admin

Kamarád žijící pár let na Krétě mě letos v březnu lákal na závod, který se již 8. rokem měl odehrát na tomto ostrově. Na výběr bylo ze 4 tras o různých délkách. 2,5 km, 5 km, 10 km a maraton. Začala jsem vymýšlet plán jak výlet zacílený na absolvování prvního závodu mimo hranice ČR nadhodím mému muži a kterou z trase si vyberu. A vůbec, manžel by si taky mohl zaběhnout svůj první závod v zahraničí, když už tam budeme, ne? Plán byl přednesen a nakonec se z našeho víkendového Eurotripu stala týdenní dovolená plná chůze, hor, moře, běžeckého tréninku a dobrého jídla i pití, jak jsem od Kréty očekávala.

10km na první zahraniční závod je pro mě přece málo, to dám levou zadní. Chtělo to větší výzvu. Vyslala jsem dotaz trenérovi a mému kamarádovi: „Prosím Tě, myslíš, že bych zvládla za měsíc
zaběhnout maraton?“ Po jeho odpovědi: „Je tam dost času. Nepřepal to. Projdi se kousek a dáš to,“bylo rozhodnuto. Splním si svou další výzvu a sen. A jak bych vlastně mohla odolat maratonu, který je věnován památce blahoslaveného metropolity Irenaios Galanakise. To musí být znamení.

Den D v podobě neděle 14.4.2024 je tady. Na stadion v Chanii, kde se nachází start i cíl závodu, to máme z našeho ubytování 2km. Ideální vzdálenost na rozklus. Původní plán byl vyběhnout hodinu před startem, ještě se protáhnout, udělat abecedu, zaběhnout pár rovinek, WC a šup na start. Trochu se nám to zvrtlo a změnilo v krátký sestřih. Rozklus, dlouhá fronta na WC, kupodivu na pánském WC byla mnohem větší fronta, což se jen tak nevidí, a hurá na start. Čas letěl hodně rychle. Můj muž s kamarádem mi stihli jen popřát hodně štěstí a zmizela jsem v téměř 3 stovkovém davu maratonců.

Adrenalin rychle stoupal, vybíháme. Startovali jsme o půl 8 ráno, v ČR bylo půl 7. Trasa vedla převážně kolem pobřeží tam a zpět s otočkou ve vzdálenosti půlmaratonu. Prvních 5 km jsme běželi městem. Po pár malých kopečcích nás čekala převážně rovinka. Slunce ještě bylo vlídné a hřálo nás do zad. Kolem 10. kilometru jsem poznala jak osvěžující jsou houby namočené ve vodě s ledem. Spolu s vodou v PET lahvích to byla při běhu na rozpáleném asfaltu a hřejivém slunci záchrana. Na mém 15. km proti mně běžel nazpět favorit závodu s doprovodným vozem, Švýcar Von Wartburg Geronimo, kterého jsme potkali na stadioně při vyzvedávání čísel. Už tehdy se nám zdálo šílené, když tento mladý muž probíral s organizátory předpokládaný čas, za který by mohl závod uběhnout. 2,5hodiny. Jen ta myšlenka se nám zdála jako sci-fi. Ale byla to realita. Švýcar uháněl směrem k cíli jako mustang v poušti, lehce jako pírko a ještě k tomu s úsměvem. Nic takového jsem ještě při této uběhnuté vzdálenosti neviděla. Přibíhala jsem na otočku s průběžným měřením času a přemýšlela jak zvládnu uběhnout ještě jednou tolik se sluncem ve tváři, které už bylo skoro v plné síle. Přišel druhý dech a v hlavě byla myšlenka na 32. km, kdy to budu mít k cíli už jen 10 km.

