admin

Program akce Kulíškova desítka 1. 10. 2022

Sportovně rekreační areál „Na Hrázi“, obec Darkovice.

Dne 1. 10. 2022 si můžete odběhnout 5,10 km- projít si trať 3km- pro děti máme dle věku tratě od 100 do 500m.

Občerstvení zajištěno. Pro děti je připraven doprovodný program.

Žádáme o on-line registraci běžců na 5,10 km a dětských tratí!!

Každý běžec – dospělý i dětský dostane startovací číslo, medaili, balíček s občerstvením.

On- line registrace závodníků:  https://forms.gle/GHqpXPHzqLw3v5HFA

Cena on- line registrace: 150,-kč

Registrace na místě: 200,-kč

Dětské závody do 15 let zdarma, pěší trasa zdarma.

Časový harmonogram dne:

9:30 -10:45 registrace závodníků

10:30 závod dětí od 0-6 let

10:40 závod dětí 7-10 let

10:50 závod dětí 11-15 let

11:00 závod na 10km

11:05 závod na 5 km

12:30 vyhlášení dětských vítězů

12:45 vyhlášení vítězů závodu na 5,10 km

Po celou dobu trvání akce možnost projít pěší trasu 3 km.

Oficiální ukončení akce 15 hodin.

Další informace najdete na Facebooku : Kulíškova desítka 1. 10. 2022 

nebo Kamila Plačková tel. 776 82 82 84, kamila.plackova@seznam.cz

Naši na Jesenickém maratonu: 
Petra Pastorová      3:52:15
Petr Brož                  4:45:51
Miroslav Valošek     4:59:51
Iva Pachtová             5:09:52
Radek Luksza            5:41:14
Gabriela Dostálová 5:49:10
Půl maraton:
Radomír Doležal  2:59:13

a ve společnosti indiánů Raramurí!

Tak, a mám za sebou vrchol letošní sezony, který se opět odbýval na jihu Moravy a pomezí Vysočiny v opravdu vybrané společnosti. Mezi níž tentokrát nechyběli indiáni z mexického kmene Raramurí (Tarahumara) platící ve světě dlouhých běhů za kultovní. Talina a Antonio Ramirez – sestra s bratrem – se očividně necítili v jiném prostředí ani na asfaltových cestách vůbec ve své kůži, ale snažili se reprezentovat. Mně se odvděčili za nezájem o společné foto přisednutím jednoho rána ke snídani. Nejprve přišel na řadu Moravský Ultramaraton (MUM) se sedmi etapami se vzdáleností cca kilometr nad maraton v sedmi dnech.

Lomnická

Úvodní etapa jubilejního třicátého ročníku MUM probíhala klasicky za vedra a čítala jednu docela zajímavou změnu po druhé polovině. Začínal jsem, jako obvykle opatrněji, a nevyšel tedy plán běžet každou etapu pod pět hodin. Lomnickou jsem měl za 5:19:36. Na scénu se tu vrátil s plnou parádou i s bourbonem UltraLibor Svozil, čas 7:00:36.

Boskovická

Opět vedro a návrat k silničnímu začátku (vloni byl terénní kvůli rozkopané cestě), navázání běžeckého přátelství s německým hrabětem Jobstem von Palombini, zjištění, že jeho krajana Michaelu Kienemu letos nedostihnu, naopak starého kamaráda Ivana Raffaye překonávám, a finiš za 4:58:14. Libor za 6:43:37. Regenerace ve vířivce a u masérky.

Blanenská

Zkazil ji déšť, respektive sračky, jež se po něm nadělaly na vidláckém pozemku u Černé Hory s asi kilometrovým stoupáním. Zde nadávali i ti, kterým vedro na MUM vadí, chtěli chladněji a měli to za to … Zlaté tropické počasí! Dobře jsem udělal, že jsem zasvinil boty Bondi, lepší a rychlejší Rincon 3 zůstaly v pořádku. Já za 5:00:58, Libor za 6:27:45.

Tišnovská

Zlom k lepšímu představovala už ta třetí, kdy prakticky zmizely bolesti ve stehnech, ve čtvrté etapě jsme pak u Svratky ve Veverské Bitýšce vstoupili do druhé poloviny MUM. Vrcholným zážitkem bylo sledovat indiána Antonia v běhu kozí stezkou, kdy po ním nebylo nic, než sráz a dole řeka! Tišnovská mi letos hodně seděla, 4:57:15, Libor za 6:52:19.

