admin

V pondělí 28. října 2019 proběhne 19. ročník Porubského čtvrtmaratonu. Závod je součástí Moravskoslezského běžeckého poháru a náš klub je spolupořadatelem akce společně s TJ Liga 100 Ostrava a Statutárním městem Ostrava – městským obvodem Poruba. Propozice naleznete zde: PROPOZICE. Registrovat se můžete opět online a to za zvýhodněnou cenu. Registraci naleznete pod tímto odkazem: https://registrace.onlinesystem.cz/Season/20/tj-liga-stovkaru-ostrava

Míle, potažmo její metrická variace patnáctistovky, je disciplínou vskutku královskou. Tuhle nám trenér a spousty dotazovaných v posledním povedeném vydání Béčka povídali, že vyžaduje jak nezkrotnou vytrvalost, tak bleskovou rychlost. Stále trvá dost dlouho na to, aby její průběh na dráze psal dramatický příběh (a na dráze obzvlášť, jelikož se místy jedná až o bojovou disciplínu) a stále odsýpá velice rychle. Bojovnost je tedy prvkem klíčovým. Letos jsem poprvé absolvoval celou atletickou sezónu v Pražském Olympu (béčku) a patnáctistovku vždy jen povinně odtrpěl po disciplínách, kde ode mne tak nějak všichni čekali nějakou větší porci bodů (pětka, trojka, desítka, steeple, který jsem si zamiloval). Vždy jsem dumal nad tím, že její silniční varianta musí být mnohem schůdnější (z bodu A do bodu B, neřešíte moc dráhu, divácká kulisa, apod.). Třebas tuhle Viktor Šinágl od nás ze skupiny běhá míli na silnici snad lépe než na dráze. Na všechny ty silniční míle se vypravují všichni hlavně do Alpských destinací, potažmo do Německa. U nás se naplno uchytla snad jen tato Opavská. Viktora jsem do Opavy nezlanařil, stejně tak letos chyběla celá skvadra vítkovického BlackTeamu, kde pan šéf asi nařídil šetření se na víkendové baráže. Objevila se zde početná skupina Dukláků, kteří jsou stejně původem z našeho kraje. V ženském poli se při celosezónní absenci Simony Vrzalové na startovce vyvyšovalo jméno Diany Mezuliánikové, kde jsem si aspoň nastavil mini cíl, nenechat se od této reprezentantky porazit, jenže na konec se na startu v předním hloučku eliťáků nezjevila 🙂 .

Modro-žluté barvy se vydal hájit také Marek Škapa, vyrazivší po kolejích. Já si přisedl k Hance a Matoušovi do auta. Shodl jsem se tak, že bych tak mohl „Soupeřiti“ aspoň s Matoušem. Třeba trojku zaběhl jen před týdnem téměř stejně jako já, tak bude nejlepší se držet právě jeho, navíc téměř nikdy nepřepaluje, ovšem na rozdíl ode mne dokáže pekelně nakopnouti.

Zázemí se na startu tvořilo téměř za pochodu. Třebas ulice se uzavřela snad pět minut před startem. S ohledem na kulturu motoristů u nás se jedná docela o risk, ale nerad bych se některých řidičů dotkl. S Matoušem jsme tak klusali s batohem na zádech a abecedu/rovinky si udělali za pět dvanáct, a následně se postavili do hloučku kategorie Elite ve předu, a hned za námi se již postavil Marek. Jestli v té změti tisíce lidí na startu stihl obhlédnouti své soky ve věkové kategorii, to vůbec netuším. Start plynule přešel v oddělení první šestky, která si běžela vlastní závod, a velice záhy se od ní oddělil Jan Friš, který se při pokusu o traťový rekord jal spolehnouti jen sám na sebe, a pádil si to vpřed jak onehda Roger Bannister. S Matoušem a Michalem Poledníkem jsem utvořili šipku, se kterou jsme převálcovali dva nešťastníky, kteří neskutečně přepálili a snad jen bůh ví, kde se v poli propadli. Před 400 m zatáčkou do centra, která je celá trochu z kopečka, a trať je zde lemovaná hordou fanoušků, nahodil Matouš s oním Michalem onen finish, zatímco já jej nebyl schopen, a možná jsem ono momentum zatáčky při prvním startu prostě jen nezachytil, protože atmosféra tam opravdu dokáže strhnout. Doběhl jsem jako desátý z kategorie Elite za 4:36, což zde je dokonce pódium za pět stovek, které má i šestý běžec, tak nač bych se hnal, že ano? Za mnou již byla docela díra, ale v závěsu za finišujícím triem žen se v čase 5:08 objevil Marek a vysloužil si třetí místo v kategorii. Při pohledu na něj v jednom z videí by si člověk snad myslel, že stále platí jeho pravdilo: „Já běhám furt stejně“. Každopádně šlo o osobní rekord. Vítězný Jan Friš zaostal za magickou hranicí čtyř minut o pohou sekundu. Na vibrující hlášku komentátora „A čas je tři…!!“ si tak musí v Opavě minimálně ještě rok počkat.

