admin

FOTO ze závodu

6. ročník Běhu 17. listopadu v Hrabové (Memoriál Rosti Nadě), aneb mé poprvé a dobrý nápad, jak příjemně strávit nepracovní den. Organizátoři tohoto závodu mě mile potěšili dobře vybaveným zázemím. Registrace i vyzvedávání startovních čísel probíhalo v tělocvičně Základní školy Ostrava – Hrabová na Paskovské ulici. Závodníci měli k dispozici šatny, sprchy, toalety. Samotný start i cíl závodu byl umístěn na náměstí v Ostravě – Hrabové.

Téměř klasicky na závod nepřijíždím s moc velkým časovým předstihem. Start závodu je v 10:00hod. Je 9:36hod., takže 6 minut po doporučeném čase pro vyzvedávání startovních čísel. Organizátoři jsou shovívaví a vše potřebné k účasti na závodu jsem si mohla vyzvednout. Rychle zaparkuji za nějakými garážemi mezi domy nedaleko startu a doufám, že tam auto najdu i po závodě. Nedaří se mi připnout startovní číslo, jak začínám být nervózní. Rozklus, protažení, pomalu se blížím k cíli. Po cestě potkávám spoustu známých dresů našeho klubu. Vypadá to, že modrá trička, čelenky nebo elasťáky převládají nad ostatními.

Pomalu se blíží 10. hodina. Fotíme se, poskakujeme, koukáme, jaké dobroty nás čekají v cíli, přejeme si pěkný běh a do toho se už ozývá hlas organizátorů. Poslední doporučení a pokyny k závodu a je odstartováno.

Nejrychlejší běžci, kteří budou bojovat o přední příčky, zanedlouho zmizí. Pomalu se utváří skupinky. Trasa vede celou cestu po asfaltu, což nejspíše vyhovuje příznivcům silničního běhu. Rovinky, sem tam zatáčka, každý kilometr je značen a v některých místech čekají dobrovolníci ukazující směr a podporující běžce.

Po most u Vratimova dýchám do zad Zuzce Zrzce a v patách se mi drží Ivetka. Pomalu se blížíme ke kuželu a rychlejší běžce už potkáváme v protisměru. Podporujeme se úsměvy, plácnutím rukou a s někteří okolní svět ani nevnímají a soustředí se plně na svůj cíl. Předbíhám Zuzku, otočka kolem kuželu a hurá zpět. Možná jsem někdy až moc optimistická, ale pocit, že polovina trasy je za mnou a běžím už “jen” zpět do cíle, mi vždycky dodá energii. Zbývají už jen 3 km. Zuzka mě dobíhá, čímž mě skvěle nakopne, a držíme se spolu. Opakuji si věci, nejen v hlavě, ale i nahlas, které do mě mnohdy “hustili” Peťa a Marťas. Používat ruce, pořádně dýchat a makat. To stejné se snažím teď hustit i já do Zuzky, za což mě má asi ráda. Poslední kilometr. Zuzka je lehce za mnou. Držím se běžce, se kterým jsme se už nějakou chvíli motali kolem sebe. Už vidím cíl, snažím se nasadit tempo a utíkám mu. I když nedobíhám zdaleka mezi prvními, tak se mi na tváři rýsuje úsměv a mám klasicky radost, že ze sebe ještě dokážu dostat více. Na to, jak jsem se ten den cítila, jsem spokojená s výkonem. Chvilku po mně dobíhá Zuzka s totálním nadšením, že si zaběhla asi svůj nejlepší čas na 10 km.

Sotva se vydýchám, už horlivě diskutujeme o trase. Horký čaj přijde vhod v sychravém počasí a přichystané koláčky zaplní mezery v žaludku.

