admin

Ve sportovních zprávách na ČT Sport vyzpovídali naši čtyřnásobnou maratonskou mistryni České republiky Petru Pastorovou. Na video se můžete podívat pod tímto odkazem: http://www.ceskatelevize.cz/sport/exkluzivne-na-ct-sport/374404-vrcholovou-sportovkyni-az-po-trech-detech-ma-to-pro-i-proti-rika-maratonkyne-pastorova/

Ultramaraton a Maraton Borák, Loštice, 12. května 2018

V maratonu není nic – snad jen s výjimkou přihlášek na prosincový žilinský běh okolo vodného diela – zadarmo. A pro můj čtyřicátý to v Lošticích platilo tuplovaně! Chyběl však UltraLibor (osmnáctiny syna), Otto (polský závod) i Andy (rodina). Tradici ale zůstali věrný Ondra Velička a Petr Škrabánek. Jako rozhodčí s námi už v pátek jel Sandokan a objevil se i Alfons Výtsik (vzdal maraton).

Sandokan v sedm ráno vypravil na šest okruhů dvaatřicet ultramaratonců v čele – nejen pomyslném, ale v konečném účtování i celkovém – s Danem Orálkem. Dvaačtyřicet maratonců a jedenadvacet běžců na jedno kolo (14,3 kilometru) vystartovalo o čtyři hodiny později. V zásadě to bylo jedno, neboť ukrutné vedro začalo panovat záhy a trvalo až do večera, dokud ze severu nedorazila bouřka…

Já si koupil ve specializované prodejně 2,9 kilogramu tvarůžek za velmi slušnou cenu v akci a na trať Maratonu Borák vyrazil potřetí. V nových Altrách Paradigm s naběhanou teprve stovkou, což byla chyba trestající bolavýma ztuhlýma nohama. Naštěstí ale nezlobilo koleno, nad nímž ráno fyzioterapeutka kroutila marně hlavou. Zato to horko dalo zabrat nejen mně, nýbrž i ostatním na trati.

První kolo jsem také poněkud přepálil a hned na počátku druhého to šlo znát. Dokázal jsem (dokázali oni?) ovšem držet tempo z pěti šesti dalšími, z nichž v cíli se přede mnou objevil jen Víťa Lenhart. V posledním kole jsem už chodil více, než je zdrávo, ale přesto za mnou soupeřská skupinka zaostala za pět a více minut. Utrhl jsem se ve stoupání a pojistil si to v sebězích. Čas: 4:38:21.

A pak už došlo na oslavy čtyřicítky s třiapadesátkou vínovicí a také Marcelkou Čadovou. Ta se svého pátého maratonu bála více, než žab (prý, poběžíme spolu a pokecáme si …) až na Boráku skončila za 4:11:47 jako druhá žena! MK Seitl Ostrava měl v ultra na bedně Ondřeje Veličku (7:09:42 celkově třetí a druhý v kategorii) a Petra Škrabánka (7:39:58 celkově sedmý a druhý v kategorii).

Radek

Odkaz na výsledky: http://www.ultracau.cz/index.php/32-zavody/234-mcr-v-ultratrailu-2018-lostice

Musím se s vámi podělit o jednu menší trapnost. Vždy rád sleduju, kolik žen mě v běhu poráží. Jistě, předpoklady mužů pro výkon jsou od přírody průměrně vyšší, takže i o několik minut pomalejší „květina“ je možná mnohem úspěšnější než mužský závodník před ní. I přes to se mi ale osvědčilo pozorovat při závodu běžkyně kolem mě (teď to nemyslím sexuálně, i když, pravda, i to je mnohdy zajímavé). Žen zkrátka není na trati tolik, člověk si je lépe pamatuje, a má tak docela dobrý přehled o vývoji své výkonnosti. Porazit Hanu Legerskou, to už je výkon. No a Ivana Zbořilová s Petrou Pastorovou nejsou příliš daleko. Akorát ta Bluchová byla na Běhu osvobození nedostižná. Kdybych jen tolik nepřepaloval starty! Nu což? Zamakám a bude líp (Tohle není politická reklama!!!). Nechme se překvapit, co nám mužským běžcům v poli připraví elitní ženy příště. Myslím, že se máme na co těšit a že nám ještě mnohokrát sklapne.

Mezi holkami jsem tedy skončil čtvrtý. „Ale počkej, Foreste! Vždyť jsme něco říkali o těch biologických rozdílech a predispozicích, že ano. Raději pojďme mezi muže!“ Sedmé místo v jedné ze dvou elitních kategorií, konkrétně v mužích do devětatřiceti, je vzhledem k obsazení závodu můj asi životní výsledek. Je načase mrknout se do Jistebníku na trať polokrálovské disciplíny a překonat už zaprášený osobák z mrazivého a kluzkého Oherova memoriálu. S pomocí milé trenérky Magdalény to jistě zvládnu.

