admin

Sobotu jsem obětovala jeden ze závodů Prajzsko-Opavské běžecké ligy a jela jsem na trochu větší závod do Hradčan (U Přerova). Již podle zveřejněného profilu trasy jsem věděla, že se bude jednat o velké kopce a prudké seběhy a po pár minutách na trati se potvrdilo, že Hradčanské vlnky by si zasloužily název Hradčanské tsunami. Krosový závod byl dlouhý 10,5km s 300m převýšením (tedy pro ty, kteří nezabloudili na trati), a ti šikovnější, kteří zabloudí i v Klimkovickém tunelu, třeba někdo jako já, si zaběhl trasu dlouhou 11,3km v tu chvíli by mě asi ani Google nenašel (já se však musím a budu bránit, protože ta šipka prostě byla špatně otočena), ale díky náskoku jsem ještě udržela první místo v kategorii s časem kolem 48:47. Závod byl velice pěkně organizovaný (až na tu otočenou šipku) se vším potřebným pro běžce. Po závodě jsme si mohli zdarma vyzvednout guláš a pivo (pro řidiče a abstinenty byl připraven “džusííííík“, čehož jsem s otevřenou náručí využila). Tak snad příští rok se Nás na nepříliš dalekém závodě sejde více.

Jana Coufalová

Tak jako každý rok, se i letos konal v sobotu 5. října, již 8. ročník memoriálu Michala Pětroše. Hošťálkovický charitativní běh v terénu na 5 a 9 km. Výtěžek z celého startovného bývá věnován mobilnímu hospici Ondrášek. I přes nepřízeň počasí, kdy už od středy bylo skoro jisté, že to bude úplně propršená sobota, to nakonec skvěle vyšlo. Trať byla pro více než 300 startujících připravená a všichni se nedočkavě těšili na start. Ani dlouhé táhlé kopečky, mokrá tráva, voda a bahno nenechalo naše skvělé závodníky z MK Seitlu v pozadí. Všichni bojovali do posledních sil.

Důkazem toho je 1. místo Ivy Kondasové na 9 km v kategorii žen, celkově 3. místo ze všech žen (49:17 min)! Marek Škapa vybojoval mezi muži ve své kategorii 3. místo s časem 39:30 min. Dále spokojenost s výkonem i dalších členů (Petr Skulina – 51:06 min., Karel Meloun – 57:44 min., Dalibor Ježíšek – 5km za 32:52), ač nebyli na stupních vítězů, ale hlavně skvělý pocit z toho, že jde o dobrou věc a všichni si dobře zaběhali, dobře se pobavili, občerstvili i napili a mohou se těšit na příští ročník. A co říct na závěr? I přes malý deštík, který panoval při vyhlašování, to byla skvěle strávená sobota!

Šedesátiminutový běh naplánovaný na předposlední letošní dráhu – v úterý 15. října – se z 18 přesouvá na 17 hodin. Začneme dříve.

XI. PKO Silesia Marathon, neděle 6. října

Čeští maratonci běží první sobotu v říjnu v Písku, česko-slovenští v neděli v Košicích … já tam, kde to je nejblíže ve všech ohledech.  Chorzów je tentokrát jen padesát minut autem, parkování i tramvaj gratis a lokalita Parku Śląskiego domovským prostředím.

Můj třetí ročník PKO Silesia Marathonu má už potřetí odlišný start – letos u zdejšího hlavního stadionu – modifikovaná je kvůli tomu i trasa, tedy k lepšímu. U katowického Spodku máme za sebou pět kilometrů (dříve to bývaly asi tři) s první občerstvovačkou.

Oproti ostravskému okruhovému vyhoření běžím… no, jako doma. Na dosah od vodičů na čtyři hodiny, okolo nichž je taková skupina, až se mi to na šestnáctém kilometru znelíbí, a jdu před ně. Sice mi to o dalších šestnáct kilometrů oplácejí, ale ne definitivně.

Zažíváme typické proměnlivé podzimní počasí, teploty okolo šesti nad nulou, lehký vítr, dokonce oproti předpovědí zaprší, v poledne se chce na sluníčku sundávat rukavice a šátek. Na to ovšem není v davu po smíchání maratonců a půlmaratonců moc času.

Po běhu Katowicemi, Myślowicemi a Siemianowicemi Śląskiemi (tento maraton vede jako prý jediný evropský čtyřmi regulérními městy, byť v jedné aglomeraci) se vracíme kopcem do Chorzówa. Kde za sebou nechám vodiče na „čtyři“ i s jejich kohortou.

