admin

V sobotu proběhl ve Frýdku-Místku již 33. ročník Hornické desítky. Tento běžecký svátek přilákal opět stovky zájemců ať už z řad dospělých tak i dětí. Organizace proběhla opět skvěle. Je vidět, jak to mají za ty roky pořadatelé vychytané a nejen udržují vysoký standart, ale ještě vymyslí něco navíc. Tradiční trička, které jsou součástí startovného, letos připomínala 100 let od založení Československa. Zajímavá byla také obrazovka v prostoru doběhu, na kterou se reálně přenášely záběry z kamery na trati.

Letos nevyhrál nikdo z tuzemské špičky, ale pro vítězství si doběhla hvězda Košického maratonu slovenský závodník Tibor Sahajda. Jeho čas v cíli byl 30:06 min. V ženách se schylovalo k závěrečnému souboji, avšak po nuceném odběhnutí mimo trať Simony Vrzalové, se otevřela cesta k vítězství Anetě Chlebíkové (TJ TŽ Třinec) 34:47 min.

Dobrou formu potvrdil náš Petr Muras. Jako nejlepšímu z našich časomíra naměřila rovných 34:00 minut. Daniel Filip svůj osobák 34:49 vyšperkoval 1. místem v kategorii. Další naši: Ondřej Dominik 35:21, Daniel Šindelek 35:55 a 3. místo v kategorii, Petr Škrabánek 37:52 a 1. místo v kategorii, Roman Slowioczek 39:37 a 2. místo v kategorii, Alfons Vytisk 44:05, Ladislav Dvorský 44:30, Jana Dominiková 46:35, Jarmila Gavlíková 49:01, Jana Kilarová 51:01, Václav Procházka 55:11 a Martina Metzová 55:37 min.

Jelikož měl Petr Muras smůlu na nejnabitější kategorii, usmálo se na něj štěstí v tombole, když si  mohl dojít na pódium pro druhou nejhodnotnější cenu.

Ondřej Dominik

Dnes jsem se zúčastnil 19. ročníku Memoriálu MUDr. Josefa Podmolíka v půlmaratonu. Závod běželo i několik vyslanců běžecké velmoci – Keni a taktéž potvrdili roli favoritů. V mužích brali 1. a 2. místo, třetí byl borec z Ukrajiny. V ženské kategorii mám povědomí jen o vítězství Agnes Chebetové, zaběhla něco málo pod 1h 16min.

Ale k věci. Do Otrokovic jsem přijel s tím, že chci zaběhnout mezi 2:10 a 2:20, ale začátek závodu byl z mé strany tak rychlý, že jsem začal pošilhávat po ataku hranice 2h. Běželo se na 7 kol, z nichž každé mělo okolo 3km. A i počasí se dalo vydržet, bez deště, jen trochu chladno, okolo 13°C, vítr moc nefoukal.

Ty moje: 1.kolo 15:13, po 2.k. 31:09, 3.k. 49:04, 4.k. 1:08:37, 5.k. 1:28:24, 6.k.  ………….., 7.k. 2:14:03.

Celkově z toho bylo 102. místo, a 44. v kategorii muži A, do 39 let.

Ze začátku prostě velké tempo, které se mi dařilo i udržet, tak cca do konce 4. kola, pak už jsem musel dát přednost tomu, abych se neutavil. Mnohem důležitější pro mě byla možnost, se pokusit o překonání letošního nejlepšího času z půlmaratonu. A to se mi povedlo přibližně o 17 minut. Ten minulý byl z poloviny trati, maratonu v Košicích 7. října letošního roku. Dodám ještě to, že při náběhu do 4. kola, mi u občerstvovací stanice bylo odebráno startovní číslo, ale to hlavně kvůli tomu, že já byl už hodně zpocený, a to číslo natolik rozmočené, že ho již nešlo uchytit ani spínacími špendlíky.

Spokojený jsem naprosto, a již teď se těším do dalších podobných závodů.

Jaroslav Máčala

V Plzni na dráze se běžela 24 hodinovka a za náš klub startovali Pavel Juřica 162 km a Jana Šindelářová 126,16 km. Běžel se také maraton a tady jsme měli také dva zástupce. Pavel Sedlák 3:24:08  a Stanislav Jančář 3:59:33 hod.