Petr Muras

Po volnějších prázdninových měsících se od září naplno rozběhne běžecká sezona. V sobotu 7. září nás čeká 16. ročník Hrabovského půlmaratonu. Závod je již tradičně zařazený do Moravskoslezského běžeckého poháru a je také nedílnou součástí běžeckého poháru Hrabovské běhy. Veškeré potřebné informace naleznete v přiložených propozicích nebo v naší termínovce. Již jen do 3. září se leze pod tímto odkazem „REGISTRACE“ registrovat předem za zvýhodněných podmínek.

Fenomenální výsledek Jiřího Čípy za 2:58:29 a naprosto zhůvěřilý  výkon Mirka Vostrého za 9:05:06. To byly dva rekordy XI. ročníku Jesenického, neboli též Yes!enického, maratonu. Na němž poprvé v jeho historii chyběl jeden ze dvou pravidelných účastníků Jadra Hrabuška …

„Kdybych věděl, že budeme na toho posledního cypa čekat přes tři hodiny, to bych se na start postavil taky!“ litoval jmenovaný kolega, z MK Seitl jenž nechtěl kvůli zdravotním potížím pokoušet 42,195 kilometru. Místo toho vyrazil do lesa na hřiby a borůvky, a alespoň tam uspěl.

V dresu MKS – tom novém – jsem běžel sám. Objevili se i kluboví zástupci Dan Šindelek (4:45:21), Iva Pachtová (4:47:23, na bedně 2. v kategorii) a Petr Jorníček (5:10:08) … a pokud jsem mezi 274 maratonci a 445 půlkaři někoho ve výsledcích přehlédl, předem se omlouvám.

Co se sběračů týče, sešla tam se společnost podobná, jako před týdnem ve slovenském Rajci. Já, Ivan Raffay, Vlastimil Dvořáček, Tomáš Ulma, Eliška Anička Kubíčková. No a ten Sparťan, který s námi jel už z Ostravy, a u Sandokana si nedopřál ani jedno z jeho asi 400 piv.

Mně tento nápoj v Jeseníkách pomohl ve druhé půli. Ta první byla rozpačitá. „Radek, ty stará k…!“ vysloužil jsem si ke konci i uznání od spřízněného slovensko-českého čárkaře Ivana předbíhajíce ho na Z(doplnit jakékoliv, co nejsprostější, slovo) kamenech. Můj čas 5:36:00.

Yes!enický maraton jsem absolvoval už dvakrát rychleji a dvakrát pomaleji, takže průměr. Co se ale podařilo, bylo uspoření energie na hřebenovku z Petrových kamenů. Z té musí mít velkou radost i Zuzka s bolavým kolenem, zdatně se mě tam držela a finišovala o sekundu dříve.

Radek Luksza

P.S.: S vítězem Čípou jsem nehovořil, Vostrého jsme si ale cestou domů podali a dušoval se, že tentokrát nezabloudil (vloni zaběhl z Ovčárny do Karlovy Studánky a zpět), opravdu strávil na trati přes devět hodin; za trest se vracel směrem na Prahu v neděli, kdy tam mířili i fanoušci Baníku na jeho milovanou Spartu!

Běhej lesy Bílá 2019🏃⛰️👍10. 08.
Vloni jsem objevila kouzlo trailového závodu Běhej lesy Bílá díky parťačce Kačce. Proč troškařit, vybrala jsem hned delší 19 km trasu. Byl to skvělý zážitek. Tak jsme si řekly, že z toho uděláme tradici. A abychom měly srovnání, zvolily jsme si letos trasu kratší 11 km 👍.

