admin

Dnes ráno zemřela ve věku 97 let legenda Českého sportu Dana Zátopková. Mnozí z nás ji mohli mimo jiné vidět jako tradiční startérku Běhu rodným krajem Emila Zátopka. A tak si dovolujeme sdílet sběr fotek paní Dany tak, jak jí zachytil ředitel a iniciátor Běhu rodným krajem Emila Zátopka Jiří Harašta.

https://labekl.rajce.idnes.cz/Pani_Dano%2C_nikdy_na_Vas_nezapomeneme/

Bezpečnostní rada České republiky s účinností od 10. března 2020 od 18 hodin zakazuje hromadné akce, kde je najednou více než 100 osob. To se do odvolání dotýká většiny běžeckých závodů a tak se pořadatelé uchylují ke zrušení akcí nebo jejich přesunutí na jiný termín. V našem okolí se tak tento víkend neuskuteční například závody Mořkovský zajíc v Mořkově či Jarní desítka v Kravařích. Pokud se někam chystáte, sledujte, prosím, stránky pořadatele, zdali akce proběhne či nikoli. Také doporučujeme sledovat stránky Českého atletického svazu. Tréninku se toto opatření netýká (pokud vás nevyběhne 100 najednou 🙂 ) a tak nadále běhejte, trénujte a snad v brzké době pomine důvod tohoto nařízení a vše se vrátí do normálu.

Kobeřická dvacítka je tradiční silniční závod na prajzské a letos se konal již po 39. Ze tří pořádaných závodů oddílem AO Kobeřice je tento nejhezčí a řekl bych i nejnáročnější. Svým kopcovitým profilem potrápí nejednoho dobře připraveného běžce a když k tomu ještě foukne proti, to je teprve ten pravý zážitek. Trať vede mimo Kobeřice a tak se člověk podívá i trochu po okolí. Mezi navštívené vísky patří například Štěpánkovice, Svoboda, Vrbka, Služovice a Hněvošice. Společně s Bolaticemi a Hranicemi je to jeden z posledních závodů v kraji na této kdysi populární vzdálenosti. Dvacítky a pětadvacítky nahradily půlmaratony a já jsem rád, že i přesto jsou závody, kde pořadatel řekl NE, NEpodlehnem a zachováme tradici a startovné. Jednak je možné srovnat časy se svými dřívějšími výkony a za druhé i historicky a to s takovými běžci jako třeba Karel David nebo Radek Cingálek. Jestli by někdo neznal druhého zmiňovaného, který v Kobeřicích drží traťový rekord za 1:03:12, tak jsem z webu postahoval co se dalo a udělal takové čtyřstránkové počtení…Radek Cingálek. Samozřejmě budu rád když starší bežci cokoli doplní ZDE.

Závody na prajzské bývají tradičně v neděli ráno a Kobeřice nejsou výjimkou, start byl u fotbalového hřiště přesně v 9 hodin a do závodu se vydalo 111 běžců na nejdelší trať 28 běžců na desítku a 10 běžců na šestku. V závodě dětí se tohoto závodu zúčastnilo 22 budoucích běžeckých naději. Řekl bych, že letos, co se počasí a podmínek týče, si nemůže nikdo stěžovat, nepršelo, nemrzlo a bylo úplné bezvětří což tady zažijete jednou za 10 let. Možná je pravda, že v Hněvošicích na těch posledních pět kiláků chyběla občerstvovačka aspoň s vodou ale zvládnout se to dalo bez jakékoliv újmy.

Víc napoví mapka s profilem:

Na závěr bych chtěl poděkovat pořadatelům za to že již 39 let se zde může jezdit na tento pěkný závod a myslím, že mluvím za všechny když řeknu: „příští rok na tu čtyřicítku přijedeme určitě znova a rádi”.

Jan Fousek

Výsledky našich členů: Jan Fousek 1:12:27, Ondřej Dominik 1:15:44 a 1. místo v kategorii, Marek Škapa 1:17:34 a 3. místo v kategorii, Michal Buba 1:18:34, Daniel Šindelek 1:20:19 a 2. místo v kategorii, Martin Hořínek 1:20:32, Petr Škrabánek 1:22:41 a 1. místo v kategorii, Petr Jorníček 1:26:36, Ladislav Dvorský 1:26:45, Magdaléna Drastichová 1:28:07 a 1. místo v kategorii, Otmar Pospíšil 1:39:13, Iva Pachtová 1:39:21, Jana Kilarová 1:39:48, Martina Metzová 2:04:27 a Václav Procházka 2:26:54.

