admin

V polském městě Niepolomice se na start závodu na 15 km postavili také dva Češi a oba dosáhli velmi dobrého výsledku. Robert Míč se stal celkovým vítězem v čase 51:18 a až za ním doběhl polský závodník Pawel Kosek 52:32 min. V ženách zvítězila polská běžkyněPaulina Golec 57:07 a naše Petra Pastorová vybojovala druhou příčku v čase 58:25 min.

Nipolomice jsou asi 30 km za Krakovem. Trasa vedla z poloviny po asfaltu a druhá půlka se běžela lesem. Oba čeští závodníci byli překvapení, když se na 8. kilometru objevil dost prudký kopec. Celkem doběhlo do cíle hlavního závodu 458 závodníků. Běžel se také závod na 8 km, kde startovalo 506 sportovců.

Otta

Již tuto sobotu 17. června se koná v Ostravě – Vítkovicích (náměstí Jiřího z Poděbrad) závod„Běh Vítkovicemi“ pro Matyho. Začátek je již v 9:00 hodin. Startovné činí 100 Kč a celá částka bude věnována Matyáši Tazbirkovi. A navic je závod premiérově zařazený do Moravskoslezského běžeckého poháru a polsko – českého běžeckého poháru RYBOST. Více informací najdete v propozicích na naší termínovce. Jen připomínáme, že do závodu se můžete přihlásit předem a to na e-mail: ottoseitl@seznam.cz. Každý přihlášený závodník dostane poukázku na nápoj + jídlo.

Po závodě a vyhlášení proběhne menší tombola 🙂

http://labekl.rajce.idnes.cz/Beh_Velkymi_Albrechticemi_7.6.2017/

Fotky od Jirky Harašty.

Mohl to být krásný závod….kdyby bylo azuro, příjemných 18 – 22 stupňů v lesním stínu, osvěžující vánek, hřející sluníčko a hlavně suchá cesta. Místo toho to byl jen dost hezký závod. A pestrý. Jak co do počasí – déšť, mrholení, zataženo, dokonce i vykukující sluníčko, tak do terénu – sjezdovka, kamení, šotolina, lesní cestičky, dokonce i pár set metrů asfaltu. To všechno byl KTRC Kralický půlmaraton 2017.

Po messengerové komunikaci rozhodl manažer týmu Tomáš Lipina, že v sobotu poběžíme s Petrem Murasem závod dvojic, což bylo rozhodnutí, které se ukázalo jako pragmatické a prozíravé. Takový pokyn je také závazkem a tak i když se ráno v Šumperku venku čerti ženili, nezbylo než odjet. Jen na vysvětlenou – nevadí mi zima, ani horko, ani slunce, ale běhání v dešti mě fakt nebaví. Rodinka se rozhodla počkat v Šumperku v suchu a tak jsem sbalil věci a vyjel. V Hanušovicích jsem ale špatně odbočil – ranní mrknutí do mapy: na Jeseník ne, odbočit doleva, nebylo úplně přesné, protože odboček doleva bylo víc a tak jsem „domachroval“ a zbytek dojel podle navigace, akorát za pět dvanáct, resp. půl jedenácté, kdy se zavírala registrace. Potkali jsme se s kluky, převlékli, trochu rozklusali a šli pomalu na start. Strategie byla jasná – Petr bude útočit z předních pozic a já mu budu krýt záda :-). Mezitím přestalo pršet a tak se zdálo, že to nakonec všechno hezky půjde.

