admin

Děkujeme tímto všem, kteří se podíleli, a ještě stále podílejí na pomoci při odstraňování škod, které byly způsobeny deštivým a větrným počasím o víkendu 13. – 16. září 2024 na našem stadioně MK Seitl v Ostravě – Martinově.

Velké díky je adresováno těm, kteří nás podpořili finančně: BOKOLOBKA TÝMU OSTRAVA z.s., Atletickému klubu Emila Zátopka Kopřivnice, z.s., Jaroslavu Hrabuškovi, Rostislavu Marvanovi a Petru Škrabánkovi.

Speciální poděkováni směřujeme také Michaele Maňkové a kolektivu z prádelny.

Děkujeme a klidné dny všem přejí členové výkonného výboru Maratón klubu Seitl Ostrava z.s.

 

OCM je ostravská srdcovka. Nejtěžší je asi rozhodnou se poprvé, to už ale proběhlo před pár lety. To se necháte zlákat na předzávodní proběhnutí tratě a pak se vás jako že nic jedna velmi rychlá běhna zeptá, zda něco nepoběžíte. No a vy se zamyslíte a řeknete si kdy, když ne teď. (Bylo to v době covidu, hodně jsem tenkrát chodil pěšky a samozřejmě i běhal, tak do 10 km . No a měl za sebou Olomoucký ½ maraton, mimochodem moc pěkný závod.

Od té doby je konec léta a začátek školního roku ve jménu OCM. Celý rok se člověk může na něco těšit, že? Poslední dva ročníky tedy byly spíše letní, nebo tropické, ale to je fuk, když máte anděly (kamarády a kamarádky), kteří vám podají pití kdykoli potřebujete. Od prvního maratonu máte každý rok více přátel, což se ale ještě prolomilo ve chvíli, kdy mě napadlo přihlásit se na běžecké soustředění MK Seitl. Pak už máte opravdu hodně přátel. Ten název klubu dost mate, protože tam běhají skoro všichni i ultra vzdálenosti, netřeba se ale na druhou stranu toho děsit.

Takže dnes jsem vyběhl s kamarády. Vypadalo to velmi růžově, protože Mirek, který byl po B7, tvrdil, že bude vyklusávat a tím pádem poběží pomaleji než obvykle. Plán byl na světě, mám tahouna k traťovému rekordu. Od startu se mi běželo moc pěkně, Mirek je společenský typ. Po pár kilometrech, protože samozřejmě všichni víme, že začátek se nemá napálit, jsem se koukl na tepovku toho našeho klusání. Ejhle na hodinkách 167, tak to se letos zase nepovedlo, Mirka jsem nechal vpředu a zvolnil. Jednou bych chtěl běhat jeho tempem klusu. Dál jsem si vychutnával skvělou atmosféru, kdy vás povzbuzují lidé jménem, které si přečtou na čísle. Oživení je rozhodně štafeta, která se běží částečně na stejné trati, ale když jsme si s Milanem běžícím štafetu vyměňovali pozdravy a přání, aby to dobře dopadlo, málem přeběhl svoji odbočku.

Závod bez krize by byl asi divný. Ta moje přišla cca na 24 kilometru. Do boty mi skočil kamínek a dostal se až na vložku. Musel jsem zastavit, sundat botu a kámen vytřepat. Normálně to nic není, ale v tom vedru při zvednutí se mi točila hlava jak po 8 pivech s nějakou vodkou (všichni jsme byli na chmelu, že?). A tu se zjevil kamarád anděl Luděk, který mi přivezl domácí chladný ionťák a o jeho kolo jsem se na ¼ minuty mohl opřít a počkat na konec letového provozu. Nohy sice dál postupně tuhly, ale nic zásadního, s tím se počítá. Z vody jsem se dusil jen jednou, ale to se zase zjevila kamarádka andělka, která mě ubezpečila, že má školení první pomoci, které mám sice také, ale bylo to moc prima. Tahle rychlá běhna mě kousek táhla, ale pak jsem zase zpomalil. Protože běháme pro radost a ti rychlí nikdy nepochopí, že my pomalí si to na trati můžeme déle vychutnat.