5. Bytčianský Hamburg, neděle 8. března 2020

Slušný počet dvaadvaceti běžců dokázal Jožo Kemko nalákat na druhou březnovou neděli do parku U Kaplnky v západoslovenské Bytči. Na to, že pořádal Hamburg, tedy maraton bez startovného i rozhodčího … byť na regulérně změřeném okruhu. Objevil se zde  i starosta města, závod odstartoval a zašel pro truhlík s květinami, jimiž obdarovával běžkyně při příležitosti Mezinárodního dne žen.

Maraton to byl (oproti jiným na jedno kolo nebo stylem „tam-zpět“) dlooouhý, furt dokola v parku po trati s délkou přesně 624,4 metrů,  což znamenalo dohromady ŠEDESÁT SEDM kol plus 370,2 metrů náběh, případně doběh. Tohle nás však absolvovalo pouze sedm; zbytek účastníků si odběhl méně – od 10 po 22 kilometrů. Dorazili slovenští zberači, ty zahraniční zastupoval ještě Roman Tománek.

Jak se mi příčí okruhové maratony (proto jeden v dubnu chystám), tak to U Kaplnky nebylo nejhorší. Zaznělo – ode mne ne – že prý i lepší, než na žilinském Bôriku, kde běháváme necelých třiačtyřicet kol. Minimální převýšení, žádné divoké zatáčení. Dokonce jsem si věřil, že výsledný čas začne trojkou … kdyby mne však v 59. kole nepíchalo divně v kotníku. Takže zvolnění a na jistotu za 4:03:00!

Radek Luksza

P.S.

4-4-4

Na sobotu 4. 4. (dubna) jsme naplánovali 4. ročník I. Ostravského nočního maratonu, který se jako obvykle poběží okolo VŠB-TUO a FNO v Porubě se startem ve 22 hodin. Ideální náhrada za (patrně) ohrožené maratony v Miláně či Bratislavě v důsledku paniky okolo Corony!!!

Více v termínovce.

Již tuto neděli 8. března bude Moravskoslezský běžecký pohár pokračovat závodem v Kobeřicích. 39. ročník Kobeřické dvacítky startuje od hřiště místního TJ Sokola již v 9:00 hodin. Za milé startovné 30,-Kč na běžce čeká členitá asfaltová trasa přes okolní vesnice.

Za 11 ročníků se z Ludgeřovické patnáctky stal oblíbený a hojně navštěvovaný závod. Letos se na start hlavní patnáctikilometrové trati postavilo 176 běžců. Další sportovci pak startovali v doprovodném závodě v Nordic Walking, v běhu na 3km,v dětských závodech a v canicrossu. Letos závodníky trošku potrápil vítr, ale naštěstí neměl vliv na neregulérní podmínky a tak vše proběhlo bez komplikací.

Z předešlých ročníků jsme byli zvyklí na trošku lepší konkurenci, která se prala o celkové vítězství a tak měl letošní vítěz Roberto Dimiccoli (Eko Okna Runners) usnadněnou práci. Od začátku do konce si pohlídal svou pozici v čele závodu a do cíle doběhl v čase 54:20 min. V podobném sólo běhu získal druhé místo časem 56:23 Marek Radomský z Ostravy a třetí skončil letos ve skvělé formě běhající Jakub Weimann (SK Oceláci Ostrava) 57:25 min. Mezi ženami bylo o prvním místu jasno již na startu. Naše Petra Pastorová zvítězila v čase 1:00:47 hod. Druhá skončila Jana Coufalová (Hammer OCR Team) 1:03:32 a až třetí příčka nebyla tak jasnou záležitostí, když ji v čase 1:07:13 o 17 sekund získala Zuzana Jurajdová z Bílovce.

Náš oddíl měl hojné a úspěšné zastoupení: Marek Škapa 58:41 a 2. místo v kategorii, Ondřej Dominik 59:01 a 3. místo v kategorii, Dan Šindelek 1:00:43 a 2. místo v kategorii, Petr Škrabánek 1:02:33 a 1. místo v kategorii, Martin Hořínek 1:02:57, Tomáš Lipina 1:07:36, Magdaléna Drastichová 1:07:41 a 3. místo v kategorii, Roman Slowioczek 1:08:03 a 2. místo v kategorii, Stanislav Kováček 1:12:03, Otmar Pospíšil 1:13:46, Ladislav Dvorský 1:14:39, Jana Kilarová 1:17:02, Vojtěch Gruchala 1:17:06, Pavel Pivko 1:21:15, Jaroslav Hrabuška 1:21:19, Irena Koczyová 1:28:01, Matina Metzová 1:35:18 a Václav Procházka 1:50:49 hod.