Byla to skvělá volba, jelikož jsme obě nemohly ze zdravotních důvodů běhat více jak měsíc a počasí bylo neúprosné. Sluníčko na nás svítilo o 106 😊 Pocitová teplota byla tak 50 stupňů a vlhkost byla taky slušná. Chvílemi to vypadalo na déšť, který by fakt bodl, ale spadly max 2 kapky ☹ A taky otravných vos bylo obrovské množství. Díky kamarádovi Radovanovi jsme se vyhnuly první taškařici – ten den byla na cestě obrovská a nekonečná kolona před Bílou, ve které uvízl on. Vyrazil z Ostravy v 10 hodin a dorazil 12,50 hod. My jsme vyrážely v 11,30 a vyhlídkovou trasou přes Rožnov jsem ho o 5 minut na příjezdu trumfly.
Start na Bílé je netradiční – intervalový. Je potřeba vyvézt všechny závodníky na horní stanici lanovky. A že jich nebylo málo.

Start pro 19 km byl oficiálně ve 14 hodin, ale díky již zmiňované koloně, ještě v průběhu startu závodu na 11 km (začal v 14,20 hodin), dojížděli závodníci na delší trasu, takže klobouk dolů před organizátory. Situaci zvládli na výbornou. Závod byl beznadějně dlouho před startem vyprodán, takže natěšených závodníků bylo na startu habaděj. S Kačkou jsme si řekly, že běžíme na pohodu a kochacím tempem. Vždyť běháme hlavně pro radost a jak říká Peťa Pastorová: „Když běžím, tak žiju.“. Peťa je mým velkým vzorem a hlavně díky ní jsem si běh zamilovala. Už je ze mne takový malý závisláček. A Kačka je parťačka jak má být – má pro mě pochopení a můžu se na ni vždy spolehnout.
Počasí nám nic nedarovalo, trasa byla nádherná. Můžu říct, že ta kratší trasa mne zaujala více. Krásná příroda, minimum asfaltu, trocha blátíčka, krásné seběhy, kopečky, úžasná podpora na trati od místních – fandili a zpívali z plných plic. Na závodě jsme potkaly také pár kamarádů a kamarádek, kteří jsou podobnými, ne – li většími nadšenci pro běhání než my 2 😊 Takové setkání je vždy velmi příjemné a zmírní tu příjemnou nervozitu, která mne každý závod provází.

Sem tam jsem si musely vzájemně připomenout, že běžíme na pohodu a kocháme se, ale mise byla splněna. Kačka sice tvrdí, že se celou trasu trápila – nemohla dýchat, ale až na malé okamžiky to nebylo moc poznat. Já jsem šla vyzkoušet, co udělá mé tělo po delší pauze především kvůli patní ostruze. Nakonec ostruha v pohodě. Táhlo mne koleno, které se ozývalo hlavně při sebězích.

Přežily jsme obě 2 😊 a moc se těšíme na další ročník 😊 Jen mi není jasné, pro kterou trasu se příští rok rozhodneme. Asi si hodíme korunou 😊.

Běhu ZDAR 😊 Všechny běžce zdraví 2 potřeštěné běhny Hana a Kačka 😊.

Již v roce 2013 vstoupil do našich řad Georgis Fasulis z Ostravy Poruby. Jirka je ztělesněním toho, že začít s během není nikdy pozdě. A obdiv zaslouží také za to, že pro něj není žádná výzva nedosažitelná.  Závod, ať už je krátký nebo ultra, ať je po rovině nebo s velkým převýšením, to pro Jirku není nic, s čím by si neporadil.

Jak dlouho běháš? Poprvé jsem vyběhl 25. února 2012 v mých 49 letech.

Kolikrát týdně běháš? Dříve jsem běhal cca 4x týdně, nyní jsem rád, když je to 3x týdně.

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Dříve cca 40 km, nyní tak polovinu.

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Ano, mám Garminy.

Kde nejčastěji běháš? Nejraději mám okruhy v Porubě a nejbližším okolí Poruby, nejčastěji mě potkáte u Opavice mezi Třebovicemi a Martinovem.  

Běháš raději sám nebo s někým dalším? Rád běhám ve společnosti, ale nyní, když už nemám výkony, tak běhávám nejčastěji v klidu sám a se sluchátky.

Posloucháš při běhu hudbu? Když běžím sám, tak ano.

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Za poslední rok žádné speciální místo nemám.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Ano, jmenuje se Martin, ale už neběhá, přestal ze zdravotních důvodů s běháním a dělá nyní jiné sporty. Je to můj velmi blízký kamarád, který mě k běhání přivedl a já jsem mu za to vděčný. Začalo to tím, že mě přihlásil v roce 2012 na Slezský maraton, což byl můj úplně první závod. Jméno vám nic neřekne, ale prozradím, že pochází z Dobratic, odkud pochází např. i nyní velmi dobrý Mára Causidis a jestli se nepletu, tak z nedaleké Dobré zase naše Petra Pastorová. Holt zřejmě dobrý oddíl :-).

