admin

S lítostí oznamujeme, že 19. 7. 2018 při výkonu zaměstnání tragicky zahynul náš dlouholetý člen, kolega, kamarád a skvělý kluk Jaroslav Kuncek. Poslední rozloučení proběhne ve Studénce 25. 7. 2018 ve 14:30 hodin.

S nástupem prázdnin se nabídka běžeckých akcí jako každý rok zmenšila. Mezi čestné výjimky patří již dlouhá léta závod v Karviné, který se koná vždy na začátku července. Je přímým pokračovatelem závodů, který se konal v podobném termínu v místní čtvrti Staré Město a mnozí déle běhající na něj dodnes vzpomínají.

Jedním z důvodů proč je v létě méně závodů patří teplé počasí. A karvinský běh to plně potvrzuje. I letos na 116 startujících čekala modrá obloha a teplota kolem 25 stupňů. Většina účastníků se proto před startem ukrývala ve stínu, zatímco pořadatelé je očekávali na startovní čáře. Toto vzájemné „čekání“ bylo důvodem o pět minut zpozděného startu. Trať proti loňsku nedoznala změn a tak ji tvořili čtyři okruhy v zámeckém parku s výběhem na náměstí. Závod se opět započítával do Moravskoslezského běžeckého poháru a tradičně ho moderoval Ondra Němec.

Vítězem se stal Marek Chrascina z Jablunkova za čas 32:43, ale řada kvalitních běžců letos na startu chyběla a tak došlo k tomu, že z prvních pěti vyhlášených v absolutním pořadí byli hned tři veteráni. Na druhém místě doběhl první z nich Tomáš Bláha a za ním Tomasz Wrobel, který se objevil na závodech po delší době. Mezi ženami například chyběla naše jednička Petra Pastorová a tak se souboj o první místa stal záležitosti členek Atletiky Frýdek-Místek. Prvenství získala Iveta Rašková (42:20) před Veronikou Siebeltovou.

Kvůli dovoleným chyběla na startu i řada tradičních účastníků z řad naších členů. Ale naše členská základna je velice početná a tak je nahradili další zástupci oddílu. Nejrychlejší z nich byl autor článku, kterému teplé počasí vyhovuje a když se k tomu připočítají nové boty, tak to běželo skoro samo. Čas 35:58 znamenal dvě bedny, 3. místo v B a páté celkově. Na stupeň nejvyšší vystoupal Dan Šindelek mezi padesátníky (38:06) a hned za ním skončil Petr Škrabánek (38:42). Iva Pachtová cestu do Karviné absolvovala na kole, ale to se na jejím výkonu nijak neprojevilo. Ve svoji kategorií nenašla soupeřku a zvítězila v čase 47:12. Dalšími úspěšnými byli Vašek Procházka, který skončil druhý v kat. nad 70 za čas 58:22. A radost měla i Jana Kilarová, které 54:07 stačilo na třetí místo v Ž45. Magda Drastichová sice v kategorií obsadila čtvrté místo (45:02), ale byla čtvrtá i celkově a proto se taky dočkala své chvíle slávy v absolutním pořadí.

Dále byli na startu Honza Fousek 6. v A (37:36), Petr Jorníček 9. v C (42:28) těsně před Romanem Slowioczkem (42:31), Ivan Karas 17. v A (44:24), Jarda Hrabuška 7. v D (46:24) a Věrka Božová pátá Ž45 v čase 1:00:26. A jen tak na závěr, že se neprobojovali na stupně vítězů je zas tak moc mrzet nemuselo. Letos poprvé totiž při vyhlášení stupně chyběly…

Marek Škapa

Foto Jiřího Harašty: https://labekl.rajce.idnes.cz/Mestsky_beh_Karvinou_7.7.2018/

Aktuálně šestý extrémní závod Chlebovický krpál proběhl v neděli 8. července. Závod se konal za vydařeného teplého počasí a trať byla dlouhá 1,5 km s převýšením 200 metrů a s cílem na horním ochozu Chlebovické rozhledny Kabátice (Panoráma). V naších klubových barvách s ostatními běžci změřili síly Daniel Šindelek 6. místo 10:26, Petr Jorníček 23. místo 12:42 a Iva Plachtová 12:53 min. Celkovým vítězem se mezi muži stal Kristián Škoda v čase 09:17 a celkově nejlepší ženou byla Kristina Frýzová v čase 10:40 a překonala tím ženský traťový rekord.