Jak kilometry ubíhaly nasadila jsem indiánský běh. Nohy dávaly najevo, že tohle běžně neznají, ale hlava je lehce přesvědčila, aby makaly a na posledních 2 km ještě zvládly předběhnout pár běžeckých kolegyň. Poslední 1 km. Hlouček dobrovolníků podporoval blížící se běžce. Z davu se ozvalo: „Ostrava…Ostravo jedem!“ Příval nové energie je tady. Poslední uličku ke stadionu se střetávám s mým mužem, který měl svůj závod na 10 km už za sebou, doprovází mě až k běžeckému oválu na stadionu a vidím to, na co jsem se celých 41,1 km těšila. Cíl. Vychutnávám si poslední desítky metrů. Nasazuji sprint (pro někoho stále pomalé tempo), zavírám na
chvíli oči, které začínají návalem radosti slzet, a probíhám bránou. Podobný pocit štěstí, spokojenosti, úlevy a ještě spousty dalších pocitů jsem zatím zažila jen po absolvování ultra trailového závodu a na naší svatbě. Teď už rozumím tomu, jak těžké je absolvovat silniční maraton a co mysleli moji běžečtí kamarádi tím, když říkali, že je to o dost jiné, než zaběhnout 50ti km trailový závod.

Pořadatelé závod skvěle zorganizovali. Zhruba každých 2,5 km byli zdravotníci, dobrovolníci s vodou. Trasa byla perfektně značena. V cílové rovince nás čekalo občerstvení a možnost využít masáž od fyzioterapeutů.

Děkuji mému kamarádovi z Kréty, který mě na závod nalákal. Mému trenérovi a kamarádovi Martinovi Pruskovi za jeho rady, dohled a podporu. Klubovému kamarádovi Radimovi Murárikovi, se kterým jsme se vzájemně připravovali a podporovali, a na kterého jsem myslela během závodu, protože zrovna zdolával svou výzvu 21. Cracovia Maraton. Největší díky ovšem patří mému muži, že mi pomohl splnit si další běžecký sen, je mi vždy podporou a to nejen v běhu, ale v životě.

Report z absolvovaného závodu je možné sepsat v pár větách. Taky se mi to někdy podaří. Ale kdo mě zná, ví, že když mám něco i na srdci, tak to u pár vět nezůstane. Můj první maraton se mi do srdce rozhodně vepsal.

Celkovým vítězem maratonu byl již zmíněný Von Wartburg Geronimo 2:34:22, druhým mužem v cíli Georgio Currullis 2:47:46 a třetí John Andreou 2:56:30.

První ženou byla Mariela Tsipa 3:10:20, druhou Konstatina- Nantia Sintzanaki 3:11:17 a třetí Julia
McCarthy 3:21:24.

Jak píší na stránkách maratonu, ačkoli největší obdiv patří těm, kteří doběhnou do cíle jako první,
hrdiny jsou všichni běžci.

Iris

V neděli 14. dubna 2024 se dva stateční členové Ostravského Klubu MK Seitl, Radim
Murárik a Michal Nosek, vydali na nekompromisní výzvu – 21. Cracovia Maraton.
Jejich dobrodružství začalo už daleko před samotným závodem, při klubovém plese,
kde Michal přemlouval Radima, aby se k němu připojil. Původně váhavý Radim se
nakonec nechal nalákat, a to díky kouzlu spontánnosti a pár panáků Tullamore Dew.
Aneb jak se říká, slovo dalo slo…Tullamorku. A tak bylo rozhodnuto, že se oba postaví
na startovní čáru.

Ovšem, cesta k úspěchu není vždy hladká. Pár týdnů před závodem si Michal zranil
prst a následně se potýkal i se zraněním zad. Nicméně díky pevné vůli a odhodlání se
dokázal uzdravit včas.

Naše hrdiny čekala dlouhá cesta do Krakova, kterou využili k důkladnému
přípravnému rituálu a nákupu nutričních doplňků v nákupním centru ještě v Ostravě.
Po příjezdu do historického Krakova si vyzvedli startovní čísla a zúčastnili se tradice
„eat pasta, run fasta“ na pasta party. Následně se ubytovali přímo na náměstí, aby
minimalizovali přesuny.

