Běžci dovolil jsem si sestavit tabulku poháru oddílu, jsou do ní zanesené nejlepší časy maratonu, půlmaratonu a 10km našich členu za rok 2017 k 5. 11.
Bodování je stejné jako MPB. Cílem je zvýšit soutěživost mezi námi . Do konce roku je ještě několik závodů, kde se můžete polepšit. Data jsem převážně sbíral z behej.com. Pokud jsem na někoho zapomněl, nebo udělal chybičku napište to do diskuze pod článek, na konec roku vše opravím a přepočítám. Pokud máte nějaké návrhy na vylepšení, pište. Příští rok chci pohár rozšířit o hodinovku a 5km na dráze.
Jarda Hrabuška
Start maratonu a půlmaratonu byl v neděli v 10:30. Tomu předcházela desítka, která za hojné účastí startovala již v 8:30. Nevýhodou bylo, že startovní koridory se uzavírali již skoro půl hodiny před startem. Kdo chtěl mít dobrou pozici, musel se smířit s dlouhým postáváním což samozřejmě nebylo ideální. Trat tvořilo jedno kolo kolem celého města. Úplná rovina to nebyla, kromě několika podběhu mostů čekalo i nepříjemné stoupání na 30 km. Ne úplně ideální bylo i závěrečné kličkování centrem města, zpestřené úsekem po kostkách. Největším nepřítelem se ale ukázal vítr. Nebyl to sice uragán, jaký byl u nás doma, ale poryvy byli velmi silné. Vadilo to zejména v druhé polovině trati, kdy po odpojení půlmaratonců zůstala většina z nás osamocena. Na vysvětlenou celý maraton absolvovalo 1 504 mužů a 369 žen, ale poloviční distanci 4337 mužů a 2862 žen.
Kvůli výše zmíněnému větru bylo jasné, že osobáky si asi nevylepšíme. Jako první doběhl do cíle na Kongresovém náměstí Honza v čase 2:45:29 a obsadil celkové výborné 20. místo a 9. v A. Marek časem 2:51:01 obsadil 31. místo a získal bramboru v kat. 45-49 let. (kdyby nefoukalo, tak by možná osobák padl, chybělo 2:23). Olda zaběhl 3:12:22 a skončil 142. celkem a 37. v kat. Petr byl handicapován tím, že běžel maraton před 14 dny v Hradci Králové, kde si udělal osobák. Proto jeho výkon 3:23:02 je obdivuhodný. Stačil na 241. místo a 22. v kat. Láďa tomu v tréninku v poslední době moc nedal, takže jeho čas 3:42:50 odpovídal situaci. Znamenal 570. místo a 50. v kat. Poslední z nás Zdeněk Čech běžel půlku a v mnohem početnější konkurenci mu 2:02:59 stačilo na 3252. místo a 183. v kat.
dráze po celé ČR, tam bylo více, a nostalgicky jsem si zavzpomínal na léta, kdy jsem se chtěl po jejich boku v tréninkové skupině Black Team pokoušet o běh! Dvěma z nich jsem tedy byl já, společně s Jirkou Pytlíkem. Znovu-setkání to bylo rozhodně zábavné, plné jeho vtipně podaných historek. Závody se totiž všude, už jen na základě předpovědi počasí, rušily jako na běžícím páse! Nutno říci, že při startu žen svítilo sluníčko a vládlo bezvětří, ale celkový pohled na oblohu dával tušit nestabilitu o měřítku Kubánské raketové krize. Ta vyeskalovala hned po startu nás mužů, kdy se náhle prudce zvedl vítr, a hned po přeběhu pelotonu, nedaleko startovní brány, se na cestu zřítil masivní strom. Pořadatelé tak udělali rychle improvizovanou cílovou čáru za místem jeho dopadu, zkracující trať z 5100 m na rovných 5 km a nějaké drobné. Dva jehličnaté stromy se prudce nahly do obrazných 90 stupňů při našem průběhu dětským hřištěm, kde nás téměř zastavil nárazový vítr a s ním proud vody. Také chudák vodič na kole, teda. Už zde jsme se s Jirkou dostali do trháku, a navzdory počasí pronesl hlášku: „Pojď, natřem jim to!“. Taky jsme tak učinili, jen jsem už nějak nedokázal po Sobotě nohy normálně roztočit a tak se Jiřího po kilometru pustil. Jeden strom nám stihnul spadnout do cesty ještě na všem známém běžeckém okruhu, ale šel rozumně přelézt. Všeobecně 
