admin

V měsíci říjnu nás čekají dva závody zařazené do Moravskoslezského běžeckého poháru. Hned tuto neděli 21. 10. 2018 to bude 21. ročník Kobeřického půlmaratonu. V Kobeřicích, jak je zvykem, je start naplánován již na 9:00 hodin. Veškeré potřebné informace naleznete zde: http://kobbeh.sweb.cz/Koberice_plne_behu/Pulmaraton.html.

Tak jsem dnes běžel v okolí Kroměříže opět maraton, můj Chřibský to byl 11., a celkem 81. Se Šaněm jsme odstartovali do závodu již v 9:30, on navíc s číslem 979, což značilo počet jeho startů. Ještě před 3. km jsem ho nechal běžet, ať teda za to vezme, a vzal. Já si běžel svoje, a až někde po 16. km, na konci Nové Dědiny, mě začali předbíhat ti, kdo běželi od normálního startu, v 10:30.

O počasí jsem se nebál, a bylo přímo ideálně pro maratonce. Mezi asi 15 a 19 st., a navíc se sluncem zalitou oblohou, bez mraků. Až po závodě mi bylo sděleno, že se nás zúčastnilo jen 32, z toho 2 ženy. Já teda zaběhl 5:58:54, ale čas pro mě podstatný nebyl. Důležitější bylo to, jak jsem se dokázal popasovat s tratí, a opět to vyšlo. Snad jedinou neočekávanou komplikací bylo, aspoň z mého pohledu, uhýbání velkému množství motorkářů, kteří měli, nejspíš spanilou jízdu, či co, někde mezi mým 35. a 37. km. Nejstarším účastníkem byl Alexander Simon, DS Žilina, 70 let, nejmladším nejmenovaný borec, jehož jméno si nepamatuji, ale byl z AK Kroměříž, 19 let, a i ten byl přede mnou v celkovém pořadí. Zajímavostí byl také start Ondřeje Němce, z Prusinovic, který ač zanedlouho oslaví 61 let, běžel svůj 60. maraton, a většině zanechal malý dáreček, v tekutém stavu. Závěrem, a to snad nejenom mě, potěšilo celkové hodnocení od pořadatelů, mj. i od Jaroslava Šaška, dlouholetého komentátora maratonů v okolí Kroměříže. A věřte mi, že poděkování od pořadatelů, že jsme se běžci aspoň v takovém počtu dostavili, a po místy velkém boji i doběhli.

Z mé strany = naprostá spokojenost.

Jaroslav Máčala

Když jsme se rozhodovali kam vyrazit na podzim za maratonem, padla volba na hlavní město Polska. Důvodů se našlo hned několik. Mezi hlavní patřilo, že ve Varšavě ještě nikdo z nás nebyl, letos se jednalo o jubilejní čtyřicátý ročník a v neposlední řadě cesta vlakem z Ostravy je jednoduchá. V pátek 28. září ráno jsme se vydali na cestu v šesti lidech. Čtyři členové MK Seitl Láďa Dvorský, Petr Jorníček, Honza Fousek, Marek Škapa a s nimi naši dva kamarádi Eva Filipiová a Olda Jasenský.

Po pěti hodinách jsme dorazili na Warszawa Centrálna a zajeli se ubytovat do hotelu Ibis. Poté jsme vyrazili na prezentaci, která probíhala v Paláci kultůry a nauki. Jedná se o megalomanskou stavbu z padesátých let, kterou Polsku věnoval tehdejší Sovětský svaz. V jeho útrobách najdete vše, na co si vzpomenete, několik muzeí, divadla, restaurace, kanceláře, školu, kino atd. Prezentace proběhla bez problémů, Expo bylo poměrně chudé a Pasta párty za příplatek 18 Zlotých jsme oželeli. Zbytek dne jsme věnovali poněkud složitému hledání vhodné restaurace na večeři. Nakonec se povedlo a brzy jsme se mohli spokojeně odebrat do postelí.