Poslední kolo mě podpořila švagrová, která stejně asi litovala, že neběžela naostro. Každé kolo jsem si u hradu dal sprchu a políval jsem se vodou v kelímku. Mokré záda byl nakonec jediný zdravotní problém – mokré oblečení více třelo – takže pohoda, na to se neumírá. V posledním kole jsem se předbíhal s neznámými mladými holkami. Chvíli vedly, pak jsem se je vedení vystřídal. Nenapadlo mě, i když mohlo, že minimálně jedna byla slušná sprinterka. Už před modrým kobercem nasadila a já zjistil, že musím nadoraz. To mě sice baví, ale objektivně to vypadalo, že mne dostihne 5 metrů před cílem taková křeč, že už do cíle nedoletím. To jsem zkušeně nechtěl riskovat, protože naposledy, když jsem tu chybu udělal, a honil se s 15letými ragbisty, jsem si narval lýtko. Tak ta šikovná dvacítka mě přesprintovala a já bez křeče šťastný v cíli padl do náruče mojí manželky. To je konec dnešního příběhu. Jo a Mirek vyklusal B7 cca za 4 hodiny. Přátelé bylo to úžasné, díky vám všem.

Radim Václavík

Rok se s rokem sešel a opět tady byl téměř konec prázdnin a stejně jako loni byl s tímto obdobím spojen Hrabovský půlmaraton. Termínovka je nabitá, a tak již podruhé musel být závod uspořádán v dřívějším termínu než jak bývalo v Hrabové zvykem. Málokdo si dokázal představit, že by mohlo být letos stejně „brutální“ počasí jako loni, kdy vlhkost vzduchu připomínala prádelnu. Ano, v sobotu to prádelna nebyla, ale teplota atakující 30 °C ze závodu udělala „peklo“ 😊. Vůbec se nedivím, že se našlo pár jedinců, kteří to vzdali a nedoběhli. Sám jsem dobíhal v téměř tréninkovém tempu a nějaké závodění mi bylo minimálně poslední 3 kola, což je téměř polovina půlmaratonu, u zadní části těla, však víte u které 😊.

Byli v závodě i tací, které podmínky nijak výrazně nelimitovaly a občas jsem zaslechl, že si někdo v závodě udělal „osobáček“….smekám!!! Hlavně čtvrtmaratonci to vychytali. Nemuseli být na trati tak dlouho a jejich sestupná výkonnost nebyla tak razantní. A když jsme u nich, mezi muži zvítězil Martin Tofel z Kozlovic v čase 39:56 minut. Druhý necelých 6 sekund za ním finišoval náš Jan Benbenek a třetí doběhl Patrik Hanzlík z Dolního Benešova – Zábřehu 43:48 min. Mezi ženami jasně vyhrála Petra Pastorová 47:19 min. Další dvě příčky získaly Lucie Bačová z AKEZ Kopřivnice 52:16 a Zuzana Lippová z SK Černé plíce 53:07 min.

V hlavním závodě nenechal nikoho na pochybách papírový favorit David Flaša (Abstinenční repre), hned od začátku se ujal vedení a svůj náskok až do cíle už jen zvětšoval. Vyhrál časem 1:21:05 hod. Další dvě místa už patřily našim běžcům a to v pořadí druhý Marek Škapa 1:26:37 a třetí Ondřej Dominik 1:27:22 hod. Ženskou kategorii si pohlídala zkušená Eva Filipiová (Šumperk/Alisy Sport Team) s cílovým časem 1:29:09 hod. Druhé místo v osobáku 1:30:56 brala Jaroslava Ježková (SALOMON) a třetí skončila Hana Legerská (SSK Vítkovice) 1:32:47 hod.

Náš oddíl statečně reprezentovali Dan Šindelek 1:31:07, Petr Škrabánek 1:34:49 a 1. místo v kategorii, Roman Slowioczek 1:43:12 a 3. místo v kategorii, Jan Fousek 1:48:08, Tomáš Lipina 1:57:22, Miroslav Valošek 2:00:59, Alfons Vytisk 2:09:26 a 1. místo v kategorii a Josef Smola 2:30:08 a 3. místo v kategorii.

Poděkování opět patří pořadatelům, obci Hrabová, sponzorům a všem, kteří se na organizaci podíleli. Další závod Hrabovských běhů bude Běh 17. listopadu, takže na svátek Boje za svobodu a demokracii opět v Hrabové na viděnou.