Otta

V neděli ráno nás přivítalo počasí, že by člověk ani psa ven nevyhnal a tak to možná některé odradilo od toho, aby se zúčastnili 18. ročníku Porubského čtvtmaratonu. Nakonec byla příroda k závodníkům milosrdná a se startovním výstřelem v 11:00 hodin ustál také déšť a tak bylo pro běh nakonec téměř ideální počasí. Možná horší to bylo po závodě, kdy se čekalo na vyhlášení a tombolu. Snad každý druhý po fyzickém vyčerpání „klepal kosu“. Někoho tak zahřál pocit stát mezi vyhlášenými, jiného zase výhra v bohaté tombole.

Do startovního pole se na podzim vrátil krnovský Martin Ocásek a opět sbírá vítězství. Na porubské Hlavní třídě nenašel přemožitele a s přehledem vyhrál v čase 35:34 min. Mezi ženami byl souboj o prvenství vyrovnanější a v čase 44:03 o 20 sekund před svou pronásledovatelkou zvítězila Ivana Zbořilová (BK SaK Karviná). My jsme měli, jakožto každoročně, velice početné zastoupení: Ondřej Dominik 38:39 a 2. místo v kategorii, Daniel Šindelek 38:40 a 1. místo v kategorii, Vítězslav Prášil 39:09 a 3. místo v kategorii, Petr Škrabánek 40:32 a 3. místo v kategorii, Petr Jorníček 42:56, Roman Slowioczek 43:00, Ivan Karas 44:15, Magdaléna Drastichová 45:41 a 2. místo v kategorii, Tomáš Lipina 46:34, Alfons Vytisk 49:20, Otmar Pospíšil 49:33, Iva Pachtová 49:36 a 2. místo v kategorii, Jana Dominiková 50:37 a 2. místo v kategorii, Michal Damek 53:45, Jana Kilarová 54:20 a Libuše Kuchařová 55:26 min.

Závod na 5 km ovládl náš Daniel Filip, když do cíle doběhl v druhém nejlepším čase historie 16:45 min.

Ondřej Dominik

V Číně se v oblasti Zishan Lake Xianning City běžel závod na 50 km a 100 km. Petra Pastorová běžela 50 km a tady jsou její postřehy chvíli po závodě:
„Nezaběhla jsem, co jsem chtěla a na co si myslím, že mám, ale dnes jsem na to neměla, bohužel. Ještě se mi nestalo, že by se mi podlamovaly nohy až dnes, posledních 5 km jsem si říkala, že to prostě musím doběhnout – šla jsem 5:30 min/km hrůza. Bylo to celkem dost do kopce z kopce – takové ty dlouhé, ne moc prudké, ale furt vlnovka. Asi nejvíc mě srazila bolest v boku od 25 km. Do té doby jsem běžela s Polkou Stelmach – šly jsme to tempem 4 min/km, pak jsem klesla na 5 a pak mě předběhl stovkař. Jen cupital a běžel rychleji, tak jsem začala cupitat jako on a cupitali jsme 4:17 min/km asi 3 km, zmírnila se mi ta bolest v boku. Zajímavé, ten jejich styl, ale nohy jsem měla volné. Pak jsem začala postupně od 35 km stejně slábnout. Maraton jsem měla za 2:56, půlka za 1:25 hod. Několikrát jsem chtěla zastavit, ale řekla jsem si, nesmíš, prostě aspoň to 3. místo udrž, ale fakt jsem si dnes říkala, že mě to nebaví. Radka Churaňová  prý začala chodit, tak nevím, asi se trápí, fakt je vedro. To tu tak ty 2 dny nebylo, spíš pršelo a dnes úplně jasno. Nedovedu si představit, že bych dneska běžela stovku. V cíli jsem ležela dlouho, na ex vypila 3 flašky vody. Dokonce se mi dnes poprvé v závodě chtělo zvracet. Organizace byla letos lepší, šatlbusy jezdily, dokonce nabyla trať tak nepropustná jak loni, ani vojáci se zbraněmi nebyli. Ale jinak je to bída. Je to tu chudé, ubytování v chatkách, jídlo taky celkem hrůza. Na snídani jsem ani nešla. Zase tam byl na pití jen sprite, ani čaj prý nebyl. Snad už dnes budu spát. Loni si vzpomínám, právě Dan říkal, že nemohl spát, že má převrácenou noc a den, byl hotový. Já letos taky nespala, ani v letadle, to bylo stresem. Pak, když jsem na letišti usínala, nebylo si kde lehnout jen v sedě a u toho hlídat kufr a batoh. Dost mě bolely záda když jsem tu dojela.“

