Rajec: Triumf vedra a mistryně!

Rajecký Maratón, 37. ročník, sobota 8. srpna

I tradiční akce v městečku jižně od Žiliny byla letos poznamenána šílenstvím okolo nákazy importované z nesvobodné asijské země. Rúšky museli mít všichni přinejmenším na startu, po výstřelu však už povinné nebyly a neřešil je nikdo ani po doběhu. Vyjma děvčat dekorujících medailemi …

Na tuto chvíli si však museli všichni účastníci počkat a rovněž si ji sakra zasloužit. Rajecký Maratón je vyhlášený vedrem, stejně jako ten v Senici nebo Čadci – a i tentokrát panovalo skutečně tropické počasí; troufám si odhadovat, že na sluníčku mohlo být snad okolo čtyřiceti stupňů nad nulou.

Kromě občerstvovaček, kde (hrůza!!!) chyběly obvyklé, tak účinné houbičky v lavorech, poskytovali osvěžení obyvatelé všech vesnic na trase. Nabízeli vodu k pití, polévání, kropili s ní se zahradních i požárních hadic. Nakládat do sanitky jsem sice nikoho neviděl, ale zdravotníci byli v pohotovosti.

Horko ublížilo Danu Šindelkovi z MK Seitl Ostrava, jenž si zaběhl (s výjimkou horského Jesenického) svůj nejpomalejší maraton za 3:45:14. Naopak, mistryni Petře Pastorové jako by vedro nebylo – suverénně zvítězila mezi ženami za 2:58:53! Byla celkem šestá a mezi jen osmi běžci „pod tři“.

Já bych si ostatně též stokrát raději zopakoval Rajecký Maraton v takových podmínkách, než za mrazu, ledu, sněhu a zimního větru. Tropy, no a? Cestou do vyšší polohy do Čičman k otočce a zpět to bylo i docela fajn. S časem 4:04:40 jsem spokojen, vždyť byl o 10´ a 1“ lepší oproti minulému roku!

Mizérii jsem zažíval až na posledních třech kilometrech, kdy jsem měl před očima Peťku s tuplákem desítky typu Berliner Weisse (to trvalo do Ostravy). Po rajeckých knajpách šmejdil jen Sandokan … Cestoval s námi ještě jeden známý Sparťan, jehož více, než Baník zlobil heavy metal znící v autě.

Radek