V sobotu 5.3. jsme se zúčastnili Ludgeřovické patnáctky. Byl jsem na ní poprvé a nelze slovy vyjádřit mé vnitřní pocity, když jsem zjistil o kopcích, které nás čekají.
Jakmile jsme dorazili na hřiště, od kterého se závod startuje, mile mě překvapilo, kolik vidím kamarádů a známých, kteří dorazili i v dobré náladě. To se projevilo třeba usmíváním, přátelským přístupem k ostatním nebo hezkými gesty, jako když mi třeba jedna z nich upravila obrácený nákrčník. Bylo to celkově příjemně nakažlivé a zvedlo to i mou vlastní náladu.
Akce se zúčastnilo přes 200 běžců a chodců a šlo to poznat. Na registracích se tvořila dlouhá fronta nadšenců, která vedla z hospůdky, kde se rozdávaly startovní čísla až ven. Dost možná tomu tak bylo i z důvodu, že závod měl pestrou nabídku disciplín – 15km, 3km, Canicross a Nordic Walking a každý si mohl najít to své.
Jdeme na start a přemýšlím, kde si vůbec stoupnout. Mí vrstevníci šli více dopředu, než na co jsem si věřil, ale parťák z klubu mi řekl, že je lepší zůstat vepředu, protože propadnout se můžu kdykoli. Přišlo mi to moudré, tak jsem tomu tak učinil.
Po startu když jsme vybíhali z hřiště nás čekala brána, kde jsme se trochu zasekli, protože byla úzká. Dalo nám to prostor například dumat nad smyslem života, vznikem světa nebo v mém případě nad tím jak se těším na nadcházející kopec, který byl hned za bránou.
Na trati se střídaly kopce, vedla i přes lesík a posléze krátký blátivý úsek na kopečku, kde jsme dostali šanci si trochu procvičit balancování a mohli jsme si užít i trochu terénu. Příjemného i nepříjemného. Rozhodně tedy nebyla nudná. Potkávali jsme i závodníky v nordic walkingu, kteří už byli na cestě zpět, protože startovali o hodinu dříve.
V cíli nás pak čekaly asi dvě bědny výborných koláčků, které zmizely jako první a já vůbec netuším proč, klobásy a nápoj naší volby.
Následovala dlouhá tombola, kde bylo připraveno velké množství cen. Kromě toho, že byla dlouhá byla i dost napínavá. Říkal jsem si ze srandy, jestli třeba ještě ne více, než ten samotný závod. Vyvolávané čísla jen těsně míjely to mé, ale po určité době mučení se na mě dostalo a rád jsem viděl, že se dostalo i na další přátele. I když bohužel ne všechny, což je škoda. Zejména ty, kteří drželi růžový papírek s číslem namísto zeleného.
Naše časy byly:
Jan Benbenek 0:57:25 – 9. celkově, Marek Škapa 0:59:22 – 1. v kategorii M 50 – 59, Filip Daniel 1:00:38 – 2. v kategorii M 40 – 59, Magdaléna Drastichová 1:05:12 – 3. v kategorii Ž 35 – 44, Kateřina Šeděnková 1:05:53, Josef Šlahař 1:07:58, Miloslav Nosek společně s Miroslavem Valoškem v čase 1:09:13, Eva Tomaszewiczová 1:12:30 – 3. v kategorii Ž nad 45, Iva Pachtová 1:14:03, Alfons Výtisk 1:21:57 – 1. v kategorii M nad 70, Josef Smola 1:28:07 – 2. v kategorii M nad 70
Míla