admin

Mistrovství světa na 50 km

autor:

V indickém asi šestimilionovém městě Hyderabad se v neděli 5. listopadu konalo MS na 50 km. Na start se postavili také tři Češi: Karel Splítek, vítěz Ostravského maratonu Jan Kohut a naše Petra Pastorová. Startovalo se v 7 hodin ráno, vzhledem k časovému posunu bylo u nás 2:30 v noci. Běželo se na okruhu dlouhém 5 km. 

Teplota v den závodu byla asi 32 °C. Trasa nebyla úplně lehká, běželo se mírně z kopce a zpátky zase nahoru. Petra běžela velmi rozumně. Naplánoval jsem ji čas 3:25:00 hod. To znamenalo tempo 4:06 min/km. Ze začátku se pohybovala na 13. místě a pomalu se posunovala pořadím dopředu, až se propracovala na končenou 7. pozici a to v Českém rekordu 3:24:23 hod. Svůj vlastní rekord tak zlepšila o tři a půl minuty. Ve své věkové kategorii se stala mistryní světa.

.Z kluků zaběhli Karel Splítek 3:12:40 a Jan Kohut 3:14:16 hod, ten měl potíže s křečemi v žaludku.

My jsme přijeli do Indie o týden dříve. Ale Petru asi z dlouhé cesty letadlem chytly záda a 5 dnů vůbec netrénovala. Stejně se tady nedalo moc běhat, protože zde nejsou vůbec chodníky. Skoro nikdo tady nechodí pěšky. Většina místních jezdí na motorce nebo autem. 

Na Indii, jak mi řekl jeden známý, je třeba se psychický připravit. Smrad, špína a chudoba. Lidé tu spí venku na zemi a je zde plno žebráku.

Z Indie přelétáme do Nepálu, kde budeme necelé tři týdny a pak letíme na Taiwan, kde se koná Mistrovství světa na 24 hodin. 

Otta

 

Zapomenuté hory

autor:
Jak ty poslední měsíce plynul čas, můj vztah k běhu se zhoršoval a je to jakoby něco, co mi neslo radost a poskytovalo oporu se postupně začalo stávat přítěží mysli. Snažím se to napravit, protože vím, že když nic jiného, můj život by byl mnohem prázdnější, kdybych před třemi lety nepřišel na ten první skupinový trénink a nepoznal lidi, mezi kterými jsem si našel blízké přátele, kteří se mnou za ty roky tak nějak stáli i když jsem na plno tréninků přišel ve špatném rozpoložení a neobrátili na mě záda ani v těžkých momentech mého života, kdy se mnou nebylo jednoduché trávit čas. Na pozitivní stranu jsme už spolu za ty roky zažili hodně včetně nezapomenutelného Sorrenta.
 
Takže vždycky, když se ta naše Seitlovská skupinka začne předem domlouvat na nějakém závodě tam někde v budoucnu, přemýšlení nad detaily závodu jde do pozadí. Spíše to vnímám jako něco, k čemu můžu vždy vzhlížet, ať cítím radost nebo naopak, ať odpočívám nebo mám hory neustávající práce. Je to taková připomínka větší části smyslu mého života. Někdy pochybuji o jeho směru, ale když se člověku děje něco opravdu srdci blízkého, tak v ten moment ucítí takový rozkvět v nitru a začne vnímat sebe i okolní svět trochu jiným zrakem. Možná, že každý to cítí trochu jinak, ale rád věřím, že takhle se dá poznat, na čem opravdu záleží. Mně je blízká touha plnit život společnými zážitky s blízkými. Je to tak jednoduché a přesto někdy tak vzácné z různých důvodů a ne vždy se tomu dá pomoct i když by si to člověk přál.
 