Ondra

Trvalo to dlouhých 5 let, než se opět na našem stadionu v Ostravě – Martinově konal tento netradičně pojatý závod. Ano, byl uspořádán na poslední chvíli, a tak zřejmě neměl šanci oslovit více něž těch 11 odvážných startujících. Startovné v ceně jednoho čepovaného piva se vrátilo už během závodu konzumací na občerstvovací stanici. A když jsme u toho, čím se tento závod odlišuje od běžného běžeckého zápolení, tak mě evokoval biatlonský sport. Po každém kole jako bych se ocitl na střelnici, kelímkem namířil místo na terč do dutiny ústní a  rychlou střelbu nahradil rychlý „splav“. Jen oproti zimnímu sportu nás čekala čtyřikrát položka ve stoje. „Ležku“ měl možná někdo až po ukončení konzumace. Ona totiž byla po doběhnu vyvinuta enormní snaha, aby se ta naražená bečka ještě toho večera dopila. Po závodě totiž přišli další konzumenti, kteří si prostě na těch pět kilometrů v závratném tempu, se kterým by měl v tom vedru problémy i Jacob Ingebrigtsen, nevěřili 😊.

Tohle odpoledne tak nějak nešlo o to, kdo bude první nebo druhý…aneb jak glosoval Otta: „První žena v cíli byla současně i tou předposlední!“ A proto nebudu uvádět, kteří borci se umístili na bedně. Kdo bude chtít, výsledky si jednoduše najde.

Budu doufat, že nás nebude čekat další pětiletá prodleva a za rok se na startu sejde daleko početnější pole, aby se ty ženské za tou pípou tak moc nenudily 😊.

Ondra

 

Tým okolo manželů Dedkových v neděli 11. srpna uspořádal jubilejní 10. ročník Běhu Olbramicemi. Opět bylo na výběr ze dvou běžeckých tratí. Hlavní závod měřil šestnáct kilometrů a ten doprovodný měl kilometry čtyři. Zazávodili si také děti a součástí byl také Nordic Walking, který kopíroval obě běžecké trasy. Závod byl podpořen z rozpočtu města Olbramice a bylo to znát. Za „kilíčko“ startovného předem, na místě to bylo 150,-Kč, dostali závodníci v cíli nápoj, klobásu a fidorku. Navíc byly na stolech k pojídání buchty a jiné pochutiny. Potrženo sečteno člověk dostal více než do závodu vložil. A k tomu jako super bonus ta sice náročná, ale moc pěkná trasa hlavního závodu. Počasí se nedalo téměř nic vytknout krom jedné podstatné maličkosti. Spíše, než na běh to byla teplota ideální na chytáni bronzu někde u vody.

Na krátké trati patřil k favoritům náš Jan Benbenek a své papírové předpoklady přetavil ve vítězství v čase 13:53 minut. Z našeho oddílu běžela ještě Jana Dominiková a 4 km zvládla za 20:36 minut.

V hlavním závodě se jal tempo udávat Daniel Matejovič, jenž si a začátku vytvořil náskok. Ten pomaličku stahoval Matouš Vrzala z SSK Vítkovice, Daniela doběhl a v závěru mu nedal šanci a zvítězil v čase 1:06:30 hod. Daniel na něj v cíli ztratil 52 sekund. Třetí místo si pohlídal náš Ondřej Dominik finišující v čase 1:10:17 hod.

Mezi ženami kralovala časem 1:24:08 Iva Pachtová z Ostravy. Následovaly ji Zuzana Lippová z SK Černé plíce 1:31:21 a Alena Kalwarová z BK Ludgeřovice 1:37:45 hod.

Náš oddíl ještě reprezentovali Tomáš Lipina 1:48:51 a Alfons Vytisk 1:50:28 hod.

Ač šlo o 10. roční, já zde byl poprvé. Musím však upřímně uznat, že vědět, o jak krásný závod se jedné, byl bych zde již dříve. Je z podivem, že zde byla tak nízká účast a to závod nekolidoval z žádným jiným v blízkém okolí. Tak snad zde za roku bude účast daleko vyšší.

