admin

Jak už bývá léta zvykem, vyráží ostravští běžci v září do partnerského města Drážďan na místní Piepenbrock Marathon. Ani letos tomu nebylo jinak a tak v sobotu dopoledne vyjela výprava MK Seitl, tvořená Jaroslavem Hrabuškou, Tomášem Lipinou, Ondřejem Dominikem a řízená (a to doslovně) naším předsedou Ottou Seitlem , směrem k saské metropoli. Na místě nás ještě doplnil klubový kolega Stanislav Jančář, který dorazil z Plzně a zástupci TJ Ligy 100 Ostrava v čele s organizátorem celé akce Jaromírem Horákem.

Po registraci a krátké prohlídce města jsme vyrazili směr Děčín, kde nás čekal nocleh. Tomu předcházela komplexní příprava, tvořená taktickou přípravou, patřičným zavodněním a doplněním energie potřebné k nadcházejícímu nedělnímu výkonu.

Dopolední příjezd k místu startu jsme si zpestřili neplánovanou prohlídkou části trati a tím v podstatě zkontrolovali připravenost pořadatelů :-). Počasí panovalo téměř ideální běžecké. Teplota tak akorát, občasné sluníčko, jen ten vítr, který ještě v odpoledních hodinách zesílil, ubíral v posledních kilometrech závodníkům síly více než by bylo patřičné. Samotnému hlavnímu závodu, ke kterému vyběhli maratonci společně s půlmaratonci, předcházely ještě starty na kratší distance. Zde měli zastoupení běžci z Ligy 100. Dana Budinská doběhla do cíle závodu na 4,2 km v čase 24:36 minut a Martin Hlavinka zvládl desetikilometrovou trať za 47:59 min.

To, že německá preciznost může být v bývalém východoněmeckém bloku ještě pořád pokulhávající, nás mohl přesvědčit například asi o 7 minut zpožděný start, dávaní přednosti závodníků projíždějícím tramvajím (však on chlapec z Ostravy rád počká), či prodej pamětních triček s 50% slevou, neb zbyla z předešlého ročníku a nesla potisk s loňským datem konání. Hlavou i ústy tak nejednou proběhla hláška z legendárních Pelíšků: „Kde udělali….“.

Trať v Drážďanech je rychlá. Maraton se běží dvoukolově a obě kola se od sebe v některých úsecích liší. První polovina je zprvu plná zatáček a má malinko větší převýšení než kolo druhé, které vedeno zpočátku více po nábřeží Labe. Celkovým vítězem se stal Dickson Kurui z Keni v čase 2:25:14 a v ženách to byla česká běžkyně Tereza Durdiaková (AK Olymp Brno) 2:49:08 min. Nejlepší z naší čtveřice doběhl v osobním rekordu 2:47:06 Ondřej Dominik, uzavíral tak elitní desítku a v kategorii tímto výkonem bral druhé místo. Neméně dobře se vedlo také Tomáši Lipinovi, který si taktéž vytvořil skvěly osobák 3:26:01 min. Jaroslav Hrabuška finišoval za 3:39:58 a byl to jeho nejlepší výkon po překročení hranice šedesáti let. Stanislav Jančář uzavíral naši čtveřici výkonem 4.38:59 min.

Jak poznamenal Tomáš Lipina, Otta vezl k domovu auto plné šťastných a spokojených lidi a nejen za to mu patří dík. A velké poděkovaní patří také Jaromíru Horákovi, který celou akci opět perfektně zorganizoval.

Naši kolegové ze sportovního klubu SOFTBALL SEITL OSTRAVA vyhlašují nábor nových členů. Veškeré potřebné informace najdete v ilustračním letáku.