Petra zvládla závod za 3:34.45 hod. Doběhla mezi ženami na celkovém 3. místě. Vyhrála Polka Stalmach a druhá byla Rakušanka. Radka Churáňová vyhrála 100 km asi za 8:06 hod. Za ní se ztrátou 2 min skončila Japonka a třetí měla také minimální odstup. Ondra Velička doběhl asi 20 minut za Radkou. Terezka Gecová se na trati ještě trápila…

Tak jako každý rok se i letos naši zúčastnili maratonu v Drážďanech.  Po dlouhé době jsme spali přímo v saské metropoli. Závod se konal za ideálního běžeckého chladného počasí a trať vedla převážně podél řeky Labe.

Na start půlmaratonu se postavila Petra Pastorová, která měla běžet po 4 minutách a do cíle dorazila bez problémů za 1:25:23 hod. Doběhla celkově na 4. místě. V pátek 26. 10. běží v Číně 50 km. Půlmaraton zvládl ještě Josef Šitka 1:36:34 hod. Maratonu se zúčastnili Petr Jorníček 3:26:00 a Iva Pachtová 3:32:37 hod. Kdyby Iva dávala pozor, tak mohla mít čas o 4 minuty rychlejší. Přehlédla odbočku do druhého kola a běžela jako půlmaratonci do cíle. Před cílem zjistila, že běží blbě, tak se musela vracet a odbočit na trať maratonu.

Otta Seitl

S podzimní sezónou se vždy se závody roztrhne pytel a tak člověk, vyhledávající poměřování svých kvalit s ostatními, aby pečlivě zvažoval, kterému dát svou přednost. Kdo se zúčastnil prvního ročníku Ostravického krosu nebo o něm jen zaslechl, měl volbu více méně jasnou. Krosem se na podzim nazývá kde co, ale závod, který připravili talentovaní bratři Zemaníkové, snese opravdu vysoká měřítka. Trať, postavená na místním golfovém hřišti, je náročná, pestrá a také přehledná. Dominantou je dřevěný most, který se v každém dvoukilometrovém okruhu vybíhá hned dvakrát.

Loňské vítězství obhájil Jan Friš z TJ Dukla Praha. Čtyři okruhy zvládl za 26:34 min. Ženy běžely okruhy tři a nejrychlejší byla v čase 21:47 Aneta Chlebiková z TJ Tž Třinec. My jsme měli zastoupení pouze v mužské kategorii. Do příště by se naše ženy mohly polepšit, startovnímu poli by naše závodnice určitě slušely. Výborně běželi první tři naši nejrychlejší chlapi. Jinde by jim výkony zřejmě stačily na stupně vítězů, ale v téhle konkurenci zůstali těsně pod stupínky.  Celkově pátý doběhl Petr Muras 28:21, Jan Fousek 29:30 otevíral druhou desítku a Marek Škapa 30:08 byl v nabité věkové kategorii 45-54 let na 4. místě. Ondřej Dominik 30:56 a 3. místo v kategorii, Daniel Šindelek 32:02, Roman Slowioczek 33:55 a 1. místo v kategorii, Tomáš Mrajca 37:30, Tomáš Lipina 37:37 a Ladislav Březina 43:19 min.

Úspěšní jsme byli také v bohaté pozávodní tombole. Záhadou jen zůstává, jak naložil Honza s výherním kartonem lahvového piva :-).

Ondřej Dominik

Letošní Horskou výzvu jsem prožil od začátku po konec, od prvního startu, po poslední průběh cílovým obloukem… No dobře, tak první a poslední, abych byl tedy naprosto přesný, ale to tak dobře nezní  :-). Beskydský závod byl v seriálu první a Horská výzva na Pálavě je naopak bonusovým šestým závodem. Je trochu odlehčeným – jak vzdálenostně (trati 13 a 26 km), tak převýšením (Pálava nejsou ani Jeseníky, ani Krkonoše). Protože je oblast Lednicko-Valtického areálu posledních pár let oblíbeným běžeckým cílem bylo jasné, že letos by mohla Pálava vyjít.