Před závodem se věnovali pečlivé přípravě a kontrole vybavení. Radim si místo
drogerie vzal tašku se strojkem na vlasy a „půjčil“ si ručník z hotelu, který zapomněl
doma, aby se měl jak vysprchovat po závodě. Ráno v den závodu vstali brzy, aby měli
dostatek času na poslední úpravy a psychickou přípravu.

Start závodu proběhl za slunečného počasí a teplot kolem 23°C. Oběma běžcům se
dařilo skvěle, a i přes drobné obtíže v průběhu závodu dosáhli na vynikající výsledky.
Radim dokončil maraton jako nejrychlejší Čech v Krakově s časem 3:13:43, zatímco
Michal si připsal čas 4:16:59.

Po dobytí cílové čáry si zaslouženě dopřáli odpočinek, nealkoholické pivo a palačinku.
Plní radosti a úspěchu se vydali zpět do Ostravy, kde je čekaly další výzvy a závody.
Jejich příběh není jen o běhu, ale o odvaze, odhodlání a síle překonávat překážky. Ať
už jsou to zranění, nebo zapomenuté ručníky. Takové příběhy nás inspirují a dokazují,
že nic není nemožné, pokud člověk má pevnou vůli a odhodlání dosáhnout svých cílů.
Po celou dobu nemysleli na nic jiného, než druhý, o nic méně lepší tým, který úžasně
reprezentoval klub až na Krétě.

5676 lidí se vydalo na trasu 21. Cracovia Maraton. Nejrychlejšími byli: Ezekiel Kipkorir, který dosáhl času 2:13:36, a Vitalyne Jemaiyo Kibii, která královskou vzdálenost zdolala za 2:39:26 (oba z Keni). Mezi muži obsadil druhé místo Shedrack Kiptoo Kimaiyo (Keňa) a třetí místo Vitalij Šafar (Ukrajina, vítěz 7. ročníku Cracovia Royal Half Marathon). Stupně vítězů v soutěži žen doplnily Polky –
Monika Brzozowska, druhá v cíli, a Beata Michałków, která doběhla třetí.

Radim

V Bolaticích jsem byl naposledy závodit v roce 2017. Na stejný víkend totiž většinou připadá také Pardubický vinařský půlmaraton, kterému jsem dával přednost, neb jsem plnil limit na Mistrovství ČR. Letos limity přitvrdily a tak jsem zase po letech mohl vyrazit na bolatické koupaliště, na kterém je každoročně zázemí závodu. A jako by to ani nebylo sedm let, co jsem tady byl naposledy. Přišlo mi to jako včera, organizace běžela, jak měla. Jediná změna byla v úpravě trati, kterou pořadatelé zavedli v loňském roce. Trasa se natáhla na celkových cca 19,5 km, ale hlavně vypadl na začátku úsek po Nádražní ulici, která je hlavní tepnou spojující Bolatice s Kobeřicemi.

V 9 hodin a 10 minut se do závodu rozběhlo celkem 118 běžců, z toho 46 absolvovalo poloviční trať. Hned od začátku šlo do čela duo David Wittek (OTC Vlčáci) a Radim Boček (Sokol Opava), kdy si druhý jmenovaný doběhl v čase 39:11 pro vítězství na poloviční trati. David pak ovládl hlavní závod, když finišoval za 1:14:56 hod. Minutu za ním zaostal místní vytrvalec Petr Pašek a třetí skončil za dalších 13 sekund Robert Chrudina ze Stěbořic.

Pro vítězství mezi ženami si na kole přijela naše Petra Pastorova, když ji k prvenství stačilo zaběhnout trať za 1:34:51 hod. Druhá doběhla Iva Pachtová (TJ Jäkl Karviná) 1:37:45 hod. O třetí místo se podělily Gabriela Klemensová z Dolního Benešova – Zábřehu a Petra Kubělušová ze Sedliště, když finišovaly ve shodném čase 1:45:11 hod.