Závěr je v parku mně dobře známém z novoročních maratonů. A to v opačném směru, 38., 39., 40 i 41. kilometr víceméně klesání. Doběh je adrenalinovým zážitkem na plochu Stadionu Śląskiego, kde se objevuji v čase 3:57:23. A příští rok to chci znovu!

Radek Luksza

Po Ostrava City Marathon!!! jsem si jela tak trochu odpočinout,a zároveň zkusit „zachránit co se dá v tréninkovém manku“ na Košický maraton, jež mě čeká v neděli 6.10., do Tater.

Ráno při ranním klusu jsem viděla, že se u hotelu Fis děje něco jako – tady bude závod??? a běžecký??? Ano – běh za Tatry, při němž generální sponzoři věnují částku 2,- eura za každého běžce pro obnovu porostu Tater.

No, u toho přece musím být! Nakonec se z toho vyklubal dobrý tempový trénink – a můj první závod kolem Štrbského plesa.

Petra Pastorová

Kurnik Šopa Run, sobota 14. září

Titulek vyjadřuje, jak jsme s Markem Škapou (i členy spřízněného GB Teamu) přistoupili k charitativnímu běhu pořádanému v režii kultovních ostravských Kurnik Šopa Hospod na podporu autistů. Skutečně běhu, nikoliv závodu!

Trasa z KSH 1 v Pustkovci vedla do KSH 2 v Přívozu a nazpátek; měla asi čtyřiadvacet kilometrů. Startovalo nás ani ne dvacet a na cestě čekaly hned čtyři občerstvovací pípy, samozřejmě s různými značkami čerstvě čepovaného piva.

Přes stovku účastníků včetně Magdy Drastichové vyběhlo (a vyšlo, jelikož mnoho jich akci bralo jako pochod) z Přívozu na Pustkovec. Čekalo je jen dvanáct kilometrů a dvě občerstvovačky. Na ty každý nafasoval i vlastní kelímek na pivo.

A to byl problém pro Sandokana, jenž dělal na kole doprovod bez kelímku … No, dal jsem mu napít! Placený pivní trénink znamenal mé sedmé místo na čtyřiadvacítce pod dvě hodiny dvanáct minut, a to včetně čekání na semaforech.

Marek to vzal ještě pohodověji; nechal si kvůli pivu a pokecu před cílem ujít jinak neotřesitelně jisté vítězství. Nebojovala (a na trase moc nepožívala) ani Magda. Však se taky nevyhlašovalo, v cíli na nás čekaly úsměvy, medaile … a pivo.

Poznatek: Čerstvě, s láskou na občerstvovačkách čepovaný mok s bohatou pěnou byl špatně! Nakopl více, než energy-drink (fuj), leč za běhu se „vracel“. Lepší je plný čekající kelímek, jako na určitých maratonech či našem relativním závodě.

Radek Luksza

Poté, co jsem zaběhl Hrabovský půlmaraton přesně v duchu letošních výkonů, tedy stejně až hůře než loni, a to navzdory takřka neustálé přípravě, neměl jsem na Svinovskou pětku příliš myšlenky. Když tedy přišla sobota, nevěděl jsem o trati nadcházejícího prvního ročníku závodu zhola nic. Nezajímal jsem se o podrobnosti, což byla jediná obrana proti rostoucí sportovní depresi. Vystačil jsem si s místem konání, s faktem o začátku v 10:00 a s tím, že nejpozději v 9:30 musím dát vědět v přihlašovacím stánku o své přítomnosti.

Do svinovského sportovního areálu jsem dorazil celkem se zpožděním. Tak trochu mi nebyl znám odklon autobusu číslo 45. Nezbylo než zeštíhlit předzávodní přípravu. Paradoxně to nebylo na škodu. Zkrácený klus mi dal spolu se zrychlenou abecedou a „šup šup“ rovinkami zřejmě víc než kdybych o všem milionkrát přemýšlel.

V závodě nestartovalo příliš mnoho běžeckých es. To pasovalo přítomného Matouše Vrzalu na takřka jistého vítěze.

Krátce po vyběhnutí nastalo překvapení: Kopec! A pak další, a pak další, a pak možná ještě jeden! Byly tři nebo čtyři, a byly táhlé. No jo, šikmý Svinov, byl jsem naivní! Tady se rozhodně na osobák útočit nebude, pomyslel jsem si vždy, jakmile se mi do dalšího z kopců rozpadlo slušně nastolené tempo. Několik seběhů jsoucích oproti kopečkům v defenzívě situaci příliš nevykompenzovalo. Přišly navíc hned po výbězích. Mezitím chyběl alespoň kousek po rovince, místo, kde bych se připravil na sešup se vším všudy, a dal do něj všechno.