Olešnická

Nejrychlejší, byť jsem se na nejkrásnějším a předlouhém silničním úseku kolem přehrady Vír potýkal s „bolením břicha“. S třímetrovým přídělem toaletního papíru na třetí občerstvovačce se to však zvládlo. Ivana jsem předběhl na konci, ale závěr patři Bohuši Barbořákovi letícímu o život. Můj čas 4:38:55 (vloni při premiéře 5:00:14) a Liborův 6:37:22.

Bystřická

Výsledkem ze čtvrtka jsem si vysloužil místo v rychlejším autobuse s běžci startujícími až ve s tři hodiny odpoledne. Takže: Plán pěkně z posledního místa. Až do dvacátého kilometru sám a poté už tu byla legenda Sigrid Eichner a další a další. Pro mne vůbec nejlepší etapa ze všech a letos i s vyklusáním předzávěrečného stoupání, 4:45:56. Libor 6:28:25.

Cimrmanova

MUM debut Alfa Výtiska z MK Seitl Ostrava v jediné etapě na dvě kola za 4:53:33! Já běžel sedmou na pohodu za 4:55:08 a zvládl tak záměr mít poslední čtyři pod dvacet hodin. Letošní MUM jsem absolvoval skoro o hodinu lépe, než vloni, za 34:36:02 na čtyřicátém místě. Byla také větší konkurence. Libor skončil na jednasedmdesátém místě, 46:13:03.

TMMTR

Rozběhaný s 301 kilometry za týden, plný dojmů a taktéž určité lítosti, že MUM je za námi, jsem pouhé dva dny přemítal o poznámce Venci Orálka (táty Mr. Run Dana), proč nejsem ve startovní listině TransMoravského Masochistického Terénního Běhu, který se pořádá znovu v Lomnici jen týden nato. Velká trasa je 100 mil (161 kilometrů) a mini varianta 100 kilometrů. Veškeré okolnosti nakonec hrály ve prospěch, tudíž jsem v sobotu 16. července ve dvě hodiny ráno stál na startu první stovky v životě. Natěšený, nachystaný se vším všudy včetně supportu a piva. Pomaličku, do svítání a první občerstvovačky na třiadvacátém se Zdeňkem Doubkem. Sedmnáctiletého vlasatého šílence bez zkušeností Sašu Bočka (zvládl skoro 97 kilometrů, než mu vypověděly nohy) jsem předběhl po lehkém bloudění u srnčí lebky v lese. Pokračovalo to víceméně bez problémů, převlékání a přezouvání v Petrovicích, přežírání se a popíjení, kde se dalo včetně čepované jedenáctky v Doubravicích, užívání si skutečného vstupu do ultra-světa,  nucení se k mírnějšímu tempu v sebězích, na dálku sledován on-line Liborem i Ivanem. Jistá únava – bez občerstvovačky či hospody po ruce – byla znát v dvanáctikilometrovém stoupání z Lysic, kdy jsem většinu vyklusal a až v konci mašíroval. Posledních deset kilometrů vedlo z kopce a po rovince (pomineme-li úsek v Lomnici) doslova na jistotu. U kostela jsem se snažil popohnat indiánku Talinu (její bratr Antonino vzdal), ale věnovala mi jen úsměv – což dělala výjimečně. Stovka každopádně za 15:19:36! Slavit se začalo v místním minipivovaru Genius Noci s jejich skvělým stoutem …

A teď pozor: TMMTR letos vyhrály ženy! Lenka Horáková stomílovou variantu v dámském traťovém rekordu 16:59:59 a za ní Marci Čadová v čase 19:29:39. Stovku zvládla nejrychleji Helena Uhlířová za 9:16:37.