nehostinné počasí nahrávalo rychlému běhu, ačkoli si při něm člověk asi dost zanadával, nebo zapochyboval o bezpečnosti závodů obecně. Jiří tak zaslouženě ubíhal pro první flek, v čase 16:31. Na dohled se za mne dostával Nikola Ivanov, ale na něm se také asi již projevila únava ze Soboty, a tak nebyl schopen finálního útoku. Doběhl jsem druhý v čase 17:08 a dále za náš tým Stanislav Kováček v čase 21:30. Poslední strom dne spadl již v cíli, opět nedaleko zázemí, ale tomu již pomohli k zemi radši hasiči, přivolaní po pádu toho prvního. Na konci dne tak nikdo nenavýšil statistiku padlých v rámci hurikánu na našem území. Ano, byl to trochu risk, přiznejme si. Ale konec dobrý, všechno dobré.
40 závodníků se vydalo na trať 5 km a zde náš oddíl slavil úspěch v podobě vítezství Petra Murase. Jeho čas v cíli byl 16:34 a ustanovil tak nový traťový rekord. Rekord překonala také ženská vítězka z klubu SSK Vítkovice 
Dominik 37:32 a 2. místo v kategorii, Daniel Šindelek 38:30 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 39:49 a 2. místo v kategorii, Martin Hořínek 41:58, Tomáš Lipina 45:27, Marek Zrzavý 47:02, 
Různých přespolních běhů a v dnešní době modních trailů se koná velké množství. Ale klasických krosů, které jsou populární např. na Britských ostrovech se u nás pořádá málo. To se rozhodl změnit spolek Podlysáci neboli bratři Zemaníkové. Jakub je skvělý vytrvalec SSK Vítkovice, mimo jiné letošní vítěz Běchovic a účastník několika ME v krosu. Starší Jan je pro změnu výborný ultra běžec a vítěz řady horských maratonu. Perfektní zázemí našli v moderním Golf resortu Ostravice.
Náš oddíl měl trojnásobné zastoupení. Dopředu je třeba zmínit, že závod měl tzv. evropské kategorie. To znamená do 34, 35-44 a nad 45 let. Naše trojice se zařadila do nejstarší věkové skupiny a slavila úspěch. Za vítězným Vladanem Šindelkem doběhl jako druhý Marek Škapa (31:56) a třetí skončil jeho bratr Dan (32:59). Ladislav Březina pak obsadil 13.místo (43:16).
Po čas závodu (21 km s převýšením 600 m) se vystřídaly snad všechny scénáře počasí, kombinované s bezednou barevnou škálou okolních podzimních lesů. Vrcholem byl průběh lesem, kde skrze tisíce stromů hlasitě dul vítr, metoucí mi do obličeje déšť s kroupy, a zároveň slunce, přes ony stromy ostře prosvítající, svou září jakoby vizualizovalo onen směr proudu vody. V cíli jsem tyto momenty popsal jako silně poetické.
v lese na skalním terénu, s velkou listnatou pokrývkou, což skýtalo mnoho nebezpečí při každém došlapu. Protože jsem se díval hlavně pod nohy, dokázal jsem přehlídnout trochu nešťastně umístěnou šipku na jednom křoví, a ztratil jejím hledáním asi 80 sekund. A tak jsem při posledním stoupání, na velmi otevřeném terénu, spatřil na dohled Jana Pernicu, stále ovšem s asi 90 sekundovým odstupem, a tak jsem po silochůzi do kopce začal upalovat dolů do cíle v Nemanicích, a potvrdil také celkové vítězství v sérii. V čase 1:29:59.