Chvíli jsme si museli počkat na oficiální výsledky, ale stálo to za to. Naši běžci dosáhli opět pěkných výsledků. Za klub Mk Seitl se závodu účastnilo 22 běžců a běžkyň. Celkově mezi muži na 3. místě a stejně tak na 3. místě v kategorii byl Pastor Patrik s časem 34:40, chvilku za ním a 1. ve své kategorii Dominik Ondřej 35:57, dále Věnsek Tomáš s časem 36:46, na paty mu šlapal a 1. ve své kategorii se umístil Škapa Marek 36:51, jako 3. ve stejné kategorii byl v cíli Šindelek Dan 38:02. Škrabánek Petr 40:06 obsadil 1. místo v kategorii. Další kategorii ovládli na 1. místě Vytisk Alfons 48:07 a na 2. místě Smola Josef 53:17. Mezi dalšími běžci byli Nosek Miloslav 41:01, Fousek Jan 41:47, Šlahař Josef 43:20, Valošek Miroslav 43:20, Jorníček Petr 43:36, Lipina Tomáš 43:57, Jirů Libor 45:51 a Doležel Radomír 51:33. 

Drastichová Magdaléna 39:23 byla v cíli jako 2. žena celkově a také 2. v kategorii. Pachtová Iva 46:32 se umístila na 1. příčce v kategorii. Kilarová Jana 48:45 získala bramborovou medaili ve stejné kategorii. Další běžkyně v cíli byly Gavlíková Jaroslava 51:05, Koczyová Irena 54:03 a Prokopová Iveta 57:13.

Po ukončení závodu proběhlo i vyhlášení výsledků Hrabovského poháru. Mužská část Mk Seitl obsadila všechny příčky. 1. místo Dominik Ondřej, 2. místo Škapa Marek a 3. místo Šindelek Dan. V kategorii žen na 1. místě byla Drastichová Magdaléna, 2. místo Kašná Markéta a 3. místo Pachtová Iva.

Iris

Ač trasa závodu Starobělské Lurdy není extra dlouhá, měří 3,2km, tak svou výživností dokáže ukojit očekávání nejednoho běžce. Výběhy, prudké seběhy, rovinky, kořeny stromů skryté pod hromadami listí a mnohem více naleznete na této trase.

Kdo zažil druhý ročník, kdy se během absolvování závodu prostřídalo sluníčko s deštěm a sněhem, byl rád za letošní suchý ročník provázený lehce sychravým počasím.

Když jsem dorazila ke stánkům s výdejem registraci a startovních čísel, s úsměvem už mě vítaly známé tváře. Po pár krocích směrem ke koblihám a čaji se míjíme s Martinem Pruskem, sotva se pozdravíme, už utíká domů. Pár milých slov prohodím s Danem Šindelkem. Závod už měl taky za sebou. Při rozklusu se míjíme s Ondrou Dominikem. Kačka a Eva s nadšením vyletí ve svůj startovní čas jako torpéda. Nakonec se zaseknu v horlivé diskuzi o trati s Peťou Milfaitem a díky tomu málem promeškám svůj start.

Rychle vybíhám. Jak jsem zmínila, trasa nebyla moc blátivá, běželo se dobře. Občas se mi daří předběhnout nějaké běžce. To, že někdo předběhne mě moc nevnímám. V proslulém místě, kde si při běhu z kopce můžeme pomoci nataženým lanem, si musím dávat pozor, abych si nespálila ruce. Díky strachu se mi pořád nedaří seběhnout tento úsek bez lanové pomoci.

Myslím hlavně na to, ať je můj výkon na této trati ten nejlepší. Nakonec se mi daří ještě ve finální části na asfaltu zrychlit a vymáčknout ze sebe co to jde. A šlo to. Klasicky si ale říkám, že musím makat, aby to bylo příště lepší.

V cíli nás čekají milé tváře slečen předávajících medaile a odchytávajících běžce, aby jim neutekli s čipovými pásky pryč. Hurá pro koblih, čaj a užít si ještě okolní atmosféru, než taky uteču pryč.

Na stupních vítězů se jako vždy prostřídali i členové klubu Mk Seitl. Mezi ženami nejlépe závod zaběhla a byla 2. ve své kategorii Šeděnková Kateřina 15:31, která běžela tento závod poprvé a krásně jej zvládla, minutu za ní doběhla Iva Kondasová 16:32, podruhé na Lurdách běžela Tomaszewiczová Eva 17:26, take podruhé a s krásným 1. místem v kategorii Miturová Radka 18:42 a poslední z klubových žen Koczyová Irena 20:21.   