Už start je v kopečku, průsekem pod sjezdovku a pak po ní nahoru. To byla obzvláště výživná část. První 2 km za více než 20 minut :-). Běh vystřídala chůze a chůzi pak pomalá chůze. V závěru jsou nachystáni fandové a fotografové a tak všichni kolem mě zabírají. Ne tak já, protože nohy a hlava si o tom myslí své. Nejhorší to ale bylo po zlomu na konci sjezdovky, přechod z chůze znovu do běhu, než se nohy opět zaktivují. Kousek po šotolině dolů k občerstvovačce, pak napít, dotáhnout botu a vzhůru zase do terénu. Nahoru pěšinkami mi to celkem jde a tak jsem pár lidí (mimo nějaké pány i všechny dámy) předběhl. Ocitáme se na nějakém vršku – nenastudoval jsem si trasu, tak vůbec nevím, kde jsme, a co nás čeká. Začíná drobně mrholit a noříme se do mlhy. Trasa vede nahoru a dolů po stezkách plných kamení a kořenů. Vzhledem k nočnímu lijáku je terén výživný – bahýnko, voda, bahno. Snaha o hledání nejsušší cesty bere záhy na své a běžím tam, kde tuším cestičku voda nevoda. Začíná pršet a přestává mě to bavit, cesta je navíc samý kámen a kořeny a vzhledem k občas pobolívajícímu kotníku mám trochu obavy, aby vydržel. S nějakým borcem v černém se předbíháme a tak doháníme skupinku před námi. Déšť ustává a na chvilku dokonce vysvitlo nesměle sluníčko. Cestička se láme a máme před sebou kopec, ve kterém se dostávám do čela skupinky, kterou „dovedu“ k občerstvovačce, kde mi utečou. To jsme zhruba v polovině a cesta se zase láme. Následuje seběh, nejdřív prudký po kamení a pak po cestě. Po pár kilometrech se sklon umírňuje, ale míříme stále dolů. Na nějakém 16 – 17 km je poslední občerstvovačka a my se opět vydáváme do kopce, ale tentokrát pozvolna po široké cestě, která se táhne a klikatí, aby se pak zlomila a mířila zase pozvolna dolů. Po cestě nahoru předbíhám pár lidí z již roztahané skupinky a cestou dolů se jen snažím udržet si pozici a poté, co za sebou slyším dusot nohou, zabírám. To už hodinky hlásí 20 km za námi a slyším v dáli nějaký hluk. Z lesa vybíhám někde na sjezdovce a snažím se utrefit směr dolů do cíle. No úplně se nepovedlo – „Ne tady ne, po druhé straně, vem to přes kytky.“ Podle vydusaných pruhů v kytkách jsem asi nebyl jediný :-). Na sjezdovce jsou nějací lidé, kteří povzbuzují známé, což je podle ohlasu i ten za mnou, a tak čekám jeho závěrečný finiš, ale ten se nějak nedostavil. Ještě jednou zabírám, ale pod 2 hodiny to nebude.

V cíli se potkáváme s Petrem, trochu splknem, pak si jdu převléct tričko. Vzhledem k nejasnému počasí jsem se nakonec před startem rozhodl vzít na sebe lehké tričko bez rukávů, tentokrát pro případ deště, čím méně mokrých studených věcí tím lépe, dokonce jsme si nebral ani přehrávač. Ten mi, přiznám se, trochu chyběl, hlavně na táhlých úsecích v druhé polovině. To jsem si pro nakopnutí musel dokonce sám zazpívat, naštěstí nikdo nebyl v doslechu. To by totiž utekli a to přece jen nebylo v mém zájmu, leda by utíkali na opačnou stranu zpátky :-). Po cestě na těstovinový salát se potkávám i s Tomášem a zhodnotíme trať. Mrknu na vytištěné výsledky – 30. místo beru, na ty přede mnou jsem fakt neměl, jen mě mrzí těch 45 vteřin, které byly přes 2 hodiny. Pojím a chystám se za rodinkou do Šumperku. Jen tak pro sichr se jdu podívat, zda už nejsou i výsledky dvojic, když jsme se tedy účastnili i tohoto klání. Moc to nevidím, na výsledkové listině byly přede mnou dvojičky ze stejných klubů. Jenž ouha – závod dvojic, muži, 1. MK Seitl Ostrava, Petr Muras, Martin Hořínek. No co dodat, pocit to byl fajn, strategie vyšla, Peťa to hezky pral a Tomáš to krásně zmanažoval, takže díky chlapi. A samotný závod? Jedinou objektivní slabinou je jeho nevyváženost – první polovina je hodně náročná na pozornost, technická a celkem těžká, zvláště v tom rozbahněném terénu, druhá polovina je oproti tomu skoro fádní. Na druhou stranu, možná by se to dalo využít a na lepším povrchu v druhé půlce nasadit ostřejší tempo. Tak možná příště.

Nevím, jak to pořadatelé z Prajzského BK Kravaře dělají, ale na 35. ročník Běhu zámeckým parkem měli objednáno opět skvělé slunečné počasí. Do cíle hlavního závodu se dostalo celkem 182 závodníků a celovým vítězem se stal taktický skvěle běžící Tomáš Bláha z AK Asics Kroměříž. Jeho čas v cíli byl 27:55 min. Nejrychlejší ženou v cíli byla časem 34:14 polská běžkyně Agata Warlo (NKS Trójnieś Beskidzka). Náš klub měl v Kravařích poměrně solidní zastoupení: Jan Fousek 30:07 a 3. místo v kategorii, Marek Škapa 30:15 a 3. místo v kategorii, Ondřej Dominik 30:31, Jiří Pytlík 31:15, Daniel Šindelek 31:16 a 1. místo v kategorii, Ladislav Dvorský 37:53, Jaroslav Kuncek 38:00, Petr Brož 38:46, Jana Dominiková 41:04, Pavel Pivko 41:17, Radomír Pach 46:26 a Václav Procházka 47:00 a 1. místo v kategorii.