Na Zapomenuté hory jsem tedy jel bez ambicí, přemýšlení nad profilem tratě nebo jakýchkoli představ. Mrzelo mě, že nakonec neuslyšíme Liborovy vtipy, neuvidíme Evi a zejména chudáka Romču, která od pohledu strašně chtěla, ale postihla jí nemoc v tu nejhorší chvíli. Myslím, že každý z nás je chvílemi vzpomínal ve své mysli. Cítil jsem se ale dobře a myslel jsem na to, že jsme se domluvili, že to půjdeme společně a ten hřejivý pocit jsem si držel i když jsem věděl, že stát se může cokoli a život mě naučil si nedělat moc očekávání.
 
Naše skupinka si společně vybrala 76km trať s tím, že jsme měli běžce z oddílu i na kratších tratích. Na té naší trati nás z té expedice bylo 7, z toho rychlíci Majkl a Radek si běželi daleko před námi svým tempem. My jsme sice vystartovali adrenalinově, ale poté jsme nasadili pokornější tempo, což nám umožnilo lépe vnímat okolní krásu a poznávat některé okolní běžce, kteří to pojali stejně jako my. Hodně snaživě, ale tak, ať jim neutíká to všechno kolem a povahově byli příjemní a přátelští. Jeden pár se zastavil aby nás vyfotil a my jsme jim pak udělali to samé. Některé z nich jsme přerušovaně potkávali po celou dobu závodu, až do samotného konce.
 
Já jsem se nikdy v životě nepokládal za nějakého velkého, dobrého autora, ale psaní je od dětství můj oblíbený styl sebevyjádření a přesto Rychlebské hory nedokážu popsat. Zejména pak jako člověk, kterému se moc líbí i obyčejné lesní průchody a pohled z výše na nekonečné louky a lesy jsem kochání jsem měl požehnaně. Lépe řečeno neustále.
 
Dlouho jsme se všichni drželi pospolu a někteří z nás si do toho i na pomalejších úsecích zpívali pro lepší náladu a sebepodporu. Já se nerad slyším zpívat, ale poskočil jsem si a plácnul si do větve 😃 Pak ale přišla první špatná zpráva a to že se museli odpojit Lenča a Mirek z různých důvodů a zahnout na odbočce na kratší trať. V Lenčiném případě to byl i bolavý kotník, se kterým ale i tak doběhla tu 46km trať a jsme na ní za to hrdí i když jsem jí to nestihl říct osobně. Snad brzy.
 
Zbyli jsme já, Kačka a Milan a po tom odpojení jsme zkusili zrychlit. Tak, jak pocit dovolí, jsme šli rychlejšího indiána, než předtím. Únava už ale pomalu začala být znát, tak jsme s ní museli pracovat. Kačka jako nejmoudřejší z nás poznala, že to není tak udržitelné. Tiše v mé mysli jsem byl za to trochu rád nejen kvůli tomu, že jsem z nás byl asi nejpomalejší, ale bylo díky tomu více prostoru na užívání a pokec. Makání ještě přišlo… a nakonec mi to tak nevadilo. Vlastně ten prostor na pokec způsobil, že jsme minuli hafo fáborek, které značily trať a několikrát jsme blbě zahli a nadběhli díky tomu asi krásných 5 kiláků 😃 Nelituji ale ničeho. Byla to jedna z věcí, na které jsem se tak těšil.
 
Ta trať byla hodně těžká a všichni jsme už bojovali po takové dálce a tolika hodinách na trati, ale Milan to tlačil několik desítek kilometrů s bolestivým kolenem.
 
Únava rostla ještě více, ale drželi jsme dobrého ducha. Nikdo z nás nemluvil pesimisticky a nekazil radost druhému. Podporovali jsme se navzájem (a to už od začátku) a kontrolovali, zda někdo nepotřebuje zastavit. Naopak. I v tom snažení jsme se několikrát rádi zastavili na společné fotky na památku a Milana třeba napadlo strašně hezky oslavit Kačin vzdálenostní rekord, když překročila největší běžeckou kilometráž v životě. To samé pak udělali mě. Reagoval jsem mírným úsměvem, ale uvnitř se i teď, když na to vzpomínám, budí dojetí.
 