6. mužem absolutně a 1. v kategorii byl Dominik Ondřej 12:44, za ním Fousek Jan 13:40, Šindelek Daniel 13:50 se umístil na 1. místě v kategorii, chvilku za ním doběhl a 2. ve stejné kategorii byl Škapa Marek 14:14  a Milfait Petr doběhl s pěkným časem 16:56.

Díky za koblížky, teplý čaj, mezizávodní pokec a příště zase na startu a kolem něj.

Iris

Venku je krásně, slunce svítí a stromy hrají všemi podzimními barvami. Hlavní třída v Ostravě – Porubě ráno 28.10.2021 ožívá a chystá se Jubilejní 20. ročník Porubského čtvrtmaratonu, kterého se účastním podruhé. Po pár měsících konečně zase závod. Člověk si odvykne, a tak mě od rána provází lehká nervozita. Hlavně, ať je to lepší než minule.

10:30hod., blížím se k rondlu na Hlavní třídě a už z dálky vidím hodně triček a čelenek se známými barvami Mk Seitl Ostrava a stejně tak hodně známých tváří. Už jen tohle mě dokáže povzbudit a navodit skvělou náladu. Vyzvednout číslo, odhodit mikinu a šup na rozklus směrem ke startu s Ivetkou a Kilčou. U startovní čáry se to hromadí a čas do startu se krátí. Zbývá poslední minuta, znovu zavázat boty, vyměnit si pár úsměvů se známými i neznámými tvářemi, a jde se na to.

Odstartováno. Hlavně to hned ze startu nepřepálit. Samozřejmě, že se nám to s Ivetkou povedlo, ale včas jsme se zbrzdily a nasadily tempo, které zvládneme přežít. Jsem v cílové rovince, půlka hlavní třídy za mnou a říkám si, tak teď těch 6 kol. Ze začátku to šlo dobře, ale na 4. kole začaly nohy těžknout. No co, už jen 2 kola, to musím dát. V posledním kole, i když jsem táhla nohy někde za sebou, se mi povedlo na posledních 500 m trochu zrychlit a nenechat se dohnat běžkyní, která se na posledních pár set metrů najednou objevila za mnou.

Odběhnuto. Výsledek horší, než jsem chtěla, ale lepší než posledně. To je třeba zapít teplým čajem a super müsli tyčinkou, které pro nás byly připraveny v cíli. Vydýchat se, potřást rukou pár známým běžcům, kteří doběhli přede mnou i za mnou, a už jen počkat na vyhlášení výsledků a tombolu.

Nejeden ze zástupců našich řad se umístil na stupních vítězů. Na 5km trase jsme neměli žádné běžce. Vítězkou čtvrtmaratonu mezi ženami se stala Petra Pastorová s časem 40:42, celkově a 1. v kategorii, Magdaléna Drastichová doběhla 2. celkově i v kategorii v čase 41:01, Irena Koczyová 58:30 daleko za nimi s bramborovou medailí ve stejné kategorii. Iva Pachtová 2. v kategorii 50:22, chvíli za ní jako 3. Jana Kilarová 51:42 a Iveta Prokopová 59:39.

Jako 4. muž absolutně a take ve své kategorii doběhl Patrik Pastor 37:22, dále ve stejné kategorii Jan Benbenek 38:11, Tomáš Věnsek 39:06 a Josef Šlahař 44:08, Radim Siuda 45:16. Další kategorii reprezentoval Miroslav Valošek s časem 46:09. Marek Škapa 38:37 obsadil 1. místo ve své kategorii, za ním Dan Šindelek 39:55, který se umístil na 2. místě ve stejné kategorii a jako 4. doběhl Tomáš Lipina 44:21. Ve stejné kategorii běžel i Petr Jorníček 45:07 a Radomír Pach 57:16. V poslední kategorii mužů obsadili přední příčky naši běžci Petr Škrabánek 41:46 1. místo, Roman Slowioczek 45:23 2. místo, Josef Smola 1:00:08.

Všem moc gratuluji a těším se na příští setkání.

Iris

Novojičínský půl maraton
zde vyhrál Patrik Pastor 1:17,15, celkově a mezi ženami doběhla Magda Drastichová druhá za 1:30:59,73 
Miloslav Nosek běžel v osobním rekordu 1:32:07,0 a Libor Jirů taktéž v osobním rekordu 1:44:08:,90 hod.

