Letošní jubilejní ročník Kateřinského běhu premiérově organizovalo nové pořadatelské duo z našeho oddílu Martina Metzová a Marek Moravec. Obklopili se šikovnými pomocníky a celou organizaci zvládli na výbornou. Museli se potýkat s nutnou změnou trasy a zvolením jiného zázemí, než jsme byli v minulých ročnících zvyklí. Základní škola v Ostravě – Hrabové se jako zázemí pro sportovce osvědčila již při běhu 17. listopadu a ne jinak tomu bylo i ve čtvrtečním odpoledni. Závodníky potěšila také sladká odměna na konci, která po vynaloženém výkonu musela chutnat úplně všem a také tombola se zajímavými cenami.
Nejprve se na start svých závodů postavily děti, které si to rozdaly na běžeckém oválu v areálu ZŠ. Pak se již na start seřadilo 87 účastníku hlavního závodu a osvědčený startér místní starosta Igor Trávníček poslal běžce na dva 2,5 km dlouhé okruhy. Zrychlením v posledním kilometru získal vítězství v našich končinách známý polský závodník Robert Antzak, který proťal pomyslnou cílovou pásku v čase 17:03 min. Za ním se již seřadili borci z našeho oddílu, druhý Ondřej Dominik 17:19, třetí Vítězslav Prášil 17:23 a vše jistil čtvrtý Marek Škapa 17:26 (druhý ve své kategorii). V ženách si pro jasné vítězství doběhla Ivana Zbořiová (BK SAK Karviná) 19:26 min. Stejně jako u chlapů, tak i v ženách obsadila druhé místo naše závodnice a to Magdaléna Drastichová 21:20 min. Třetí skončila časem 21:48 Pavlína Masná z Janovic.
Je velice potěšující, jak velká byla účast v závodě našich členů: Petr Škrabánek 18:22 a 1. místo v kategorii, Michal Buba 18:26, Roman Slowioczek 20:21, Ivan Karas 20:27, Tomáš Lipina 20:34, Alfons Vytisk 22:05 a 1. místo v kategorii, Jana Dominiková 22:08 a 2. místo v kategorii, Ladislav Březina 23:40, Jana Kilarová 24:55, Liboše Kuchařová 25:14, Radomír Pach 26:45 a Václav Procházka 27:27 a 1. místo v kategorii.
Foto: https://drive.google.com/drive/folders/1CMZM_zvOfJQygKmiWICvvlOK7joCUVhU
Jarní počasí přilákalo na start krásný počet 123 účastníků. Závody, které jsou zařazené do Velké ceny vytrvalců okresu Frýdek-Místek, mohou těžit z skupiny cca 50 běžců, kteří v tomto seriálů nevynechají jedinou akci. Další výhodou tohoto běhu je termín konání. V úterý na rozdíl od víkendových závodů nemá žádnou konkurenci. A v neposlední řadě své dělá i příznivá poloha mezi třemi velkými městy Ostravou, F-M a Havířovem.
Na hlavní 20km dlouhé, kopcovité trati se hned od startu oddělila trojice favoritů. Vítězství si nakonec odvezl k naším severním sousedům 
Na startu jsem se za náš oddíl objevil já (Petr Muras) a Iva Pachtová. Letos zde byla kolize s Pražskou půlkou, která proběhla jen o týden dříve, a tak si holt museli někteří vybrat. Aćkoli třeba Jiří Homoláč odběhl rovnou oba závody (a jak). Dá se tak říci, že konkurence v mistrovském závodě lehce prořídla. Start v jednu hodinu odpoledne se udál býti nešťastným, protože byl jeden z prvních opravdu horkých dnů. Na startovním poli jsme si popřáli štěstí s ostatními členy našeho kerteamu, či třebas dalšími reprezentanty našeho kraje, jako třebas s Honzou Zemaníkem, a vydali se na věc. První skupinka s naší špičkou a s Keňánky se nám začala pomalu a jistě vzdalovat, a já s Frantou ze Sokola Stará Boleslav (osobák 1:13), se kterým jsme chtěli běžet na cca 1:15, jsme byli v druhém vláčku, který doprovázel toho dne dominantní keňanku Yumes Onyancha. Jenže on za to náhle vzal a šel do trháku s ostatními, přičemž jsem neodolal a přidal se, čehož jsem následně litoval. Věřil jsem v jeho disciplínu, páč na tréninzích jezdí slušné bomby. Záhy vyšel na povrh první organizační neduh tohoto dne, a tím bylo neustále předbíhání lidí, kteří běželi desítku, startujíc o patnáct minut předem. Někdy šlo i o neprůstřelné formace pětí lidí vedle sebe. S Frantou jsme proběhli desítku v čase 35 rovných a trenér se stopkami to emotivně komentoval asi slovy, jestli nám náhodou neruplo v bedně (teda asi spíše mi, protože už jsem za vláčkem asi pět metrů zaostával). V onen moment jsme předběhli většinu pole a opravdu se drželi někde v první desítce, protože spousty lepších běžců, jako např. i Kresinger, začali vzdávat a jen koukali na ten náš tyjátr, sedíc na chodníku). Od dvanáctého kilometru jsem měl Frantu již tak sto metrů před sebou a začal se soustředit na co nejuvolněnější běh, přičemž zhruba na patnáctém km jsem jej a pár dalších nějakým způsobem dohnal, pokusil se o spolupráci, ale poté za to zase vzal sám, po povzbuzení trenéra, který úctyhodně klusal mezi jednotlivými body na trati, aby kontroloval všechny své svěřence. V onen moment mne taky zaujmul mohutný nástup vítkovického Lukáše Turka, který se kolem prochomítnul takovým tempem, jaké by v Železárnách u ČEZ Arény tavilo kovy. Poslední překážkou se zdála být kolemjdoucí, která mi vlezla do cesty (padesát metrů přede mnou a za mnou vůbec nikdo nebyl) i s dítětem a plastovým traktorem, který jsem nějakým způsobem přeběhl bez kolize, což jsem, už v ten moment docela v bídném stavu, okomentoval tím slovem nejjadrnějším v jeho neostravštější variantě, za což se nyní hodně stydím, ať už byl její pokus o přejití silnice v onen moment jakkoli debilní.