V sobotu jsme se vydali na lehký rozklus. Ten se neplánovaně protáhl na celé dopoledne. Mimo jiné jsme oběhli Národní stadion a byli svědky Vegetariánského běhu. Odpoledne jsme věnovali procházce centrem města. Její největší zajímavosti byl boxerský zápas, který se konal v místní tržnici.

Start maratonu byl doslova pod okny našeho hotelu. V neděli ráno tak nebyli žádné logistické problémy a po snídaní jsme se v klidu vydali na startovní čáru. Na ní se postavilo kolem 7000 vytrvalců, které čekal jeden velký okruh. Ten byl doslova namotán v širším centru města. Pro zajímavost kolem našeho hotelu se běželo několikrát, ale pokaždé jiným směrem. Trat byla poměrně kopcovitá, část vedla po nezáživné dálnici a diváků kolem tratě moc nebylo (P.S. s Berlínem se atmosféra opravdu srovnat nedala, poz. autora). Hlavně však zejména v druhé polovině silně foukal vítr, samozřejmě proti směru běhu. Občerstvovacích stanic bylo hodně, kapel naopak docela málo. Zato se mimo jiné probíhalo Zoologickou zahradou a kdo měl štěstí, mohl zahlédnout bizony, zebry nebo antilopy.

Vítězem se stal časem 2:12:44 David Metto z Keny. Z naší výpravy byl nejlepší Honza Fousek, který časem 2:41:46 skončil 29. celkově a 9 v kategorií M20. Závod měl rozběhnutý pod 2:40, ovšem protivítr udělal své. Marek Škapa si zlepšil osobák z Berlína o dalších 38 sekund na 2:45:42. To mu stačilo na 49. místo a páté v kat M40. Nebýt výše zmíněného větru, hranice 2:45 by asi padla. Největší úspěch z naší výpravy zaznamenala Eva Filipiová, která si rovněž vylepšila osobní rekord na 2:51:17. Mezi ženami doběhla osmá a ve své věkové kategorií obsadila skvělé čtvrté místo. Petr Jorníček časem 3:21:40 skončil 729 a 43 v kat. M50, Olda Jasenský 1075 a 421 v kat. za 3:28:37 a Láďa Dvorský za 3:37:45 bral 1581 a 111 v kat.

Nedílnou součástí naších maratonských výletu je poznávání města. Do úterního odjezdu jsme stihli například navštívit Národní stadion pro 58 tisíc diváků, na kterém se odehrálo finále ME 2012. Menším zklamáním bylo, že místo trávníku byla betonová plocha. Fotbal se zde totiž moc nehraje, více slouží koncertům a jiným akcím. Obešli jsme i stadion místního nejpopulárnějšího klubu Legia a jeho okolí jsme patřičně vyzdobili nálepkami našeho milovaného Baníčku.

Jsem pro to, aby se v meteorologické hantýrce uchytil výraz „počasí na Pětroše“, odpovídající krásnému slunečnému sobotnímu dni v období babího léta. A datum tohoto dne je dán termínem konání charitativního závodu Memoriál Michala Pětroše. Jestli něco umí Majkl tam nahoře zařídit, tak je to počasí. My ostatní, empaticky smýšlející smrtelníci, pak musíme zařídit, aby se každoročně dostalo co největší finanční pomoci mobilnímu hospici Ondrášek. Ano, součástí dne je také závod, soupeříme na krásné trati, potkáváme se, snažíme se vyhýbat v úzkých místech a své dojmy si pak sdílíme u stánku s pozávodním občerstvením. A pak dojde na vyhlášení, což je Koudyho parketa. Tam na tom betonovém plácku jsme si již více méně všichni rovni (jen ti nejlepší odchází obdařeni výherní igelitkou). Nasloucháme, usmíváme se a hřeje nás u srdce ten radostný pocit, že jsme udělali něco pro dobrou věc. To vše dělá z tohoto závodu něco originálního a neopakovatelného…