Jaký typ závodu preferuješ? Zpočátku mě bavilo všechno, silnice, roviny i hory, mám za sebou B7, 2x Pražskou stovku (tam jsem si sáhl na dno – 139 km) nebo 2x H8 (Hostýnská osma – cca 65km).

Máš svůj oblíbený závod? Nejoblíbenější je náš Ostravský ½ maraton, na kterém jsem od roku 2012 nechyběl ani jednou, miluji olomoucký ½ maraton a jsem rád, že jsem si zaběhl 3x jediný pravý autentický maraton na světě – to jest ten z Maratonu do Athén. 

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Jsem hodně hrdý na to, že jsem dal již zmíněnou Pražskou stovku, také B7, italskou Cortina trail, ale nejvíce asi na Krakovský maraton, kde jsem si vytvořil osobák.  

Jaké máš běžecké ambice? Nyní jsou mé ambice absolutně nejvyšší, to znamená pokusit se stále moci vůbec trochu běhat. Po vleklých zdravotních problémech posledních 2 let, to pro mě ta nejvyšší ambice určitě je :-).

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Kromě běhu, jsem si oblíbil kolo, a rád také plavu.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Určitě, mám moc rád kvalitní filmy a knihy. 

Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Přeji mu, aby všichni jeho členové v běhání nacházeli hlavně radost z pohybu a těm nejlepším i skvělé výsledky na závodech.  

Tvé aktuální rekordy:

5 km: netuším, okolo 23 minut?

10 km: 50:17 min

půlmaraton: 1:56:13 hod

maraton: 4:13:37 hod

My Jirkovi přejeme hlavně pevné zdraví, aby se mu vyhýbala zranění a dokázal všem otravným bacilům vždy bezpečně utéct. A také aby mu běžci či běžkyně, které na svých výbězích potkává, vždy odpověděli na pozdrav :-).

Modrásci v klimkovické prádelně
Nene, nejedná se o žádnou výstavu pestrobarevných motýlů, nýbrž o návštěvu předsedy
našeho sportovního klubu Otty Seitla v lázních. Totiž Otto na konci července podstoupil
náročnou operaci – výměnu kyčelního kloubu levé nohy v Krnovské nemocnici a nyní se
rehabilituje v Sanatoriích Klimkovice.

A proč ty motýle v prádelně? Inu, na pondělním tréninku s Petrou Pastorovou jsme se hecli,
že Ottu navštívíme, jak se sluší a patří, v klubových tričkách a půjdeme si i zaběhat…
Náš novopečený člen a znalec místních poměrů Karel Meloun z Dolní Lhoty nám vymyslel 10 km trasu nejen z kopce, ale především do kopce, takže jsme se v tom středečním dusnu pořádně zapotili. Bylo moc fajn spojit příjemné s užitečným a věřím, že jsme Ottu alespoň trochu potěšili…  Nu, a pokud chcete učinit taktéž, tak neváhejte! Otto bude v lázních téměř do konce srpna a určitě vás rád uvidí, třebas jen na terase u kafe.

Přejeme Ottovi brzké uzdravení, a ať se mu s novým kloubem dobře chodí, na kole jezdí a třebas aj běhá.

Jarmila Gavlíková

V sobotu 27. 7. 2019 jsem se zúčastnil 16. ročníku Extrém maratonu na Furči v Košicích. V pátek odpoledne bylo kolem 30°C, tak si říkám, že to bude při závodě pařák. Ale ouha, po páteční podvečerní průtrži mračen, byl ještě v sobotu po ránu vzduch tak příjemně studený, že to byla prostě paráda, a těch okolo 20°C, téměř ideál, jen před polednem menší dešťová přeháňka.

Po startu v 8h, jako už tradičně, jsem na svoje poměry začal trochu pomaleji, ale to bylo jen dobře, 1. kolo za 1h 6min.

