admin

V pátek při akci smažení vajec na našem stadionu proběhla časovka jednotlivců. Tentokrát se soutěžilo v terénním koloběhu na trati dlouhé 555m.
Přikládám mapu a originální výsledky.
Jarda Hrabuška

Foto z akce: http://mkseitl.rajce.idnes.cz/Vajecina

Již celkově třetí mistrovský titul na maratonské trati v neděli v Praze vybojovala naše Petra Pastorová. Její největši soupeřkou byla Radka Churáňová, se kterou také závod Petra rozbíhala, ale postupně se od ní odpoutala a náskok si udržela až do cíle. Nakonec z toho byl velice pěkný čas 2:46:34 hodiny. Petře určitě patří obdiv, s jakou energii a elánem šla do boje o titul a to i přes to, že měla v nohách nedávný těžký závod na 50 km. A více či méně úspěšní byli i ostatní členové našeho klubu. Honza Fousek konečně o slušný kus posunul svůj osobní rekord a to na 2:35:46 hodiny. Také Marek Škapa se nevídaně vypořádal s únavou po Vídeňském maratonu a do cíle doběhl v čase 2:49:18. Těsně za ním finišoval ve svém osobním maximu 2:49:24 Ondřej Dominik. Pod 3 hodiny se ještě dostal Valdislav Netopil 2:52:07. Za 3:18:21 doběhl do cíle maratonský matador Roman Slowiozcek. Své maratonské maximum 3:30:35 si z Prahy veze také Dalibor Červenka. Následován byl Tomášem Mrajcou 3:34:20 a v čase 3:41:12 doběhl Ladislav Dvorský, jenž si již takových závodu více méně užívá. Své si odmakal také v cíli spokojený Jaroslav Hrabuška 3:50:08. Martin Hořínek, bojující se zdravotními problémy, se do cíle doslova protrápil za 3:51:29. Spokojený byl za výkon 4:55:02 Jaroslav Máčala. A na start se i bez potřebné přípravy zaviněné nemocemi postavil Georgis Fasulis a s maratonskou distanci zápasil již od počátečních kilometru, ale nakonec ji úspěšně zdolal za 5:15:53 hodiny. Nutno dodat, že se opět projevily klady i zápory Volkswagen Maratonu Praha. Divácká kulisa výborná, trať plná pasáží z dlažebních kostek né úplně ideální a téměř nulový zájem o boj o nejlešího Čecha a Češku v závodě na úkor nejrychlejších zahraničních hvězd vše jen podtrhuje.

Výsledky: https://www.runczech.com/srv/www/qf/cs/ramjet/resultsEventDetail?eventId=20618&frm.subeventId=20619&page=1&per_page=15&sort=rank

Rozhovor s Petrou v cíli: https://www.youtube.com/watch?v=I7lMYULLAZs

Foto Jiřího Harašty: http://labekl.rajce.idnes.cz/Volkswagen_maraton_Praha_7.5.2017/

Dlouhá desetiletí bylo zvykem, že ráno prvního května jsme se všichni vydali do prvomájového průvodů. Tato doba je již naštěstí dávno pryč a tak se můžeme svobodně rozhodnout kam vyrazit. Mnozí běžci v našem regionu mají již osm let jasno. Jejich cílem je Běh kolem rybníka Nezmar, který pořádá Jirka Brož za spolupráce MK Seitl.

Letošní ročník přinesl dvě novinky. Jednu plánovanou a druhou nečekanou. Tou první byla změna zázemí a místa startu. Hospoda U Malurů se definitivně uzavřela a tak všechny akce v Jílešovicích se přesunuli do nedalekého areálu penzionu a restaurace Kamenec. Tou méně radostnou novinkou byla změna trati. Dlouhotrvající deště způsobili, že louky mezi Jílešovicemi a Dolním Benešovem dostali svému původu a stali se loukami lužními. Asi v 400m dlouhém úseku bylo vody po kotníky. Jako náhrada byl zvolen asfaltový okruh do Kozmic, který se běhá při Vánočním běhu. Běžel se třikrát a celková délka byla cca 9,2km. Názory na toto řešení se po závodě mezi účastníky velmi různili. Co běžec, to jiný názor. Ale po bitvě každý generál…