Určitě by se neměla opomenout i ta sportovní a faktická stránka závodu. Zde neplatí, že když někdo něco „zvrzal“, tak se mu to nepovedlo, ale že byl nadmíru úspěšný. Již podruhé za sebou jak na krátké tak na dlouhé distanci totiž zvítězili otec a syn Vrzalovi. Tomáš (KS Ostrava) vyhrál v čase 23:38 a syn Matouš (SSK Vítkovice) s přehledem za 37:32 min. V ženách na krátké trati zvítězila Zuzana Bílková (SDH Metylovice) 27:33 a na dlouhé kdo jiný než Denisa Krejčiříková (VZS Ostrava) 41:51 min. Z našeho oddílu se na 5,4 km představil Otto Masnica 27:24 min. Dvě kola absolvovali ne ještě zcela při síle běžící Ondřej Dominik 39:27, se dvěma skvělými maratony v nohách Marek Škapa 39:41 a zástupkyně něžného pohlaví Jana Dominiková 51:47 min.

Ondřej Dominik

Zdarec. Tak jsem zdárně absolovoval 95. ročník Mezinárodního maratonu míru, v Košicích. Ráno bylo mírně chladno, ale do hodiny od startu, od cca 10h, to už bylo nádherně, slunce zvesela svítilo, a snad se i většině běžcům dobře utíkalo. Já, upřímně řečeno, jsem měl naději na dobrý čas asi jen do 10 km, za 1:05, pak už se to trochu zhoršilo, ale půlka za 2:31 pro mě byla znamením, že to nedopadne úplně zle. 30 km jsem probíhal za 3:51:54, a to už bylo znamení, že budu „ohrožovat“ alespoň 5:30.

Nepodařilo se to tak úplně, ale na druhou stranu, i za čas 5:31:34 mohu být nakonec rád. Z mých 3 letošních závodů v Košicích to byl ten nejrychlejší, o 24sec. Následující sobotu, t.j. 13. října, mě čeká ještě poslední letošní maraton, a to ten Chřibský, v Kroměříži a jeho okolí. Jinak, v Košicích je fajn, a tamní MMM je možná i můj nejoblíbenější. Byl můj již 11., a hlavně 80. celkově. Medaile, a to velmi krásné, na některé nezbyly, tak mi ta moje přijde poštou.

Jarda Máčala

PS: V Košicích jsme byli zastoupeni ještě dalšími třemi závodníky. S virózou se trápící si i přes tento handicap pro svůj osobní rekord doběhl Petr Muras. Čas 2:44:20 mu stačil na celkové 20. místo mezi muži. David Rigo časem 4:19:56 prokázal svůj standard. Náš nový člen Otmar Pospíšil jel do Košic pro svou první maratonskou zkušenost, od poloviny závodu měl problémy se zády, přesto nevzdal a do cíle doběhl v čase 4:52:11 hod.

Foto jiřího Harašty: https://labekl.rajce.idnes.cz/MMM_Kosice_7.10._2018/

V sobotu 29. 9. se konal v Bělském lese u Minigolfu závod na 5100 metrů, který jsem přišel omrknout ne jako běžec, ale jako divák, fanda a fotograf.

Přišel jsem akorát na start můžu, abych viděl, jak se od startu v čele i po celou dobu držel náš Daniel Filip, který si ve výsledku doběhnul pro absolutní první místo jak celkově mezi muži, tak i ve své kategorii. S časem 0:17:31 se stal králem.  A to terén nebyl celou dobu asfalt, spíše smíšený, chodníky, lesní cesty, pilinovka a šotolina. Další první místo v druhé starší kategorii vyhrál Ondřej Dominik, ještě stále nemocný, s časem 0:18:08 a nejstarší kategorii ovládl Petr Škrabánek s časem 0:19:08 min.

Ženy zase zastoupila na druhém místě v druhé věkové kategorii Jana Dominiková 0:23:10, na šestém místě Jana Kilarová 0:24:57 a Martina Metzová 0:27:38 min.

Stanislav Kováček

Tento můj první městský maraton jsem absolvoval v Ostravě dne 23. 9. Moje prvotní obava z přelidněného Masarykova náměstí v centru Ostravy, kde se odehrávala registrace, start i cíl závodu, byla zažehnána. Odbaven jsem byl celkem rychle a s číslem na hrudi jsem čekal na zahájení startovacího povelu. Ten zazněl o patnáct minut později než bylo plánováno, ale snad to nikomu výrazně nevadilo.