Radek

Pro členy klubu nabízíme možnost slevy 30% od  našeho partnera CRAFT v e-shopu:

http://www.limoo.cz/

Podmínky a postup:

• zaplacené členské příspěvky pro rok 2021, 2022
• běhání v dresu – nutno přiložit alespoň 2 fotografie člena klubu (ze závodu, popř tréninku) v emailu s objednávkou
• objednávky se zkopíravaným odkazem konkrétního zboží + barva + velikost posílejte na email: ottoseitl@seznam.cz. Do tohoto emailu rovněž napište dodací adresu, kam chcete zboží doručit

Otto

To vymyslel UltraLibor Svozil, maraton, kde jsme jako doma a už se ani nikdo neptal, kdo ještě dorazil z MKS (Ostravy, Česka), jelikož je to jaksi zbytečné … Rogoźniku jsme dali 11. června přednost před Kolínem (Marathon Labe) i Senicou (Záhorácký), kdy ve prospěch hrála jak vzdálenost – méně než půldruhé hodiny autem – tak čas startu – ve dvě hodiny odpoledne – pomineme-li poplatek Pln 50 (cca Czk 268), předem i u registrace jednotný pro kratší trasy, maraton či ultramaraton.

Maratonců vyběhlo okolo dvou stovek (až dorazil vítěz 104 kilometrového ultra Adam Jagieła za méně, než deset hodin) a čekal nás jeden okruh. O němž nikdo neřekl, že Maraton 7 Jezior takřka celý terénní. Oproti tomu byl takový Maraton Borák silniční, pomineme-li převýšení. Rogoźnik měl mini kopečky, ale prudké s samým pískem, bláta, bahna, podmáčených míst až hrůza, nástrahy v podobě zlámaných borovic a k dovršení všeho žebřík k překonání sestupu z dvoumetrové hráze rybníka.

Vzhledem k překonávání překážek čas 4:34:09, ale když si vezmeme, že dvaatřicet běžců bylo přede mnou (vítěz lehce pod 3:13) a další více než stovka za mnou – asi nijak ostudné! Libor skončil jednasedmdesátý za 5:07:56, vlastně v lepší polovině maratonských finišerů. To by se do co počtu účastníků jižně od polské hranice sotva stalo, že? Každopádně to měl tým kolem Sabiny & Andrzeje dobře zorganizované, jen se objevil neznámý škůdce (nazvaný výrazy fiut a kutas) měnící značení trati.

Radek

Start byl na stadionu Arows . Na 7 km trať se letos vydalo 40 startujících a z toho 9 naších.  Běžely se dvě kola po lesní cestě tam a zpět. Tento závod byl zařazen do MBP. Proto byla účast oproti loňsku o něco větší.
Z naších byl nejlepší Dominik Ondřej  čas 27:27 a celkově doběhl na třetím místě, Škapa Marek 28:43, v ženách vyhrála Kateřina Šeděnková 30:13 před Pastorovou Petrou 30:14 a na třetím místě Drastichová Magdaléna 31:06, Šlahař Josef 31:58, Dostálová Gabriela 38:15 Smola Josef 40:39 a Irena Koczyová 41:25 min.
Konečně v ženách po několika letech u nás je Katka Šeděnková schopna běhat 10 km pod 40 min. Takže konečně Drastichové a Kašné přibyla soupeřka.  Jinak je to smutné, že v našem regionu není zatím žádná žena, která by běhala desítku aspoň kolem 38 min.  Naším holkám stačí, když běhají průměrné časy, ale hlavně že se objeví na bedně, aby co nejdříve dali na sociální sítě fotku ze stupně vítězů, jak jim to skvěle běhá. Katka když zapracuje na lepší technice běhu, tak se může ještě o dost zrychlit. Katce jsem říkal, ať si dá pozor na takzvané internetové trenéry. Ti hlavně umí dobře mluvit a holkám popletou hlavu. Protože jak se tu objeví nový objev, hned jak vosy lítají kolem ní a radí ji, jak by měli trénovat atd. Já tyto „rádoby trenéry“ pozoruji a musím se tomu smát. Protože nikoho nevychovali, často toho moc ani sami neuběhli, ale přesně ví a radí, jak by měli druzí trénovat. 

 To co dneska vy běháte v závodech, tak tyto časy jsme my běhali v tréninku. Já vím, vy říkáte „je jiná doba“. To já vím že je jiná doba. Máte mobil, internet, na trénink nemáte čas. Sám vidím, kolik času strávíte na mobilu nebo internetu.

My jsme měli jedny boty na vše. Vy dneska možná půl hodiny probíráte, které boty si vzít. Jak vás znám, tak u většiny je to celkem jedno, v čem běžíte, protože jestli běžíte závod nebo trénink, běžíte pořád stejně.

Říkám když se chce všechno jde. Ale to se musí chtít.

Právě na Katce jde vidět, že chce se zlepšit, ale ještě to chce trpělivost.