Pak se blížila ta poslední občerstvovačka. S hudbou, lidmi, co už cítí, že to skoro dokázali, vybavená vývarem. Těch posledních 10 kilometrů. Tam už jsme to nakopli – byť já už jsem to zase brzdil – a opět potkávali ty známé, příjemné tváře a se Soňou jsme už pak běželi nerozlučně a tak, ať to dokončíme spolu a trochu jí poznali. Chvilku jsme se radovali, že jsme zase na asfaltu a jako silničáři jsme tam měli druhé vánoce.
 
A pak ten cíl… to už jsme se všichni hecli. Byli jsme tam pozdě, ale přesto slyšet naše jména po 15 hodinách na trati bylo tak krásné, to cílové pivo tak chutné, ten pocit toho zážitku na srdci doposud.
 
…Napsal jsem knížku. Jinak to nešlo, nevím, co bych smazal, všechno je pro mě důležité a cítím, že ani tak jsem nevyjádřil vše…
 
Míla

Technika RUN 4.10.2023

autor:

Ve středu 4.10.2023 se konal VII. ročník charitativního běhu Technika RUN, který
pořádá Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Přihlásit se mohli
zaměstnanci, studenti, absolventi VŠB-TUO a jejich rodinní příslušníci.

Bylo možné závodit nejen jako jednotlivec, ale i v družstvu, a to jak na trase 5 km tak i 10 km.
Počasí nám hrálo do karet a babí léto nám ukázalo svou nejkrásnější stránku.
Trasa vedla od budovy C v areálu VŠB-TUO směrem do porubského lesa kolem
Oherova běžeckého okruhu, přes Porubskou Myslivnu a zpět do areálu VŠB-TUO.

Z celkem 176 běžců, 110 na trase 5 km a 66 na trase 10 km, se na startovní čáru
postavilo i několik běžců klubu Mk Seitl Ostrava a nejeden z nich měl radost z
vítězství 5 km trasu Milan Ondrášek 00:18:46 zvládl jako 3. celkově a 2. v kategorii, Zuzana
Krajíčková 00:23:08 doběhla jako 3. žena a 2. v kategorii, Skřipcová Irena 00:30:26.

Na 10 km trase se umístil Jan Benbenek 00:38:34 na 2. místě v kategorii, dále Marek
Škapa 00:40:53, Radim Murárik 00:44:01, Magdaléna Drastichová 00:44:31 byla 1.
ženou v cíli a stejně tak i 1. v kategorii, Pachotvá Iva 00:48:12 3. žena v cíli a 2. v
kategorii, Lipina Tomáš 00:48:36.

Iris

MEDZINÁRODNÝ MARATON MIERU Košice

autor:

Tuto neděli 1. října se v Košicích konal jubilejní 100. ročník Medzinárodného maratonu mieru. Protože jde o významnou událost a po Bostonu o druhý nejstarší maraton na světě, tak si nejprve dovolím trošku historie.  

Na Olympijských hrách v Paříži v roce 1924 se běžel maraton a jeho vzdálenost byla tehdy určena na 42 kilometrů a 195 metrů a od té doby už zůstala neměnná. Výkony vytrvalců V ulicích Paříže tehdy sledoval i Béla Baun, všestranný košický sportovec, organizátor a novinář v jedné osobě (po druhé světové válce si změnil jméno na Vojtech Bukovský). Když se vrátil domů, byl dojmy z maratonského závodu tak naplněný, že přišel s nápadem uspořádat podobnou akci také v Košicích. Nejprve však organizátoři uspořádali zkušební závod na 30 kilometrů. Po úspěšné generálce padlo rozhodnutí, že první ročník Košického maratonu se uskuteční 28. října 1924, na výročí vzniku Československé republiky. Maratonská premiéra se pro Košice stala velkou událostí a její úspěch pořadatele utvrdil v přesvědčení, že nadšení nesmí skončit jedním ročníkem, je třeba založit atletickou tradici, která pokračuje doteď. V Košicích za celou dobu startovalo nespočet výborných běžců, mimo jiné také čtyři olympijští vítězové v maratonu Juan Carlos Zabala, Mamo Wolde, Abebe Bikila a Waldemar Cierpinski.