Mezi 85 startujícími v hlavním běhu se objevila i řada členů našeho klubu. A patřily nám i obě první místa. Mezi muži zvítězil skoro domácí Jirka Pytlík v čase 33:05. V ženách Petra Pastorová v přípravě na Pražský maraton zaběhla čas 38:30. Marek Škapa skončil v B druhý (34:58), Michal Buba pátý v A za 35:55, Petr Jorníček vybojoval bronz v C (38:23), Tomáš Mrajca (38:44) obsadil páté místo v B, Tomáš Lipina (39:29) a čtvrté místo v C, Stanislav Kováček (40:55) skončil 11. v A,Magda Drastichová zaběhla 43:27 a brala brambory, Radek Luksza 44:53 stačilo na 19. v B,Radomír Pach 50:47 a 9. v C, Lenka Hehelíková 51:08 byla 7. v kat. a v neposlední řadě Vašek Procházka 51:50 a další vítězství v kat. nad 70 let. Smolařem závodů byl Dan Šindelek. Vlak, kterým cestoval měl půlhodiny zpoždění a tak dorazil, když ostatní již byli na trati. Ale nevzdal to a se ztrátou 11 minut vyběhl za ostatními. Oficialně skončil 9. v C, ale jeho čas by jinak stačil na druhé místo mezi padesátníky.

Další akci v režií Jirky bude v pátek 26. května Běh kolem Ostré Hůrky. Věřme, že tentokrát se žádné nečekané změny konat nebudou a dočkáme se tradiční náročné tratě.

Marek Škapa

SK Softball Seitl Ostrava je softballový tým, jehož historie sahá až do roku 2006. Nyní hraje 2. Ligu juniorů, s cílem vybojovat si juniorskou Extraligu. Pokud jste fanoušci softballu a nebo jste jen zvídaví a chcete se dovědět více, pak můžete navštívit jejich oficiální stránky http://skseitlostrava.webyan.cz/ nebo facebookový profilhttps://www.facebook.com/SKSeitlOstrava/timeline.

Pořadatelé nedělního 33. ročníku Štěpánkovického krosu udělali oproti minulým ročníkům jednu změnu a ta se týkala úpravy trati. Pozitívní na tom byly minimálně dvě věci. Trať se prodloužila z 12ti na 13,5 km a tím pádem se silniční úsek mezi Štěpánkovicemi a komunikací vedoucí do lesa běžel už jen na konci závodu. A jako by tato novinka svědčila především našim závodníkům. Pro celkové vítezství si v čase 51:35 doběhl náš Ondřej Dominik a v ženách ho napodobila cílovým výkonem 1:01:23 po úterní závodní padesátce vyklusávající Petra Pastorová. Stupně vítězů vzali útokem i někteří další naši: Marek Škapa54:12 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 54:26 a 1. místo v kategorii, Petr Brož 1:00:53 a Patrik Chovanec starší 1:03:23. V závodě chlapců 11 až 15 let zvítězil náš Patrik Chovanec mladší.

Poslední dubnovou sobotu začínal v Ostravě seriál Kilpi Trail Running Cup a start to byl rozhodně povedený. Závod měl zázemí i start v Trojhalí na Karolíně, což je s ohledem na parkování téměř ideální. Pro číslo jsem došel tak akorát s koncem otevírací doby závodní kanceláře, ale nebyl jsem sám, pak rychle trošku rozklusat, převléct a jdeme na to. Počasí se po uplynulých dnech umoudřilo a vypadalo to, že bude dokonce svítit sluníčko. Zběžně jsem se podíval na mapu trasy a rozhodl jsem se nebrat sluchátka, je to jen 10ka a rozhodně nebude jednotvárná a taky nebyla.