Otto

Hlučíně se běžela Desítka z jasenék.
Z naších se účastnili Benbenek, Jan celkově doběhl na druhém místě 38:37,4    Škrabánek Petr 42:28,9 první v kategorií, Hrbáč jiří 51:22,6 druhé místo v kategorií. Celková účast 37 startujících .

Gliwice

Začalo to vlastně už poslední dubnový den na V. Maratonu Pędziwiatra v Gliwiciach hodinku autem od Ostravy. Místní klub Pędziwiatr k tradičnímu, letos i jubilejnímu 100. půlmaratonu nazývanému „Parková provokace“ přidal i jednou tak delší trať, což znamenalo deset okruhů převážně v lese po zpevněné cestě. Z české strany hranice jako obvykle sám, kroužilo se furt dokola, takže čas 4:10:00.

Olomouc

Tady nás čekalo na Memoriálu Jiřího Hronka (věnovanému památce pedagoga z Univerzity Palackého, katedry informatiky) kol hned třináct, a to v parcích uprostřed hanácké metropole, kde bylo i známé květinové výstaviště. Plus v každém okruhu náběh a seběh z lávky nad ulicí s tramvajovými kolejemi. Na maraton v rámci celouniverzitního sportovního dne – běžela se i půlka, třicítka, a kdo-ví-co-ještě-všecko – nás startovalo ani ne deset a dokončilo sedm. Já za 4:13:14 a absolutně třetí. Za což si můžu vlastně sám, protože jsem budoucího vítěze po jeho třiceti kilometrech hecoval, ať běží dále … Libor Svozil za mnou za 4:36:00. Pěkná akce, fajn lidi, kteří ji pořádali!

Loštice

Borák, coby vyhlášené setkání maratonců a ultramaratonců, následoval tři dny po Olomouci. Nově se startem i cílem u loštického koupaliště, to znamenalo určitou úpravu trasy a nikoliv na škodu. Dorazila spousta sběračů a čárkařů, ale dokonce i další ostravský maratonec Martin Hořínek (celkově třetí). Maraton Borák jsem nevynechal ani jednou od roku 2016, tentokrát to byl můj nejrychlejší za 4:23:56. Na čemž se kladně podepisovalo jak příjemné teplo, tak méně kol, běžely se jen tři.

Jistebník

Tady se trať se dvěma okruhy blížila ideálu, o počasí nemluvě, a dokonce se na startu ukázali i jiní ostravští maratonci, nežli jen já či Libor. Čárkaři pochopitelně nechyběli. Jistebnický VH Maraton jsem běžel popáté (vloni i předloni to znemožnila čínská nákaza), letos nejrychleji za 4:11:03 a v pořadí desátý, Libor pak za 4:57:44. Teď už se to dá vyslovit nahlas, všechny čtyři v posledních čtyřech týdnech byly přípravou na ten pátý.

Mikulov

Minulou sezonu si odbyl Česko-rakouský maraton svou premiéru a já ho měl za celý rok 2021 taky nejrychlejší. Bodejť by ne, konečně jen jediný veliký okruh kombinující cyklostezky, pár kilometrů vesnicemi a kopečkovitý úsek na rakouské straně hranice. K tomu sice teplo, avšak skutečně odporný vítr s až třicetikilometrovou rychlostí v nárazech (samozřejmě, většinou ne do hřbetu, aby potlačil…), který od třicátého do šestatřicátého kilometru doslova, do písmene brzdil. Ale, nakonec se tajný plán podařil: Mikulov v jeho druhém ročníku pod čtyři, přesněji 3:54:12! A nebýt gentlemanského gesta v podobě nepředběhnutí jiného maratonce pár metrů před cílovou čárou, mohlo být i třetí místo v kategorii, tak uniklo o čtyři sekundy. Sběračské zastoupení opět mocné, narozdíl od ostravských účastníků, ale s tím se už jaksi musí počítat.

Radek

Rodinný pochod, závod Čavisovská stovka, se letos mohl konat po deváté. Bohužel díky událostem posledních dvou let byly ročníky 2020 a 2021 zrušeny. A tak je za námi sedmý ročník tohoto nádherného závodu. 

Kdo moc nemá prochozené okresy Opava a Ostrava může je díky Čavisovské stovce lépe poznat. Trasy se každý rok trochu liší, takže vás mají vždycky čím překvapit. 

