruba minutový náskok na osobák, ale pak jsem zpomalil a poslední tři km už byly na vůli. Čas 2:51:10 stačil na 27. místo celkově a 6. v kat.

Do cíle doběhlo 4128 startujících, kteří vypili 30 tisíc litru iontáků a 49 000 litrů vody. V cíli spotřebovali 1650 kg ledu. Několik stovek do cíle vůbec nedoběhlo. Vítězové byli z řad madarského Benedek teamu. V mužích Cosmas Mutuku 2:14:38 a v ženách Stellah Jepnegetih dokonce v tratovém rekordu 2:34:09. Svůj vlastní rekord překonala o 2:06 min.

Závod byl finančně výborně zajišten. Za první místo bylo 10 000 zlotých a např. v tombole první cenou vůz Toyota. Trochu zklamáním byla atmosféra. V prvních kilometrech v centru to ještě šlo, ale postupně diváků ubývalo a poslední kilometry už bylo víceméně liduprázdno. Ani musicfestival se až na pár DJ nekonal. Tohle se srovnat s Budapešti nebo s Paříží nedalo. Občerstvovací stanice byli co 2,5km a na několika místech sprchy nebo hadice s vodou. Po závodě ve sprchách byla teplá voda a dostali jste jídlo s čajem. Příští rok bude tento maraton ME veteránů.

Odpoledne jsme se vydali do centra na místní rynek doplnit tekutiny. Pro neznalé, Wroclaw je historické hlavní město Slezska. Město s tisíciletou a pohnutou historií. Patřilo Českému království, Rakousku, Prusku i Německu. Na konci 2 světové války bylo z velké části zničeno. Má zhruba 640 tisíc obyvatel a letos je Hlavním evropským městem kultůry. Na rynku se stále neco děje. Byli jsme svědky vojenské přehlídky, vystoupení židovského souboru i řady pouličních umělců z různých koutu světa. V ponděli jsme překonali únavu a zdolali 302 točitých schodů na kopuli kostela svatého Alžběty. Odtud se nám otevřel úžasný výhled na historické centrum, kterému se říká Benátky severu. Leží totiž na 12 ostrovech, které spojuje okolo 110 mostů. Nezapoměli jsme navštívit ani Panorámu bitvy u Raclawic. O ní se říká, že každý polák tento kultovní výjev zhlédne alespon jednou za život. Popisuje vítězství hrstky poláků nad ruskou přesilou v roce 1794.

Velkou část úterý jsme strávili v ZOO, která byla založena v 1865 a je tak nejstarší v Polsku. Pavilony jsou historické památky, ale mezi nimi jeden vyniká. Jedná se o Afrykarium, které bylo postaveno v roce 2014 a je opravdu velkolepé. Jedná se o akvária, mezi kterými procházíte a ryby jsou všude kolem vás. ZOO mohu rovněž doporučit milovníkům různých terarijních zvířat, kterých je tam celá řada. Hned vedle se nachází velkolepá Hala století, která je památkou UNESCO. Ve své době (1913) to byla největší železobetonová stavba na světě. Za ní je zpívající fontána a kouzelná Japonská zahrada. Přes únavu jsme toho stihli vidět hodně. K regeneraci nám to asi moc nepomohlo, ale když jsi někde jednou za život…

Odpočívali jsme hlavně u zlatavého moku. Ani to jsme ale nenechali náhodě a navštívili Swidnickou pivnici, která je nejstarší fungující pivnici v Evropě (od roku 1292 nepřetržitě). Zápornou stránkou věci bylo, že ceny piv v centru nebyly zrovna nejnižší. Oba jsme fanoušci fotbalu a tak pondělní večer jsme se vydali na zápas polské Extraklasy Slask Wroclaw-Ruch Chorzov. Na Městském stadionu s kapacitou 40 000 diváků, na kterém se hrálo i ME 2012, se sešlo odhadem 5-6 tisíc fanoušků, kteří odcházeli zklamání po prohře 1:2. Pro zajímavost vstupné stálo 26 zlotých (v předprodeji o 5 zlotých méně), lístky se prodávají pouze na jméno.

Ve středu ráno jsme se vydali na cestu domů. Autobusem do Katowic a pak vlakem do Ostravy. Do Ostravy jsme dorazili právě včas, abychom stihli velké slezské derby, které svou atmosferou zápas ve Wroclawi mnohokrát předčilo. Celý výlet jsme si užili, jedinou stinnou stránkou bylo počasí, které na září bylo až přílíš horké.

P.S. a pokud máte rádi trpaslíky, tak pak je Wroclaw tím pravým místem pro Vás. V centru se jich vyskytuje na všemožných místech (údajně) 281. My jich našli a zdokumentovali sotva stovku…

Marek Škapa

Minulou sobotu se Ondrovi Veličkovi závod v holandském Winschotenu nadmíru povedl a napsal o tom moc krásnou reportáž. Zde si ji můžete přečíst i vy:http://www.ultramaratonec.cz/run-winschoten-2016/

Začněme slovy pana Chlubny: „Současné vedení spolku Ostravský maraton z.s. má v úmyslu pořádat pouze jeden kvalitní maraton na kvalitních asfaltových komunikacích. Po mnoha organizačních peripetiích v posledních 20 letech, kdy Ostravský maraton neměl vůbec dobré jméno a účast se dlouhodobě pohybovala od 120–140 běžců, chceme, aby se z tohoto závodu stala respektovaná mezinárodní událost. Ostravský maraton se podařilo posunout v roce 2015 výrazně kupředu, o čemž svědčí 2000 účastníků, a některým to prostě vadí a nedokáží se s touto skutečností vyrovnat.“

V roce 2014 se zúčastnilo Ostravského maratonu celkem 908 startujících. Napsal jsem to na naše stránky a na bezvabeh.cz jsem si pak přečetl, že si pořadatele pletou hrušky s jablky.Maratonců že běželo 176 a půlmaratonců 371. Tehdy jsme měli finanční odměny 101 000,- Kč. To se může panu Chlubnovi jenom zdát…

Jestli pan Chlubna bude Ostravský maraton prodávat, tak bych ho koupil zpět za tu samou cenu, za kterou jsem mu maraton, jak sám říká, prodal. On to nazývá „standardní a plně vyrovnanou obchodní transakci.“ Tak to my mu odpustíme peníze, které našemu klubu dluží…

Otta Seitl