Včera, v Neděli 16.10. se tři naši účastníci postavili na start 6. ročníku Kateřinického trailu (11,5 km – 160 m+). Tedy ne moc daleko na jih od Ostravy. Martinem byl tento závod, po zkušenostech z předchozích ročníků, celkem vychválen. Jen mne lehce konsternovala výše startovného na místě, které činilo 350 korun, a já se rozhodnul tak nějak na poslední chvíli, takže se tato částka týkala i mne. Zkušenost praví, že kvalita závodu/zázemí opravdu úměrná ceně není, ale v tomto případě se jedná o jediné negativum nedělního dne, který se vyjímal především náhlými letními teplotami, na které si naše organizmy již zcela odvykly. Repertoár občerstvovačky ve finiši byl výživný dostatečně a tombola dostatečně zásobena pro téměř 100 ze 200 závodníků, na které se usmálo štěstí, v čele s hlavní cenou, živou husou na provázku.

Start závodu vedl chvíli po asfaltu do kopce, vně z vesnice. Na čele se utvořila dvojice mladíků, které jsem rychle identifikoval jako běžce poloviční trati (5750 m). Jejich tempo jsem však akceptoval, a zakončoval první okruh jen lehce v jejich závěsu, zatímco oni finišovali. Po prvním okruhu jsem si troufnul se nenapít, ale vysoká teplota babího léta mne za to mohla celkem lehce potrestat. Tempo pětkařů však moc neakceptovali moji pronásledovatelé, Roman Janeček a Aleš Velička, kteří pokračovali za vzájemné spolupráce, s téměř 400 m odstupem za mnou, což šlo vypozorovat při stoupačkách na loukách za vesnicí. A tak tomu bylo až do konce závodu. Vysluněné loučky byly v kontrastu s lesními dolinami, kde se občas také našlo nějaké to stoupání, ale stále velice běhatelné, doprovázeno nějakým tím bahnem, které při druhém proběhnutí již docela prořídlo. Ke konci okruhu následoval docela svižný seběh, ovšem na štěrkové cestě, plné větších šutrů, takže opatrnost byla na místě. Trať byla slušně poseta fanoušky, pořadately a fotografy, kteří pěkně povzbuzovali.

Na konci konců si tak náš klub bere vítězství ze závodu. Petr Muras, v čase 44:13. Na šestém místě Martin Hořinek, v čase 49:25, vylepšivší si svůj čas z roku minulého, a s podstatně lepším pocitem z běhání, než před týdnem na Ondřejníku, a na desátém místě Stanislav Kováček, v čase 54:35. Ten však poté ještě avizoval, že pokračuje v běhu na Lysou. Zřejmě jde o člena, jehož málokterý závod v přístupných termínovkách uspokojí, co se týče denní kilometráže.

Nejdůležitějším sdělením ovšem je, že onu kachnu nikdo z nás nakonec nevyhrál, a to jsme zodpovědně sečkali až na konec vyhlášení tomboly. Startovné mi aspoň vykompenzovala finanční odměna. Na další ročník se tak přihlásím rád. Snad mi vylosují aspoň mixér, či žehličku 🙂

P.S.: Také se mi dostala do rukou sleva 50 procent na startovné na Silesia Cross Marathon o dalším víkendu. Pakliže někdo chce, napiště mi na FB.

Petr Muras

Výsledky: http://www.results.onlinesystem.cz/ResultsDetail/Index/?Id=903

S trochou opoždění se ještě zmiňujeme o Ondřejnickém horském půlmaratonů, jenž je součástí Kilpi Trail Running Cup, a proběhl o minulém víkendu, o Sobotním dnu. Náš klub zde měl početné zastoupení. Vítané zastoupení zde mělo především i sluníčko, které vytvářelo na okolních horských masivech krásné scenerie, v kombinaci s částečným oblačnem. Já osobně se zde vydal vlakem do Čeladné, odkud je start vzdálen zhruba kilometr. Jedinou kaňkou dne mi však byl fakt, že tento vlak využili, všehovšudy, TŘI běžci, zatímco celý zbytek dorazil auty, povětšinou obsazeny pouze řidičem. Zázemí závodu, v horách, tak svým autobazarovým outfitem trošku narušovalo horskou idylku. Nu, toliko k mé frustraci.