Ondra

 

Po pěti letech se opět uskuteční na našem stadionu v Ostravě – Martinově Seitlovácká Relativní 10°. Závod s mottem „smyslem není přivézt sportovce k alkoholu, ale alkoholiky ke sportu“ se uskuteční ve čtvrtek 15. 08. 2024 a odstartován bude v 17:00 hodin. Po skončení závodu můžeme posedět u dopíjení bečky piva. Veškeré podrobnosti o závodu a pravidlech najdete v PROPOZICÍCH.

Chystáme hromadnou objednávku klubového oblečení. Má-li kdokoli z členů oddílu zájem, může poslat svou objednávku na mail: mkseitlostrava@gmail.com a to do konce měsíce srpna. Stačí napsat o jaký typ oblečení máte zájem, velikost a počet kusů. Vybírat můžete pod tímto odkazem: KLUBOVÉ OBLEČENÍ. Pokud by si chtěl někdo vyzkoušet, co by mu sedělo, tak na našem stadionu v Ostravě Martinově je některé oblečení k dispozici, ale zdaleka ne ve všech konfekčních velikostech.

Aktuálně probíhají XXXIII. Letní olympijské hry ve francouzské Paříži a pan Jaromír Horák, předseda TJ Liga stovkařů Ostrava, opět při té příležitosti přichystal projekt Olympijské štafety. Na osm běžců mělo čekat během dvou dnů 480 km, což je vzdálenost z Ostravy do Mostu, kde letos u místního jezera vyrostl Olympijský park. Akce byla naplánována na víkend 27. a 28. července.

Jak už to tak bývá, akce se neobešla bez komplikací a tak jsme museli pár dní před startem řešit složení štafety, protože někteří běžci byli nuceni z akce odstoupit. Takhle narychlo se již nepovedlo doplnit stav na původních osm vytrvalců, ale i tak jsme byli rádi za sedmičku statečných, dvě ženy a pět mužů.

Start štafety proběhl v 8:00 hodin ráno od Nové Radnice na Prokešově náměstí a postaral se o něj zastupitel města Ostravy a předseda komise pro sport Martin Kret. Od radnice běžela první skupina do Krásného Pole, kde nás na místní radnici přivítal starosta Tomáš Výtisk. Čekalo na nás milé přivítání, malé občerstvení a také slova obdivu. Druhá skupina se přemístila do Bruntálu, odkud na ně čekala jejich porce kilometrů. Z náměstí Míru se o start postarat předseda TJ Olympia Bruntál Jan Urban.

Zatím co slunce stoupalo a rozpalovalo silnici, začali jsme ukrojovat kilometry z naplánované vzdálenosti. Po poledni jen ve stínu atakovala teplota tropickou pětatřicítku, ale my se dál snažili plnit stanovený cíl. Obě skupiny se sešly u rybníčku Malá Čiperka kousek od Lázní Bohdaneč, kde jsme se krátce svlažili a společně jsme pak pokračovali do Mladé Boleslavi, kde nás čekal nocleh.

Ráno jsme se přemístili k Labi a podél jeho toku jsme po cyklostezce společně vyběhli do druhého dne štafety. Odměnou nám po pár kilometrech byl pohled na soutok Vltavy a Labe. Nemilá zpráva přišla přímo z Olympijského parku, kde v noci vítr poničil sponzorské stany a park tak zůstal uzavřený a krizový štáb řešil, co bude dál. Nakonec se se jim podařilo vše vyřešit a park se ve 13:00 hodin otevřel veřejnosti a my úspěšně o hodinu a půl později dorazili k jeho branám.

Celá naše skupina byla uvedena na slavnostním podiu, kde jsme českým olympionikům, zastoupenými olympijským vítěze v moderním pětiboji Davidem Svobodu a trojnásobnou olympijskou medailistkou v běhu na lyžích Květou Jeriovou Peckovou, předali olympijskou pochodeň ve tvaru štafetového kolíku a další upomínkové předměty. Byli jsme pak pozváni k prohlídce celého Olympijského festivalu a s chutí jsme se zapojili do vyzkoušení některých olympijských sportů.