Náš oddíl dále reprezentovali Ondřej Dominik 1:22:20 a 3. místo v kategorii, Petr Brož 1:38:40, Jaroslav Hrabuška 2:06:44 a Radek Luksza 2:21:37 hod.

Ondra

Běžci nejen z okolí Ostravy, ale i z takové dálky jako je např. Kopřivnice, Karviná či Kroměříž, přijeli na Škaredou středu 27. 3. 2024 do Jilešovic na Hasičský Velikonoční běh. Při prezentaci dříve příchozí obdrželi pamětní placku a zájemci i barvené vajíčko, které již tradičně připravil, a vlastní ruce si při tom obarvil, organizátor Jirka Brož. Perfektní zázemí pro závod připravili pořadatelé společně s Penzionem a Restaurací Kamenec.

Blížila se 17. hodina a závodníci se hromadili kolem startu, jež se nacházel na druhém břehu řeky Opavy ve směru na Děhylov. Jirka Brož ještě popsal kudy vede trať, čekaly nás celkem dvě kola vedoucí k silničnímu mostu v Děhylově a zpět přes most pro pěší u Jilešovic, a bylo odstartováno. 10,5 km před námi. 70 běžců se vydalo na trasu a nejrychlejší z nich se brzy odpojili a letěli s větrem o závod. Už na startu bylo jasné, kteří běžci budou bojovat o první místa v mužské kategorii a kdo bude pravděpodobně vítězkou mezi ženami.

Ač byl krásný slunečný den, vítr o sobě dal na trati znát a bohužel si vybral nevítaný směr, tedy proti nám. I přesto si mnozí užívali jarního slunce a sledovali postupem času běžce na druhém břehu řeky. Cíl trasy byl umístěn před Restaurací Kamenec a tak nás na posledních metrech čekal příjemný seběh z mostu a pak už jen kousek po rovince do cíle kde už v pomalém krokovém tempu ostatní běžci pojídali koblížky, které dostali za odevzdaná startovní čísla, a popíjeli teplý čaj či jiný nápoj.

Ženy vedla na trati Kašná Markéta TJ Jäkl Karviná 44:28, která si udržela po celou dobu svou pozici a doběhla z žen jako 1. do cíle. Druhá byla Vybíralová Marie AO Kobeřice 45:59 a třetí za nimi Mazáčová Martina AKJEZ Kopřivnice 46:58.

Z mužů si nejlépe vedli Blaha Tomáš AK Asics Kroměříž 36:44, jež dorazil do cíle celkově jako první, druhý Wittek David OTC Vlčáci 37:55 a třetí Mokroš Miroslav Vratimov Freerun 38:27.

Náš klub Mk Seitl se vydalo reprezentovat 14 běžců. Benbenek Jan 39:34, Brož Petr 44:19, 2. v kategorii Buba Michal 40:36, Valošek Miroslav 53:17, 2. v kategorii Škapa Marek 41:02, 3. ve stejné kategorii Šindelek Dan 42:11, Lipina Tomáš 47:24, Milfait Petr 48:37, 1. v kategorii Škrabánek Petr 42:54, 2. v též kategorii Slowioczek Roman 46:29, 1. v kategorii Vytisk Alfons 57:53 a 3. ve stejné kategorii Smola Josef 59:50.

Ženy reprezentovala Skřipcová Irena 58:14 a 2. v kategorii Gavlíková Jarmila 54:44.

Nevěšte hlavu, když to zrovna nejde dle vašich představ, nemáte svůj den. Vždycky jsou tady ti, kteří k vám i tak vzhlíží. Třeba proto, že běháte lépe než oni, že prostě běháte, že oni nemohou běhat nebo jen tak. Vždy máte možnost být motivací a mnohdy o tom ani nevíte.

Iris

Radim Murárik se stal členem oddílu v roce 2023. Je z Ostravy Poruby a má to kousek na náš stadion v Ostravě Martinově. Díky tréninkům se skupinou našich oddílových kolegů, se začal výkonnostně posouvat výše. 

