a ve společnosti indiánů Raramurí!
Tak, a mám za sebou vrchol letošní sezony, který se opět odbýval na jihu Moravy a pomezí Vysočiny v opravdu vybrané společnosti. Mezi níž tentokrát nechyběli indiáni z mexického kmene Raramurí (Tarahumara) platící ve světě dlouhých běhů za kultovní. Talina a Antonio Ramirez – sestra s bratrem – se očividně necítili v jiném prostředí ani na asfaltových cestách vůbec ve své kůži, ale snažili se reprezentovat. Mně se odvděčili za nezájem o společné foto přisednutím jednoho rána ke snídani. Nejprve přišel na řadu Moravský Ultramaraton (MUM) se sedmi etapami se vzdáleností cca kilometr nad maraton v sedmi dnech.
Lomnická
Úvodní etapa jubilejního třicátého ročníku MUM probíhala klasicky za vedra a čítala jednu docela zajímavou změnu po druhé polovině. Začínal jsem, jako obvykle opatrněji, a nevyšel tedy plán běžet každou etapu pod pět hodin. Lomnickou jsem měl za 5:19:36. Na scénu se tu vrátil s plnou parádou i s bourbonem UltraLibor Svozil, čas 7:00:36.
Boskovická
Opět vedro a návrat k silničnímu začátku (vloni byl terénní kvůli rozkopané cestě), navázání běžeckého přátelství s německým hrabětem Jobstem von Palombini, zjištění, že jeho krajana Michaelu Kienemu letos nedostihnu, naopak starého kamaráda Ivana Raffaye překonávám, a finiš za 4:58:14. Libor za 6:43:37. Regenerace ve vířivce a u masérky.
Blanenská
Zkazil ji déšť, respektive sračky, jež se po něm nadělaly na vidláckém pozemku u Černé Hory s asi kilometrovým stoupáním. Zde nadávali i ti, kterým vedro na MUM vadí, chtěli chladněji a měli to za to … Zlaté tropické počasí! Dobře jsem udělal, že jsem zasvinil boty Bondi, lepší a rychlejší Rincon 3 zůstaly v pořádku. Já za 5:00:58, Libor za 6:27:45.
Tišnovská
Zlom k lepšímu představovala už ta třetí, kdy prakticky zmizely bolesti ve stehnech, ve čtvrté etapě jsme pak u Svratky ve Veverské Bitýšce vstoupili do druhé poloviny MUM. Vrcholným zážitkem bylo sledovat indiána Antonia v běhu kozí stezkou, kdy po ním nebylo nic, než sráz a dole řeka! Tišnovská mi letos hodně seděla, 4:57:15, Libor za 6:52:19.
Olešnická
Nejrychlejší, byť jsem se na nejkrásnějším a předlouhém silničním úseku kolem přehrady Vír potýkal s „bolením břicha“. S třímetrovým přídělem toaletního papíru na třetí občerstvovačce se to však zvládlo. Ivana jsem předběhl na konci, ale závěr patři Bohuši Barbořákovi letícímu o život. Můj čas 4:38:55 (vloni při premiéře 5:00:14) a Liborův 6:37:22.
Bystřická
Výsledkem ze čtvrtka jsem si vysloužil místo v rychlejším autobuse s běžci startujícími až ve s tři hodiny odpoledne. Takže: Plán pěkně z posledního místa. Až do dvacátého kilometru sám a poté už tu byla legenda Sigrid Eichner a další a další. Pro mne vůbec nejlepší etapa ze všech a letos i s vyklusáním předzávěrečného stoupání, 4:45:56. Libor 6:28:25.
Cimrmanova
MUM debut Alfa Výtiska z MK Seitl Ostrava v jediné etapě na dvě kola za 4:53:33! Já běžel sedmou na pohodu za 4:55:08 a zvládl tak záměr mít poslední čtyři pod dvacet hodin. Letošní MUM jsem absolvoval skoro o hodinu lépe, než vloni, za 34:36:02 na čtyřicátém místě. Byla také větší konkurence. Libor skončil na jednasedmdesátém místě, 46:13:03.
TMMTR
Rozběhaný s 301 kilometry za týden, plný dojmů a taktéž určité lítosti, že MUM je za námi, jsem pouhé dva dny přemítal o poznámce Venci Orálka (táty Mr. Run Dana), proč nejsem ve startovní listině TransMoravského Masochistického Terénního Běhu, který se pořádá znovu v Lomnici jen týden nato. Velká trasa je 100 mil (161 kilometrů) a mini varianta 100 kilometrů. Veškeré okolnosti nakonec hrály ve prospěch, tudíž jsem v sobotu 16. července ve dvě hodiny ráno stál na startu první stovky v životě. Natěšený, nachystaný se vším všudy včetně supportu a piva. Pomaličku, do svítání a první občerstvovačky na třiadvacátém se Zdeňkem Doubkem. Sedmnáctiletého vlasatého šílence bez zkušeností Sašu Bočka (zvládl skoro 97 kilometrů, než mu vypověděly nohy) jsem předběhl po lehkém bloudění u srnčí lebky v lese. Pokračovalo to víceméně bez problémů, převlékání a přezouvání v Petrovicích, přežírání se a popíjení, kde se dalo včetně čepované jedenáctky v Doubravicích, užívání si skutečného vstupu do ultra-světa, nucení se k mírnějšímu tempu v sebězích, na dálku sledován on-line Liborem i Ivanem. Jistá únava – bez občerstvovačky či hospody po ruce – byla znát v dvanáctikilometrovém stoupání z Lysic, kdy jsem většinu vyklusal a až v konci mašíroval. Posledních deset kilometrů vedlo z kopce a po rovince (pomineme-li úsek v Lomnici) doslova na jistotu. U kostela jsem se snažil popohnat indiánku Talinu (její bratr Antonino vzdal), ale věnovala mi jen úsměv – což dělala výjimečně. Stovka každopádně za 15:19:36! Slavit se začalo v místním minipivovaru Genius Noci s jejich skvělým stoutem …
A teď pozor: TMMTR letos vyhrály ženy! Lenka Horáková stomílovou variantu v dámském traťovém rekordu 16:59:59 a za ní Marci Čadová v čase 19:29:39. Stovku zvládla nejrychleji Helena Uhlířová za 9:16:37.
Radek