K večeru jsme vyrazili na sdílených kolech, nám dobře známých z Ostravy, do centra Mostu. Cílem byla hospoda Severka, která se proslavila v komediálním seriálu Jana Prušinovského a Petra Kolečka Most! Od jezera k Severce to bylo skoro pořád do kopce, a tak nám bylo odměnou pivíčko, pokec s místními štamgasty, kteří nás přizvali ke stolu a v éteru zněla každou chvíli zlidovělá hláška: „dycky Most!“

Pak už na nás čekala jen chladná noc ve stanovém městečku a druhý den ráno jsme vyrazili zpátky směr Ostrava. Mise byla splněna. Během celé akce nedošlo k žádnému zranění běžce či nějaké nepříjemné situaci. Nakonec jsme byli panem Horákem obeznámeni, že by rád uspořádal za dva roky štafetu u příležitosti zimní olympiády v Itálii. A proto je na místě panu Horákovi poděkovat za organizaci a vše okolo.

Ondra

 

Představte si maraton, kde místo slunce zapadajícího za obzor běháte v záři půlnočního slunce. Takový je Midnight Sun Marathon v Tromsø, Norsko, který se letos uskutečnil v červnu 2024. Tento závod však není jen o běhu. Připravte se na neuvěřitelné dobrodružství plné alkoholu, žádného spánku, nezdravého jídla, ledové vody, extrémně nízkých teplot a nečekaných setkání s divokou přírodou.

Naše dobrodružství začalo v Ostravě, kde jsme se kvůli zpoždění dostali na krakovské letiště na poslední chvíli. V noční bouřce jsme odstartovali směrem do Osla, kde nás čekala další výzva – nocování na letišti. Do letadla jsme nastupovali jako úplně poslední, vyčerpaní, ale plní očekávání. Po dvouhodinovém letu, bylo v Oslu daleko více světla než v Krakově. Následující dva dny jsme strávili objevováním krás Osla, a poté jsme se konečně vydali zpožděným letem do našeho vysněného Tromsø, připraveni na všechna dobrodružství, která nás tam čekají.

Koupání v Ledové Vodě

Před odletem do Tromsø, jsme se v Oslu rozhodli tradičně osvěžit v místních vodách, jejichž teplota je natolik nízká, že by do ní nevlezl ani potápěč v zimním neoprenu. Tento ledový šok je považován za rituál, který symbolizuje odvahu a odhodlání se postavit na start maratonu. Někteří se odváží ponořit jen nohy, zatímco jiní (my) se vrhnou do vody celým tělem.

Nezdravé Jídlo na Každém Kroku

Zapomeňte na zdravé sacharidy a proteiny. Během běžecké dovolené v Norsku jsme se často oddávali kalorickým bombám v podobě fast foodu, sladkostí a jiných nezdravých pochoutek. Nebylo výjimkou si dát čokoládu, hamburger nebo soba. Vše samozřejmě zapít „levným“ norským pivem. Pokud Vám ho teda prodají….po určité hodině už v obchodě nelze koupit. Tromsø je známé svým bujarým nočním životem a účastníci maratonu toho rozhodně využijí. V místních barech a hospodách teče alkohol proudem a atmosféra je plná euforie a radosti. Maratonci se často rozhodnou strávit noc před závodem popíjením a užíváním si společenské atmosféry, čímž se připravují na nezapomenutelný závod plný adrenalinu.

Nízké Teploty

I když se jedná o letní maraton, teploty v Tromsø jsou velmi nízké, zvlášť pocitově, když u nás v tu dobu bylo přes 30°C. Po vystoupení z letadla to byl obrovský teplotní šok. Místní říkali, že sníh roztál už v květnu, zřejmě mysleli ve městě. Při pohledu jen kousek dál to vypadalo, že sníh tam vydrží až do zimy. Na ubytování jsme proto zapnuli topení, ledničku, světla a vše co vydává teplo. Termo oblečení je nutností, ale ani to často nestačí k zahřátí, když teploty klesnou k bodu mrazu.

Setkání s Divokou Přírodou

Kromě extrémních podmínek se běžci mohou setkat i s divokou faunou, která je pro tuto oblast typická. Tromsø je domovem mnoha druhů zvířat, a přestože jsou útoky vzácné, je dobré být připraven!!! Lední medvědi, tyto majestátní šelmy se občas toulají blíže k obydleným oblastem. Setkání s nimi je extrémně vzácné, ale stále možné a my jsme je zahlédli. Polární lišky, malé, ale odvážné polární lišky, mohou být zvědavé a občas se přiblíží k lidem hledajícím jídlo. Další nebezpečná zvířata, která se v této oblasti mohou vyskytovat a představovat riziko, jako jsou například vlci nebo rosomáci. Naopak nepotkali jsme ani jednoho tučňáka, i přesto, že jsme se na ně těšili!!!