Stanislav Kováček

V sobotu 7. července se Moravskoslezský běžecký pohár přehoupne do své druhé poloviny. V 17 hodin bude z náměstí T. G. M. v Karviné – Fryštátě odstartován 14. ročník oblíbeného závodu Městský běh Karvinou. Veškeré potřebné informace naleznete v propozicích v naší termínovce.

Tož jsem se účastnil Slováckého léta, a v rámci toho si poprvé zazávodil ve svém rodném městě, Uherském Hradišti. Po loňské premiéře se pořadatelé rozhodli, pro letošní ročník, uspořádat i půlmaraton. I když moje trénovanost je poslední dobou chabá, i tak jsem se snažil rozumným způsobem nakládat se silami, a zbytečně jimi neplýtvat.

To, že mi tak v půlce trasy začala odcházet zadní stehna, to problém byl, ale s tím jsem počítal, stejně tak, že je možné, aby byly stanice občerstvení docela daleko od sebe (cca 6,5 a 16,5 km). Chce to ovšem pevnou vůli, a tu já jsem měl, a proto také zdárně dokončil, byť v hodně podprůměrném čase, a to i na moje poměry, 2:42:03, a skončil jsem na 68. místě celkově.

Trasa vedla městem, přes Masarykovo náměstí, k restauraci U Komína, cyklostezkou, kde šotolinu později vystřídala lesní cesta, až k jezerům u Ostrožské Nové Vsi, před kterou jsme míjeli soutok Moravy a Olšavy, kolem golfového hřiště, ke kunovickému Letu, Lesopark Kunovský les, a sídliště Štěpnice, opět na náměstí, převýšení něco málo přes 140m. Ne zrovna lehká trasa, ale dala se zvládnout.

Jaroslav Máčala

S jistým odstupem, ale přece, podávám informace o běhu Komenského sady. Na vině je jistým způsobem pořadatel, který stejně jako loni otálel naprosto zrůdnou dobu se zveřejněním výsledků tohoto „bronzového olympijského závodu“. Bylo vyčerpávající sledovat, jak postupně v seznamu přibývají další a další „Horní Dolní“, přičemž běh v ostravském centru stále nikde. Nakonec vše dobře dopadlo, výsledky jsou na webu, a tak nezbývá, než se o celé události zmínit.

Už druhým rokem jsem dal v rámci Olympijského dne přednost okruhovému klání v parku před beztak atraktivním, ale bohužel notně předraženým „zlatým závodem v Porubě“. Předem mi bylo jasné, že můj běh není stejně jako loni příliš silně obsazen, a vzhledem k výsledkům z roku 2017 jsem tajně doufal ve stupně vítězů. Ze startovní listiny jsem příliš moudrý nebyl. V běhu na 10 km byl pro mě identifikovatelný již velmi známý Malcolm Collen, se kterým rád na závodech zakufrovávám. Občas pokořím já jeho, občas on mě, čili takový soupeř k poražení. Dále bylo jasné, že Tomáš Wrona mě najisto předstihne. Ale kdo dál? Další jména jsem neznal.

Běžci desetikilometrového (reálně přibližně 10,2 či 10,3 km) závodu absolvovali čtyři okruhy v sadech. Závodníci trati poloviční pak pochopitelně kola dvě. Zatímco nás desítkařů bylo co do mužů pouze dvaadvacet a co do žen jenom osm, hobbíky na kratší závod tvořilo mužů jednatřicet a žen neuvěřitelných čtyřiašedesát. Letmý pohled na startovku mě donutil zapsat se na desítku. Mé myšlenky vedly takto: Když už závod s menší konkurencí, pak co nejblíže bedně. No a méně lidí, to je přece větší šance! Chyba lávky! Uniklo mi, kolik startuje na pětce holek, ušel mi fakt, že komerční závod si spousta „turistů“ na co nejkratším úseku v duchu kompromisu mezi péčí o zdraví a jednoduchostí prostě odchodí. Hned po startu se zkrátka ukázala více našlapaná desítka.

