Původně jsem chtěl jet na MČR v Pardubicích sám již o den dříve, tedy v pátek večer. Nicméně když mi v týden závodu napsal Milan, jestli nechci do Pardubic hodit, že bere další posádku z klubu, tak jsem neváhal a souhlasil.
Jakožto člověk introvertní povahy jsem z toho byl trochu nervózní, ale jakmile jsme se představili a já nastoupil do auta bylo všechno v pohodě..:-). Řekli jsme si předzávodní plány a strategie, zážitky z nedávných soustředění a cesta utekla velice rychle. V Pardubicích jsme se rychle odprezentovali, převlékli (absence šaten z toho dělala trochu exhibici) a šli se rozcvičit.Za mě panovaly ideální běžecké podmínky, teploměr ukazoval nějakých 12°C, ani zima, ani teplo, lehký vítr, vesměs pod mrakem, značka ideál. Ještě před startem jsem se „domluvil“ se spoluběžcem z Atletiky Kolín (Petrem Harnošem) na tempu s cílovým časem okolo 1:15-1:16 cca 3:33-3:35 na km… Po úvodním představení elity jsem se postavil cca do třetí řady a plný očekávání vyhlížel start. Po startovním výstřelu na mě až netypicky jsem nepřepálil (první km 3:27) možné je to také tím, že jsem hned našel zmíněného vodiče z Kolína… Úvodní kilometry šly hladce a hned jsem se dostal do běžeckého limba. Běžel jsem v poměrně velké skupince, která se postupně rozpadala. První občerstvovačku jsem zaspal, jednak pro mě z nepochopitelného důvodu nikdo nepodával kelímky s pitím, druhak jsem si všiml stolu až na poslední chvíli… Desítkou probíhám za 35:33 a pomalu se jde do druhého kola. Tady už to jde o poznání hůře, vytahuju z kapsičky přesnídávku, kterou jsem zkoušel v tréninku a seděla mi tak proč ne. Z početné skupiny jsme již jen 2 až 4 závodníci, průběžně se vždy někdo zachytne… Krize přichází někde mezi 16-17km. Při jedné z mnoha zatáček na levou stranu se mi v botě skřípl nárt a já pomalu ztrácím. Zároveň začínám koukat na hodinky a to nevěstí nic dobrého… Zpomalení není velké zhruba 300m na „mého“ vodiče, ale už ani přes podporu spoluběžců z MK Seitl, se kterými se postupně míjíme, nejsem schopen díru zalepit. Finishuji 32s za kolegou z Atletiky Kolín v čase 1:15:45.
V cíli hned potkávám Patrika, který zaběhl neskutečnou raketu a navzájem si gratulujeme. Poté se přidává Honza, který bohužel pro bolest kolene nedoběhl… Vyklušeme, jdeme se převléci, ke zděšení všech přítomných chybí sprchy! Jdeme se tedy alespoň občerstvit do cíle, kde nás čeká pořádná ostravská klobása s tuctem pardubických koláčů. Nakonec potkáváme i Milana s Katkou a vyrážíme na cestu domů.
Tomáš
Facebook Comments