Foto Žorž

V neděli 17.10.2021 se konal 6.ročník tradičních městských běhů (5 km, 10 km, štafeta 4×2,5 km a dětský běh) v centru Havířova.
Součásti 10 km závodu bylo také MČR veteránů a veteránek.
Výtěžek ze závodů putoval na podporu klubu HSC Havířov v integrované Boccie. Hlavního závodů letošního ročníku se zúčastnilo 307 běžců.

Vítězem 10 km závodu se stal Shevchenko Serhii v čase 31:02 (nový traťový rekord), v ženách potom Nemchenko Maryna v čase 35:42.
Z našich nejlépe zaběhli na 10km trati Pastorová Petra 36:06 celkově 2. a 1. místo MČR kat., Miko Aleš v čase 34:17 1.místo MČR kat., 6.místo celkově. Další umístění našich běžců: Pastor Patrik 34:36, 7.místo celkově, Benbenek Jan 35:34 9.místo celkově, Filip Daniel 36:15 17.místo celkově, Jorníček Petr 41.05 1. místo MČR kat., Pachtová Iva 46:56, 2. v kategorií a 1.místo MČR v kat.
V závodu na 5 km obsadil celkové 4.místo a 1.místo v kategorii Dan Šindelek (18:10).

Fanoušci podél trati vydatně povzbuzovali během celého závodu a myslím si, že pozitivně ovlivnili výkony běžců. Velkým úspěchem rovněž byla částka, která se podařila vybrat na podporu klubu HSC Havířov. Je radost běhat, když člověk ví, že tím pomáhá i ostatním lidem.

Na start 10 km jsem šel s naprosto uvolněnou náladou a vůbec jsem nepociťoval, tak jako u jiných závodů předzávodní nervozitu. Věděl jsem, že bude pro mě důležité dodržet správné rozložení tempa (první půlku závodu pomaleji než druhou), které jsem si naplánoval před závodem. V posledních pár týdnech před závodem jsem u sebe zaznamenal určitý výkonnostní posun, díky posledním závodům a tréninkům. Tak jsem si nějak tak pohrával s myšlenkou, že bych mohl pomýšlet i na osobák. Nicméně nepřipouštěl jsem si to.
Po startu do čela závodu hned vystartovali nejrychlejší běžci a štafetáři. Mírně mě znervózňovalo, že je tolik běžců přede mnou a v hlavě jsem si říkal, že bych měl přidat. Přesto se mi podařilo nezazmatkovat a nenechat se zlákat startovním tempem. Před sebou jsem neustále viděl skupinku běžců okolo Peti Pastorové a Daniela Filipa. Této skupinky jsem snažil držet, přičemž stále jsem kladl důraz na to, abych nepřekročil plánované tempo, i za cenu toho, že bych později začal ztrácet. 
Skupinky jsem se držel v závěsu první půlku závodu. Po první půlce jsem cítil, že mám ještě dost sil a že bych tedy mohl zkusit trochu zrychlit a dotáhnout se. Což se mi podařilo a někde mezi 6-7km jsem skupinku doběhl.
Rovněž jsem udržoval mírně rychlejší tempo. Asi mezi 7-8 km jsem předběhl Péťu, která z mého pohledu běžela fantasticky a musel jsem hodně křivit hubu, abych ji předběhl.
Zbývající 2,5-2km jsem se dostal do běžecké euforie a běželo se mi nejlépe. Párkrát jsem se vyhecoval hlasitým pokřikem a v tu chvíli, už jsem věděl, že si běžím pro osobák. Postupně jsem se dotáhl na další běžce a dařilo se mi neustále zvyšovat své tempo, které jsem udržel až do cíle závodu. 
Po proběhnutí cílovou páskou mě zalila velká vlna euforie a obrovské radosti z výsledku. Zaběhl jsem si osobní rekord na 10 km (a zároveň 5 km). To je to proč běhám, pro tenhle pocit to vždy stojí za to. Vždy budou rychlejší a lepší běžci než jsem já, ale když překonáte sami sebe, tak to je ta největší odměna.
Byl to pro mě zatím nejlepší závod sezóny ve všech ohledech, podařilo se mi vytvořit osobák, potkat se na startu se skvělými běžci (nejen) z našeho klubu a podpořit klub HSC Havířov.