Mé rozhodnutí zúčastnit se košického maratonu padlo na Silvestra na hřišti v Hrabové po tamním závodě. Kamarádi běžci nejen z našeho oddílu se na jubilejní ročník chystali a mě se ta myšlenka zalíbila a ještě navíc jsem do toho „uvrtal“ i mojí Janču, kterou jsem následně přihlásil na poloviční trať. Neměl jsem tu čest běžet maraton v Berlíně, Londýně či Valenci, kde jsou tratě stvořené pro velké výkony, ale o Košicích se mi dostávalo jen samých dobrých referencí, jako třeba o rychlé trati a skvělé divácké kulise. Po rozporuplném dubnovém Krakovu, a hlavně „emočně“ vypjaté generálce před třemi týdny na půlce v Ostravě, jsem si jel na východ Slovenska takzvaně spravit chuť a hlavně si to celé užít.

V sobotu dopoledne jsme s Jančou vyrazili přímým spojem ze Svinova. Zbytek výpravy už byl na místě nebo na cestu vyrazil ten den dříve. Cestovat žlutým vlakem je tak trošku prasárnička. Ten jejich cheescake za 10,-Kč je prostě neodolatelný 😊. Aspoň cesta rychleji utíkala. V Kulturparku jsme si vystáli frontu na startovní čísla a pak už jsme se přemístili na studentské koleje Technické univerzity, kde jsme měli zajištěný nocleh. Při podvečerní taktické poradě se dozvídáme, kdo má jaké problémy. Láďa bojuje s bolavou kyčlí a kolenem a na Evu leze nějaký moribundus. Eva nakonec neběžela, ale Láďa se druhý den popral s tratí se ctí!!!

Ráno se společně pěšky přemisťujeme k místu startu a tam už se tak nějak každý více méně sám připravuje na závod. Asi 15 minut před startem se začnu přemisťovat do svého koridoru. Vše je skvěle zorganizováno, pořadatelé nápomocni a je vidět, že přesně vědí, co mají dělat. Uf, tady to teda funguje. Aspoň je čas myslet jenom na výkon. Představují se největší hvězdy, nade mnou se mihne kamera, do které běžci okolo mne mávají. Vůbec jsem netušil, že na ČT Sport dávají přímý přenos a že moje mamka sedí doma u televize a že mě zrovna zahlídla 😊. Výstřel a jde se na to. Okolo tratě davy povzbuzujících lidí, první kilometry se běží jakoby zadarmo. Jen nepřepálit. Běžím, užívám si to. Připadá mi, jako by byl ten maraton prorostlý s městem. Jako by tam ta trať přirozeně patřila. Co 2,5 kilometru pití, paráda. Na výběr buď papírový kelímek nebo 250 ml petka s vodou. Možná neekologické, ale opravdu účinné a praktické. Každou použitou pet láhev vhazuji za běhu do kontejneru. Za celou dobu ani jednou neminu, takže jsem tak trochu i úspěšný basketbalista 😊. Počasí je pro běh téměř ideální. Teplota tak akorát a sluníčko se docela schovává za mraky. Jen byl hlášen trošku vítr a ten se začíná v úsecích, kde se běželo proti němu, projevovat. V prvním kole to ještě šlo, ve druhém hlavně po 32 kilometru byl boj s protivětrem náročnější a ubíral na rychlosti. Běžím tak nějak na jistotu. Obávám se, aby nepřišla krize jako v Krakově, kde jsem posledních 12 km doslova protrpěl. Krize nepřišla, zpomalení však ano, ale ne výrazné. Dokonce se na posledním kilometru hecnu a mám sílu zrychlit a najednou je tu modrý koberec a cílová brána. A je to za mnou. Cítím se spokojeně, tenhle závod si mě získal. Dokážu si představit, že bych se sem s radostí vrátil. Sice jsem nepodal výkon na hranici svých možností, ani jsme tak nebyl vnitřně nastavený, ale s čipovým časem 2:50:40 jsem naprosto spokojený.