Po Ještědu, který taktéž měl parametry SkyRace, jsem byl odhodlán tento závod, taktéž s vysokými parametry, přetrpět hlavně ve zdraví. Start závodu začal pěkně z ostra přímo do prudkého kopce. Ustálila se skupinka cca 12 běžců, mezi kterými byli i “Pětkaři“ (kratší trasa, startující s námi). Skupina se dále roztrhala při velmi táhlém stoupání na věhlasnou Skalku, kde se také odtrhli pětkaři, a trasa vedla dále po vrstevnicích horského masivu, dávající na konci docela výživných 1350 metrů převýšení, často skrze vlhký terén, místy velmi silně rozbahněný, především z důvodů lesních prací. Jedinou slabší částí tratě byla asi tří kilometrová rovina po šotolině, ke konci závodu, kde jsem sice mohl nahodit konečně běh jako takový, a utéci asi pětičlenné skupince pronásledovatelů, ve které měl náš tým také zastoupení, ale na trailech přeci jen očekáváme něco jiného. I kdyby mělo jít o další adrenalinový prudký seběh, které mi strašně nejdou, a vždy mne v nich předbíhá kde kdo. Ač jsem tentokrát nedokázal nikde v horách spadnout, tentokráte se mi to vtipně podařilo pár metrů před cílem na travnaté ploše u ski-areálu. Jinak, aspoň dle doslechu, dorazili všichni zástupci týmu bez modřin. Závod nakonec vyhrál s přehledem Jan Zemaník, v čase 01:36:43. A jak jsme si vedli? Petr Muras na místě osmém (5.), Daniel Šindelek na jedenáctém (druhý na bedně v kategorii), Petr Škrabánek na místě sedmnáctém (třetí na bedně v kategorii), Martin Hořínek na 33. pozici (8.) a Tomáš Lipina na 88. (11.)

Naše pódiové zastoupení ještě rozšířil Daniel, který se ocitl na druhém místě v soutěži dvojic mužů, se svým bratrem Vladanem. Těžko tedy konstatovat, jestli jde o úspěch našeho klubu jako takový. Osobně jsem přesvědčen, že tentokrát to náš manažer Tomáš tedy hodně špatně zmanažoval, teda. Já s Martinem jsme totiž skončili na místě čtvrtém. A takový tam byl potenciál!!

Ke konci ještě třeba zmínit, že organizátoři snad poprvé v tomto roce nabídli konečně normální jídlo, v porovnání se studenými těstovinovými saláty ze závodů předchozích. Série pokračuje 22.10. na Německých hranicích v Českém lese.

Petr Muras

Výsledky:  https://www.sportt.cz/racesResults/resultlist/435

Ve čtvrtek náš stadion v Ostravě – Martinově ožil sportem. V dětských kategoriích se vrhalo, házelo a běhalo a to u příležitosti slavnostního uvedení do provozu Ostravského vrhačského areálu. Po 17té hodině vyběhli ke svému závodu také dospěláci. Třetímu ročníku Seitlovácké Relativní  10° by sice více slušela hojnější účast, i tak si to převážně žízniví závodníci užili. Pravidla se od prvního ročníku nemění: 5 okruhů, 4x proběhnutí občerstvovací stanicí s možností si po vypití kelímku piva odečíst od svého reálného času v cíli 2 minuty. Většina závodníků využila všech tří povolených zastávek. Úplní závodní abstinenti se našli ve startovním poli jen dva. Podivuji se, že při všech těch biatlonech, triatlonech či duatlonech se ještě nikdo nepokusil vymyslet „oficiální“ název toho sportování. Klidně můžete svůj tip zkusit napsat do komentářů. Nabízí se třeba takový „pivatlon“ :-). Letošní trať doznala změn. Po vyběhnutí z areálu se obíhal sběrný dvůr a zpátky v areálu se navázalo na krosový okruh, na kterém závodili děti.

