Pomineme-li kultovní Moravský Ultra Maraton (MUM) s etapami jen o něco málo delšími než 42 195 metrů, odehrál se můj vstup do světa „ultra“ na domovské trati v Polsku v neděli 3. října 2021. Žel bez oslavence Libora, jenž plánoval 50 kilometrů běžet u příležitosti svých 50. narozenin.
Běh na trase Chorzów – Katowice – Myślowice – Siemianowice Śląskie – Chorzów jsem při Silesia Marathonu absolvoval předtím vícekrát. Maraton až na jednu výjimku vždy pod čtyři hodiny … a tajný plán byl tudíž zvládnout padesátku pod pět! Přálo tomu ostatně jak počasí, tak znalost místa.
Na stejný den připadl jako obvykle i termín slavného maratonu v Košicích. Jenže, když to na start v Chorzówě není po ranní prázdné dálnici ani hodinka autem, nebylo (a v budoucnu taky nadále nebude) co řešit. Silesia Marathon měl letos třináctý ročník a vystartovalo celkem přes 8000 účastníků.
Ultra padesátku nás běželo kolem tří stovek a na rozdíl od maratonců jsme si dali navíc dvě kolečka Parkem Śląskim. Dále se pokračovalo s nimi i půlmaratonci – mezi všemi se ostatně objevovali lidé, kteří by si v Česku netroufli ani pomýšlet na delší distance; v Polsku to brali ale jako výzvu.
Začátek prvního ultra jsem měl pomalejší, stejně jako maratony, pak se někdy od patnáctého šestnáctého kilometru už jen zrychlovalo, od čtyřicítky to šlo fakt svižně, pryč letěla i flaška ISO. Jakýsi statistik podobný Sandokanovi cestou hlásil, že jsem 180. na ultra, v cíli to však bylo 169. místo.
Bodejť, jak se běželo přímo do Kocioła Czarownic (Kotle Čarodějnic) na největším stadionu v této části Slezska. Padesát kilometrů za 4:58:12 jsem bral všemi deseti, tentokrát totiž „chuj s čárkou“ v tabulkách! Však se všichni sběrači ještě každopádně tento měsíc i tento rok stejně dalších dočkáme.
Radek