Druhý svátek vánoční a jak jinak si jej užít než tím, co mě baví, tzn. zaběhnout si Štěpánský běh v Martinově už 44. ročník -můj teda první. Na Štědrý den jsem si zaběhla závod v Jilešovicích, břečka teplota byla něco málo nad nulou. Což na Štěpána byl úplný opak, -9 stupňů, kosa jak z nosa, jak se říká, ale i tak nás to s holkama Evičkou a Lenčou neodradilo na závod dorazit. Jen jsme přemýšlely, jak se vlastně obléknout, co si vzít za boty. Dorazily jsme společně na stadion MK Seitl do Martinova a šly se zaregistrovat. Vzaly čísla a hurá trošku se musíme rozklusat, ať nevybíháme úplně studené. Potkáváme známé a pomalu se připravujeme na start. Je odstartováno a vybíháme ….vybíháme v brutálním tempu i když na cestě je to na klouzačce a vedle mě týpek prohlásí „no vidím, že se toho ledu někteří nebojí“. Po 500 mě dobíhá Petra Pastorová a s takovým tím jejím lehkým klusem říká „baf konečně tě mám“, chvíli běžíme spolu, ale po pár desítkách metrů se mi vzdaluje a vidím už jen její záda a tu lehkost. A já zjišťuji že jsem se nechala unést davem a začátek přepálila. No co už nějak to dopadne…trošku jsem zpomalila protože jsem věděla, že to tempo je na mě moc rychlé. Predbíhali mě nejprve jen chlapi ale pak i ženské, tak jsem se statečně držela nějakého svého tempa, které udržím…do Děhylova jsem myslela že mi umrzne malíček na pravé ruce, ale povolilo to. A běžím stále dál. Po cestě zpět potkávám u rybníku pána běžce…jen v kraťasech, žabkách, rukavicích a čepice. Nějaký otužilec. Doběhla jsem do cíle a od ostatních běžců, co běželi za mnou slyšela, že pán spadl a náš Mirek Evička a Lenička mu poskytly první pomoc jinak by tam pán asi umrzl, poranil si nohu! Krásné gesto,vzdali se umístění na bedně a to se cení! I přesto holky doběhly s 11minutovým zpožděním v krásném čase. V bufetu na běžce čekal teplý čaj a guláš a tombola. Pro mě to bylo skvěle strávené dopoledne se super lidičkama a jsem moc ráda, že jsem součástí této party lidí.
Katka
Štěpánský běh se běžel podruhé ze stadionu v Martinově. Na start se postavilo 80 závodníku a z toho 23 naších.
Za mrazivého počasí minus 9 a kluzké trati vyhráli naši a to Patrik Pastor za 53:12,5 min. který vyhrál před Matoušem Vrzalou z Vítkovic o 2:45 min.
V ženách vyhrála Petra Pastorová 1:01:21,5 na druhém místě doběhla ze s tratou 1:15 min. Eva Filípiová ze Šumperka.
Z naších doběhl na třetím místě Tomáš Věncek 56:05,4 a hned za ním Benbenek Jan 56:12,5 Dominik Ondřej 57:44,9 svojí kategorií vyhrál, Škapa Marek vyhrál taky svou kategorií za 1:00:02,2 David Pastor 1:02:00 Daniel Pastor 1:02:15 Škrabánek Petr, vyhrál svojí kategorií 1:04:08,1 Šlahař Josef 1:04:42,3 Drastichová Magdaléna 1:06:09,1 Marvan Rostislav 1:06:15,6 Šeděnková Kateřina druhá v kategorií 1:07:00,2 Jorníček Petr 1:11:44 Dvorský Ladislav 1:12:28,2 Milfait Petr 1:14:52,6 Pachtová Iva vítězka kategorií 1:14:57,1
Dostálová Kateřina 1:15:38,8 Vytisk Alfons vítěz své kategorií 1:16:59,6 Kilarová Jana1:17:59,1 Josef Smola Druhý v kategorií 1:22:50,9 Tomaszewiczová Eva 1:23:12,1 a poslední Valošek Miroslav, který nedoběhl, protože pomohl odvézt otužilce, jež nezávodně běžel v sandálech a zranil se na ledu. Stejně jako Eva Tomaszewiczová, jež přišla o umístění v kategorii, protože rovněž pomohla tomuto běžci a rovněž Lenka Běhunčíková, jež by se také umístila na stupňích vítězů ve své kategorii. Těmto našim běžcům patří velký dík!
Po závodě byly připraveny účastnické medaile, guláš, čaj a všichni dostali cenu.
Běžci se rozprostřeli rychle po celé trase závodu, která vedle od hřiště Sokola Hrabové po cyklostezce směrem ke kostelu sv. Kateřiny a zpět podél hlavní cesty ulice Paskovské. Nejsem milovníkem okruhů, ale dva se dají krásně zvládnout, a navíc při povzbuzení ze strany diváků, i s úsměvem. Tentokrát jsem docela zanedbala snídani, takže mě na prvním okruhu začaly chytat křeče v žaludku a do toho píchání v boku. Ale dle rady Otty, při proběhnutí kolem cílové a startovní části, a jeho pomyslně vztyčeného výhružného prstu, jsem se snažila držet celé druhé kolo běžce přede mnou. Povedlo se, jak to u mě bývá zvykem na posledních 3 kilometrech jsem ještě předběhla pár závodníků, ano mám tedy zásoby a musím více makat, a úspěšně s doprovodem Milana doběhnout do cílové rovinky.