Po startu v hale, vybíháme ven a po trávě k cyklomostu přes Ostravici, pak následuje část podél řeky k hradu. A tady nastává první překvápko, alespoň pro mě, neběžíme po cyklostezce, ale opravdu podél řeky. Vzhledem k tomu, jak předchozích pár dní vypadalo a že hladina řeky je nadosah, je zřejmé, jak bude břeh po proběhnutí pár stovek běžců tam a zpět vypadat. Už chápu, proč moderátor na startu mluvil o pevně utažených botech. U soutoku s Lučinou se trasa láme a po proběhnutí po červeném koberci ! (tady bylo asi bahna příliš) míříme k hradu, který obíháme. Pak už po cestě pod mostem M. Sýkory k dalšímu mostu, kde jsme na 3 km a trasa se dělí – 5kaři zpět a 10kaři na most. Za mostem již přichází očekávané schody, pro velký úspěch naněkolikrát. Trochu se propleteme zástavbou Slezské a jsme na „haldovišti“. Abychom si jej vychutnali dosyta, tak nejdřív to vezmeme na malou Emu. Seběh z ní je jištěn lanem, což kvituju a celou dobu jej nepustím. Ten přede mnou, to po pád pádech balí a bere to zkopce skoro jako na lyžích. Říkám si, ještě že jsem vepředu, nechtěl bych to bahniště probíhat v druhé stovce. Pak trošku kalužemi k Emě a vzhůru na ni. Než k tomu ale dojde, je třeba trošku poklikatit lesíkem. Do kopce to celkem jde, podloží je pevné a suché. Nahoře se nadechnout rychle se pokochat Ostravou ležící pod nohami a hurá dolů, teď už to bude pohoda říkám si a v duchu soucítím s kolegy, které na úpatí potkáváme, jak míří do kopce. Tak jednoduché to ale nebylo. Nejdřív přišla lahůdka v podobě průběhu staveništěm, pak zkratka nějakým místním lesíkem a když jsme se objevili nad kruháčem u radnice uvažuji, jak se napojíme na stezku, ale ouha, stáčíme doprava a opět schody nahoru. Zbytek trasy už byl identický, podél řeky k hradu, ten jsme již neobíhali, pak po rozbahněném břehu k mostu a po něm do cíle k Trojhalí.

Uteklo to hrozně rychle a nuda to rozhodně nebyla, takže za rok asi znova.

Všichni Seitlovi chlapci a dáma se vešli do hodiny – usměvavá Iva Pachtová 57:29 (3. místo v kategorii), létající (viz foto) Tomáš Lipina 52:52, Vídeňan Petr Jorníček 51:41 a psavec Martin Hořínek 48:42.

Výsledky http://www.trailrunningcup.cz/sezona-2017/trail-ostrava/#results-2017

Foto https://www.zonerama.com/LukasX-Trail/Album/2968275

Víden, centrum rakousko-uherské monarchie, město mnoha památek, metropole nad Dunajem. A také místo, kde se již 34 let koná jeden z největších maratonu v Evropě. Nápad na účast v něm se zrodil v hlavě Vojty Gruchaly někdy během lonského podzimu. Řada běžců již ve Vídni byla a tak se složení naší výpravy nakonec ustálilo na 6 osobách. Martin Popek z BK Ludgeřovice, Vojta Gruchala s Luckou a s jejích synem Tobiášem a dvojice členů našeho klubu Petr Jorníček a já (Marek Škapa).

V sobotu dopoledne jsme se dvěma auty vydali na 300km dlouhou cestu na jih. Za pomoci navigace jsme dorazili do místa ubytování na ulici Lerchenfelder Gurtel v centru města a hlavně jen kilometr od cíle závodů. Pětipokojový apartmán s plným vybavením ve starém činžáků zcela vyhovoval naším potřebám. Jedinou vadou bylo jeho umístění ve třetím patře bez výtahu. Zejména po maratonu se to ukázalo jako menší „problém“:-).

Naše první cesta vedla na výstaviště, kde probíhala prezentace spojena s Expem. Vše proběhlo hladce, Expo samotné, ale trochu zklamalo. Na velikost maratonu nebylo přílíš rozsáhlé. Já s Martinem jsme se pak vydali na Vídenskou radnici, kde probíhala Pasta party. Ta mě naopak nadchla. Je pravdou, že účast nebyla automatická ve startovném, ale zájemce si jí musel přikoupit. Ale stálo to za to. Nádherný historický sál, krásná hudba, výběr dvou druhu jídla a z mnoha možností pití. Vše na talířích s příbory a docela slušné porce. Žádný stan, plastové tácky a pivo v kelímku, jak je zvykem jinde.

V neděli ráno jsme vyrazili na start, který byl na Dunajském ostrově ve stínů místních mrakodrapu. Na místo jsme dorazili po dvou přestupech přeplněným metrem. Hlavní otázkou bylo co na sebe. Asi 7 stupnů, zataženo a poměrně silný studený vítr. Jediné plus bylo, že předpovídaný déšt se nekonal. Společná fotka s vlajkou, uložit věci do kamionů, udělat potřebu a najít svůj startovací koridor. Já měl jedničku, ostatní dvojku. Pět minut před devátou zazněla rakouská hymna a hned poté se 9 tisíc maratonců vydalo na trat. Spolu s nimi 15 tisíc půlmaratonců a 3500 čtyřčlenných štafet.