Tomáš Wrona, kterého jsem z neznalosti dalších jmen tipoval na vítězství, obsadil v uvozovkách „až čtvrté místo“ (40:15:32). Před ním doběhl třetí David Flaša (39:20:03), druhý Martin Šangala (38:49:42) a první Daniel Filip (38:10:40). Mé vlastní nohy mě dovedly na místo šesté v čase 44:04:05. Alespoň mě potěšila porážka sympaťáka Malcolma dorazivšího na místě osmém. Kdybych byl býval startoval na pětce, svedl bych souboj o bednu. Druhý okruh jsem dokončil na čtvrtém místě s tím, že další fajn anglán Drew Cooney mě nedaleko cíle předběhl, když finišoval jako třetí.

Poslední dvě kola jsem se krapet trápil. Již série čtyř pětisetmetrových sprintů na porubské dráze z předchozího dne bez obalu odhalila, že prozatím tempo neumím příliš stupňovat a své běhy napaluju až přepaluju. Běh Komenského sady to potvrdil. Po něm mi vlastně přišlo, že jsem běžel zhruba pětkové tempo. A tak určitě, je stále na čem pracovat!

Z našeho klubu se krom mé maličkosti zúčastnil alespoň jeden parťák, respektive parťačka Jana Kilarová. Na delší trati zazářila druhým místem mezi ženami časem 52:37:42. Po závodě jsme spolu vyklusali a udělali nějaké fotečky. Pak se šlo na pivo s již zmiňovaným Tomem Wronou, jeho ženou Evou a vítězem Danem Filipem (Byl už večer. Závod odstartoval, stejně jako ostatní závody Olympijského dne, v šest hodin po poledni.). Den se tak skvěle završil. „Bednové plány“ zatím nejsou v mém případě tolik reálné, jak bych si někdy přál. Jsou tu však nové zkušenosti, zážitky a rozhodně další fajn lidi ze světa běhu.

Podrobné výsledky: https://www.olympijskybeh.cz/vysledky/ostrava-komenskeho-sady-2/

Ivan Karas

Opět po roce by se měla vydat do saské metropole výprava běžců z ostravských oddílů MK Seitl a TJ Liga 100. Celkem čtyři reprezentanti našeho oddílu si mohou vybírat z distancí na 4,2 km, 10 km, půlmaratonu a maratonu. Jubilejní 20. ročník Piepenbrock Dresden-Marathon se bude konat 21. října 2018. Výprava by měla být ubytována přímo v Drážďanech. Případní zájemci z našeho oddílu nechť se co nejdříve hlásí na e-mail: ottoseitl@seznam.cz nebo na tel: 792 304 296. Ideální by bylo, kdyby jeden ze zájemců mohl jet i jako řidič. Veškeré náklady spojené s dopravou, startovným, noclehem a stravováním budou proplaceny.

https://www.dresden-marathon.com/index.php?pid=0201

Již několik let se scházíme každé úterý od jarní změny času do podzimní  kolem 17:45 na stadionu. Statujeme v 18:00 na různých tratích, píská nám to Vladimír Pastrňák alias Sandokan, atletický rozhodčí 1. třídy. Tyto tréninky jsou bezplatné a otevřené pro všechny příchozí. Rozpis tratí a výsledky naleznete zde: http://www.mkseitl.cz/draha-vokd-ostrava-poruba

Seriál čtyř běžeckých závodů RUNdál 2018, konaných vždy v daném ročním období, měl v sobotu své pokračování letním závodem. Tentokrát byl start a také veškeré zázemí na Sportovním gymnáziu Dany a Emila Zátopkových v Ostravě – Zábřehu. Trať měřila přibližně 4,8 km, začátek obstaralo jedno kolo na atletickém oválu a pak se pokračovalo směrem k řece Odře, kde následovala smyčka a vracelo se po stejné trati zpět. Cíl byl opět na atletické dráze, což dodalo finišujícím závodníkům tu správnou stylovost. Jak je již zvykem, startují ženy a muži zvlášť a obě startovní pole vedl na kole jako zkušený předjezdec náš Honza Fousek.