Honza Benbenek

Neplánované pařby bývají nejlepší … ale dá se to říci o maratonu? Ve čtvrtek 14. října jsem vyklusal na nejvyšší bod Ostravy (u vodojemu v Krásném Poli) a přijal telefonát od Ivana o Chřibském maratonu v sobotu 16. Kroměříž hodinu autem, dvě stovky starovného, ale to, co skutečně rozhodlo, bylo: Jediný závodní okruh!

Nemusel jsem tak už přemýšlet, jestli na páteční pracovní nebo školní „společenskou“ akci, maraton je maraton. Sice bez řádného odpočinku, pomineme-li jeden den relaxace, takže jen na obligátní čárku. Chřibský má ostatně v propozicích, že je nejtěžším v tuzemsku, pokud se ovšem přehlédnou etapy MUM či horské běhy.

Sandokan, kterého jsem vzal na výlet, oceňoval v Kroměříži pivo, dvanáctku za pětadvacet a radoval se i z ceny slivovice za dvacet korun. Já naopak z dobré společnosti počínaje Danem Orálkem, řadou účastníků MUM a v neposlední radě třemi – opakuji třemi – místy se záchody na stadionu (naprosto ojedinělá věc na závodech).

Od osmačtyřicátého ročníku „Chřibáku“ jsem neočekával nic extra výsledek právě s ohledem na nedostatek volných dní předem. Jak to robí ten Ivan, co běhá denně? Trasa to každopádně byla velice pěkná, v nekonečném stoupání na Bunč se zužitkovávaly tréninkové kopce na Kr. Pole, Hošťálkovice, Děhylov a rovněž Lysou Horu.

Třeba takové Kostelany, název sice nic moc, ale vesnice fajn s výhledem do okolí, pivem pod třicet korun a dřevěnou sportovní halou, kde by mohl být z fleku festival NWOTHM. Legrace ale přestávala v závěru, kde trať kopírovala frekventovaný tah na Kroměříž, přece jen silniční maraton. Čárka za 4:20:50 a nový závod v kalendáři!

Radek

Pomineme-li kultovní Moravský Ultra Maraton (MUM) s etapami jen o něco málo delšími než 42 195 metrů, odehrál se můj vstup do světa „ultra“ na domovské trati v Polsku v neděli 3. října 2021. Žel bez oslavence Libora, jenž plánoval 50 kilometrů běžet u příležitosti svých 50. narozenin.

Běh na trase Chorzów – Katowice – Myślowice – Siemianowice Śląskie – Chorzów jsem při Silesia Marathonu absolvoval předtím vícekrát. Maraton až na jednu výjimku vždy pod čtyři hodiny … a tajný plán byl tudíž zvládnout padesátku pod pět! Přálo tomu ostatně jak počasí, tak znalost místa.

Na stejný den připadl jako obvykle i termín slavného maratonu v Košicích. Jenže, když to na start v Chorzówě není po ranní prázdné dálnici ani hodinka autem, nebylo (a v budoucnu taky nadále nebude) co řešit. Silesia Marathon měl letos třináctý ročník a vystartovalo celkem přes 8000 účastníků.

Ultra padesátku nás běželo kolem tří stovek a na rozdíl od maratonců jsme si dali navíc dvě kolečka Parkem Śląskim. Dále se pokračovalo s nimi i půlmaratonci – mezi všemi se ostatně objevovali lidé, kteří by si v Česku netroufli ani pomýšlet na delší distance; v Polsku to brali ale jako výzvu.

Začátek prvního ultra jsem měl pomalejší, stejně jako maratony, pak se někdy od patnáctého šestnáctého kilometru už jen zrychlovalo, od čtyřicítky to šlo fakt svižně, pryč letěla i flaška ISO. Jakýsi statistik podobný Sandokanovi cestou hlásil, že jsem 180. na ultra, v cíli to však bylo 169. místo.