Náš oddíl byl v Košicích poměrně solidně zastoupen. Nejlepšího výsledku dosáhl Marek Škapa, jenž zde byl potřetí a připsal si nejlepší čas 2:50:24 hodiny. Roman Slowioczek běžel za velmi dobrých 3:24:01 a pod 4 hodiny se ještě vešli Tomáš Lipina 3:42:51 a Libor Svozil 3:58:55 hodiny. Marek Moravec zvládl maraton za 4:11:46 a Ladislav Dvorský i přes své zdravotní hendikepy zaběhl za 4:28:44. Jediná žena na královské distanci byla Martina Metzová a do cíle doběhla za 5:33:54 hodin. Jaroslav Máčala to po prvním polovině zabalil a připsal si tak DNF. S poloviční tratí se téměř bez běžeckého tréninku poprala Jana Dominiková a za svůj výkon 1:56:30 hodiny se nemusela ani trošku stydět.

Pokud by někdo uvažoval o rychlém maratonu se skvělou atmosférou, organizačně zvládnutém na výbornou a ještě navíc za rozumnou cenu, tak MMM v Košicích můžu jen a jen doporučit.

Ondra

Nejen víkendové střípky

autor:

Slezanská hodinovka

Ve středu 20. září se opět sešli vytrvalci na atletickém stadionu TJ Slezanu ve Frýdku, aby hodinu kroužili na oválu a snažili se za tu dobu uběhnout co největší vzdálenost. Šlo již o 47. ročník Slezanské hodinovky. Z našeho oddílu se to nejlépe podařilo Danovi Šindelkovi, který výkonem 15211 metrů  bral 2. místo v kategorii. Roman Slowioczek zdolal 13640 metrů a Radomír Pach uběhl metrů 9820.

 

Dvanáctka z Jasének

Sobota 23. září byla na závody poměrně štědrá. V Hlučíně v části Jasénky se konal závod na cca 12 km. Zcela bez překvapení se stal celkovým vítězem náš Jirka Pytlík, který náročnou trať zvládl za 44:54 minut. Petr Škrabánek si výkonem 53:59 minut zajistil prvenství ve své kategorii a Miroslav Valošek do cíle doběhl za 1:01:53 hodiny. Obdiv a uznání však získal Marek Škapa, který při zdolání tratě musel překonat sám sebe, nevzdal se a do cíle doběhl. I když nabral značnou ztrátu, svou stíhací jízdou dokázal časem 1:00:48 získat 2. místo ve své věkové kategorii.

 

Podzimní RUNdál

V sobotu v Bělském lese pokračoval další částí oblíbený běžecký seriál, zaměřující se na každé ze čtyř ročních období, RUNdál. Starovali jako tradičně ženy a muži zvlášť. V ženském poli jsme měli dvě zástupkyně, Ivanu Kondasovou, jenž zvládla trasu dlouhou cca 4,5 km za  21:36 minut a Lenku Běhunčíkovou. Ta si zapsala výkon 22:43 minut. Mezi muži se blýskl 1. místem ve své kategorii Dan Šindelek. V cíli mu naměřili čas 17:07 minut. Druhým našim borcem byl Petr Milfait. Ten zaznamenal čas 20:29 minut.

 

Syrovínský běh Velkou Moravou

Na tomto ultra závodu, jenž se koná v krásné přírodě Buchlovských hor a vede přes pole, louky a vinohrady, jsme měli své zastoupení. Hlavního závodu na více jak 50 km se zúčastnil Michal Damek a cílem proběhl v čase 7.24:23 hodin.