Ondřej Dominik

Oproti minulým létům se výrazně zvýhodnilo startovné na T-Mobile olympijský běh v Ostravě Porubě, který se letos koná ve středu 17. června. Základní startovné začíná na částce 150,-Kč a je omezeno časovým intervalem do 31. března. Poté bude částka navýšena. Součástí základního startovného není funkční tričko ALPINE PRO, se kterým startovní balíček naroste o 200,-Kč .

Registrovat se můžete pod tímto odkazem: REGISTRACE

Tuto sobotu, poslední únorový den, se v Ludgeřovicích uskuteční další ročník Ludgeřovické patnáctky. Závod je tradičně zařazen do Moravskoslezského běžeckého poháru a start hlavního běhu proběhne v 10:00 hodin od brány hřiště TJ Ludgeřovice. Více informací naleznete v propozicích v naší termínovce.

Ve španělském městě Sevilla se v neděli běžel v maraton. Petra dostala pozvání mezi elitní závodníky. Při technické poradě den před závodem jsem žasl, když představovali 2 vodiče na čas 2:05 a další dva na 2:08 a pak ještě další dva na olympijský limit pro muže 2:11 hod. Stejný servis byl připravený také pro ženy. Dva vodiči na čas 2:24 a další dva na olympijský limit 2:29 hod. Petru překvapilo, že pacemakeři pro ženy byli běloši.

Jako elitní závodnice si mohla Petra dát svoje občerstvení, takže dostala 8 malých plastových  flašek. Ještě po technické poradě jsme je odevzdali. Druhý den ráno byla snídaně už v 5 hodin a v 7 hodin už byl vyhlídkovými autobusy odjezd na start. Start byl ráno v 8.30 hod. Já jsem šel pěšky na 2 km. Fandících davů po trati bylo opravdu hodně. Petra prvních 15 km běžela ve skupince a od 15 km se jí skupina začala vzdalovat. Tempo na ní bylo dost rychlé a tak o něco zpomalila a pak už běžela většinou sama. Půlmaraton byl ještě v pohodě za 1:17:10 hod. Škoda posledních 2 kilometrů, kde se běželo po velkých kostkách, ze kterých ji bolely nohy a dost se potrápila. Do 15 km běžela průměrným tempem 3:38, půlmaraton 3:41 min/km. Poslední 2 km už běžela po 4:31 min/km. Škoda mohlo to byt pod 2:38 hod. I tak je to spokojenost.

Celkem se na start postavilo 13 540 maratonců. Vítěz měl čas 2:04:46 druhý 2:05:05 a 19 jich zaběhlo pod 2:10 a 31 pod 2:11 hod.

Po závodě  jsme jeli na letiště taxíkem a hned zpátky do Maroka. Co Petra zažila v letadle, to nečekala a má zážitek na celý život.  V letadle byla polovina maratonců a jejich rodinní příslušníci. Skoro všichni měli na krku medaili. Jak jsme se usadili, tak jedna maratonkyně Petru poznala a ptala se ji na čas. Ta to hned poslala dál a všichni chodili Petře gratulovat a fotili se s ní a potom Petře začali v letadle tleskat.

Po hodině letu jsme přistáli v Marockém Fezu, kde nás čekal trenér Marocké atletické univerzity a odvezl nás autem do 65 km vzdáleného Ifrane. Po cestě bylo až do Ifrane plno policistů. Trenér nám vysvětlil, že tudy pojede Marocky král Muhamed šestý. Štěstí jsme měli i my, že jsme ho zahlédli.

S tréninkem jsme začali 6. 1. na ostrově Tenerife, kde jsme našli zázemí ve vesnici Vilaflor, která  je nejvýše položenou vesnicí ve Španělsku – 1 600 m nad mořem. Každý den dvakrát jsme vyráželi autem po serpentinách do výšky 2 500 m pod sopkou Pico de Teide.

Tam Petra za měsíc naběhala 690 km. Doma jsme se ohřáli tři dny, kde jsme zvládli náš večírek, a hned po večírku jsme jeli na maraton do Bad Füssingu. Petra ho vyhrála. Po maratonu se přemístili do Prahy a druhý den letěli  přes Benátky na další tréninkový tábor – Maroko – Ifrane. Vesnice je v nadmořské výšce 1 610 m a je zde krásný stadion, kde sídlí a trénují atleti z Marocké akademie. Tady, když Petra běhá úseky, vedle nich vypadá, že běží slon a kolem ní lítají samé gazely. Takový rozdíl to je. 28. 2. se vracíme  domů něco vyřídit kvůli Ostravskému maratonu. Petra si mezitím odskočí do Tater na 10 dní. A od 16. 3. do 9. 4. letíme opět do Maroka. Ubytování tady není drahé a jídlo tu je ještě levnější. A hlavně jsou zde výborné podmínky pro trénink!

Otta