Vzhledem ke kratším trasám byl start závodu v pravé poledne z prostoru Amfiteátru v Mikulově, kde se nacházelo i zázemí závodu. Na startu se opět sešli longaři, shortaři i dogtrekkisti a tak bylo pod obloukem trochu těsno a štěkavo. Zkušeně se postavím do první řady, ambice jsou velké. Dobře, do první řady se postavím, protože jdu ke startu od oblouku a je už tam celkem plno. Ambice naopak moc nejsou. Koukal jsem na loňské časy a 2:15 by bylo hodně slušných, 2:30 vzhledem ke stavu tělesné schránky a kondice asi ucházející, 2:45 bych byl značně rozladěn. Koukám kolem sebe a vidím samé shortaře, nebo fyzicky zdatné longaře nebo pejskaře. To bude moc hrr říkám si a procpu se kousek dál. No start je svižný, ale pořád o někoho zakopávám, takže špatné rozhodnutí. Nahoru dolů běžíme Mikulovem kolem vyjevených turistů, kteří občas zafandí. Vhledem k počasí a oblíbenosti Pálavy bylo nejen v Mikulově, ale i po zbytek trasy vesměs lidnato.

Z města vybíháme na Svatý kopeček, na můj vkus jsem trochu moc vepředu, tak se rozhodnu přitáhnout tkaničky na botkách. Další špatné rozhodnutí. Botkám to sice pomohlo, ale já se musím prodírat pomalejšími a turisty. Překleneme Kopeček a sbíháme na kraj Mikulova. V podstatě celá trasa byla nahoru a dolů, rovinku aby jeden pohledal, ale byla hodně běhavá. Z Mikulova mezi vinicemi a poli míříme ke Klentnici. Teď už to není žádná divočina, nicméně nějak se daří pomaličku dobíhat a předbíhat jednotlivce. Ale nějak mě to nebaví, teda moc nebaví. Ozývá se koleno a nohám chybí lehkost. Zapínám přehrávač a to trochu pomáhá. Ve Klentnici je občerstvovačka. Trochu brzy napadá mě, ale vlastně už máme přes 7 km za sebou. Úvahy o rychlém průletu jdou rychle stranou, pokyn zněl jasně, hlavně radost a na pohodu, tak to beru postupně – voda, ionťák, vlastní gel z kapsičky, cola, banán, müsli tyčinka. A to jsem opomenul salám, pečivo, hrozno, jablka, mixitky, koblihy… prostě dokonalá občerstvovačka. Až moc dokonalá – nejen že mi všichni poutekli, ale další 3 km jsem cítil mix ovesných vloček a banánu. Z Klentnice stoupáme na Sirotčí hrádek a pak zase klesáme. Kopírujeme Svatojakubskou cestu a začínám mít pocit deja-vu. No aby taky ne , tady jsme před mnoha lety s klukama často čundrovali, takže trocha sentimentu, spát pod širákem to by mě dneska asi zabilo, ale tehdy u Děvína to byla jedna z nejhezčích a nejpohodlnějších nocí. Z kopce jsem zase někoho doběhl a při stoupání k Děvínu i předběhl, resp. znovu předběhl. Ale aby to nevyznělo tak idealisticky, byl i předběhnut borcem v modrém. K Děvínu to jde více do kopečka, tak přecházíme do chůze, nač se při poledni mordovat, že. Před sebou mám někoho v tričku z letošní Beskydské sedmičky, tak zavzpomínám na ťapkání do kopce po Beskydech měsíc zpátky, toho ale předběhnu, když se rozeběhneme. Kolem se rozestřou krásné výhledy na Nové mlýny a krajinu kolem. Sluníčko svíti, příroda krásná, endemické rostliny připomínám si, když koukám kolem. Hezké, ale není moc prostor se kochat – přece jen je to závod a mám pocit, že na rozdíl od začátku, je to teď celkem svižné, ale možná jen zdání a taky kolem spousta lidí, takže je třeba dávat pozor na cestu, trasu, pejsky, děti a výletníky.

