Blíží se dvě dekády od doby, kdy zesnul Jaroslav Dubnička. Na různých posezeních mě vždy bavilo poslouchat lidi, kteří už mají své roky naběhané. Když mluví o svých časech, mnohdy mi brada visí sama od sebe, ale to není ten hlavní důvod. Každým tréninkem, závodem, úsilím se v běhu zlepšovat si totiž postupně tvořili svůj velký příběh. Něco, co mají hluboko v sobě a nikdo jim to nevezme. Vytvořeno tím, kým v tu dobu byli a nadále jsou. Nikdo ho nemá stejný a je to to nejcennější, co si člověk z něčeho, co mu naplňuje život může odnést. Sám ale vím, jak je jednoduché na to zapomenout. Člověk vidí své časy a neustále se měnící cíle a stane se zaslepeným tomu, kým je, když jim dosahuje.
Přál bych si, abychom si my, kdo jsme k tomu nikdy nedostali šanci mohli osobně poslechnout ten velký příběh pana Dubničky. Ať už veselé historky ze závodů, vtipné okamžiky nebo i ty vážnější stránky. Ten jeho pohled, který za něj nikdo neřekne. Jemu věnovaný memoriál alespoň připomene, že ten příběh existuje a věřím, že nadále žije v srdcích jeho kamarádů.
I když jsem nikdy neměl tu čest pana Dubničku poznat, tento memoriál pro mě má velkou emoční hodnotu. Jeho ročník 2021 byl totiž můj první maraton. Nějak více jsem na něj netrénoval a vlastně to celé vzniklo tak, že jsem si řekl „prostě to zkusím“. Když si ostatní běžci všimli, že jdu svůj první maraton, hecovali mě a pomáhali mi. Jen tak nezapomenu, jak mi Radek Luksza vždy hodil motivační větu nebo dvě, když jsem se míjeli na okruzích. Stejně tak i Peťa Pastorová, která bez upozornění usoudila, že asi jdu celý maraton na základě toho, že jsem vyběhl v teplácích, když jsem normálně i na začátku zimy běhával s kraťasy 😄 a také mě na trati povzbuzovala. Moc vám děkuji a jsem rád, že jsem ty okamžiky mohl s vámi sdílet.
Můj vlastní maratonský příběh tedy začínal tady.
Na letošním ročníku jsem ze zdravotních důvodů na maraton nemohl, ale tělo mi dovolilo si zaběhnout čtvrtku a memoriál byl parádní. Na to, že je zima nám dobře sedlo počasí, zejména ve srovnání s loňským ročníkem, kde byla zima nelítostná. Navíc od samého začátku až po start závodu jsem narážel na usmívající se přátele v dobré náladě a to někdy bývá nakažlivé a dokáže to obrátit i mé vlastní pocity k lepšímu. Zejména, když jde o lidi, na které se těším nebo mě svou účastí příjemně překvapí.
Dobrá nálada však u některých běžců panovala i na samotném závodě. Svůj čtvrtmaraton jsem vyběhl odzadu a mohl jsem si tam poslechnout například část diskuze o vaření. Něco, s čím osobně bojuji snad ještě více, než s během.
Trať byla pěkná rovinka a místy se na ní vyskytoval i kousek terénu. Hošťálkovický kopec jsme jen oběhli s úsměvem, že přes něj nemusíme.
Díky dobré organizaci a hojné účasti běžců jsme si každý mohli na závodě vybrat tu vzdálenost, která nás baví nejvíce nebo ta, na kterou se zrovna cítíme. Od čtvrtmaratonu až po maraton. Účast byla podstatně větší, než v minulém ročníku a na závodě byli běžci různých věkových i výkonostních kategorií. Někteří šli závodit a tlačili na čas, někteří si chtěli hlavně pokecat s kamarády, ale každý dostal šanci si to užít.
Já jsem byl jeden z těch, co si to užili, jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit, těším se na další ročník a přál bych si, ať bude mít podobnou atmosféru.
Na maratonu jsme měli požehnaný počet běžců z klubu:
Petra Pastorová, která jej zaběhla za 3:18:38 a umístila se druhá celkově. Roman Slowioczek 3:40:21 Pavel Juřica 3:42:55,8 Libor Svozil 3:43:12 Iva Pachtová 3:46:44 Alfons Výtisk 4:29:49, čímž si zaběhl svůj 100.maraton!!! – GRATULUJI, Radek Luksza 4:49:06 Stanislav Jančář 5:19:41
Na půlmaratonu:
Patrik Pastor s parádním časem 1:19:38 a celkově půlmaraton vyhrál. Dominik Ondřej s časem 1:22:35 obsadil čtvrté místo. Mirek Valošek, kterého taktéž trápila noha měl čas 1:45:01
Na čtvrtmaratonu:
Miloslav Nosek 0:47:16 Jaroslav Hrabuška 0:59:37
A i když není z našeho klubu, dvakrát s námi kempila a odmítám jí z článku vynechat, protože si zmínku zaslouží! – Zuzka Nowaková 1:04:34 – 2. místo v ženách a to ještě stihla probrat vaření 🥳
Míla