Ve druhém jsem trochu vytuhnul a byl rád za poločas v průběžných 2:30:50. Co se stalo ve třetím kole, to dlouho nepochopím. Najednou se dařilo i delší úseky běžet v kuse, a to tak, že jsem oproti 2. kolu (1:24), zrychlil asi o 1 minutu (3. kolo 1:23). 4. a zároveň poslední kolo, to bylo jako z říše snů. Nejenom že jsem ještě před jeho obrátkou stihl předběhnout Šaňa Simona, který běžel svůj 1015. maraton, ale taktéž jsem v nejtěžším stoupání na trati, asi 500m po obrátce, už jenom jednou šel do chůze, později už v mírnějším stoupání asi 2x, a od 40. km to běžel téměř v kuse, s průměrem cca pod 5:55/km, když za celý závod to bylo zhruba okolo 7:25.

Výsledných 5h 12min 42sec bylo tedy jako z říše snů, jelikož loni jsem to dal za 5:55:25.

Co však také potěšilo, byl fakt, že jsem na letošním Extrému nebyl z našeho klubu sám. Stanislav Jančár běžel také a to okolo výsledných 4h 50min.  Závod nakonec odstartovalo 53 závodníků, mezi nimi i několik žen, nedokončili jej jen 2.

Já se umístil jako 46.celkem, a 6. v kat. A (18 – 39 let). Tento závod (můj 84. maraton, 10.Extrém, 18. na Furči, a 29. v Košicích, byl zároveň součástí dvojkombinace maratonů na Furči, na jaře se běží vždy druhou dubnovou sobotu. Potkal jsem tu mimo jiné i borce, či borkyně, jako jsou právě Šaňo, Eva Seidlová, Emil Hudák (běžel už s několikrát operovanými koleny, TJ Kluknava), Zdeněk Bohuněk, Jánoš Bogár atd. Podrobné výsledky na maratonfurca.sk.

Příště tedy na shledanou na Ostrava City Marathon 2019, 22. 9., při mém 50. maratonu za MK Seitl Ostrava.

Jaroslav Máčala

Otmar Pospíšil bydlí v Ostravě Porubě na ulici s velkou koncentrací členů našeho oddílu. A tak ani nebylo jiné volby, než aby v září roku 2018 po nabídce našeho předsedy vstoupil do našich řad. Od té doby je v klubových barvách vídán na závodech nejen v Ostravě a blízkém okolí.

Jak dlouho běháš? Od května 2016.

Kolikrát týdně běháš? 5-6x týdně.

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? 50-70 km.

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Garmin fenix 5. Bohužel jsem typ běžce, že co si nezměřím, jako bych neběžel, miluji statistiky, čísla.

Kde nejčastěji běháš? Hřiště přímo před barákem, cyklostezka okolo Opavice, běh Porubou.

Běháš raději sám nebo s někým dalším? Ideálně ve dvou, můžeme pokecat, ale většinou chodím sám.

Posloucháš při běhu hudbu? Hudbu se snažím poslouchat jenom na hřišti/dráze, (ne)oblíbené intervaly si bez ní nedovedu představit.

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžel? Košice – první maratón s podporou manželky a kamarádů.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Běžecký vzor? Skoro všichni v klubu, protože jsou rychlejší než já :-). Obdivuji „staré pardály“ jak jim to běhá a jak mi to vždycky natřou a ani se nezapotí.

Jaký typ závodu preferuješ? Silnice, cyklostezky, prostě placaté závody, jak se tomu říká.

Máš svůj oblíbený závod? Oblíbený ještě nevím, běžel jsem většinu zatím jenom jednou, ale mám rád místní menší klubové závody za pár kaček (Hrabová, Poruba), kde je fajná atmosféra a v cíli většinou nějaké dobroty na zakousnutí :-).

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdý? Letošní Praha maraton pod 4hod, pro mě zatím asi nejvíc.

Jaké máš běžecké ambice? Pořád se zlepšovat, od 5km pod 20min, kde mi chybí „kousek“ až po maraton.

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Koloběžka, před běháním to byla ještě sálovka, badminton.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? S manželkou a pejskem jezdím relaxovat na zahrádku, rád hraju šachy, hodně čtu (nejraději kriminálky).

Co bys popřál našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Jenom to nejlepší, více aktivních členů, spoustu krásných závodů.

Tvé aktuální rekordy:

5 km: 20:37 min

10 km: 44:50 min 

půlmaraton: 1:43:56 hod 

maraton: 3:54:17 hod

My přejeme Otmarovi, aby se jeho běžecký progres stále posouval ku předu a vyhýbala se mu zranění. V neposlední řadě, aby mu dělala radost rodina a naplňovaly ho také ostatní koníčky.