Jak dlouho běháš? Pravidelně a závodně běhám od roku 2019.

Kolikrát týdně běháš? Poslední dobou běhám 7x týdně, někdy i častěji.

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? V zimní přípravě 100-130 km a během léta 70-100 km.

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Používám Garmin Forerunner 255 music a hrudní pás Garmin HRM-Pro plus.

Kde nejčastěji běháš? Nejčastěji běhám v Porubě a okolí, když je čas tak LH a jiné kopce.

Běháš raději sám nebo s někým dalším? Rád běhám s někým dalším, rychleji to utíká a člověk za ty kilometry zvládne probrat hodně věcí.

Posloucháš při běhu hudbu? Poslouchám okolní přírodu nebo se bavím s kamarády.

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Běžel jsem maraton v Benátkách a závod ve slovinských horách Soča Outdoor festival.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Nemám žádný běžecký vzor, ale rád se učím od kohokoliv, kdo má zkušenosti a rád je předává dalším lidem.

Jaký typ závodu preferuješ? Nejraděj mám trailové půlmaratony. Preferuji běhání v terénu a kopcích. Půlmaraton je ideální vzdálenost, kdy se to dá běžet svižně a zároveň se člověk neodrovná na několik dní.

Máš svůj oblíbený závod? Nejraději mám trailové závody Běhej lesy, slovenskou verzi Behaj lesmi a závody v rámci Soča outdoor festival.

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Jednoznačně náročný závod B7. Je to neskutečná výzva a mám k tomuto závodu obrovský respekt. 

Jaké máš běžecké ambice? Přál bych si zlepšovat své časy a zaběhnout maraton pod 3 hodiny.

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Běháním trávím spoustu času, pokud nějaký zbyde chodím do fitka, na bazén, na kolo, badminton a vlastně mám rád sport obecně.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Rád cestuji, poznávám nová místa. Kromě běhání preferuji hlavně další sporty.

Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Přeji si, aby v klubu zůstali stále dobří lidé, kamarádi, se kterými člověk tráví spoustu času i mimo běh, aby klub šel s dobou, dále se budoval, zlepšoval a hlavně vydržel hodně dlouho!

Moje aktuální rekordy:

5 km: 19:09

10 km: 39:15

půlmaraton: 1:29:56

maraton: 3:14:45

B7: 18:05:32

Dnes 21. 3. 2024 proběhla řádná valná hromada spolku Maratón klub Seitl Ostrava z.s. V 17 hodin se na stadionu MK Seitl v Ostravě – Martinově sešli členové oddílu a předseda MKSO z.s. Otta Seitl valnou hromadu zahájil. Po prezentaci přítomných nás předseda seznámil s činností klubu za rok 2023. Následně nás 2. místopředseda klubu Ing. Jiří Brož seznámil s účetní zprávou za rok 2023. Poté předseda klubu navrhl, aby se výkonný výbor rozrostl ze tří členů na pět. Pak nechal hlasovat, aby ke stávajícím členům Ottovi Seitlovi, Ladislavu Dvorskému a Jiřímu Brožovi byli zvoleni Jana Václavková a Ondřej Dominik. Návrh byl jednohlasně přijat. Dále bylo jednohlasně odsouhlaseno, aby se členské příspěvky zvýšily ze stávajících 300,-Kč na 500,-Kč a to od roku 2024 včetně. Následovala podnětná volná diskuse. Diskutovalo se o možnostech sponzorství, závodech, které pořádáme a také plánech do budoucna. Výkonný výbor se po ukončení schůze zabýval mimo jiné personálními změnami. Stávající předseda Otta Seitl se rozhodl, že již nebude svou funkci vykonávat. Novou předsedkyní MKSO z.s. byla zvolena Jana Václavková a místopředsedou Ondřej Dominik. Členy výboru dále zůstávají Otto Seitl, Ladislav Dvorský a Jiří Brož.