Jako jsem potřeboval plán pro trénink, ukázalo se, že budu potřebovat plán i pro samotný závod. Cílový čas, na který mám regulérně natrénováno, je 9h. Pokud vše klapne, neměl by být problém jej zaběhnout. V plánu mám rozběhnout tempo 5min/km a to držet co to půjde. První mezičas maratonu si dávám za cíl 3:30, na padesátce bych chtěl být v čase 4:15, protože druhou půlku očekávám o 30min pomalejší než první. Pokud bych měl na 50km čas 4:20, ještě by se to asi dalo zvládnout. Čím déle vydržím rozběhnuté tempo, tím větší rezerva bude pro případné krize ke konci. Průměrné tempo na 9h je 5:24min/km, takže bude dost prostoru pro případné zpomalení. Je pár minut do startu a v mém břiše to vře. Utíkám do křoví, tak snad. Rozbíhám v trochu rychlejším tempu 4:55min/km, ale běží se dobře a cítím, že se flákám, tak nezpomaluji. Na 10km, ale břicho zase vaří a musím znovu na záchod. Nevadí mi skoro minuta zdržení, ale že jsem ztratil spoluběžce, kteří drželi stejné tempo. Helča/manželka mi dělá support, takže mám, na co si vzpomenu. Piji každé kolo teplý čaj a jím hořkou čokoládu (běží se na 1,5km dlouhém okruhu). Občas zobnu sušenku a první gel si dávám na 25km. Půlmaratonem jsem proběhl za 1:45:08. Jestli chci dodržet plán, musí být druhý půlmaraton rychlejší a i to je v plánu. Však jsem se ještě ani pořádně nerozklusal! Na metě maratonu jsem dost nervózní, protože časoměřiči zmizeli a tak nevím, jestli jsem či nejsem změřen. 3:29:04 dává fajfku dalšímu splněnému bodu. Teď teprve rozbíhám závod. 
Cílem je udržet tempo co nejdéle to jde. Na 50km jsem za 4:09:30! Tak tohle jsem opravdu nečekal. Dávám druhý gel, po částech sním asi dva banány a začínám si běhu více a více užívat. Na 60km jsem asi minutu po 5 hodinách běhu. Teď už opravdu stačí vyklusávat, abych si svůj cíl splnil. Vím, že tempo neudržím, ale nechci se jej vzdát, tak se ho snažím udržet. Nesleduji kilometry, ani jak rychle běžím, zajímá mne jen čas kola, jestli moc nezpomaluji a mezičasy po 10km. Helča mi postupně čte povzbuzující sms od kamarádů. Je zajímavé sledovat krize jiných běžců. Když probíhám 70km v čase 5:55:45 jsem už také v krizi. Jenže já už tenhle stav znám, není jiný, než ke konci druhého dne dlouhého běhu v tréninku. Navíc vím, že se umím kousnout. Navíc těch 10km mám ještě natrénováno. Zbylých 20km už přece nějak vyklušu. Beru třetí gel a liju do sebe kolu. V podstatě jsem na tom vlastně lépe než v trénincích. Chytám křeče do boků stehen, tohle neznám, jak z toho ven? Zkouším střídat tempo běhu a po kilometru jsou pryč. Fanoušci povzbuzují, přidali se k nám maratonci a je zase sranda. Běžím dnes teprve druhý maraton a ten nakonec zvládám za 3:46. Navíc když vidím, že od 70km vlastně držím tempo bez zpomalení, je to skvělé. Poslední gel dostávám příkazem na 90km, prý nic nejím. Taky mám příkaz nezrychlovat, ale manželka ví, že ji neposlechnu a to platí při běhu dvojnásob. Dvě kola proháním Radka Brunnera, dvě kola prokecám s Míšou Dimitriadu, tak jak můžu zpomalit? V posledním kole se kousnu a jdu do toho naplno, změnou rychlosti mě chytají křeče do lýtek… tak a jsem v cíli, čas 8:41:28. Stejně jako loni je potřeba sehnat někoho, kdo mi pověsí na krk medaili. No jo, první už je dávno v cíli a ostatní pro organizátory nějak neexistují. Cíl splněn, jde se na večeři.