Abych se z Jistebnického půlmaratonu „nepohnojil“, je třeba pokračovat v bohulibé intervalové dřině. Pravda: Intervaly jsou mnohdy atraktivní a zábavné, ale někdy se musím trochu přemáhat. Na pomoc tuhle přišla tréninková obměna ve formě čehosi jako fartleku. Vyběhl jsem si a volně volil zrychlení. V porubském lese se mi pak opět po delší době ohlásilo „Bytí“. Filozof Heidegger zhruba říká, že je naší přirozeností něco ve světě neustále dokazovat. Je to takzvaný pobyt na úrovni rozumového jsoucna. Stále cosi montujeme, přestavujeme, válčíme a soutěžíme (někdy i se ženami), honíme se za kariérou. V každodenním shonu si většinou ani neuvědomíme základní přirozenost nezatíženou rozumem, a to tu, že jsme nebo přesněji „bytujeme“ zde na tomhle světě. V lesoparku jsem tentokrát na pár okamžiků zapomněl na všechna pravidla, pohlédl směrem ke vzdáleným Beskydům a řekl si, že vlastně o nic nejde, že jsem zkrátka jen jedním z mnoha pobytů ve světě vyplňujícím svůj čas.

Jak ale Heidegger říká, zapomínání na „Bytí“ a neustála lopota lidských dní je vlastně naší přirozeností. Proto zase hajdy do víru tréninků a závodů dokud mě to baví.

Ivan Karas

Tento závod má dlouholetou tradici. Letos se konal již po 39 a trasa oproti loňsku doznala menší kosmetickou úpravu, když se malinko pozměnil doběh na stadion Arrows. Co však zůstává neměnné, je start v Hrabyni u Národního památníku II. světové války. Také o startovní výstřel se již tradičně postaral generální konzul Ruské federace Ing. Aleš Zedník. Pak se již pole 84 závodníků dalo do pohybu a běžci začali ukrajovat metry z téměř 14 kilometrové trati.

Jako první se na ploše baseballového hřiště objevil Marek Radomský z Ostravy a vítězným časem rovných 50:00 minut o více jak minutu posunul loňský traťový rekord. Na druhé a třetí pozici doběhli zástupci našeho oddílu Ondřej Dominik 51:10 a Vítězslav Prášil 51:48 min. V ženách se z vítězství radovala Kateřina Bluchová (SSK Vítkovice) 56:18 min. Na druhém místě skončila naše pražská šampionka Petra Pastorová 57:55 a třetí skončila Ivana Zbořilová (BK SaK Ložiska Karviná) 57:17 min.

Výkony našich členů: Daniel Šindelek 53:00 a 1. místo v kategorii, Petr Škrabánek 53:18 a 2. místo v kategorii, Tomáš Lipina 58:36, Ivan Karas 59:37, Lukáš Malík 1:01:46, Magdaléna Drastichová 1:03:54 a 2. místo v kategorii, Radek Luksza 1:09:04, Jana Dominiková 1:09:19, Radka Miturová 1:09:45 a 1. místo v kategorii, Jana Kilarová 1:13:26 a 2. místo v kategorii, Vladimír Skalka 1:16:08, Libuše Kuchařová 1:21:09 a 3. místo v kategorii a Václav Procházka 1:34:50 min.

Foto: http://bksak.rajce.idnes.cz/HRABYNE_-_OSTRAVA_BEH_OSVOBOZENI_H2018-05-08

http://labekl.rajce.idnes.cz/Beh_osvobozeni_Ostravy_8.5.2018/

Když se k nám díky aktivitám našeho předsedy dostalo na stůl pozvání vyjet prakticky zadarmo si zaběhat do Polska, neváhali jsme.

V rámci mezinárodní spolupráce mezi Moravskoslezským krajem a Opolským vojvodstvím bylo uvolněno pro náš klub 5 míst na akci 8. Maraton Opolski. To v praxi znamenalo neplatit ani groš za ubytování v 3hvězdičkovém hotelu, dopravu a startovné. Z větší části nám byla hrazena i strava. Když se k tomu přidá tradiční polské nadšení pro organizaci sportovních akcí a obliba Čechů u našich severních sousedů (jak trefně poznamenal jeden z účastníků výpravy, jsme pro ně „ťuťu ňuňu“ :-)), kdo by odolal?

