Rádi bychom v neděli za náš klub postavili štafetu a ještě nám chybí 3 běžci. Startovné je zvýhodněné a činí 200,-Kč. Každý obdrží, dle propozic, startovní balíček včetně běžecké ledvinky a pamětní medaile. Zájemci se mohou hlásit na tel: +420 792 304 296 nebo na e-mail: ottoseitl@seznam.cz.
Dále bychom apelovali na členy MK Seitl, zda by byli ochotní zapojit se do organizace a přišli v pátek od 17 hodin na náš stadion v Ostravě – Martinově pomoct s chystáním startovních tašek. Pomoc bude potřeba také v sobotu se stavěním stanů na Masarykově náměstí.
Moc bychom přivítali, kdyby byl někdo ochotný dodávkou převézt stoly a lavice ze stadionu na Masarykové náměstí. Pro bližší informace platí stejný kontakt, jaký byl uvedený výše.
Ve středu 12.9. se ve Studénce běžel již sedmý ročník Studenecké pětky. Na startovní pole se v hojné účasti všech závodníků přidalo dvanáct našich členů a na tratích pět a dvanáct kilometrů se jím podařilo dosáhnout vítězství. Počasí bylo příjemně slunečné a ani mírný kopcovitý asfaltový terén nevadil k tomu aby každý z účastníků vydal ze sebe maximum. Celá akce byla pojatá jako vzpomínka na Jarka, jenž nás nedávno tragicky opustil a který byl zakladatelem Studenecké pětky.
Opomeneme-li lahůdky materiální, samotný závod byl pro změnu laskominou duševní. Poctivých patnáct kilometrů doprovázelo na letošní rok nezvykle zamračené deštivé počasí. Asfalt byl pokrytý řadou kaluží a terénní část místy nepříjemně klouzala. Během soutěžení to každopádně nebyl žádný extrém, což potvrdí každý, kdo ještě zhruba hodinu před závodem projížděl přes Kravaře, či jiné přilehlé obce, a měl co dočinění s intenzivně poťouchlou sprškou protivných kapek.
Je sobota půl páté ráno a s kamarády vyjíždím z Ostravy do Hrubých Jeseníků na start již desátého ročníku Jesenického maratónu. Nejprve nás musí nekolik autobusu převézt na místo startu z motorestu Skřítek do Ramzové, kde se koná start maratonu. Počasí nám přeje. Je teplo. Žádné mraky, ani vítr. Bude opět hic, to je jasné všem, co čekáme na odpočet ke startu. Tři, dva, jedna START a už nás všech 246 běžců a běžkyň pádí po značené stezce na první vrchol trasy Šerák (1351) vzdálený od startu pět kilometrů. Zde se nachází první možnost se osvěžit vodou. Já, ale jak mám ve zvyku, běžím s pullitrovou lahví a bez žádných povzbuzujících gelů. Jsem zvyklý na delší vzdálenosti a dnešek mám pojatý jako trénink a dále testování nových Salomon senze ultra PRO. Vyzkoušet a ověřit si perfektní schopnost držet rovnováhu při seběhu po ostrých kamenech jsem měl možnost hned při zdolání Vražedného potoku. Dalším důvodem proč jsem si Salomon senze ultra PRO pořídil, je jeho výdrž při extrémních vzdálenostech (150-300 km). Boty zkrátka drží při jakékoli změně terénu. Od lesní stezky, cesty až po seběhy náročné na techniku. Ale i do kopců se těmto botám díky jejich váze 292 g a dropu 8 mm daří skvěle pádit kupředu :-). Se svou novou obuví jsem spokojen. Pocit bezpečí a „být nad věcí“ byl na místě. Dosáhnout Šeráku se mi podařilo za 45 minut. Pak už se běželo pod vrchol Keprnika a dolů před vřesy na Vřesovou studánku a dál na Červenohorské sedlo, kde jsem od studánky běžel spádem, až mě rozbolelo břicho. To ale nevadilo, abych se nepřestal soustředit na svou rychlost a směr předběhnout co nejvíce běžců přede mnou. Pak už jen stoupání lesem na Výrovku (1167), Malý Jezerník (1208) a sedlem Velký Jezerník (1299) k chatě Švýcárna, kde bylo třetí občerstvení a kde jsem si též dal dvě coly. Pokračovalo se dál, leč pomalu ale jistě na vrchol Pradědu. Zde se oběhla slavnostně dřevěná socha vládce Jeseníků a opět dolů po asfaltové cestě k Vojenské zotavovně Ovčárna. Od Ovčárny se stoupalo kolem Vysoké hole na Jelení studánku. Až zde jsem si poprvé za celou dobu naplnil bandasku. Dolů se už běželo rychleji, protože z loňského ročníku už vím, že za Ztracenými kameny je do cíle co bych kamenem dohodil :-). Tak jsem opět využil super botek Salomon senze ultra PRO a jako milovník technických pasáží jsem obskákal každičký nebezpečně vyhlížející kámen a balvan :-). A už jen hurá do cíle po lesní cestě ke Skřítku.