A potom ten super fór na závěr: Moje spolehlivé garminy ukazovaly 4,82 km, když jsem spolu s dalšími běžci seběhl napříč hlavní silnicí vedoucí od nádraží směrem ke svinovskému náměstí poslední úsek do areálu, a byl konec. Byť tam nebyla ani cílová rovina, ochudil jsem se o finiš, který rozhodně umím.

Směsici rozpaků dotvořil můj pohled na hodinky. Závod jsem dokončil v čase 19:59. Vezmu-li v potaz faktor mnoha kopců, dále nevýhodné seběhy a chybějící cílovou rovinku, odvážím se, i přes absenci posledních 180 metrů, považovat tuto „pětku“ za svůj osobák. Přece jen ale nebudu mít tak úplně klid, dokud výkon nezopakuji. Co třeba v říjnu na změřené a rovinaté Hlavní třídě? Uvidíme.

Všechna dilemata se mohou rozplynout, srovnám-li si trochu vnitřní pochody a upřednostním zážitek před honěním rekordů. Závod mě zastihl ve formě. Běželo se mi skvěle, a co víc vlastně chtít? A rozplynou-li se pochyby, zbude víceméně zjištění, že nový svinovský počin je vymyšlený zajímavě. Trasa je plná poctivých zkoušek odolnosti účastníků. Není ani celá po asfaltu, a každý, kdo běžel, ví, že přeběh přes pole dal rozhodně zabrat. Naší organizátorce Petře Pastorové je důvod poděkovat. Věřím, že s každým rokem budou strunky tohoto závodu tah po tahu vylazeny.

Sobotní Svinovskou pětku ovládl, světe, div se, Matouš Vrzala (17:13) z SSK Vítkovice. Běžel na pohodu, a nikým nepronásledován si dovolil uběhnout celých pět kilometrů, jelikož kdesi na krátkou chvíli zakufroval. V ženách zvítězila ve formě běžící Dominika Kraussová (19:49) rovněž z SSK či chcete-li z Kilpi Racing Teamu.

A teď konečně k výkonům členů MK Seitl Ostrava! Zářily hlavně naše krásné ženy, avšak ani pánové (taky krásní) se neztratili: Martin Prusek (19:54), Ivan Karas (19:59), Petr Skulina (22:21), Ivana Kondasová (22:22) – druhé místo v kategorii, Karel Meloun (23:41), Jana Kilarová (24:07) – druhé místo v kategorii, Martina Procházková (24:53) – třetí místo v kategorii.

Ivan Karas

Kdo se nebude moci zúčastnit nedělního Ostrava!!! City Marathonu a bude mít chuť si zazávodit v sobotu, může vyrazit do Kopřivnice na tradiční Běh rodným krajem Emila Zátopka. Závod je zařazený také do Moravskoslezského běžeckého poháru. Letošní ročník nabízí novinku: štafetu dvojic s délkou tratě 10km ( Kopřivnice- Veřovice) a 12.3 km (Veřovice – Rožnov). Trať je totožná s hlavním závodem. Veškeré detailní informace získáte každý den od 17,00 – 22,00 hod. na mobilu 731 255 023 nebo v propozicích pod tímto odkazem: http://beh-roznov.koprivnice.org/propozice-zavodu-beh-rodnym-krajem-emila-zatopka/

O posledním víkendu jsme se nakvartýrovali do Hrabové s další edicí našeho pouťáku, který minulý minulý rok pozměnil svou trasu kvůli stavebním pracím, a účastnivší si ji nemohli vynachválit. Stejně jako minule byly předchozí dny mírně deštivé, a terénní třetina u koních výběhů nabízela ryzí krosové podmínky. Z organizačního hlediska se vyskytly problémy snad již ve dnech předchozích, kdy byl místními Láďa, projíždějíc kolem ve svém autě, nařčen z krádeže ohrad, což vedlo k úniku místních koní do okolní přírody. Všechny nařčení vyvrátil otevřením svého kufru, čímž prokázal svou nevinu a bůh ví, čemu zabránil. Snad ne lynčování osoby své pomocí vidlí a jiných zemědělských náčiní. Buďme rádi. Toho rána ve dne závodu jsme si tak nebyli jisti, jestli se koně taktéž nezapojí do závodu. Strážníci pochůzkáři se dostavili na hlídání trasy již na osmou, tedy s dvou-hodinovým předstihem, takže šotek nastal i zde!! Atmosféru v zázemí doplňovala současně se konající dětská mini pouť, vynikající hlavně hudebním karaoke s otřesnými pěveckými výkony, ale dle místopředsedy furt lepší varianta jak onehdy při oslavě guláše, kvůli jehož nedostatku se místní poprali. Už jen dle popisu scénář, na které by i Hoří, má panenko bylo krátké.