Tak jsme v sobotu odpoledne z před Krajského úřadu vyrazili. V Opoli u hotelu si nás již přebrala zástupkyně Opolského vojvodství, která nám představila místo startu a pomohla s převzetím startovních balíčků. Jak tomu v Polsku bývá, byly bohaté: batoh, funkční tričko, sportovní brýle a další drobnosti.

Na druhý den ráno vše vypuklo, vzhledem ke slunečnému počasí v příznivý čas 9:10. Celkem okolo 1000 startujících si mohlo zvolit z několika tras: maraton, 1/2maraton, běh na 10 km, štafety a handbike.

Naše největší želízko v ohni Dan Šindelek běžel maraton, ostatní se spokojili s poloviční distancí.

Výsledky nebyly až tak důležité, šlo hlavně o důstojnou reprezentaci a užít si příjemný sportovní víkend. Ale přesto:

Dan Šindelek začal dobře (ještě na metě půlmaratonu kategorii vedl), pak jej ale stihly zdravotní problémy a byl z toho čas 03:23:58 a 4. místo v kategorii.

Půlmaratonci zápolili takto: první se v cíli zjevil Josef Šitka za 01:38:05 (29. místo v kategorii), za ním těsně finišoval Marek Moravec – 01:38:42 a 26. místo v kategorii.

Kolega z oddílu Pepa Team Frýdek – Místek Jaroslav Vernarský zaběhl za 01:51:24 a bylo z toho 17. místo v kategorii. Na startu byl tradičně hodně vidět! Pěkný výkon podala Martina Metzová. S časem 02:03:25 skončila na 13. místě v kategorii.

V Opoli se nám tak líbilo, že jsme město opustili až v pondělí dopoledne. Po závodě jsme ještě navštívili centrum města a stihli se důkladně občerstvit. Shodli jsme se jednomyslně na úspěšnosti akce a budeme se těšit na další možnosti vyjet do Polska. Nic tomu nechybělo – počasí, organizace, trasa, vřelé přijetí ze strany Poláků.

Na závěr se sluší poděkovat předsedovi klubu, který nám účast zajistil. Bc. Ivě Molnárové z Krajského úřadu, která vše zorganizovala. Paní Marzeně Koral-Jacek, která nás v Opoli mile přivítala a veškerým zázemím provedla. A v neposlední řadě skvělému řidiči Jarkovi Černému, který nás ochotně vozil.

Josef Šitka

Foto: https://drive.google.com/drive/folders/10urup_kZvV4RcPTWp68cxAwWM8JqBnYE

https://photos.google.com/share/AF1QipMdNkdwLVSuh00X9nSUse_ELORjbQ6mv0ksSCWvXxQFsNX6v69nFguz72J3ZTpXtA?key=ZGlaOVNSUlpPTlNwemtRTy1hZ2ljdV9pXzl5c3Zn

Ještě pořád se najdou aktívní lidé, kteří dají své úsilí do upořádání nějakého nového běžeckého závodu. Jedním z nich je také Petr Liška, hlavní organizátor prvního ročníku Závadské desítky. Obklopil se místními nadšenci, podporu našel také na obecním úřadě a dali tak vzniknout závodu, který hned napoprvé udělal velice milý dojem. Sami organizátoři byli velice mile překvapeni, že se v sobotu ve 14 hodin na start postavilo celkem 92 závodníků. Příkladem šla také místní starostka, která se bez větší přípravy postavila na start nelehkého převážně krosového téměř desetikilometrového okruhu. Trať byla velice pěkná. Z velké části vedla lesními cestičkami s minimem rovinatých úseků, takže se neustále někde sbíhalo a vybíhalo. My jsme, i díky početné výpravě na Pražský maraton, měli na startu pouhé dva zástupce. Jirka Pytlík přišel o vítězství až v samotném závěru, kdy jej předběhl vítězný Robert Antczak 37:02 min. Jirka doběhl do cíle s 15 sekundovou ztrátou. Třetí skončil Roman Janeček (Caramba! Team) 38:27 a čtvrtý pak druhý náš zástupce Ondřej Dominik 39:08 (1. místo v kategorii). Nejrychlejší ženou se stala Ľuba Konečná z Ludvíkova 47:30 min. Po doběhnutí čekalo na závodníky velice pestré občerstvení. K mání bylo ovoce, sladké pečivo, klobása nebo třeba nealko pivo. Další pochutiny se pak daly dokoupit. Také na vyhlášení a kategoriích se nešetřilo a tak třeba ženy měly hned čtyři věkové kategorie.

