3 ze 7 splněny pod pět hodin
Moravský UltraMaraton, Lomnice a okolí, 5. až 12. červenec
Díky tomu, že i můj hlas byl vyslyšen, běžela se znovu kratší verze Moravského UltraMaratonu (MUMu) jako kombinace libovolných tří ze sedmi etap. Letos to vyšlo v kalendáři tak, že mi seděla nejlépe ta první, druhá a třetí. Čili v neděli, pondělí i úterý maratonek. Tedy spíše o něco málo více! Záměr byl zvládnout každý z nich pod pět hodin. Což na MUMu s devítisetmetrovým převýšením nemusí být vždy pravidlem, že? MK Seitl jsem reprezentoval jen já s Pavlem Juřicou (z Brna) a Ostravu jen já s Martinem Řezáčem (z Mushing Teamu).
Lomnická:
Nejrozvážnější! Prvně na MUMu nebyly ony tropické vedra, chvíli dokonce u řeky příjemně táhlo. Další dny ukázaly pro vytrvalostní běhy ještě příznivější počasí, ale já byl spokojený i s tím nedělním. Lomnickou etapu jsem „šel“ potřetí z pěti absolvovaných ročníků… a pořád čekal na tu sviňárnu na šestatřicátém kilometru. Byla tam a neschůdný kopec doplňoval navíc čerstvý polom po vytěžených stromech. Táhli jsme se s klukem, co má v oblibě závody v chůzi, a shodli se, že dolů by to snad bylo horší. Konec klasika, Lomnice se základnou v podobě školy před sebou, 4:51:18. Pavel byl přede mnou za 4:38:23.
Boskovická:
Vydařená premiéra! Kromě ní mi chyběla (a stále ještě chybí) pátá Olešnická. Před začátkem dokonce – pro mne na MUMu poprvé – zapršelo, ale jen decentně. Za mě škoda. Každopádně by člověk neřekl, jak se dá na jednom kopci s výhledem na Boskovice běhat dokola … Dolů to šlo samo a někde od dvanáctého kilometru jsem předbíhal jen já. Černá Hora úplně super, zanedlouho jsem měl za sebou i Ivana Raffaye, který zdolával druhou ze sedmi. Nechával jsem si v závěru poradit od této etapy znalejších. Když docházelo na finiš z prudčejšího kopce v Rašově, docela mi to šlo. Já v cíli za 4:42:06, Pavel za 4:47:27.
Blanenská:
Letos nejrychlejší! A to mi vloni sakra nesedla, vadilo mi přebíhání travnatých luk. Ty byly posekané, navíc nepanovalo typické vedro. Vzhledem k vysokému počtu startujících ve dvě hodiny odpoledne jsem (i mnoho dalších, co chtěli dříve) vybíhal až ve tři a zpočátku v klidu z posledního místa. To se od první občerstvovačky změnilo a u druhé jsem potkal Pavla, který to se mnou táhl prakticky až do konce. V této etapě jsem šlapal jen úvodní jedovatý kopec, změnil jsem na Blanenskou názor. Byla fajn. V závěru musím poděkovat Mirkovi Kuckovi! Jehož jsem přesprintoval na cílové čáře a dosáhl tak času 4:41:25. Pavel dobíhal za 4:43:57.
Tišnovská, Olešnická, Bystřická, Cimrmanova:
Ty jsem sledoval už jen online, pomalu a jistě se v bodování 3 ze 7 propadal z druhého až na devětadvacáté místo. Ze sedmačtyřiceti, kteří si připsali 129 kilometrů ze tří etap. Můj celkový součet byl 14 hodin, 14 minut a 49 sekund. MUM se opět osvědčil jako „polygon“ pro testování: Ověřil jsem isodrink Oshee, vyšla sázka na mnicha, neboli gely Agave #9 od Monk Nutrition. Boty nikoliv pro terén, jen střídání dvou párů silničních superlehkých Rinconů. Té značky, co jste se před pár lety vysmívali, a teď ji sami hromadně kupujete …
Radek