Účastníků půlky i čtvrtmaratonu byla necelá osmdesátka. Objevila se prakticky celá stálá základna našeho klubu. Vpřed se okamžitě vydala trojice s moji maličkostí, Martinem Ocáskem a Matoušem Vrzalou, který běžel pouze čtvrtmaraton a nastavil tempo, abychom s Martinem dosáhli času 1:14. Aby neskončili běžci v Mošnově, byli naváděni dvěma cyklisty, mimojiné i Ondrou Dominikem, ale ten po prvním kole radši sesedl, aby měl lepší přehled. Matouš vodil dobře, a čtvrtmaraton i tak s přehledem vyhrál, ale po jeho finishi se Martin trhl a přidal, a mne se náhle z celé té samoty udělalo až mdlo, protože v takovém závodě se opět jednalo o sólo běh, okořeněný tolik nenáviděnými otočkami kolem těch pitomých kuželů. Na otočkách šel vidět zajímavý vývoj, kdy se první polovinu závodu držel na třetím místě Vladan Šindelek, ale jeho brácha jej pomalu dotahoval a vymazal, přičemž nakonec byl sám ještě vymazán Honzou Fouskem, ale to jsem už nepostřehl. Honza Fousek nakonec finishoval třetí, sedm sekund pod hranicí 1:20. Martin Ocásek sice nastoupil, ale sám sobě také odpadnul a vyhrál s časem 1:14:27 a já si udělal “skvostný” tří sekundový osobák za 1:15:13 (Petr Muras). Jelikož šlo hlavně o časy, nebyl spokojen nikdo z nás, asi stejně jako z toho vína, co na hřišti v tom občerstvení nalévali (o pivu musíte poreferovat vy ostatní). Za vyzdvihnutí určitě stojí také již načrtnuté Danovo čtvrté místo za 1:20:19 (Daniel Šindelek), jen týden po 50 km závodě na Balkáně. No, přívlastek být vymazán Honzou Fouskem, výše, asi nebyl na místě. Chvíli za ním se zjevila Petra Pastorová v čase 1:23:23. Její náskok na Ivanu Zbořilovou z Karviné (1:29:49) žádné drama nepřipustil, a divák by si snad i přál, aby ještě trochu zpomalila! Ženskou část doprovodného čtvrtmaratonu vyhrála Šárka Jasková ze sportovního klubu, s již alibistickým přívlastkem , Černé Plíce 🙂 .

Jakmile se Láďa postavil na vzdor tomu mučení s karaoke a uzmul onen mikrofón, proběhlo vyhlášení a vítězové si mohli odnést nějaké ty obálky, za které se dalo aspoň koupit nějaké to pořádné víno. Podobný happening pod taktovkou našeho klubu se bude zde konat i 17. Listopadu, viz. termínovka a vykompletuje mini-pohár Hrabovských běhů, v němž se umístí jen ti, kteří se zúčastnili všech tří závodů. Sborně děkujeme Láďovi za tento příjemný závod od běžců pro běžce 🙂 !!!!!

Zde umístění našich členů. (Tímto chci ještě doplnit, že Tomáš Lipina projevil velkou nespokojenost s onou krosovou vložkou na okruhu, jelikož si zašpinil boty. Nechtěl jsem těmto slovům zprvu věřit, že zní z úst takového zapáleného horského běžce, ale je to tak!!).

Michal Buba se na Petru nehecnul a doběhl za 1:24:49. Marek Škapa již ráno tvrdil, že byl na nějaké akci (asi spojitost se svými narozeninami) a zaostal za očekáváním za 1:24:53. Péťa Škrabánek taky naznačil jistou nespokojenost s výkonem za 1:27:35. Prý je třeba pozměnit stravu, řekl to na rovinu! Tomáš Lipina se zjevil v cíli za 1:36:02. Pravděpodobně nejvíce ztratil při přeskakování kaluží!! Ivan Karas za 1:37:18. Alfons Výtisk s časem 1:46:27 stále zostudil polovinu výrazně mladšího startovního pole!! Tečkou naši účasti byl doběh Radka Lukszy v čase 1:50:11. Magda Drastichová  zvládla pouze poloviční distanci.

Na zmíněném čtvrtmaratonu v čase 40:33 doběhl druhý Daniel Filip za 40:33 a ještě o něco později Zdeněk Čech za 58 minut a 12 vteřinek.

Přeji příjemný týden  🙂 .

Petr Muras