Bodejť, jak se běželo přímo do Kocioła Czarownic (Kotle Čarodějnic) na největším stadionu v této části Slezska. Padesát kilometrů za 4:58:12 jsem bral všemi deseti, tentokrát totiž „chuj s čárkou“ v tabulkách! Však se všichni sběrači ještě každopádně tento měsíc i tento rok stejně dalších dočkáme.

Radek

Konečně je to tady.

Měsíce těšení, příprav a tréninku na můj druhý maraton, který jsem chtěl už zkusit závodně a na to, až uvidím plno přátel na takové velké akci pohromadě a budeme spolu moci zažít něco velkého pomalu končí a je čas vyrazit.

Mít alespoň dvě hodiny spánku by pomohlo. Stejně tak by pomohlo, kdybych se jen dokázal zbavit těch pocitů nejistoty, jestli to vyjde a jestli to vůbec dokončím a nahradit je něčím pozitivnějším. Ideál ale v životě neexistuje a tahle nervozita k tomu bohužel patří. Mnohdy jí nezabráníme, ale někdy může proplout, aniž by nás příliš ovlivnila. Snad …

Kdyby mi někdo řekl rok a půl zpět, že poběžím Ostravský maraton, dobře bych se zasmál. Jako vtip dobré, ale tak nereálné, že bych ani nezvážil o tom snít. Jak jen může člověka změnit když udělá krok dopředu a prostě zkusí ten první výběh s nějakou super běžeckou skupinou. Takové zdánlivě malé věci mohou vést k nalezení nové vášně a v mém případě kompletně nového života. Malé výběhy se totiž pak začnou zvětšovat a z hobby je rázem zápal …

Za bouřlivého zvuku bubnů vyrážíme. Pořád nemůžu uvěřit, že už běžím OCM. Ještě teď si pamatuji, jak se to zdálo tak daleko. Je to ale super pocit. Ten adrenalin, který postupně nahrazuje nervozitu, hecování od našich skvělých Seitlovských šelem, přátel a rodiny na každém okruhu. Ten běh měnícím se okolím a hezkými části centra. Konečně …

Zatím vše klape podle plánu. Tempo lehce rychlejší, než jsem natrénoval. Daří se mi zbytečně nepřepalovat a jsem za polovinou. Já to možná dám!

… a nebo ne? Za 30. kilometrem tempo klesá. V těle jde cítit velká únava. Už to jde těžce. Nesmím zastavit nebo už se snad ani nerozběhnu. Už chci, ať to skončí. Co vůbec se sebou dělám? Proč dobrovolně? Do cíle je to ještě tak daleko. Prostě už to vzdej! Cítím se jako mentální případ, ale možná, když na sebe zkusím mluvit, tak ty kritické myšlenky převedu na něco více motivačního a doběhnu do konce. Vždyť jsem to dotáhl až sem. Běžím maraton a jde to lépe, než na co jsem natrénoval. To už prostě nějak dám. Na tohle jsem trénoval, pro tohle žiji! 

Proběhl jsem Sýkorák, cíl na dohled. Kromě toho je však na dohled pár set metrů před cílem i ta skupinka, se kterou to všechno začalo i s dalšími běžci z klubu, jak mi fandí. Tohle vedlo k nepopsatelným emocím. Slzy se snažily prodrat do očí. Nic takového jsem snad v životě nezažil.

Zvedám ruce a jsem v cíli. 4 minuty rychleji, než jsem natrénoval. Před závodem bych v takový výsledek nevěřil, ale jsem vděčný. 

Děkuji Seitlovským šelmám, dalším kamarádům z klubu i mimo klub a rodině za tyto skvělé zážitky a podporu. Zároveň gratuluji běžcům za parádní výkony a umístění, kterých na OCM dosáhli.

Děkuji Peti Pastorové, kterou také pokládám za kamarádku za pomoc s trénováním, rady, motivace a trpělivost s mým poskakováním dovrchu při běhu 😄 

Ottu Seitlovi za postřehy a názory, které mě posunuly a za to, že proměňuje přehnaně vážné konverzace na vtipnější.

Všem, kteří se podíleli na přípravách OCM.

S vámi je život světlejším místem. A tvoříte okamžiky, které jsou nezapomenutelné.

– Míla

Opět se naši neztratili na 19. ročníku  Běhu rodným krajem Emila Zátopka.