 

Fachmann kros

V neděli se na Svobodě konal krosový závod na 14 km. Ani tady nechyběl náš zástupce a nebyl to nikdo jiný než vytrvalec, jenž ve své kategorii jen výjimečně najde přemožitele, Petr Škrabánek. Jeho čas v cíli byl 1:06:08 hodiny.

Náš člen na šestidenním závodě v Maďarsku

autor:

Ve čtvrtek 14. září byl v maďarském městě Balatonfüred odstartován šestidenní běžecký závod, který byl součástí Světového poháru. Na start se postavili také čtyři závodníci z České republiky a mezi nimi byl také náš člen a dlouholetý ultramaratonec Jarosav Bohdal. Uběhl 643,161 km, což mu vyneslo celkové 17. místo a tímto výkonem si o 33 km vylepšil svůj osobní rekord. V soutěži týmů skončila Česká republika na druhém místě hned za domácími Maďary.  

Jak si vedli naši členové…

autor:

Opavská míle

V úterý 5. září mohli již po jedenácté změřit síly běžci různé výkonnosti s elitními mílaři. V Opavě se konal oblíbený závod na jednu míli a z Olomoucké ulice se směrem k cíli na Horním náměstí vydali také tři naši závodníci. Tomáš Věnsek 1609 metrů zvládl za 4:49 minuty a Marek Škapa za 5:20 minut, což mu stačilo ke 3. příčce ve své věkové kategorii. Jan Schvarzbacher proťal pomyslnou cílovou pásku o minutu později po Markovi a ve své kategorii skončil druhý!

 

Slezanská desítka

O den později ve středu 6. září se na atletickém stadionu TJ Slezanu ve Frýdku konal 37. ročník závodu na 10.000 metrů. 25 kol si na dráze odkroužili také naši Dan Šindelek, který časem 38:47 bral 2. místo ve své kategorii a Roman Slowioczek, jenž si připsal výkon 42:38 minut.

 

Běh Chuchelnou

15. ročník tohoto závodu, jenž si závodníci oblíbili například díky krásné trailové trati, se konal v Chuchelné v sobotu 9. září. Celkově čtvrtý a svou věkovou kategorii ovládl Marek Škapa, jenž si připsal výkon 58:40 minut. Také Petr Škrabánek časem 1:06:06 hodiny mohl slavit vítězství ve své věkové kategorii. V závodě nás reprezentoval ještě Jiří Hrbáč a to cílovým časem 1:27:24 hod.

 

Běh rodným krajem Emila Zátopka

Z Kopřivnice do Rožnova přes sedla nad pramenem Jičínky se běžci v sobotu 16. září vydali po jednadvacáté. Trasu dlouhou 22,3 km s převýšením 375 metrů zdolali také čtyři naši. Dan Šindelek časem 1:35:04 hodiny skončil ve své kategorii na 2. místě. Petr Škrabánek výkonem 1:44:53 svou kategorii vyhrál. Dále běželi Miroslav Valošek 2:07:33, Jana Kilarová 2:07:58 a Josef Smola 2:22:35.

Foto Jiřího Harašty:

https://www.rajce.idnes.cz/labekl/album/beh-rodnym-krajem-emila-zatopka-16-9-2023

 

ŠumpeRUN

V sobotu se také městem Šumperk běžela desítka. Trať se s skládala ze tří okruhů se startem a cílem na náměstí Míru. My jsme měli v závodě dvojí zastoupení. Milan Ondrášek časem 38:22 vybojoval 3. místo ve své věkové kategorii. Kateřina Šeděnková dokázala časem 44:44 svou věkovou kategorii vyhrát.

Studenecká pětka

autor:

Ve Studénce  se běžel další ročník memoriálu Jardy Kuncka.

Jarda běhal za náš klub a tak každým rokem, když jsme doma, se tohoto závodu rád zúčastním, a samozřejmě i Petra. Z našeho klubu se tohoto závodu letos zúčastnili pouze 3 závodníci. Na trase 12 km zvítězil celkově Marek Škapa a Petra Pastorová mezi ženami. Svoji kategorii na 5 km vyhrál i Petr Škrabánek.
 
