Na čárku, ultra bez čipu!
Osmkrát jsem podřizoval silvestrovské veselí novoročnímu běhu, poprvé to byl premiérový půlmaraton, pak šestkrát maraton a letos jsem nevylučoval ultra. Přece jen: Jak na Nový rok, tak po celý rok! Ovšem, na domovské trati v Parku Śląskim mezi Chorzówem a Katowicemi, kde se opět sešlo na sedm stovek účastníků Noworocznego Maratonu Cyborg.
Teplota přála (devět až jedenáct nad nulou), horší to bylo s úhlavním nepřítelem (vítr) a taky deštěm. Na jihovýchodní katowické straně ohavnost, na severozápadní chorzówské paráda, i když to bylo do kopečka. Startovalo se individuálně – konkrétně já plus sparťanský fanoušek a známý sběrač maratonů Mirek – necelou čtvrthodinku po jedenácté dopoledne.
Tempo jako obvykle: První půlka pomalejší (o tři minuty méně, než bych chtěl, fix!) a druhá svižnější. Poslední šesté kolo fakt hodně rychlé, až jsem se musel divit … pod čtyři se mi to v Parku Śląskim nikdy nepovedlo, ale 4:03:35 byl nejlepší čas za posledních šest maratonů. A ta nejlepší sranda ještě teprve začínala. Vždyť, co je více, než maraton? Ultra!
Sparťanovi jsem dal po 42 195 metrech druhé kolo a nechtělo se mi v cíli nebo autě trčet ještě dvě hodiny. Takže, čip do bedny a další – sedmé – kolo mimo výsledkovou listinu, tréninkově na ultra. Necelých padesát kilometrů nakonec lehce pod pět hodin. Kdyby nelilo, asi bych šel i do osmého. Mirka stejně nakonec vypakovali z trati, ani maraton nedokončil.
Smerfekti małe brakowało, lecz później byłem TU i TAM!
Radek