Ottovi Seitlovi děkujeme za dlouhodobé vedení klubu. Budeme vděční, když bude i nadále oddílu se zápalem pomáhat a předávat zkušenosti mladším.

Do sportovního areálu Olšinky v Kravařích – Koutech se tuto neděli sešli běžci již po čtrnácté, aby se úderem desáté hodiny vydali na desetikilometrový závod. Trať už je nějaký ten rok neměnná. Běží se po cyklostezce směrem na Kravaře. Po asi 1,5 km je otočka a pak následuje dlouhý klikatící se úsek až téměř do Zábřehu. Smyčkou s asi 200 metrů dlouhým krosovým úsekem se pak běžci napojí zpět na cyklostezku a běží zpátky k Olšinkám. Krom krátkého nepatrného stoupání těsně před cílem jde o naprostou placku. Nevýhoda je, když začne foukat. Jde totiž o otevřený prostor na loukách, a tak není téměř nikde žádné závětří. A mírný vítr začal foukal i při závodě. Hlavně v druhé půli to bylo většinou proti. Jinak bylo počasí opravdu jarní. Sluneční paprsky už příjemně hřály, prostě radost si zazávodit.

Na start se postavilo 111 závodníků, do cíle se dostalo o dva méně. Favorit celého závodu byl jen jeden a svou roli začal potvrzovat hned od startovního písknutí píšťalkou. David Wittek (OTC Vlčáci) si tak doběhl způsobem start cíl pro vítězství v čase 35:01 min. Souboj o druhé místo se svedl mezi dvěma ostravskými kluby. Z druhého místa se nakonec radoval Roman Kubica (SSK Vítkovice). Bral jej za čas 36:25. Náš Jan Benbenek za ním zaostal o pouhých 6 desetin sekundy.

Mezi ženami to byla taktéž jasná záležitost. Zvítězila Lucie Vikartovská (Alisy Sport Team), když jako jediná z něžného pohlaví stlačila čas pod 40 minut a to na 39:49. S druhým místem se musela spokojit Markéta Kašná (TJ Jäkl Karviná) 41:06 a třetí příčku obsadila Hana Bednarčíková z Krnova v čase 42:35 min.

Z našeho oddílu byli na startu ještě tito závodníci: Marek Škapa 37:44 a 2. místo v kategorii, Ondřej Dominik 37:47 a 1. místo v kategorii, Radim Murárik 39:17, Petr Škrabánek 41:29 a 1. místo v kategorii, Miroslav Valošek 49:27, Jaroslav Hrabuška 49:53, Jarmila Gavlíková 49:59, Milan Ondrášek 56:47 a Irena Skřipcová 56:48 min.

Po závodě bylo, jako již tradičně, připraveno pro závodníky občerstvení následováno vyhlášením výsledků. Pak se pomalu začali lidé rozprchávat domů. Naše auto řízené dnešním vodičem Milanem mělo po cestě ještě zastávku v Zábřehu v cukrářství Madel, aby ¾ osádky auta mohli udělat sladkou tečku za vydařeným nedělním sportovním dopolednem.

Ondra

Sakra, co to je? Aha, budík…je šest hodin ráno, holky stále spí a já si poprvé říkám „ stojí mi to za to“.

Vstanu a začíná obvyklé kolečko. Uvařit vodu na kaši, dojít na záchod, ustrojit se, dojít na záchod, sníst kaši, dojít na záchod, zkontrolovat zda mám všechno, radši ještě záchod a tak pořád dokola až do opuštění útulného pokoje plného stále spících fanynek.

K cílové metě a zároveň úschovně to mám z hotelu kousek. Je chladno, asi 5 °C, východ slunce a všude z okolních uliček se začínají vynořovat další a další běžci. Odevzdám batůžek s bundou do úschovny, vydám se pomalou chůzí na start, který je od cíle vzdálen asi jeden km. Obdivně pokukuji po zkušenějších běžcích, kteří se vybavili pláštěnkou, nebo alespoň pytlem na odpadky přetaženým přes hlavu. Já zatím čekám a chvěji se, asi zimou. A už je to tu znovu: „ stojí mi to za to“.