Celkem náš klub reprezentovalo přes 40 běžců a běžkyň, plus dvě naše složené štafety, z níž ta rychlejší skončila na celkovém 4. místě.

Na čtvrtmaratonu nás reprezentovali Petr Minařík 00:48:06 a Jiří Brož 01:16:15.

Na půlmaratonské traťi velmi dobře běžela Magdaléna Drastichová, která i přes silnou virózu dokázala časem 01:38:03 vybojovat 3. místo v kategorii. Dalšími zástupkyněmi byly Jana Kilarová 01:48:14, Martina Metzová 02:08:42 a Libuše Kuchařová 02:15:37 hod.
Mezi muži Martin Hořínek reprezentoval nejen naše barvy, ale také charitu Frýdek-Místek. Jeho cílový čas byl 01:28:06 hod. Dále běželi Petr Jorníček 01:30:02, Ivan Karas 01:32:37, Josef Šitka 01:34:04, Marek Moravec 01:37:48, Ladislav Dvorský 01:39:41, Alfons Výtisk, který se časem 01:45:47 umístil 3. v kategorii, Tomáš Lipina 01:49:07, náš nejstarší zástupce Václav Procházka 02:10:31 a 2. v kategorii, Georgis Fasulis 02:19:36 a Jan Bardoň 02:21:02 hod.

Maraton v ženách ovládla celkově a také ve své kategorii naše stálice a prezidentka závodu Petra Pastorová. Petra reprezentující také Kilpi Racing team prozradila, že byla s oraginace závodu psychicky i fyzicky unavená, přesto se dokázala dostatečně uvolnit a dosáhla času 02:58:40 hod. Na třetím místě v kategorii skončila Iva Pachtová 03:29:57 a o dvě místa dál se s časem 03:42:19 umístila Tereza Šádková.

Mezi muži byl z našich nejrychlejší Daniel Šindelek, který časem 03:04:12 vybojoval 2. místo v kategorii. Petr Škrabánek 03:08:44 skončil v kategorii třetí, Michal Buba 03:12:00, Pavel Sedlák 03:15:18, Stanislav Kováček 03:31:01, Roman Slowioczek 03:31:12, Radek Luksza 03:54:45, Stanislav Jančář 04:02:21, Jaroslav Hrabuška 04:10:08, Robert Wágner 04:13:09, Petr Navrátil 04:27:37 a Jaroslav Máčala 05:43:54 hod.

Všem gratulujeme.

Stanislav Kováček

Nedělní příjemné počasí a skvělá atmosféra nás uvítala na půdě Slezkoostravskeho hradu, jenž jako bájný pták Fénix vstanul doslova z popele. Organizace třetího ročníku zavodu pořádané lyžařským klubem Baník byla opět na výbornou a navigace na trati byla letos zvládnutá, takže nikdo nezabloudil. Start byl v 11:00 od hradní brány a běželo se směrem k břehům řeky Ostravice přes Červenou lávku a dále podél toku ke Komenským sadům, kde se pokračovalo přes most na druhý břeh a po nábřeží se mířilo k dalšímu mostu ve směru k hradu. Zde se po mostě zatočilo nahoru bludištěm ulic k vrcholu haldy Ema. Přes vrchol se obíhala halda a vracelo se zpátky na hrad.

Absolutním vítězem a prvním mezi závodníky, do cíle doběhnuvším, se stal náš nový mladý člen klubu Daniel Filip s časem 32:39 a se startovním číslem, jenž napovídalo o jeho kvalitách. Sám druhý muž v celkovém pořadí David Flaša se nechal slyšet, že se mu rychlého Filipa již dohnat nepodařilo.

Mezi ženami byla první naše superstar Petra Pastorová s cílovým časem 36:11 min. Na třetí příčce mezi ženami skončila naše Jana Kilarová s časem 45:02 min. Já Stanislav Kováček jsem doběhl v čase 40:06 na pohodu.