Gliwice
Začalo to vlastně už poslední dubnový den na V. Maratonu Pędziwiatra v Gliwiciach hodinku autem od Ostravy. Místní klub Pędziwiatr k tradičnímu, letos i jubilejnímu 100. půlmaratonu nazývanému „Parková provokace“ přidal i jednou tak delší trať, což znamenalo deset okruhů převážně v lese po zpevněné cestě. Z české strany hranice jako obvykle sám, kroužilo se furt dokola, takže čas 4:10:00.
Olomouc
Tady nás čekalo na Memoriálu Jiřího Hronka (věnovanému památce pedagoga z Univerzity Palackého, katedry informatiky) kol hned třináct, a to v parcích uprostřed hanácké metropole, kde bylo i známé květinové výstaviště. Plus v každém okruhu náběh a seběh z lávky nad ulicí s tramvajovými kolejemi. Na maraton v rámci celouniverzitního sportovního dne – běžela se i půlka, třicítka, a kdo-ví-co-ještě-všecko – nás startovalo ani ne deset a dokončilo sedm. Já za 4:13:14 a absolutně třetí. Za což si můžu vlastně sám, protože jsem budoucího vítěze po jeho třiceti kilometrech hecoval, ať běží dále … Libor Svozil za mnou za 4:36:00. Pěkná akce, fajn lidi, kteří ji pořádali!
Loštice
Borák, coby vyhlášené setkání maratonců a ultramaratonců, následoval tři dny po Olomouci. Nově se startem i cílem u loštického koupaliště, to znamenalo určitou úpravu trasy a nikoliv na škodu. Dorazila spousta sběračů a čárkařů, ale dokonce i další ostravský maratonec Martin Hořínek (celkově třetí). Maraton Borák jsem nevynechal ani jednou od roku 2016, tentokrát to byl můj nejrychlejší za 4:23:56. Na čemž se kladně podepisovalo jak příjemné teplo, tak méně kol, běžely se jen tři.
Jistebník
Tady se trať se dvěma okruhy blížila ideálu, o počasí nemluvě, a dokonce se na startu ukázali i jiní ostravští maratonci, nežli jen já či Libor. Čárkaři pochopitelně nechyběli. Jistebnický VH Maraton jsem běžel popáté (vloni i předloni to znemožnila čínská nákaza), letos nejrychleji za 4:11:03 a v pořadí desátý, Libor pak za 4:57:44. Teď už se to dá vyslovit nahlas, všechny čtyři v posledních čtyřech týdnech byly přípravou na ten pátý.
Mikulov
Minulou sezonu si odbyl Česko-rakouský maraton svou premiéru a já ho měl za celý rok 2021 taky nejrychlejší. Bodejť by ne, konečně jen jediný veliký okruh kombinující cyklostezky, pár kilometrů vesnicemi a kopečkovitý úsek na rakouské straně hranice. K tomu sice teplo, avšak skutečně odporný vítr s až třicetikilometrovou rychlostí v nárazech (samozřejmě, většinou ne do hřbetu, aby potlačil…), který od třicátého do šestatřicátého kilometru doslova, do písmene brzdil. Ale, nakonec se tajný plán podařil: Mikulov v jeho druhém ročníku pod čtyři, přesněji 3:54:12! A nebýt gentlemanského gesta v podobě nepředběhnutí jiného maratonce pár metrů před cílovou čárou, mohlo být i třetí místo v kategorii, tak uniklo o čtyři sekundy. Sběračské zastoupení opět mocné, narozdíl od ostravských účastníků, ale s tím se už jaksi musí počítat.
Radek