Za celou dobu, co se motám v atletice, jsem poprvé zažil něco, co jsem nemohl pochopit. A to když jsem fotil a šel zpět k cíli, najednou vidím Natálii Kašnou jak běží a otec taky běží za ní a popohání ji, aby běžela ke kuželu a zpět. Běžela závod na 2 km a asi po 800 m, kdy měla běžet doleva, nezabočila a běžela rovně. Stál tam pořadatel – mladý kluk a nezaregistroval ji, protože už v tomto místě měla docela náskok před ostatními. No jak, znáte Kašného, tak kluk to schytal, až  z toho byl špatný. Tak dceru poslal zpět do cíle, aby běžela znovu trasu od startu. Čas ji měřili ručně ze stopkami.  Samozřejmě, že měla nejlepší čas, přestože doběhla oficiálně mezi posledníma. K mému obrovskému překvapení však byla vyhlášena jako první na stupních vítězů. Aspoň že Kašný měl radost, že ji zařídil vítězství.
 
Pamatují si, když jsem běhal a taky vinou pořadatelů jsem zabloudil, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se měl vrátit na start a běžet znovu. Je nás hodně, co něco podobného zažili. Taky Petře se to stalo několikrát a též měla náskok, dokonce předběhla předjezdce na kole do kopce a potom na něho musela čekat aby jí dojel. Vždy to brala – no co už, s humorem. Co rodiče neudělají pro své děti. Že něco takového ho může těšit? Aspoň, že byl spokojeny a muselo se mu dobře spát.
 
Něco podobného se stalo u nás na maratonu v neděli, kdy na 10  km vedla Keňanka a policie ji poslala rovně (z kruhového objezdu namísto doprava po trase), musela se vrátila na trať a doběhla 4. Ještě že její manažer ji neposlal znovu na trať a neměřili ji čas ručně. Možná by měla nejlepší čas a vyhrála by. 
 
Otta
 

Ohlédnutí za uplynulými závody

autor:

Palkovice – Kubánkov

V pátek 25. srpna se vydalo z Palkovic 81 běžců na 17 km dlouhý a náročný závod s převýšením 270 metrů. Konal se zde 12. ročník běhu Palkovice – Kubánkov a my jsme měli ve startovce tři naše zástupce. Nejlépe si vedl celkově druhý Jirka Pytlík, který zvládl trať za 1:08:11 hodiny. Celkovou vítězkou mezi ženami se stala Petra Pastorová 1:18:36 a závod za 1:23:36 hodiny doběhl také Roman Slowioczek.

 

Běhej Lesy

Běžecký seriál Běhej lesy pokračoval v sobotu 26. srpna dalším závodem. V Bedřichově v Libereckém kraji se konala běžecká obdoba Jizerské 50. Na trasu 11 km se vydala také naše členka Jarmila Gavlíková a do cíle doběhla za 1:04:40 hodin.

 

500. maraton Miry Krumera

Na počest pětistého maratonu Miroslava Krumera byl v sobotu 26. srpna na našem stadionu uspořádán závod právě na tuto královskou distanci. Trať se skládala z osmi okruhů a náš oddíl reprezentovali tři členové. Libor Svozil zvládl závod za 4:26:08, Radek Luksza 4:32:56 a Karel Budík za 6:25:44 hodin.

 

Beskydská sedmička

V pátek večer 1. září byl na třineckém atletickém stadionu odstartován další již 14. ročník vyhlášené B7.  Na zdolání 101 km s celkovým převýšením 5500 metrů se vydali také tři naši ultravytrvalci. Nejlépe se vedlo Michalu Kubínovi, který sedmu zdolal za 19:44:03 hodin. Do cíle na náměstí Míru ve Frenštátu pod Radhoštěm se dostala také Iva Kondasová 24:13:12 a s ní i Miroslav Valošek 24:13:17 hodin.