Po startu se účastníci dostali do Prátru, pak přes centrum k zámku Schronbrunn a pěší zonou na náměstí, kde byl cíl půlky. Trasa vedla kolem všech významných pamětihodnosti, znovu zábavním parkem Prátr, kde si maratonci mohli prohlédnout stadion Ersta Happla a po slavné Ringstrabe do cíle před Burgtreatrem. I zde na běžce místy čekaly tramvajové koleje, ale kostky jako např. v Praze tady nebyli. Po trase byli tisíce diváků a nechyběli ani tradiční kapely a muzikanti všeho druhu. Vítězem se stal Korir z Keni v čase 2:08:40. Náš Jirka Homoláč doběhl 14., ale čas 2:18:43 mu na limit MS nestačil.

Z naší čtveřice jsem nejdříve doběhl já v čase 2:53:50 na 152. místě celkově a 14. v kat. Byl to můj první maraton v jarním období, všechny předchozí jsem běžel na podzim. Moje obavy se ale nevyplnili a s časem jsem byl zcela spokojen. Žádná krize se nekonala a nebýt protivětru v posledních pěti kilometrech, tak by čas byl ještě o málo lepší.

Petr Jorníček skončil 830. celk. a 86. v kat., když časem 3:20:08 zaostal jen kousek za osobákem. V cíli litoval, ža se neudržel jedné aktraktivní běžkyně, kdyby se mu to povedlo, tak by rekord padl…

Vojta Gruchala mnoho zkušeností s maratonem ještě nemá a tak se dlouho držel strojově běžícího Petra. V posledních kilometrech mu již nestačil, ale cílovou branou proběhl v čase 3:22:42 a to znamenalo nový osobák!!! Navíc se vlezl do první tisícovky, 940. celkově a 147. v kategorií.

Martin Popek absolvoval svojí maratonskou premiéru a tak osobní rekord byl jistý. Jeho skromné přání bylo dostat se pod hranici 5 hodin. To vzládl s přehledem, čas 4:12:05 je i s ohledem na to, ža toho zas tak moc nenatrénoval velice slušný začátek. Umístění na 4148. místě a 630. v kat. není podstatné.

Po závodě jsme ocenili blízkost ubytování. Martin sice trochu zakufroval (koleje vedou ve Vídni skoro všude a kostel je skoro v každé ulici), ale nakonec správnou cestu našel. Já pro změnu zapoměl odevzdat čip a tak jsem si cestu na náměstí musel zopakovat. Po malém odpočinku jsme se vydali doplnit ztracené síly na večeři. Plán byl dojít do nejblišší restaurace. Ta byla shodou náhod arabská. Po počátečních problémech zjístit z jídelního lístku co je co, se nám nakonec za pomoci ochotného majitele podařilo neco vybrat. Porce byla velká a k našemu milému překvapení měli i pivo. Zajímavá zkušenost, jen obsah peněženky se „trochu“ ztenčil…

Pondělí jsme věnovali památkám. Štěpánský dom, Hofburg, císařská hrobka, Státní opera atd. Našli jsme dům, kde bydlel Mozart i bydliště prvního našeho prezidenta Masaryka. A udělali jsme i procházku trochu dál z centra, abychom zhlédli stavbu zvanou Hundertwasserhaus od slavného architekta Friedensreicha Hundertwassera. Muže, který rovné línie považoval za nástroj dábla. Dům, kde nenajdete rovnou přímku přitahuje turisty z celého světa. Vyzkoušeli jsme místní pivo a pochopitelně jsme zavítali i do kavárny. Navštívit Víden a neochutnat kávu by byl neodpustitelný hřích.

V úterý ráno jsme se vydali na zpáteční cestu se slibem, že příští rok se zase někam za maratonem vypravíme.

Marek Škapa

Petra Pastorová doběhla v italském městě Castel Bolognese v závodě na 50 km mezi ženami na 2. místě. Její čas v cíli byl 3:30:49 hod. Zaostala tak jen o 12 sekund za svým osobním rekordem, který zaběhla loni v holandském rovinatém Winschotenu. Trať v Itálii je daleko náročnější. Od 25 do 30 km se běží do prudkého kopce a potom následuje sešup dolů. Od 35 km se běží zvlněným terénem až do cíle. Petra byla v cíli se svým výkonem spokojená. Dan Orálek doběhl do cíle v čase 3:36:23 hod.

Výsledky: https://www.endu.net/events/km-di-romagna#/results