U Dívčích hradů zlom a sbíháme prudčeji dolů. Dokonce to z kopce pouštím, není tu moc kamení, tak to jde. Běžíme až do Dolních Věstonic, kterými probíháme. Po všech těch terénech je cesta vesnicí trochu fádní, naštěstí jen chvíli. Navíc mě lehkým krokem předbíhá někdo, koho znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud, resp. kde všude mě takhle předbíhal. Z Věstonic Dolních lehce stoupáme, jak jinak, do Věstonic Horních. Tady někde by měla být občerstvovačka. Cesta je prudší a já ty dva před sebou dotahuju. Jenže ouvej. Kufr. Pánové koukají na hodinky, kolem sebe, otáčí se a běží zpět. Rozestupy nebyly moc velké, tak je nás rázem skupinka 5-6 lidí, kteří hledají fáborky. Po chviličce jsme našli nejen cestu, ale i další lukulskou občerstvovačku. Pánové vybíhají téměř ihned a za námi se blíží další, tak to tentokrát neprodlužuji a spokojím se s pitím, Nalgesinem, Carbonexem a banánem. I když ty buchty bych si dal. Jenže mě minula první žena, a tak je čas opustit pohled na hezky klenuté bohatě pocukrované oblinky a upřít svůj zrak do kopce, který se tyčí před námi. Na Martinku je to běho chůze a pak je čas zabrat, protože hodinky ukazují 20 km za námi, takže už jen kousek. Jak na potvoru došla baterka v přehrávači. A toho kluka před sebou nemůžu ani za nic doběhnout. To se povedlo až ve stoupání nad Klentnicí. Tady uzavíráme osmičkový oblouk a napojujeme se na trasu shortu. Přes Stolovou horu (tam jsme kdysi myslím taky nocovali) míříme k Mikulovu. Ten se před námi pěkně otvírá. Kousek před sebou vidím někoho, koho už jsem dneska předběhl. Alespoň ještě tohohle běží mi hlavou. Ale jedna věc je doběhnout, další předběhnout a pak si to udržet. Ale povedlo se. Ale ti dva další byli už mission impossible. Teď už míjíme i vracející se shorťáky. Na začátku Mikulova ještě jeden zlom a kopeček. Na něm nějaká dobrá duše upozorňuje na opilé tři ženy na trati. Ha ha, si říkám, ale on byl fakt kumšt se kolem nich prodrat. Mám pocit, že za sebou slyším někoho dobíhat, raději se neotáčím, zabírám, protože to by mně fakt šlehlo. Zaslechnu ale i moderátorku z areálu, takže už jen kousíček. A opravdu byl.

Oblouk, pípnutí, výdech, dřevěná medaile, voda, kola a hodně velký řízek. Závod doporučuju, je na co se dívat, je to hodně běhavé, občerstvovačky jsou náramné a ten řízek se salátem, no bomba. Dokonce nalévali víno, ale to by mi neudělalo asi moc dobře. No a výsledek? 2:17:39 je odpovídající. 7. místo v jednotlivcích je překvapení, to si říkám, co by bylo nebýt toho kufru…asi nic, občerstvovačka by přišla stejně a protože jsem neměl vlastní pití, stejně bych zastavil.

Martin Hořínek

Výsledky: http://horskavyzva.cz/aktuality/vysledky-z-palavy

V neděli se běžela Havířovská desítka a na startu jsme měli i naše zástupce. Vložený závod na 5 km vyhrál celkově časem 17:56 minut náš Dan Šindelek. Na 10 km byl z naších nejlepší Daniel Filip 36:40. Petra Pastorová zvítězila mezi ženami. Závod běžela z plného tréninku a to v dobrém čase 38:11 min. Překonala tím traťový rekord. Petr Jorníček byl druhý v kategorií 41:45, Iva Pachtová 45:28, Jana Kilarová 53:47 a Jiří Kruliš 1:05:03 hod. Tento závod byl také mistrovstvím Moravy a Slezska na 10 km.

Otta Seitl

V neděli 28. října 2018 proběhne 18. ročník Porubského čtvrtmaratonu. Závod je součástí Moravskoslezského běžeckého poháru a náš klub je spolupořadatelem akce společně s TJ Liga 100 Ostrava. Registrovat se můžete opět online a to za zvýhodněnou cenu. Registraci naleznete pod tímto odkazem: http://registrace.onlinesystem.cz/Season/20/tj-liga-stovkaru-ostrava.

Před běžci se na trať vydají koloběžkáři. Koloběžkový závod pořádá Bokolobka tým Ostrava. Více informací naleznete na www.bokolobkatym.cz.