V 11 hodin pole 74 dívek a žen vyběhlo na trať, aby po 18 minutách a 11 sekundách jako první a zcela suverénně proběhla cílem Kateřina Bluchová (SSK Vítkovice). Jako druhá závodnice se na dráze objevila Lucie Kalafutová (Atletický oddíl Rožnov pod Radhoštěm) 19:36 a třetí místo získala Lucie Peterková (Havířov) 19:53 min. Náš oddíl měl ve startovním poli tři zástupkyně: Jana Dominiková 21:22 a 2. místo v kategorii, Jana Kilarová 22:20 a 3. místo v kategorii a Martina Metzová 25:09 min.

Muži se vydali na start hodinu po ženách a bylo jich o 7 více než něžnějšího pohlaví. Boj o přední příčky byl vyrovnanější, přesto roli favorita splnil Matouš Vrzala (SSK Vítkovice), který zvítězil v čase 15:37 min. Druhý s nevelkým odstupem skončil náš Ondřej Dominik 15:42 a třetí 13 sekund nazpět Marek Tretera (Atletický oddíl Rožnov pod Radhoštěm). Naši chlapi: Marek Škapa 16:03 a 2. místo v kategorii, Ivan Karas 18:39 a Václav Procházka 23:35 a 3. místo v kategorii.

Podzimní RUNdál bude na programu poslední zářijovou sobotu a celá série bude zakončena zimním závodem v sobotu 8. prosince.

Výsledky

Kysucký maraton, Čadca, Slovensko, sobota 23. června 2018

Druhý nejstarší slovenský maraton jsem neměl v plánu, natož před MUMem… ale díky shodě okolností a zajímavé předpovědi počasí jsem vyrazil spolu s Jardou Hrabuškou. Ten ovšem málem nedojel, respektive vysedal až v Žilině, jelikož při zastavení vlaku ve stanici Čadca dlel v takové kabince v chodbičce.

Až na místě jsem zjistil, že svůj čtyřiačtyřicátý maraton poběžím na čtyřiačtyřicátém ročníku toho Kysuckého. Slavné akce, na níž jsem spíše uvažoval, koho neznám, než koho znám (objevil se po určité době i Šaňo)! Že je pozměněná trasa, mi bylo vcelku jedno, jelikož jsem chystal v Čadci přece svou premiéru.

Ačkoliv mne tak jako v Senici strašili příšerným vedrem, počasí se jevilo jako běhu příhodné. Během osmačtyřiceti hodin se ochladilo – mezi čtvrtkem a sobotou – možná o patnáct stupňů. Sluníčko se ukazovalo výjimečně. Natož, aby hřálo. Na výkonech snad celého startovního pole se to v dobrém podepsalo.

Když jsme běželi Zborovem nad Bystricou, fandila snad celá obec. O pár kilometrů později už na cestě zůstávali pouze běžci a hasiči s policisty zajišťující bezpečnost závodu. Přišla totiž průtrž mračen a ke Slovenskému orloji ve Staré Bystrici se stoupalo v krupobití… některé kousky měly průměr kulky ráže .22.

Od otočky u orloje následovalo klesání i zrychlování, čímž jsem se dostával před další a další maratonce. Včetně Moniky Domovcové, která však ukázala silný finiš a skončila čtyři sekundy přede mnou. 44. maraton na 44. ročníku Kysuckého znamenal osobák: 3:50:57! Samozřejmě opět v Hokách One One Huaka.

V dresech MK Seitl Ostrava běželi v Čadci i Daniel Šindelek (jenž skončil s časem 3:09:06 celkově čtrnáctý a ve své kategorii třetí za bratrem Vladanem) a Jarda Hrabuška (jeho čas 3:44:47 znamenal třetí místo v kategorii). Maratonci s nápisem Ostrava na zádech se každopádně setkali se silným povzbuzováním.

Radek Luksza