Nejrychlejší nohy spolu s nejefektivnějšími zastávkami v „boxu“ dovedly k vítězství Karla Ketnera (OSA Invest), jehož relativní čas v cíli byl 16:51 (3 kelímky piva). Další dvě místa si už rozdělili naši Ondřej Dominik 17:13 (3) a Michal Buba 19:01 (3). V ženách i přes ignoraci občerstvovačky zvítězila naše Magda Drastichová 27:11 (0). Druhá byla Martina Procházková (Polanka nad Odrou) 27:15 (3) a třetí Tereza Drastichová (Tučňáci Tandem) 32:06 (1). Výkony ostatních našich členů: Petr Škrabánek 19:37 (3), Stanislav Kováček 20:46 (3), Tomáš Lipina 22:48 (3), Marek Škapa (24:07), Oto Masnica 24:44 (3) a Jan Bardoň 33:51 (3).

Samozřejmě závodem akce neskončila a mnozí se pak aktivně podíleli na „zlikvidování“ občerstvovací stanice. Pozávodní výkony však již nebyly zdokumentovány (pouze fotograficky), takže vítěze druhé fáze nelze vyhlásit…:-).

Členitý lesní terén v okolí Přerovce měřil 13 km a celý závod se střídaly seběhy s výběhy. Terén byl dost podmáčený a místy to hodně klouzalo. Zvítězil Martin Ocásek z Krnova za 51:02 a  v ženách vyhrála naše Petra Pastorová 1:03:03 hod. Z naších byl nejlepší Petr Muras 1:00:07, Stanislav Kováček 1:05:36, Petr Brož 1:08:58 a Radek Luksza 1:23:56 hod. Po závodě si mohli všichni dopřát výborných koláčků a ovocných placek. Závodu se zúčastnilo celkem 77 běžců.

Otta

Petra Pastorová doběhla na 2. místě v závodě na 50 km v Yuxi Fuxian Lake. Tento závod pořádala firma Ford, proto se také závod jmenoval Changan Ford Fuxian Lake Highland ultramaraton.

Do Číny jsme odjeli hned druhý den po RunFestu. Cesta letadlem z Prahy do Pekingu trvala cca 11 hodin. Zde jsme měli velice málo času na přestup na letadlo do Kunmingu, nepodařilo se nám včas „odčekovat“ a tak jsme se do letadla nedostali. Naštěstí nám vyšli vstříc a přebukovali nás na další spoj, který letěl za 8 hodin. S námi letěli ještě Dan Orálek a jeho přítelkyně Žaneta. Let z Pekinku do Kumningu trval už jen 3 hodiny a přistávali jsme už za tmy. V Kumningu byl oproti České republice šestihodinový časový posun. Na letišti už nás čekali pořadatelé. Měli jsme zajištěný odvoz do hotelu, který byl vzdálený 80 km a ležel v nadmořské výšce 1 800 metrů nad mořem. Po cestě jsme museli zastavit na stanovišti, kde nás kontrolovala policie. Konečně jsme dojeli do hotelu Hilton. V hale se Petra odprezentovala na 50 km a Dan na 100 km. Ještě jsme stihli zajít na večeři a šli se ubytovat.