Foto:  https://www.zonerama.com/napohodubiketeam/Album/4299347

Ve čtvrtek 10. května po 17. hodině proběhne na našem stadionu v Ostravě – Martinově slavnostní smažení vajec. Díky Petře a její úspěšné pražské misi bude opět po roce co slavit a probírat. Sebou si nezapomeňte přinést nejen vajíčka, ale také chleba. Pokud bude někdo kreativní a povedlo by se mu „zhotovit“ nějaké to sladké překvapení, bude tento příspěvek jen vítán 🙂. O pitný režim bude postaráno. Zváni jsou nejen členové klubu, ale také naši přátelé a podporovatelé.

Po včerejším úspěšném Pražském mezinárodním maratonu navýšila Petra Pastorová své mistrovské tituly v královské disciplíně na čtyři!!! Do cíle doběhla v čase 2:48:40, nechala všechny své soupeřky bojující o titul MČR za sebou a obhájila tak loňské vítězství. Gratulujeme :-).

Sedmým závodem Moravskoslezského běžeckého poháru bude v úterý 8. května tradiční Běh osvobození Ostravy. Veškeré potřebné informace o 39. ročníku tohoto závodu naleznete v přiložených propozicích nebo v naší termínovce. Připomínáme, že start a cíl jsou na dvou různých místech a přeprava je popsána právě ve zmiňovaných propozicích.

Jelikož už zkrátka uzrála doba, kdy se stávám členem modrožlutého klubu, nedá mi to nenapsat několik řádků o tom, co jsem či kdo jsem, odkud jsem se vzal a o čem byl poslední dobou můj život. Jmenuju se Ivan a říkejte mi „Ivane“. Svá léta před třicítkou jsem strávil mimo jiné rekreačním běháním za svérázný, skoro až okultní a satanistický Klub bláznů. Šlo o jakousi sektu čítající jednoho člena, takzvaného „vrchního lorda Gumpa“ vyznávajícího jednoduché vysvětlení: „Chtělo… se mi… běhat,“ pro to, proč občas obuje boty a zúčastní se závodu. Správně se tedy nemělo jednat o Klub bláznů, nýbrž o Klub běžce s hraničním pásmem lehké mentální retardace.

O minulém silvestru přišel zásadní zvrat, to když jsem potkal na závodě workoholický živel zvaný Magdaléna Drastichová a dal se s ním do řeči. Vyšlo najevo, že komunikovat se živlem je velice poučné, přínosné a všelijak příjemné. Neuběhlo moc času a díky potřebné motivaci mě Magda přetvořila z tréninkového ignoranta na poctivě se připravujícího běžce.

Mrazivou dřinu z počátku roku vystřídalo intervalové jaro. Není teď dne, kdy bych alespoň neklusal. Většinou si pobíhám křížem krážem Ostravou, čelím léčkám minutových, dvouminutových či jinak dlouhých sérií v tempu, nelekám se záludných kopců a pyramid. S oteplením přišly konečně výsledky. Usadil jsem se v první polovině, ba co víc, dokonce na konci první třetiny výsledkových listin. Logika věci napověděla: „Nebuď blázen, buď seitl!“

Svou závodní premiéru jsem si za tým neoficiálně odbyl na veřovské, zhruba desetikilometrové trati po asfaltu. Zážitky? Rozběhnu se vám a koukám, že najednou před sebou vidím různé živly donedávna zapovězené mému zraku, různé nepřekonatelné příšery a nadlidi. Někteří chtěli dokonce spolupracovat. Pravda, nakonec mě většina z nich udolala. Kolik ale bylo v minulosti takových příšer? Dneska připomínají ještěrky bez ocásku.

Teď vážně. V běžecké komunitě je mi docela fajn. Zbytečné klepy se tu šíří zhruba stejně jako jinde. Je tu řada sympatických a milých lidí. Když ale dojde na závod, nedám nikomu nic zadarmo.

Po Veřovicích následoval Kateřinský běh, a já mohl konečně navléknout nádherný klubový dres největší dostupné velikosti „L“. Tedy, po pravdě řečeno, je to takové „pseudo-L“, přesněji „M“ nebo nějaké „XS“. „Hergot, Otto, to nemůžou být taky velikosti pro lidi s nekeňskou muskulaturou?!“ Tílko trochu tlačí na břicho (a foťák občas zachytí špíčky, což mi brání v budoucí kariéře modela). Jinak ale sůper trůper! Dopřál jsem si další dobrý výsledek.

Podobně jsem taky prožil prvomájový běh kolem malebného rybníku Nezmar. No a nebojte, další a ještě lepší výsledky přijdou. A jestli ne, tak jsem se zmýlil. Alespoň je nějaká sranda. A v klubových barvách bude ještě větší.

Ivan Karas