Ať už se vydáte na 100, 50 nebo 25 km dlouhý závod, čeká vás spousta pěkných míst. Já jsem se vydala na trať již počtvrté a jako vždy jsem si vybrala vzdálenost 50 km. Pokud holdujete dogtrekkingu, užijete si jej s vaším 4 novým parťákem na tomto závodě oba.

Značení závodu je přehledné. Na stratu dostanete itinerář, podle něhož se dá během závodu dobře orientovat. I tak Vám pomůže, když si předem nastudujete, po kterých turistických značkách, cyklotrasách a ostatních úsecích cesta povede. Nic z toho ale nemusí zabránit tomu, abyste si svůj závod trochu prodloužili, jak se stalo letos poprvé i v mém případě.

Krásná příroda, lesy, louky, mlýny a rybníky, u nichž byste si nejradši lehli do trávy, nejen tím vás tento závod chytne za srdce. Samozřejmě, že Vám můžou zůstat vzpomínky i v podobě puchýřů, odřenin z pádu, když zakopnete při běhu z kopce o kořen, promočení nebo spálení, až vás doma přirovnávají k rajčeti. Ale za to Vám to opravdu bude stát.

Na každé trase je připraveno občerstvení s usměvavými organizátory, z něhož si vyberete, co Vám dodá energii na další úsek. V nabídce je voda, Kofola, čaj, pivo, pečivo, sýr, salám a určitě nesmíte vynechat výborný ovocný salát, který se skvěle kombinuje se všemi nápoji. Ano, i s pivem mu to sedí. Musím ovšem uznat, že nejlepší je pivo v cíli společně s gulášem.

Atmosféra na startu a v cíli je nezapomenutelná. Hlavně jak všichni na hřišti v obci Čavisov vítají každého účastníka po zdolání závodu úsměvem a potleskem.

Ultramaratonci, kteří běžně zvládají 100 a více kilometrové trasy, by se mohli následujícím slovům smát, ale pro mě je tento závod zatím jediným, při kterém vždycky zdolávám své limity a zjišťuji co dokážu zvládnout. Třeba se jednou vydám, pro mě zatím na nemyslitelnou, 100km trať a posunu se dále.

Výkony vítězů jednotlivých tras stojí podle mě za zmínku, a tak si dovolím je zde uvést, i když se nejedná o členy našeho klubu.

Na 100 km trase zvítězil Řezáč Martin s krásným časem 12:38:34 z Mushing Team Ostrava. 2. mužem v cíli byl Pospíšil Daniel 13:25:27 z Beskyd-Natural a 3. Sýkora Václav 13:30:59. Z žen na stejné trase byla 1. Dastychová Olga 17:26:58 z Běžeckého klubu České spořitelny, 2. Šafránková Blanka 21:45:40 z klubu Arrow a 3. Kubrichtová Eva 24:11:30.

50 km v nejkratším čase zdolal jako 1. Štverák Tomáš 04:37:59 Inov-8 Team, 2. Stříž Marek 05:31:32 klub Sahara a 3. Blažek Michal 05:47:06. Mezi ženami přiběhla 1. Kaiser Belinda 05:49:39 BlackDog klub, 2. Kubíková Markéta 06:34:27 a 3. Bálková Petra 06:42:21 BK Olbramice. Na stejné trase pomyslnou bronzovou medaily získala Koczyová Irena 07:32:44 z Mk Seitl Ostrava.

Poslední nabízenou trasu 25 km vyhrál Kabaja Jiří 02:07:11 Los Křupos Adventure team, na 2. místě byl Sejkora David 02:13:16 X-Trail Orlová a 3. místo obsadil Marvan Rostislav 02:15:13 z Mk Seitl Ostrava. 1. ženou byla Petrušková Marcela 02:53:52 SK Oceláci Ostrava, 2. Horáčková Vladimíra 02:55:57 a 3. Klusová Markéta 03:00:34.

Děkuji organizátorům za to, že se tento závod mohl opět konat a přeji jim spoustu elánu do plánování dalších ročníků. 

Pro mě srdcový závod, na jehož konci už se těším na další začátek.

Iris

Zveme všechny v úterý 24.5. od 16:30 na stadion MK Seitl k posezení spojené se smažením vaječiny a také brigádou na drobných úpravach stadionu. Sebou suroviny ke smaženici, případně něco drobného k zakousnutí a pitný režim 🙂

Otto