Polární záře Aurora Borealis

Tromsø je jedním z nejlepších míst na světě, kde můžete zažít úchvatnou polární záři. Tato nebeská show, známá také jako Aurora Borealis, zde maluje noční oblohu zářivými odstíny zelené, růžové a fialové. Polární záře je fascinujícím přírodním fenoménem, který přitahuje cestovatele z celého světa, a v Tromsø máte jedinečnou šanci ji spatřit. Místní průvodci nabízejí speciální výpravy za polární září, které vás zavedou mimo městské světlo, kde můžete obdivovat tento přírodní zázrak v jeho plné kráse. Vidět polární záři v Tromsø je nezapomenutelný zážitek, který vás okouzlí a zanechá ve vás hluboký dojem. Byl to skvělý zážitek!!!

Unikátní Zážitek pro Odvážné

Midnight Sun Marathon v Tromsø není jen o běhu. Je to extrémní zážitek, který testuje fyzickou i psychickou odolnost všech účastníků. Je to oslava života, odvahy a přátelství v jednom z nejkrásnějších a zároveň nejdrsnějších míst na Zemi.

Pokud hledáte něco víc než jen obyčejný maraton, Tromsø je místem, kde můžete zažít něco naprosto jedinečného. Připravte se na nezapomenutelný závod, který vás provede nejen úchvatnou krajinou, ale také hranicemi vašich vlastních možností.

Radim

 

 

Kateřina Řehová z Prostředních Bludovic je členkou našeho klubu od března letošního roku. Mohli jsme ji již několikrát zaregistrovat na závodech v oddílovém dresu, jak prohání soupeřky.

Jak dlouho běháš? 3 roky

Kolikrát týdně běháš? 2 až 3x

Kolik kilometrů týdně v průměru naběháš? Cca 20 – 30 km

Používáš nějaký sport tester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Hodinky Garmin

Kde nejčastěji běháš? V okolí domova či Ostravě – převážně po silnici

Běháš raději sama nebo s někým dalším? Raději sama, ale společnost mi nevadí je to občas docela příjemná změna.

Posloucháš při běhu hudbu? Ano

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi zhruba za poslední rok běžela? Běhávám většinou okolo domova a zatím jsem se účastnila jen závodu Vltava Run nemůžu říci, že by to bylo nejzajímavější místo, ale zato to byl pro mě jeden velký zajímavý pozitivní zážitek. Na zajímavé místo si ještě počkám.

Máš svůj běžecký vzor, popřípadě někoho obdivuješ či nějakému běžci (sportovci) fandíš? Běhám si jen tak pro sebe a nikdy jsem moc nesledovala dění okolo běhu, vzor tedy žádný nemám a fandím všem co sportují.

Jaký typ závodu preferuješ? Silnice 

Máš svůj oblíbený závod? Moc závodů zatím nemám, takže v tuto chvíli asi Běh žen a teď, už i Vltava Run. Na každém je něco, proč se na tyto závody ráda vracím.

Na který svůj dosavadní běžecký výkon jsi nejvíce hrdá? Asi na to, že jsem zvládla bez úhony Vltavu Run a nebyla jsem na to zase až tak mizerně.

Jaké máš běžecké ambice? Doposud jsem si běhala pro radost a udržení kondice. Ale po vstupu do klubu Seitl a sledování vzájemné podpory, prožívání zážitků na závodech, ….  bych se zatím držela při zemi a motivačně se pokusila uběhnout 1/2marton.

Jaké další sporty, kromě běhání, nejčastěji provozuješ? Jízda na kole, in-line, poledance, volejbal, plavání.

Máš kromě běhání ještě nějaké jiné koníčky či zájmy, jaké? Háčkování, občas si předčtu i nějakou knížku.

Co bys popřála našemu klubu MK Seitl Ostrava do dalších let? Spoustu nových členů, aby šel klub co nejvíce vidět se svými úspěchy.

Moje aktuální rekordy:

5 km: 23:50

10 km: 48 min.

půlmaraton: neběžela jsem

maraton: neběžela jsem