Fotografie Zdeňka Černého: https://www.zonerama.com/Album/3193579

Ahojte!
Trochu mě mrzí, že zde na stránky píše málo běžců své postřehy a zážitky ze závodů. Je nás v klubu celkem dost – dost je závodů a pocitů z nich opravdu hodně:-)….tak pište, ráda si je přečtu 🙂

Ve středu se běžela tradiční desítka ve Velkých Albrechticích, někteří z vás se ji účastní pravidelně….

Ve Velkých Albrechtich se běžel již 33. ročník a zde jsme měli slušné zastoupení. Celkem 14 běželo 10 km a Jiří Brož běžel příchozí 4,6 km za 26:24 min. Počtvrté vyhrál Tomáš Bláha z Kroměříže. Velmi dobře běžel celkově na třetím místě a druhý v kategorií v osobním rekordu Ondřej Dominik 34:44, Marek Škapa 36:06, Dan Šindelek 36:32 a první v kategorií, Petr Škrabánek 38:33 a třetí v kategorií, Petra Pastorová 38:49 celkově první mezi ženami, Tomáš Lipina 42:55, Patrik Chovanec ml. 43:51, Jaroslav Kuncek 43:53, Patrik Chovanec 44:06, Alfons Vytisk 44:28, Jaroslav Hrabuška 44:53, Iva Pachtová 45:26 a první v kategorií, Pavel Pivko 46:42 a Radek Luksza 46:47 min.

Já jsem dnes běžela půlmaraton v Kietrzu – a mám radost – porazila jsem Keňanku, to je dobrý pocit, i když jen jednu, další porazila mě, ale přesto….zřejmě ji bylo zima a mi zase po delší době nebylo takové horko :-))
Byl to 11. ročník Kirtrz (PL) – Třebom (CZ) – Pietrowice Wielkie (PL). Odstartovalo se letos z městského stadionů, trať vedla většinou po asfaltu, ale jelikož celý závod pršelo, i krátké úseky v terénu byly v bahně. Profil trasy je celkem zvlněný. Celkovým vítězem je Kibire Moses Kipruto v čase 1:09, v ženách Biwot Gladys Jepkurui 1:21 – nadělila mi 2 minuty. Otta byl rád, že je zde už více Čechů, taky tady vyhlašovali kategorii nejrychlejšího Čecha, ale dle mého vás tam bylo chlapi málo, protože mě žádný z Čechů nepředběhl 🙁
No a kde jste běželi dnes vy?….Ač je Polský Kitrz vzdálen od Ostravy jen 40km, za náš klub běžela pouze jedna žena :-))))))

Petra Pastorová

V sobotu ráno Petra Pastorová běžela půlmaraton v Lublinu, kde startovalo celkem 687 závodníků. Na tento závod byla Petra pozvána, ale ještě zvažovala, že poběží půlmaraton ve Zlíně. Již byla rozhodnuta, že bude startovat u nás, ale když jsem to volal pořadatelům do Polska, tak nás nakonec přesvědčili, abychom se zúčastnili jejich závodu. V pátek ve 22:15 jsme se rozjeli do 600 km vzdáleného Lublinu. Petra se snažila vzadu v autě něco naspat. Do hotelu jsme přijeli v 5 hodin ráno a Petra měla co dělat, aby vůbec z auta vystoupila. V hotelu jsme strávili 3 hodiny a šli na start. Trať vedla z města Swidniku do Lublinu. Měl jsem obavy jak Petra dopadne, ale nakonec závod zvládla dobře a doběhla v čase 1:21:56 na 5. místě. Po závodě jsme se šli projit do starého města a potom jsme vyrazili do Krakova navštívit Grzegorze Wnuka. U něj jsme přespali a ráno se vydali do Pszczyna. Tady se Petra postavila na start závodu na 10 km. Byl jsem překvapen, kolik běžců zde startovalo. Bylo jich okolo 951. Petra doběhla v čase 37:40 na 2. místě. Jen bych se opakoval, jak je to krásný závod, kde startují také děti, je to hodinu cesty autem od nás a přitom tam nikdo od nás neběhá. 
Otta

Letos se závodilo na nové trati a na start se postavilo 208 závodníku. Běželo se za velkého vedra a silného protivětru a Petra Pastorová dosáhla v cíli vítězného času 1:23:12 hod. Druhá žena Ukrajinka Natálie Nagrirniak doběhla s velkou ztrátou až v čase 1:33:38 hod. 

Ostroleka je asi 120 km za Varšavou. Opět po roce jsme spali u kolegy a vypadalo to, jako bychom tady byli včera, tak rychle ten rok uběhl. Závodu se zúčastnil nejen kolega, ale také jeho manželka. Na jeho zahradě jsme pak probírali průběh závodu. V domě našeho polského kolegy dříve bydlela jeho mamka a dnes je z něj skanzen. Vše je zdokumentováno na fotkách níže. Domů jsme tak dojeli až v úterý.

Otta

Foto: http://mkseitl.rajce.idnes.cz/Ostroleka_pulmaraton