Stojí nás tady na startu 20 000 běžců rozdělených do několika skupin a startovacích časů. Já vybíhám až 14 minut po startu první skupiny. Stojím asi v polovině našeho bloku a trvá asi 3 minuty, které se mi započítají do oficiálního času, než proběhnu startem. Ale co už, start je vyběhnout a cíl je doběhnout a užít si to.

Běžím a vnímám atmosféru, která je naprosto neuvěřitelná. Všude okolo spousta fandících a smějících se lidí. Prostě paráda do té doby, než mi dojde, že potřebuji na záchod a není místo, kde by se dalo nenápadně si odskočit. Musím tedy počkat až na občerstvovačky a tam se uvidí. První občerstvovačka, záchod nikde, ale zase mě někdo celého polil zezadu ionťákem, když se pokoušel odhodit kelímek do připravených košů. Sakra „stojí mi to za to“. Běžím dál a mokré kraťasy (které jsem si musel jít večer koupit, protože ty připravené zůstali ležet doma) příjemně chladily a taky by se na to dalo svést i spoustu jiných věcí. Na další občerstvovačce zase nic, ale na jejím konci jsem zahlédl další nešťastníky u kontejnerů na tříděný odpad a tak jsem se přidal a třídil do komunálního odpadu.

Běžím, míjím Sagrada Familia a začínám si konečně pořádně všímat, jak je Barcelona krásné, moderní město plné neuvěřitelných budov. Další občerstvovačka. Jsou neskutečně dlouhé a nabízejí banány, pomeranče, vodu, iontový nápoj a energetický gel. Prostě paráda. Do 25 kilometru jsou po pěti kilometrech, potom už každých dva a půl kilometru minimálně voda a iontový nápoj.

Na další občerstvovačce se těším na banán. Už si představuji, jak si ho posolím a vychutnám. Ale skutečnost je úplně jiná, banán mi po oloupání upadne na zem, nechávám ho ležet a zase si v duchu říkám, sakra „ stojí mi to za to“. Běžím a lidí okolo trati je pořád dost, možná více a více. Trasa vede městem okolo hlavních památek, kousek po pobřeží Středozemního moře a tak mě to krásně utíká. Tedy to si myslím já, že krásně. Je jedenáct hodin a teplota je okolo 14 °C. Paráda.

Na trati mě podporují fanynky (přecházejí mezi ulicemi, po kterých se kroutí trasa maratonu). Ty jsem si za tímto účelem dovezl až z Ostravy a také spousta místních, které nejen na mě pokřikují jménem, co si v té „rychlosti“ přečetli na startovním čísle.

Blížíme se k cíli a z pěti metrů široké cesty se postupně stávají pouze dva a mně to připomíná spíše cyklistické závody, než doběh maratonu. Tak neuvěřitelná atmosféra tady je. A to už podbíhám Arc de Triomf a jsem v cíli. Čas není důležitý, mě to uběhlo neuvěřitelně rychle. Jdu si pro medaili, jsem unavený, ale šťastný, neuvěřitelně šťastný. Po cestě si vyměňujeme úsměvy s ostatními běžci a také pokývnutím hlavy si vyjadřujeme uznání nad naším společným výkonem. S medailí na krku si jdu nafasovat vodu, iontový nápoj, ovoce a vyzvednout věci do úschovny, kde na mě už čekají fanynky. Pár fotek, trocha samochvály, nikdo jiný to neumí lépe, a je po všem.

Už teď se těším na pořádnou snídani, kterou si holky dopřávaly a já se jenom díval, na Paellu, pivíčko a vše ostatní co toto úžasné město nabízí.

A jestli mi to sakra „stálo za to“? …uvidíme příště…

Petr Milfait