V sobotu ráno Petra s Danem odjeli autobusem na start. Já jsem si objednal kolo a byl rozhodnutý jet 50 km na kole. Z hotelu jsem jel 500 m do kopce a myslel jsem, že ho ani nevyjedu, jak špatně se mi dýchalo. Podařilo se mi vyjet nahoru a pak až ke startu jsem jel naštěstí asi 5 km jen z kopce. Na start jsem přijel o hodinu dřív a byl tam velký mumraj. Poprvé jsem na startu viděl tolik policajtu se samopaly, štíty a dokonce i obrněný transportér. S Petrou jsme se před závodem domluvili na tempu 4:20 min/km. Nechtěli jsme riskovat rychlejší začátek a to z důvodu nadmořské výšky 1 800 metrů nad mořem. Ještě jsem Petru s Danem před startem vyfotil a odjel na kole na metu 5 km. Trasa závodu vedla kolem jezera. 100 km závod vedl kolem celého jezera, cíl na 50 km byl v polovině okruhu. Celých 100 km bylo uzavřeno páskami a zábranami. Netušil jsem, co všechno mě na trati potká. Hned po startu mě dojeli policajti na motorce a vysvětlovali mi, že tam nemám co dělat. Musel jsem jet vedle cesty buďto po chodníku a nebo nejet vůbec. Cesta byla čtyřproudová a celá uzavřená. Po trase byli co 200 metrů policajti a dobrovolníci. Když se běželo přes větší městečko, byli v něm nejen policajti, ale i transportér. Přes cestu nepřeběhl ani pes. Podařilo se mi na 11 km doprovázet Petru s Danem, kteří běželi  spolu. Po 18 km se stoupalo nahoru až na do výšky 1 981 metrů nad mořem. V kopci jsem jim na kole nestačil a předbíhali mě další a další závodnici. Petra běžela na třetím místě a měla před čtvrtou dost velký náskok. Před ní asi dvě minuty běžela Číňanka a na prvním místě Polka. Konečně jsem se dostal na vrchol a jel dolů. Trvalo mi to 5 km, než jsem Petru dojel. Na 25 km běžela Petra bez Dana, který za ní zaostával o 2 minuty. Tady už byla Petra na druhém místě. Závod přenášela i oblastní televize a posledních 15 km jela před Petrou motorka s kamerou až do cíle. Čas v cíli byl 3:41:25 hod. 5 minut za Petrou dobíhal na metu 50 km Dan, očividně se trápil a závod raději ukončil. Já po vyhlášení výsledku na 50 km pokračoval dál na kole. Naštěstí druhá padesátka už nebyla tak kopcovitá. Byl jsem rád, že jsem nějak dojel na hotel.

Druhý den po závodě jsme se přesunuli do Kunmingu, kde jsme strávili čtyři dny a poté se vraceli domů s mezipřistáním v Pekingu, kde jsme ještě stihli navštívit zakázané město a náměstí Nebeského klidu.

Otta

Již pošesté se na hošťálkovickém hřišti sešli běžci, sportovci, podporovatelé, prostě ti, kteří mají chuť přispět na dobrou věc. Memoriál Michala Pětroše je charitativní závod, jehož trasa vede po stezkách a lesích mezi Hošťálkovicemi, Bobrovníky a Martinovem a získal si za těch pár let mezi lidmi obrovskou oblibu. Kapacita je omezena na 300 startujících a její naplnění bylo po spuštění registrace otázkou několika málo dní. Není divu, když celá částka ze startovného jde na podporu mobilního hospicu Ondrášek. A podporu vyjádřili někteří také dalšími finančními dary. Součástí vyhlášení byla tentokráte dražba mimo jiného Majklového kola, která byla velice úspěšná.

Kratší závodní variantu na 5,4 km ovládli Tomáš Vrzala (SSK Vítkovice – 23:41) a Zuzana Bílková (SDH Metylovice – 29:01). Do cíle doběhl také náš člen oddílu Oto Masnica a to v čase 29:34 min. Stoprocentní rodinný úspěch dovršil v hlavním závodě na 9 km Matouš Vrzala (SSK Vítkovice), když proběhl cílem jako první za 37:33 min. Druhé místo získal Jakub Powada (Kerberos klub) 38:10 a třetí doběhl náš Ondřej Dominik 38:27 min. Pořadí mezi ženami kopírovalo loňský ročník, tedy první Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava) 42:13, druhá její dvojče Ivona Krejčiříková (VZS Ostrava) 42:46 a třetí Adéla Voráčková (SSK Vítkovice) 44:48 min. Na celkovém 5. místě doběhl náš Marek Škapa (40:36 a 2. místo v kategorii), 37. finišoval David Rigo (48:47) a 5. žena v cíli byla Jana Dominiková (50:15).

Dá se očekávat, že příští rok bude o akci stejný, ne-li ještě větší, zájem a její průběh bude opět vyjimečný a neméně úspěšný. Poděkování tak patří zúčastněným, pořadatelům, prostě všem okolo, kteří dělají z tohoto závodu jedinečnou událost.