Se mnou se na tento legendární závod také postavil Petr Škrabánek, jenž přiběhl do cíle v čase 3:59 na první místě ve své kategorii. „Běželo se mně docela fajn, i když rozložení sil opět nebylo optimální. Od začátku jsem se snažil vtlouct si do hlavy úvodní nepřepálení tempa, což se mně nakonec celkem podařilo“, uvedl mistr. Dalším borcem byl Martin Hořínek s časem mého loňského Yesmaratonu 4:15. Běžel skvěle a překvapilo mě že mě dostal. Dále se zúčastnil závodu ve skvělém čase Michal Buba 4:58, Radek Luksza 5:37 a Jaroslav Hrabuška 5:53.
Hlavní závod ovládli přespolní (přes mnoho a mnoho polí a dokonce i státní hranice). Mezi muži neměl konkurenci výborně běžící 
To vše způsobilo, že v neděli v 9 hodin ráno jsem stál na startu zcela unaven. Nohy mě tak neboleli ani po Hostýnské osmě. Spolu se mnou vyběhlo dalších 115 běžců. Trat tvořil nejprve malý okruh městem a po přeběhnutí Labe po železničním mostě se pokračovalo do Mlékojed, kde byla obrátka. S tvrzením, že trasa je vhodná na osobní rekordy bych úplně nesouhlasil. Bylo na ní dost zatáček, povrch sice většinou asfalt, ale nechyběli ani úseky s horším povrchem.
Závěrem musím použit slova chvály pro pořadatelé. Zázemí závodů bylo v místní loděnici, kde nechyběli šatny, sprchy ani stánky s občerstvením. Každý startující dostal již při prezentaci tričko a řadu dalších věcí. Byli čipy a SMS i email s výsledným časem přišli okamžitě (na rozdíl od mnoha větších závodů). Na trati byla řada pořadatelů a každý km byl označen. Na 6km byla dokonce občerstvovací stanice s pitím a s houbičkami! V cíli nechyběl raut včetně čepovaného piva z místního minipivovarů Kaberna. Cen jsem dostal tolik, že byl problém je pobrat na dlouhou cestu vlakem domů. Na teprve druhý ročník organizace skoro dokonalá.
Ještěže mi kamarád Matěj Urbaczka půjčil den před startem kvalitní čelovku. Jiní běžci byli vybaveni pouze atrapami, a to je nepříjemně brzdilo. Závod bylo vůbec třeba pojmout jako zpestření blížícího se konce léta. Nemělo příliš smysl rmoutit se nad nekvalitní výbavou do noci, stejně jako nad vlakem projíždějícím v nepravou chvíli za sklopenými závorami někam na Opavu. Mně a dalším bojovníkům v poli nezbylo než se úplně zastavit a čekat, dokud železniční monstrum nezmizí a neumožní nám opět se rozeběhnout. Možná že vláček i tak trochu pomohl nám zmatkářům, kteří jsme krátce před doběhnutím k přejezdu špatně odbočili a nepříjemně si zaběhli.
No a pojďme na výsledky, vážení přátelé! Celkovým vítězem závodu se stal borec z Vítkovic 